Lukáš Pondělíček se spolujezdcem Edou Perski se zúčastnili nedávné Jänner rallye 2014. Byl to jejich první podnik po roční odmlce. Jak se Ponďovi závod líbil?

Foto: Robert Balcar

Ponďo, byl to tvůj první start s Citroёnem po více jak roce. Co si dělal?

Je pravda, že loňský rok jsem si dal jako trochu odpočinkový, alespoň co se závodění týče. Nejprve vše vypadalo suprově. Před sezonou jsem měl nachystané auto i kontrakt na půjčení auta na závody v Německu a Rakousku s jezdcem Seppim Stiglerem. Bohužel týden před Šumavou Seppi na německé rallye Vogelsberg havaroval vlivem vady materiálu a odstupoval tak z první pozice. Vzápětí na to přišly povodně a evakuace starých dílen. Po povodních jsem se rozhodl pro stěhování do nových prostor, což zabralo dost času a peněz. Také jsem měl dost práce s přípravou Citroёna C2 S1600 pro Wernera Panhausera do evropského rallycrossu a stavbou Citroёna C2S1600 pro švédského zákazníka, takže můj Maxík přišel na řadu až v říjnu. Stavěl jsem ho rovnou pro Jänner rallye a připravoval ho na pořádný sněhový závod. Bohužel jsem musel tohle sněhové nastavení v pátek před závodem vrátit zpátky na asfaltový set-up, protože sníh se nekonal.

Foto: Robert Balcar

Slyšela jsem, že co se pneumatik týče, byl na Jaenner rally nějaký problém.

Problém byl v tom, že jsme vlastně vůbec nevěděli, jaké pneumatiky budeme moci obout. Nejdřív se řeklo, že budou staré pneumatiky na Jänner rally ještě povolené, takže to nikdo neřešil. Já si tedy koupil dvě úzké pneumatiky s hroty do sněhu a rozšířil tím zásobu z minulých let. Pak mi, ale pár dní před Vánoci, kdy už bylo vcelku jasné, že sníh nenapadne, volal kamarád s informací, že se staré asfaltové pneumatiky jet nemohou. Což byla trochu rána pod pás, protože na tohle nemá mezi svátky nikdo čas. Muselo se to tedy nějak vyřešit. Když už jsme s tím byli všichni smířeni a peníze za nové pneumatiky byly utraceny, začalo se na Jänner rally spekulovat, že se staré pneu povolí. Nejdřív je povolili jen na shakedown. Ovšem večer před startem bylo jasné, že budou povoleny i na samotný závod. Zajímavé je, že rakouské týmy o povolení starých pneumatik věděli týden dopředu. Já osobně jsem si nové evropské pneumatiky nekoupil, takže jsem nebyl nijak zvlášť škodný, ale vím, že hodně jezdců za ně utratilo celkem dost peněz a ve finále zbytečně, protože kdyby věděli, že se staré pneumatiky pojedou, jeli by na nich. Já se rozhodl koupit čtyři širší pneu s hřeby a pokusit se na nich dojet do cíle. Kdybych udělal defekt, byl by to konec. V rezervě jsem první den měl deset let starou Matadorku bez hřebíků. Musím poděkovat Ondrovi Bisahovi a Marcelovi Svačinovi, za to že mi na druhý den zapůjčili alespoň jedno hřebíkové kolo do rezervy.

Foto: Robert Balcar

Jel si tedy na pneumatikách s hřebíky, nezpomalilo tě to? Na tratích moc sněhu nebylo.

Sněhu bylo minimálně, ale zato spousta ledu. Volba pneumatik však byla perfektní. Jel jsem si svoje bezpečné tempo, protože hlavní pro mě bylo dojet do cíle a nepoškodit auto. Což se nedá říct o polském jezdci Ogryzkovi, který je sice o hodně rychlejší než já, ale také není dne, kdy by auto nenaboural. Já byl sice na RZ 5 na exkurzi v jabloňovém sadu, ale naštěstí se mi povedlo vyjet zpátky na trať a autu neublížit. Na poslední noční rundu jsem zkusil nazout dva roky staré a dost ojeté sliky medie a to i za cenu měnění brzdičů za větší. Ale neukázalo se to jako dobrá volba. Pneumatiky moc nefungovaly, na vytahaném blátě to hodně klouzalo a na poslední vložce jsem byl dost dlouho venku. Takže druhý den jsem jel zase na hřebících. Tahle guma se ve vytahaném bordelu chovala velice čitelně a já se cítil bezpečně.

Foto: Robert Balcar

Po prvním dni si byl na druhém místě ve své třídě. Druhý den si, ale již od začátku vedl. Jak to?

Stalo se přesně to, co nemám rád. Baví mě závodit a rád se s někým tahám o vteřinky, což slibovala 4 vteřinová ztráta, kterou jsem měl na Ondru Bisahu. Bohužel Ondra musel odstoupit pro technické problémy hned ráno před prvním servisem. Vůz za mnou byl asi o 4 minuty pomalejší, takže jsem nasadil taktiku dojet a lehce navyšovat náskok. Bylo to docela stresující. Vidina prvního místa byla celkem živá a přijít o to pro nějakou chybku by mě dost naštvalo. Naštěstí jsem měl po každé dojeté RZ informace o časech aut za mnou a věděl jsem, že jim ujíždím. Byl jsem tedy čím dál tím klidnější a šlo už jen o to dovézt auto v pořádku do cíle. Pravděpodobnost dojetí, ovšem snižovala hustá mlha, která byla na posledních dvou RZtách. Naštěstí jsem nikam nevycestoval.

Foto: Robert Balcar

Povedlo se to tedy úplně bez problémů?

Úplně ne. Na předposlední RZ jsme měli problémy s klapkou motoru. Naštěstí následoval servis, takže jsem ji stihl vyměnit a mohl jsem pokračovat dál. Štěstí mi tentokrát vážně přálo. Auto fungovalo perfektně. Musím také pochválit celý svůj tým. Zvítězil jsem ve své třídě RC4 (6) s náskokem 5:50 na druhého poláka Sikorskiho. Mám z toho opravdu velkou radost. Snad to nebyl poslední velký úspěch.

Foto: Robert Balcar

Gratuluji. Co plánuješ na tuto sezonu?

To si musím ještě rozmyslet. Všechno se to bude odvíjet od tohoto úspěchu. Rád bych sehnal nějakého kolegu do týmu, který by s tímhle autem absolvoval sprinty a dojezdil nemalou zásobu pneumatik, které ve velkém mistráku už nemůžu jet. Také se rozhodnu podle financí, buď něco v ERC nebo velký český mistrák. Ale ještě přesně nevím. Nechci nic slibovat.

Foto: Robert Balcar

Tak nezbývá než Ti popřát mnoho podobných úspěchů v této sezoně.

Díky, byl bych za to moc rád. :)