Dnes je v závodě Africa Race volný den. To přeložené do běžné řeči znamená, že se nejede žádná etapa a nemusíme se přesouvat na jiné místo. Závod se na chvíli zastavil na poloostrově v Západní Sahaře u města Dakhla. Žádný velký odpočinek se ale nekoná. Hluk startujících motorů dnes zcela nahrazují elektrocentrály. Vozy a motorky všech závodníků okolo jsou rozebrané podstatně více než je v běžné dny zvykem. Každý využívá tento čas k výměně všeho, co se jen za tu chvíli dá stihnou a pravidla závodu povolují.

Na Tatře je potřeba preventivně vyměnit všechny tlumiče, zkontrolovat filtry a jak Tomáš říká „udělat kosmetiku“. To znamená, že se vyspraví otrhané blatníky, svaří se praskliny na uchycení kabiny a další podobné věci. Jak vidíte kromě tlumičů dnes na Tatře nepotřebujeme dělat zásadnější opravy. Jak jen mechanici dokončí svoji práci pomohou klukům z kamionů Balai s jejich opravami. Předvčerejší etapu měnil Petr Foltýn, řidič „zametacího“ kamionu, na své Tatře prasklou poloosu a dnes je třeba na ní vyměnit gufera. Naši mechanici Jaroslav Žerdík a Pavel Kletenský dnes mají celý den co dělat a žádný odpočinek se pro ně nekoná. Oba dva si odpočinou až v Mauretánii. U města Akjut jsou naplánovány dvě etapy startující a končící u jednoho bivaku. To bude pro mechaniky volný den. Všichni závodníci odstartují do etapy a než se k nim večer vrátí mohou se na chvíli zastavit a odpočinout si. To ale bude až za dva dny.

Pokud byste se teď se mnou prošli bivakem zastavovali byste se jako já u jednotlivých teamů a vždy prohodili pár slov, byli byste překvapeni vstřícností jednotlivých lidí. Je jedno zda to jsou velké teamy jako Kazachové, kterým připravuje závodní vozy Hummer český závodník Miroslav Zapletal nebo jednotlivci, kteří zde jsou úplně sami bez jakékoliv asistence. Mimochodem, Kazaši včera večer zpod asistenčního kamionu vytáhli kanystr, s ne nepodobnou tekutinou brzdové kapalině, a při ní pěli chválu na české ruce a kvalitu připravených vozů. Dobře se to poslouchalo a navíc se k té samohonce servírovalo nějaké nauzené zvíře, prý vlastnoručně ulovené na Sibiři jedním z mechaniků.

Africa Race je opravdovým pokračovatelem dakarské tradice se vším všudy. Včera jsme pomohli Alessandru Barberovi, motorkáři se startovním číslem 110. Potkali jsme ho na jedné z čerpacích stanic na cestě do Dakhly bezradně stojícího u stojanu s benzínem. Přišel k nám a požádal nás, zda bychom mu nepůjčili dvacet euro na benzín. Prý jeho asistence odjela bez něj a on nemá na palivo. Dnes se u naší Tatry zastavil a přišel nám poděkovat za pomoc. Na otázku, jak je možné, že jeho asistence odjela bez něj odpověděl, že žádnou nemá. Na všechny své věci má pronajatý prostor u jiného teamu, protože je zde naprosto sám. Ráno si všechny věci dá k nim a večer si je vezme. Má krabici s nářadím a náhradními díly a baťoh s oblečením. V dvaceti devíti letech se rozhodl jezdit na motorce. Teď je mu třicetpět. Plní si svůj sen a užívá si každý odjetý kilometr. Thierry Sabine , zakladatel Dakaru, který tragicky zahynul při havárii vrtulníku v Africe, mu včera poslal nás. A věřím, že se při tom usmíval. Růžové jezero v Dakaru je cíl. Všech co jsou zde.

Zítra nás čeká přechod hranice do Mauretánie a hned za ním další etapa. Letošní Africa Race se přehoupne do své druhé poloviny.

Z bivaku v Dakhla – za Livescore Team – Vojtěch Morávek ml.