Po několika letech strávených v Poháru ČR, kde jsme startovali sporadicky, se na nás usmálo štěstí a na konci loňské sezóny se začal rýsovat přestup do MČR sprintrally a absolvování kompletní sezóny. V roce 2012 jsme zakoupili Škodu Felicii minikit a naší starou Felicii prodali. Našim tajným přáním bylo bojovat o přední příčky. První závod jsme měli absolvovat na Vysočině, ale při testu nám praskla tyčka poloosy. Po zkušenostech s prasklým blokem motoru a poloosou jsme na autě vyměnili a zrepasovali vše, co se dalo, a to se záhy ukázalo jako velmi dobrý krok do sezóny. Auto jsme taktak stihli připravit na Rally Lužické hory, protože výroba poloos trvala 3 týdny. Ale vše se stihlo a mohli jsme vyrazit na náš první závod v MČR sprintrally. Lužičké hory byly pro nás novým podnikem a z naší neznalosti tratě vznikl špatně napsaný rozpis pro 1.RZ. Napsali jsme si jedno odbočení o ulici dál, což mělo za následek probrždění a couvání. Tato chyba byla rozhodující v bitvě o první místo s Liborem Paulem jedoucím se Škodou Fabia. Před poslední RZ byla ztráta na Libora 10 sekund a my se rozhodli, že nebudeme riskovat a dojedeme v klidu na druhé příčce, což jsme také splnili.

Rallysprint Kopná jsme absolvovali již několikrát, ale vždy jsme v první polovině závodu odstoupili pro technickou závadu. Letos jsme tuto smůlu chtěli konečně protrhnout! Auto na Lužických horách fungovalo bez problému, proto jsme udělali jen standardní kontrolu auta. To bylo něco, co jsme v minulosti vůbec neznali, protože auto jsme chystali ještě v noci před odjezdem na závody… Libor Paul se Kopné nezúčastnil, ale byl zde Robert Čonka, který obhajoval loňský titul ve třídě 7 a startoval tradičně se Škodou fabií. Náš vyrovnaný souboj trval do 4.RZ, na které Čonka udělal chybu a výletem mimo trať ztratil 48 sekund. Jeho chybou jsme zůstali osamoceni na prvním místě a mohli jsme zvolnit. Na pátý pokus, co jsme tyto závody jeli, jsme konečně dorazili doíle a premiérově obsadili 1. místo ve třídě 7.

Dalším podnikem v pořadí byla Rally Krkonoše. Na těchto závodech se pro nás sešla velká konkurence, a to především v podání Roberta Čonky, Libora Paula i Jana Heringa. Na 4.RZ, kde zaúřadovalo počasí a trať se stávala místy velmi zrádná, jsme našim soupeřům díky jízdě na limitu ujeli. Po této zkoušce následoval přejezd do servisu. Do časové kontroly jsme nestihli dojet včas, protože přejezd byl obklopen Policií ČR a vedl převážně přes vesnice. Při dodržování silničních pravidel byl tento úkol nesplnitelný. Dostali jsme penalizaci 10 sekund. Byli jsme naštvaní – hodně jsme na 4.RZ riskovali a vše jsme ztratili na přejezdu. V průběhu závodu se ale ukázalo, že byl chybně spočítán čas přejezdu. Na jízdním výkazu byl úplně stejný přejezd o 7 minut delší. Naštěstí pořadatel nám i ostatním posádkám tuto penalizaci zrušil. Na dalších zkouškách se boj o první místo zúžil mezi nás a Roberta Čonku. Do poslední RZ jsme vyrazili s vybudovaným náskokem 12,3 sekund a s odhodláním udržení prvního místa. Po dojezdu do cíle jsme zjistili, že chybí čas před námi startujícího Čonky. Ten na této RZ odstoupil kvůli prasklé poloose a my se radovali z dalšího vítězství ve třídě 7.

Rally Kostelec nad Orlicí doprovázela velká vedra, proto jsme měli strach, abychom neupekli motor. Hned zkraje závodu jsme si vypracovali docela velký náskok před Robertem Čonkou a Janem Heringem. Uchlácholeni náskokem jsme pak nejeli dostatečně rychle a Čonka nás začal stahovat. Do poslední sekce o třech zkouškách jsme vstupovali s náskokem 12-ti vteřin. To ale znamenalo, že musíme přidat. Na předposlední RZ nás přibrzdil defekt – při odbočování přes ruční brzdu se nám vyzula levá zadní guma. Naštěstí do cíle chybělo jen 500 metrů, které se daly dojet s defektem. Po dojetí do cíle této zkoušky jsme kolo rychle vyměnili a spěchali na start poslední RZ. Dojeli jsme akorát ve své minutě, uf. Poslední zkoušku jsme projeli v maximálním tempu a udrželi si první místo ve své třídě. Následně se naší závodničky a dojetí na cílovou rampu musel ujmout spolujezdec, protože jako řidič jsem byl úplně na dně. Po pár metrech jsem ale zjistil, že to asi nebyla nejlepší volba – převodovce se nelíbil spolujezdec. Nebo se spolujezdci nelíbila převodovka? Po hlášce „dej mi ještě šanci“ se oba nakonec spřátelili a převodovka i spolujezdec svou premiéru vydrželi:) S postupem času jsme usoudili, že to bylo nejvíce vydřené umístění v letošní sezóně.

Před plánovaným podnikem Rally Pačejov jsme nechali zrepasovat převodovku a vyměnili spojku. Kvůli velké vzdálenosti z Olomouce do Pačejova se nám tento závod ani moc nechtěl jet. Uvědomovali jsme si ale, že pokud pojedeme a dojedeme hned za Robertem Čonkou, přiblížíme se k titulu v naší třídě 7. Kromě Čonky se ale na startovní listině objevil i další soupeř, a to Vlastimil Hodaň s kitem. Nakonec jsme do Pačejova vyrazili. Do první sekce rychlostních zkoušek jsme nezvolili příliš vhodné pneumatiky. První zkouška dost klouzala a hned po pár metrech nás vystrašilo auto – motor začal vynechávat. Blesklo nám hned hlavou, že je zřejmě konec. Po chvilce se ale motor vzpamatoval a fungoval až do konce závodu bez problému. V půli soutěže jsme byli na druhém místě se ztrátou 12-ti sekund na Čonku. Věděli jsme, že na tomto závodě na něj nemáme a budeme se snažit udržet za ním na druhém místě. Jenže před startem 7.RZ jsme za námi Čonku neviděli. Před startem do zkoušky jsme pořád sledovali zrcátka, ale Robert nikde! To nás hodně znervóznilo. Vůbec jsme netušili, jestli máme přidat a pokusit se bojovat o první místo. V cíli RZ jsme se od Vlasti Hodaně dozvěděli, že Robert Čonka neodjel z posledního servisu. Začali jsme přemýšlet, jaký má tohle vliv na vývoj v celém šampionátu. Spočítali jsme si, že pokud dojedeme na prvním místě, jsme mistři ve své třídě 7. Takže úkol zněl jasně – za každou cenu dojet do cíle. Na druhého Hodaně jsme měli náskok 34 vteřin, tudíž jsme si mohli dovolit zvolnit. Celou poslední zkoušku jsme s nastraženýma ušima poslouchali auto, jestli nevydává nějaké zvuky, které k němu nepatří. Vše jsme my i naše závodička zvládli a úspěšně zakončili letošní sezónu na 1.místě jak v Rally Pačejov, tak i v celkovém hodnocení třídy 7. Tímto jsme dosáhli mistrovského titulu v nejkratším možném čase, což se letos povedlo ve své třídě ještě Mirkovi Jakešovi.

Rally Jeseníky je naší domácí soutěží, a proto jsme na ni nechtěli chybět. Ve třídě 7 jsme měli titul doma. Proto jsme začali přemýšlet, co dál … Vzpomněli jsme si na Martina Mičánka, se kterým jsme se bavili o jeho Škodě Fabii a jejím půjčení. Kontaktovali jsme jej a sjednali si pronájem Škody Fabie R2. Moc jsme se těšili na první jízdu s lepším autem! Zároveň jsme ale nevěděli, jak nám to s úplně jiným autem půjde. V pátek před závodem jsme se v autě svezli pouhých 10 km. Začátek jízdy byl krušný, jako řidič jsem se tímto autem ani nedokázal dobře rozjet. S přibývajícími kilometry se nám auto začalo líbit! Nedočkaví jsme přijeli v sobotu ráno do servisu a čekali na start. Bohužel panovalo již klasické podzimní počasí provázející jesenickou rally, což nebylo zrovna ideální pro strart s novou technikou. Počasí nám ale radost nezkazilo, přijeli jsme se hlavně svézt, o výsledek nám až tak nešlo. Soutěžení probíhalo v poklidu, postupně jsme se s autem sžívali – až na kontakt s balíkem slámy na 2.RZ a modrou kontrolkou na přejezdu. Vystrašeni, co se děje s autem, jsme telefonovali do servisu a s úsměvem zjistili, že máme rozsvícená dálková světla:). Po problémech Adama Koblihy jsme skončili na 3. místě ve třídě 6, což jsme vůbec nečekali! Závodit s tímto autem se nám tak zalíbilo, že jsme s ním chtěli jet ještě do Vsetína.

Naše přání se splnilo, potřebné peníze jsme sehnali a mohli se těšit na závěrečný podnik letošního roku 2013. Na Rally Vsetín jsme přijeli s většími ambicemi, než které jsme měli v Jeseníkách. Po celý závod se nám dařilo držet krok s Ondřejem Bisahou i Danem Zpěvákem. Nakonec po odstoupení Ondřeje Bisahy jsme se umístili na 2. místě, i když na první místo nám moc nechybělo – 7 vteřin. Ale i tak to bylo pěkné rozloučení se sezónou 2013.

Tak takto probíhala první kompletní sezóna posádky Michal Horák – Ivan Horák v MČR sprintrally 2013, a to díky všem těm lidem, kteří nám pomáhali – hlavně díky našemu manažerovi Milanu Korčákovi, kterému z velké části titul také patří. Nebýt jeho, seděli bychom doma. Velký dík určitě patří:

- našim mechanikům, a to Ondrovi, Petrovi, Tomášovi a Mirečkovi za to, že nám pomáhali a bezchybně chystali auto v jednotlivých servisech;
- našim ženám, které nám to zatím vše ještě tolerují;
- Radkovi Krotkému za přípravu převodovky, poloos, plno rad a Jardovi Vančíkovi za perfektní motor;
- fotografovi Tomáši Kaňovi, který s námi absolvoval většinu závodů a pořídil nám plno krásných fotografií;
- a v neposlední řadě našim sponzorům, tj. firmám Futures contproduct, Rexel, Daniel Robeš, Dupr, Reva sport, Caof, Trendcar a Jaroslav Mikulčák.

A ještě malý dodatek na závěr – bohužel jsme se doslechli, že náš motor ve Škodě Felicii není dle homologace. Těm, co o tom pochybují – na Vaše náklady nechám motor u pana Vančíka rozdělat a můžete se sami přesvědčit o tom, že motor má obsah do 1400 cm.