Věroslav Cvrček. Jméno, které není třeba fanouškům českých soutěží dlouze představovat. V 90. letech šlo o jednoho s nejlepších pilotů mezi dvoukolkami, nezapomenutelné jsou zejména jeho výkony z Kitovou Felicií v žluto-modrých barvách Barum. V tomto článku však bude řeč o Věroslavovi Cvrčkovi juniorovi, který od roku 2008 pokračuje v otcových šlépějích. Nejprve s Felicií, v letech 2010 a 2011 usedal za volant týmové Octavie WRC a letos absolvoval čtyři soutěže s dalším týmovým vozem – Fabii S2000. Svými předvedenými výkony dokázal zaujmout mnoho fanoušků a proto vám teď přinášíme rozhovor, ve kterém jsme probrali hlavně letošní sezónu.

Letos jsi oproti loňskému roku odjel o něco více soutěží. Jak sezónu jako celek hodnotíš?

Loňská sezona vlastně žádná nebyla, protože byl v plánu jeden závod, který byl po 2RZ zrušen. Letos byla opět v plánu Rally Bohemia, ale po dlouhé pauze jsme pro rozjetí zvolili Thüringen rally a díky bezproblémovému průběhu celé sezony jsme si mohli dovolit ještě jeden závod, ze kterého byly po brzkém zrušení Příbrami nakonec dva.

Pojďme se nyní postupně podívat na jednotlivé soutěže. Letos jsi začal na Thüringen rallye, kam jsi se vrátil po třech letech a opět to byl výsledek na bedně. Daly se zužitkovat zkušenosti z předchozího startu, pomohly ti letos a jak Thüringen s odstupem hodnotíš?

Na Thüringen rally mám ty nejlepší vzpomínky a tím, že nám i letos organizátoři nabídli výhodné podmínky, vyplynul z toho vhodný trénink na Bohemku. Že by se přímo daly zužitkovat zkušenosti z roku 2010 se nedá říct, protože řada tratí se pozměnila, jel jsem s jiným autem a tentokrát oproti minulému krásnému počasí silně a vytrvale pršelo. Déšť se nám hodil jednak proto, že jsme se chtěli přiučit jízdě na mokru a taky se tím smazal výkonový handicap oproti silným autům našich soupeřů. Další užitečnou zkušeností byla jízda na dvou nočních RZ, které nám i přes obavy perfektně sedly a byl to krásný zážitek.

Během celého závodu jsme neměli žádné problémy a dojeli jsme si pro skvělé druhé místo, předjel nás pouze jeden vůz Porsche, ale další Porsche a dva vozy Subaru WRC jsme porazili.

Druhou soutěží byla Bohemka, kde jsi, nepočítáme-li smutný loňský ročník, startoval opět po třech letech. V silné konkurenci z toho bylo 7. místo. Předpokládám, že s výsledkem panuje spokojenost?

Celý tým byl z výsledku spokojený, já jsem v první chvíli byl trochu v rozpacích. Byl jsem šťastný, že auto opět odjelo celý závod bez problému a že i my jsme dokázali dojet takto náročnou a dlouhou trať bez jediného zaváhání, toužil jsem ale po trochu lepším výsledku a menší ztrátě na špičku.

Ihned po závodě jsme začali analyzovat, kde ztrácíme. Samozřejmě to vše souviselo s vyježděností a zkušenostmi. Našli jsme místa, kde jsme nejvíce ztráceli a snažili jsme se najít jejich důvod a řešení. Pro uplatnění nových poznatků jsme toužili odstartovat na Barum Rally, což se bohužel vzhledem k finanční náročnosti nepodařilo.

Dalším startem byla Rally Příbram, ta však byla po tragické nehodě předčasně ukončena…

Start na posledním podniku Mezinárodního mistrovství v Příbrami se nám povedl zajistit. Po velmi nadějném shakedownu, kde jsme již od prvních průjezdů zajížděli velmi konkurenceschopné časy a nakonec jsme obsadili neoficiální třetí pozici na tomto testu (0,2s za Václavem Pechem a 0,9s za Honzou Kopeckým). Po sobotní první sekci jsme figurovali na slušném pátém místě, ale spokojenost nepanovala, neboť změny v rozpise se neprojevovaly kladně a předvedená jízda nebyla taková, jako jsme si přáli. Bohužel po příjezdu do servisu jsme se dozvěděli onu smutnou zprávu o tragédii, která se stala na trati RZ 2 a tím šly veškeré výsledky stranou. Servisní zónu zahltil smutek a postupně se všichni začali vydávat domů.

Vaši posádku bylo letos naposledy možné spatřit na sprintu ve Vsetíně. Jak se tento start na poslední chvíli vůbec zrodil?

Jelikož byl na Rally Vsetín předem domluven pronájem týmové Fabie Super 2000 pro Petra Lehera, museli jsme se smířit s tím, že si letos už nezazávodíme a že nebudeme moci využít další poznatky, kterých po Příbrami zase několik přibylo. Ve středu před Vsetínem kolem oběda však zavolal Petr Leher, že si zranil ruku a nemůže startovat. To nás všechny zamrzelo, protože auto i mechanici byli připraveni. V rámci odhlášení posádky nás napadlo startovat, ale ředitelstvím soutěže byla dovolena změna pouze jednoho jezdce. Navečer mě povzbudil Roman Kresta, který mi řekl, že by start přeci jen mohl jít zařídit. Zavolal jsem tedy panu Schovánkovi, který vše ochotně a rychle zařídil, za což jsme mu velmi vděční. Během čtvrtka proběhla příprava tréninkového vozu a navečer jsme vyrazili do Vsetína.

Takže rozhodnutí o startu na poslední chvíli, ale jak bylo vidět při pohledu na výsledky, na výkonu se to příliš nepodepsalo.

První rychlostní zkouška Semetín ve mně vzbuzovala respekt. Přistoupili jsme k ní tedy spíše opatrněji. S tím souvisí i absence testu, mezi RZ 2 na Příbrami a RZ1 na Vsetíně jsem ani na chvíli nespustil STAGE režim. Druhá rychlostní zkouška Vesník nám však sedla parádně a zajetý čtvrtý čas nás posunul na průběžné páté místo. V servisu došlo k plánované výměně brzd a tlumičů s naprosto jiným nastavením a charakterem. RZ 3 Semetín jsme opět projeli opatrněji, protože více než dílčí nebo celkový výsledek jsme potřebovali najet co nejvíce kilometrů k soužití s autem a vyzkoušet různá nastavení. O to více jsme se snažili na druhém průjezdu Vesníku, který znamenal skvělý třetí čas s minimální ztrátou (+2,6s) a skalp Odložilíka a Sýkory. V této sekci následovala ještě RZ 5 Bystřička, kde se nám podařil zajet také velmi slušný čas. Ve druhém servisu již nenásledovaly výrazné změny na vozidle, ale byly nahrazeny měkké slicky SA01, které již dosluhovaly, protože byly jeté již v minulé sezoně, poté na shakedownu a 2 RZ na Příbrami a 5 RZ ve Vsetíně. Nasadili jsem taktéž jeté SA20. Po opatrnějším začátku třetího průjezdu Vesníkem, kde ještě pneumatiky nebyly ve správné teplotě a adheze byla poměrně slabá, jsme se asi od třetiny RZ do nich mohli plně opírat a to znamenalo zrychlení přesně o 1s oproti předcházejícímu průjezdu a snížení ztráty na vítěze RZ na 1,9s. Před poslední RZ jsme již neměli praktickou šanci předjet Sýkoru na třetím místě a soustředili jsme se hlavně na dojetí soutěže a pokud možno udržení Jana Dohnala za námi. Což se nakonec, i přes menší sklouznutí do příkopu, povedlo.

Nakonec z toho bylo 4. místo v cíli, kdy jsi za sebou ve výsledkové listině nechal mnoho ostřílenějších jezdců a pilotů s většími zkušenosti z rallysprintových tratí.

Celý tým následně zažíval pocity velké spokojenosti a radosti z dobře provedené práce, která byla korunována 4. místem absolutně. Mnohem větší radost však všichni máme ze zajetých časů na RZ Bystřička a hlavně na RZ Vesník, kde jsme pravidelně drželi krok se špičkou. Tentokrát jsem byl s jízdou i výsledkem velmi spokojen, určitě je před námi ještě dost práce, protože se chceme i nadále zlepšovat. Přestože jsme vůbec netestovali, od Bohemky jsme se velmi výrazně zrychlili. Doufám, že je to důkaz smyslu naší práce. Je to obrovská naděje do budoucna a věříme, že i po analýze dat z tohoto závodu a ujetí dalších kilometrů se budeme stabilně pohybovat co nejvýše.

Jaké máš plány pro příští rok? Různě se objevují informace o tom, že by jsi rád absolvoval celý velký šampionát, je tohle ten cíl, na kterém pracujete?

Je pravda, že bychom rádi příští rok absolvovali celé velké mistrovství. Určitě by nám pomohlo jezdit více nových a dlouhých závodů. Doufám, že se nám podaří zajistit rozpočet s co nejkvalitnějším zázemím v podobě možností testování a používání nových pneumatik. Momentálně na tom intenzivně pracujeme, a přestože je to velmi složité, věříme, že se to nakonec povede.

Rally není jen o jezdci, neméně důležitou roli hraje také spolujezdec, jak jsi se s Ondrou Šálkem dali dohromady a jak vám to v autě klape? Jezdíte na pohodu, nebo je v autě v průběhu rally maximální soustředěnost na výsledek?

S Ondrou jsme se potkali před sezonou 2011, kdy jsem sháněl spolujezdce a on se k nám přišel zeptat, jestli bychom mu nedokázali poradit, jak a u koho se dostat do závodního auta. Hned od začátku jsme si sedli a chtěli jsme to společně zkusit. Měl jsem v plánu odjet co nejvíce rallysprintů s Octavií WRC. Několik týdnů před prvním závodem jsme začali trénovat psaní a čtení rozpisu v sériovém autě. Musel jsem Ondrovi vysvětlit téměř vše od začátku, ale chápal to a docela rychle se zlepšoval. První svezení v závodním voze zažil až při první RZ na Lužických horách. Spousta lidí si myslelo, že jsme blázni, když si měl Ondra odbýt premiéru až při ostrém závodě. Jiná cesta ale nebyla, kdyby se svezl dřív, tak by si to třeba rozmyslel a nejel by. Komplikací bylo, že když si poprvé nasazoval helmu, tak poškodil kabel intercomu a celý závod mě neslyšel, takže jsem neměl šanci ho korigovat. Četl ale dobře a jeli jsme bez problému. Spolupracujeme i mimo vlastní soutěže, Ondra s námi jezdí na většinu závodů, když pronajímáme naše auta. Občas vyrážíme na výlety a různé akce společně s našimi mechaniky, takže zážitků je opravdu hodně. Oba máme velkou chuť se zlepšovat, takže na tom pořád pracujeme. Před a při RZ a při tréninku se maximálně soustředíme, ale jinak na přejezdech, v servisu a na hotelu je pohoda.

Jak již několikrát padlo, celou svou kariéru usedáš do vozů připravovaných rodinným týmem. Čemu všemu se tedy Rexteam běžně věnuje?

Hlavní činností Rexteamu je příprava a provoz dvou Octavií WRC evo III v té nejlepší specifikaci a Fabie Super 2000 evo 2. Obě Octavie letos již třetím rokem využívali otec a syn Kovalčíkovi pro závody Mistrovství Slovenska v závodech do vrchu. S Fabií jsem startoval na zmíněných závodech já a na vybraných rallysprinech ji využil Petr Leher s Jiřím Skořepou. Opět jsme prodloužili sérii závodů nejen bez odstoupení na technickou závadu, ale dokonce i bez jakékoliv technické komplikace v průběhu závodu. Tato série trvá již od konce sezony 2010 a celkem čítá 96 závodů. Toto je nejlepší vizitka pro celý tým a hlavně mechaniky, ale i pro jezdce jednotlivých vozů. Mimo to se například staráme o Octavii WRC jezdící v Belgii, provádíme repase a dle potřeby zajišťujeme servis naším servisním vozem a našimi mechaniky.

O Rexteamu se ví, že kromě současných rally aut připravuje i vozy pro Autosport Kotek. Lze čtenářům přiblížit, jak se příprava historických vozů liší od těch současných a jak vůbec takový servis na „soutěžích legend“ probíhá? Je vše více v klidu nebo naopak ještě víc hektické než v porovnání se současnými závody?

Servisní zastávka na East African Safari rally v plném proudu

Zásadní rozdíl je v tom, že East African Safari rally, které se prioritně účastníme, se koná každé dva roky, takže příprava je dlouhodobá a na každý závod se repasuje auto tak rozsáhle, že se vlastně staví nové. To souvisí s délkou závodu, která přesahuje 2000 závodních kilometrů a 2000 km přejezdů ve velmi náročných podmínkách. Samotná účast v pozici mechanika byla neskutečným zážitkem a obrovskou zkušeností. Účastní se zde legendy rally jako třeba Bjorn Waldegard, Gregoire DeMevius, Fabrizia Pons, Stig Blomquist a mnoho dalších na krásných vozech Porsche 911, Ford Escort RS a Datsun 260Z. Atmosféra mi přijde malinko klidnější, ale náročnost je enormní, protože servisní vozy jezdí za každou RZ a tak se brzy ráno vyráží na první servis, pak se celý den jezdí od servisu k servisu a pozdě večer je dvouhodinový servis. Stalo se nám, že jsme několik nocí za sebou spali jen dvě až tři hodiny. Takto to chodí 8 etap a ke konci závodu jsou všichni účastníci hodně vyčerpaní. Letošní ročník pro mě bude již druhý, takže tuším, do čeho jdu. V loňském roce jsme servisovali Porsche při Historic Rally New Zealand, což byl také veliký zážitek. Zejména nasazení místních střelců s Escorty bylo neuvěřitelné, což dokazovalo, že většina aut šla jednou i víckrát přes střechu, ale to tam je celkem normální.

Co dodat závěrem, rally se neobejde bez podpory dalších lidí. Je někdo, komu by jsi chtěl speciálně poděkovat ať už za podporu, rady či jakoukoliv jinou pomoc?

Největší poděkování si zaslouží celý tým a rodina (což se vlastně prolíná), kteří nás všemi způsoby maximálně podporují. Další podstatnou část na úspěchu mají naši reklamní partneři. Speciální poděkování patří Romanu Krestovi za pomoc a rady při zlepšování mých jezdeckých dovedností a přizpůsobení nastavení auta.