Je sobota mlhavé ráno,do konce roku zbývají čtyři dny a Milan s Tomášem už kolem 9 hodiny rozdělávají oheň v udírně místní oblíbené restaurace. Visí tady kolem 30ti kilogramů vepřových zůstatků a připraveno je několik kilogramů klobás domácí výroby. Rezervovaný salonek s kapacitou kolem 20ti míst k sezení zatím zeje prázdnotou, jen personál občas nakoukne do prázdného prostoru.

Milan objednává pro oba pivko a Tomáš vytahuje z tašky výzdobu, která opravdu není vánoční. Vlajky a transparenty, stojan s modely závodních aut, trika a polokošile s podpisy jednoho z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších jezdců rally v ČR. Mezitím do salonku vešli Aleš se Standou a pomáhají s aranžováním výzdoby s rallyovou tématikou. Přijíždí také hlavní fotograf a po načerpání pár silných a žíznivých doušků zlatavého moku, začíná průběžně dokumentovat již tradiční setkání přátel rally z okolí Sedlčan. Do toho se ve dveřích objevuje Luboš a přispívá dalšími prvky výzdoby v podobě závodních bot a rukavic, stejně jako Petr, který pokládá na stůl ručně stavěný, rádiem řízený model Škoda Felicia v továrních barvách.

Samozřejmě se po celou dobu čepuje pivo a servírují se nakrájené klobásky několika chutí s chlebem a okurkou. Prohlížíme fotografie, komentujeme promítaná videa, čerpáme informace z donesené literatury a konverzace všech přítomných se kupodivu točí víceméně kolem jediného tématu – RALLY.

Okolo 14 hodiny odpoledne se před dveřmi restaurace ozývají syrové zvuky upravené červené Škody Fabia, která je sestavena z dílů a komponentů, jenž rozhodně nejsou určeny pro sériové vozy. Z ní vystupují Milan a David a vytahují podivuhodné hliníkové monstrum, které připomíná část kabiny stíhacího letounu. Ve skutečnosti jde o velmi podařený simulátor pilota rally, který sedí v opravdové závodní sedačce (včera vymontované ze speciálu WRC), vybaven hydraulickými pedály a 3-motorovým volantem s ručním řazením od firmy Logitech. Tuto konstrukci usazujeme před LCD obrazovku připravenou v salonku. Ještě zapojení kabelů, kalibrace zařízení s poslední verzí hry WRC na konzoly PS3 a legrace může začít.

Po administrativní přejímce u hlavního časoměřiče je zapsáno 13 jezdců, kteří budou bojovat o hodnotné ceny (jak jinak než s rally tematikou). Ty jsou již připraveny a zatím jen obdivovány všemi přítomnými, kterých už je v tuto chvíli téměř 20. Startujeme závod, který je složen z osmi světových soutěží, z nichž je z každé vybrána jedna RZ.

Krájení vepřových pochutin a rušná zábava vytváří velmi spokojené úsměvy na tvářích přítomných. Kolem 17h tyto úsměvy ještě více rozzáří otevřené dveře, ve kterých stojí dvaapadesátiletý legendární soutěžák a bývalý tovární jezdec Emil Triner. Nepřijel do neznámého prostředí mezi neznámé tváře. Přijel do společnosti, kterou dobře zná ze soutěží a okolí rallyového dění. Podání ruky a pozdravy rychle střídá diskuse všech v místnosti a velká pozornost pochopitelně směřuje k Emilovi. Okamžitě je zavalen spoustou otázek, na které bezprostředně a s přátelským tónem odpovídá. Mezitím konzumuje připravené pohoštění a s úsměvem na tváři se kochá výzdobou, kterou jsme pro něj připravili.

Témat k diskusi je dlouhá řada, protože v jeho více než 30ti leté kariéře se toho událo hodně a je opravdu na co vzpomínat a o čem vyprávět. Probíráme se v historii, technických věcech, bezpečnosti kolem rally a současné situaci. Zpovídáme také jeho plány do budoucna, úsměvy se na chvilku vytratí, ale nepředbíhejme, čas ukáže. Některé poznatky a historky jsou velmi úsměvné, jiné naopak smutnější, tak jak to má v životě asi každý z nás. Jednou z nejzábavnějších fází večera je rozhodně barvité vyprávění jeho fenomenálního příjezdu na cílovou rampu na Novém Zélandu v roce 1996, kdy za doprovodu jeho gestikulace rukou a těla všichni přítomní řvali smíchy.

Průběžně Emil podepisuje knihy, modely aut i části lidských těl a samozřejmě pokračuje náš „velký šampionát“ na simulátoru, kde už je po odjetí několika zkoušek jasné, kteří soutěžící budou bojovat o příčky nejvyšší, i když rozdíly jsou velmi těsné.

Dáváme kávu a zakusujeme zbytky vánočního cukroví, které nám přichystaly naše drahé polovičky. Nálada je výborná a debata v plném proudu. Václav střídá pozici fotografa za funkci reportéra a sedá si hned vedle Emila, aby měl pana mistra na dosah a mohl z něho vyždímat spoustu informací, které nejsou nikde publikovány. Ty mu stimulují veliký rohlík spokojenosti v obličeji. Takto je obklopen svými fanoušky a přáteli téměř do osmé hodiny večerní, kdy se zvolna se všemi loučí. Poslední podpisy, poslední hromadná fotografie, přání všeho nejlepšího do nového roku 2014 a obdarován dvoukilovou vyuzenou krkovičkou a něco málo klobásek může náš host vyrazit na cestu domů do Příbrami.

Kouzlo přátelské a sváteční nálady sice odjíždí, v každém z nás však zanechává velmi sympatické dojmy, které jistě dlouho uchováme v naší paměti. Sedáme si ke stolu a pokračujeme v hodování a zábavě, která nijak neutrpěla odchodem mistra volantu. Je po půlnoci, šampionát skončil a je jasné kdo je vítěz a kdo poražený. Konečné pořadí je podobné výsledkům z loňského roku, což vlastně nikoho nepřekvapuje. Prostě někdo umí to, druhý zase tamto. Dopíjíme poslední žejdlíky a postupně se loučíme s odkazem na Jänner Rally v Rakousku, kde se drtivá většina z nás opět setká za necelý týden.

I my přejeme všem rally příznivcům šťastný nový rok 2014 a hlavně zdraví ať nás všechny provází na tratích rychlostních zkoušek i mimo ně, prostě na Rally bezpečně.

Za Rally fans Sedlčany
Aleš Rebec a Tomáš Hašek
Foto:Václav Parma