Jméno Petra Šimurdy je fanouškům motoristického sportu zbytečné představovat, protože pokud jej někdo neznal, tak nejpozději jeho výkon za volantem oranžové Škody 130 LR na loňské Rally Vrchovina upoutal pozornost, protože v těžkých podmínkách se ukázalo pověstné závodnické srdce a Petr Šimurda se svým vozem obsadil famózní 8. příčku absolutně a byl nejrychlejším mezi všemi dvoukolkami. V tomto rozhovoru jsme se věnovali převážně letošní sezóně, kdy až do poslední soutěže roku bojoval Petr o vítězství v Poháru ČR, kromě toho jsme se také podívali na minulé méně úspěšné sezóny a na další věci okolo soutěží.

Poslední tři roky usedáte výhradně za volant oranžády – Škody 130 LR, co vedlo k návratu do tohoto vozu, když jste předchozí dva roky úspěšně vodil po našich tratích krásný Opel Kadett?

Opel Kadett GT/E byl velmi výkonný a spolehlivý vůz. Choval se jako motokára a učil jsem se s ním jezdit čistou stopu:), i když se mi to moc nedařilo. Jeho obrovskou výhodou byl motor, u něhož jsme docílili poměrně velkého výkonu za relativně málo peněz. Náhradní díly na mechanické části byly dostupné za dobré ceny, protože se shodují s mladšími modely jako je např. Omega a daly se běžně koupit. Vycházeli mnohdy levněji než na škodovku … Díky tomu, že jsme s Opelem ale 2x havarovali, tak se projevil velký nedostatek karosářských dílů. V roce 2009 jsme prošli velkým vývojem s nastavováním podvozku a brzd, který nás stál spoustu času a trápení . Výsledek se dostavil v roce 2010. To už jsme nejeli MMČR historiků, ale náš první ročník v rámci Poháru ČR. Od úvodu sezony se nám dařilo v každém závodě zvítězit. Ale v pátém podniku  nám bohužel odešel stálý převod a to je právě jedna z věcí, která u tohoto vozu není jen otázkou peněz, ale jde o to, jestli se podaří díl vůbec sehnat. Když jsme konečně stálý převod měli, tak jsme se s Milanem v září domluvili, že Opela zkrátka prodáme a přes zimu připravíme oranžádu taktéž do Poháru ČR, skupiny V. A tak jsme na konci roku Kadetta skutečně prodali do Dánska.

Sezonu 2011 ukončila havárie v Kostelci. V té následující je posledním startem také Kostelec. Co vedlo k předčasnému ukončení sezony 2012?

Soutěž v Kostelci nad Orlicí 2012 byla pro nás velmi dobře rozjetá, když jsme do předposlední vložky vstupovali na 3. místě absolutního pořadí v Poháru, 1,5s před Jirkou Šmídem na Mit. EVO 6. Chtěli jsme s Milanem zatáhnout na naší oblíbené vložce Peklo- Rychnov, ale zhruba v její polovině na šotolinovém úseku nám ostrý kámen prorazil olejový filtr, díky tomu přestal motor mazat a došlo tak k jeho přidření, což znamenalo naše odstoupení. Po rozdělání motoru u našeho motoráře pana Fidlera jsme zjistili, že rozsah škod je o něco vyšší, než jsme si původně mysleli a tak musela zákonitě následovat repase motoru. V tom roce to bylo bohužel již podruhé (poprvé to bylo při testu před Kopnou, kdy nám praskla kliková hřídel). Proto jsme z finančních důvodu sezonu 2012 předčasně ukončili.

Do začátku sezony 2013 tak bylo moře času. Předpokládám, že probíhaly velké úpravy a vylepšování auta, je to tak?

Ano, snažili jsme se vylepšit oranžádu a využít zkušeností z předešlých sezon. Jednalo se v první řadě o vyztužení karoserie v rámci povolených úprav a montáž nových tlumičů PROTLUM od Jindry Křístka. Ten nám zároveň pomohl s jejich nastavením. Do sezony 2013 jsme vstupovali díky změně pravidel s motorem o obsahu 1400 cm3 a odbrzděnými 154 HP. Od tohoto motoru jsme si slibovali větší konkurenceschopnost naší oranžády v porovnání s ostatními výkonnějšími vozy v rámci absolutního pořadí Poháru. Během sezony 2013 se však ukázalo, že se posouvají všichni a to jak v úpravách vozů, tak i výkonu samotných posádek.

Tímto se dostáváme k roku 2013 a první soutěži, kterou byla Rally Vrchovina a i díky podmínkám panujícím na trati jste zde dosáhli umístění v první desítce celkového pořadí sprintů. Jak s odstupem hodnotíte tuto rally?

Tuto soutěž vnímáme mj. jako milník v náhledu ostatních na nás jako posádku i naší oranžádu. Každopádně je jasné, že Škoda se zadním náhonem se více jak 25 let neumístila v první desítce absolutního pořadí v žádné rally. Pro spoustu lidí to byla senzace a pro další těžko stravitelný výsledek. Potěšili nás telefonáty od některých jezdců i skalních fanoušků, kteří nám tento výsledek přáli. My to vnímáme jako největší úspěch naší kariéry vůbec, který se s velkou pravděpodobností již nebude nikdy opakovat. Musíme znovu připomenout, že se jednalo o velmi těžké podmínky na trati, kdy nešlo až tak o výkon motoru nebo typ auta, ale spíše to bylo o rozpisu a plynulosti jízdy. Já osobně z této soutěže nemám vůbec žádný jezdecký požitek, protože to byl pro mě neustálý stres a oči na vrch hlavy, abych někde s oranžádou neupadl do příkopu…..:)

Poté následovalo několik dalších výsledků na bedně v rámci Poháru ČR, až přišly Hustopeče. Myslíte si, že právě toto vaše odstoupení rozhodlo vyrovnanou sezonu Poháru ČR 2013.

Letošní sezona byla velmi vyrovnaná a pro nás hodně zajímavá. Od prvního závodu jsme se snažili a dali si za cíl, být po poslední soutěži sezóny na té příčce nejvyšší a vše jsme tomu v průběhu roku podřídili. Bohužel se nám to nepodařilo, byť druhé místo teď s odstupem považujeme za vynikající a asi naše možné maximum. Pravda, Hustopeče měly vliv na naše celkové umístění, protože se na této soutěži počítal koeficient násobku získaných bodů 1,5. Kdo ví, jak by to ale dopadlo, kdybychom pokračovali dál. Je to zkrátka rallye:)

I po Hustopečské soutěži jste i nadále získávali umístění mezi nejlepšími třemi, což na konci sezony znamenalo post vicemistra v Poháru ČR. Jak lze tuto sezonu zhodnotit jako celek, a která soutěž se vám dle vašeho názoru povedla nejvíce.

Jak jsme již zmínili v předchozích otázkách, loňská sezona byla vyrovnaná a do poslední soutěže nebylo jasné, kdo bude absolutním vítězem Poháru. Usilovali jsme o metu nejvyšší, protože za dobu, co jezdíme, se nám povedlo pouze 1x získat absolutní prvenství a to sice v Rallye Cupu 2008 mezi historiky. Loňská sezóna byla v Poháru naše první kompletní a dokončená. Naše šance na umístění se zvýšily vyřazením čtyřkolek z absolutní klasifikace PČR pro rok 2013. Pozice, kterou jsme na konci vybojovali, není sice ta nejvyšší, ale je pro nás velkou odměnou. Celé to lze zhodnotit třemi slovy: krásná, náročná a vyrovnaná, bude na co vzpomínat.

Když máme odpovědět na to, která soutěž byla z našeho pohledu nejlepší, tak je to jednoznačně ta Kostelecká. Tato soutěž nám přirostla k srdci díky krásným šotolinovým úsekům a považujeme ji za domácí podnik. Podařilo se nám zde získat absolutní prvenství v Poháru, i když víme, že nám k tomu pomohlo odstoupení Jirky Kašpara a Petra Zedníka. Navíc jsme v cíli získali také ocenění Hvězda rally, což nás velmi potěšilo.

Odpovídá tento výsledek vašim předsezónním očekáváním, jak hodnotíte letošní konkurenci v Poháru, když trojice Šimurda, Kašpar a Zedník posbírala většinu pódiových umístění na jednotlivých soutěžích?

Každopádně s výsledkem jsme spokojeni, to už jsme řekli. Co se týká konkurence Kašpar, Jirsa, Zedník, Hrabec, Macháček, Kovář a další, tak loňský ročník Poháru patřil dle našeho názoru k jednomu z nejhodnotněji obsazených ročníků. Ke každé posádce chováme respekt a je jedno, s jakým autem nebo s jakým rozpočtem do soutěže nastupují. Myslím si, že Rally není pouze o tom, jaké máte auto nebo kolik máte peněz (i když to hraje pochopitelně velkou roli), ale je to o spoustě dalších věcí a okolností, které když do sebe správně zapadnou, dostaví se výsledek. Vše začíná přípravou auta, přes dobré a zapálené mechaniky, dobrý rozpis, kterému věříte, souhru posádky a v neposlední řadě hraje velkou roli počasí. Jezdíme rally teprve šest let, ale za tu dobu víme, že nesmíme nikdy nic podcenit, ať naši přípravu, nebo kteréhokoliv soupeře.

Sezóna 2013 – Petr Šimurda – Milan Dlouhý – Škoda 130 LR from Trotina Rallye Team on Vimeo.

Již od začátku kariéry usedáte do jednoho auta s Milanem Dlouhým, jak probíhá vaše spolupráce v autě? Je spolujezdec tím, kdo jízdu spíš klidní nebo umí ve správnou chvíli „vyhecovat“?

Ano, Milan je tím, kdo mě dokáže klidnit, ale i vyhecovat, jako např. v našem sestřihu sezóny 2013 v náletu do jedné pravé trojky na plnou šestku, kdy jsem si říkal, co to žvaní, cituji: „tady tu zkus, zkus ji jo, ubíral jsi zbytečně“. Tak jsem to teda podržel a bylo z toho plný kontra a málem políbená svodidla. Uznání od Milana po projetí zatáčkou bylo výstižné… „pěkně, pěkně, pěkný, pěkný“. V cíli jsem mu řekl, že jsme měli hodně namále, ale myslím, že tomu stejně moc nevěřil. Ani netušil, jak jsem měl v tu chvíli plný ruce práce.:) Neumím si představit jet s někým jiným. Jezdíme spolu od počátku a tak to doufám zůstane.

Vyhnout se nejde otázce na oranžádu, protože výkony, co za jejím volantem předvádíte, sklízí u diváků u trati velký aplaus. Lze alespoň krátce přiblížit vámi používanou techniku?

Jak Kadetta tak i eLeRku jsme stavěli do skupiny V, která umožňuje odchýlit se od homologačního listu. Jednou z hodně diskutovaných věcí je naše převodovka, samozřejmě až po motoru:). Převodovka je z dílen Kalmar Motorsport a velký dík za ní patří jejím tvůrcům Petrovi a Jirkovi . Těm se podařilo do originálního obalu ŠKODA 130 dostat 6 rychlostí s mechanickým řazením, což je asi málokomu známé. Máme pouze sekvenční způsob řazení a o rychlost více:)…..to je ale velkým přínosem pro relativně malý obsah našeho motoru… Nejedná o žádný SADEV či jinou elektronickou sekvenční převodovku.

Motor je o obsahu 1400cm3, osazený vstřikovací lištou s řídící jednotkou a tím je v podstatě shodný (až na pár detailů) s motorem Felicia Kit car 1400. Podvozek je původní elerkový, vylepšený unibaly na nápravách a tlumiči s regulací. Použili jsme homologované přední brzdy od fy Renovak z Kostelce nad Orlicí, zadní jsou originál LR. Na stavbě auta se podílela spousta lidí, kteří mají mnoho zkušeností ze závodů, kromě zmíněných bratří Kašparů také Pavel Stodůlka, Josef Vogl, Josef Fidler, Jindra Křístek a Miroslav Maňas, který s námi jezdil v sezoně 2013 po všech závodech a je naším hlavním mechanikem. Myslím, že díky těmto lidem je auto tak spolehlivé a konkurenceschopné.

Lze i přes brzkou dobu nastínit jaké jsou vaše plány pro nadcházející sezónu? Pokračování ve stejném šampionátu nebo se mohou fanoušci těšit na nějakou změnu?

Byť jsme na konci loňského roku avizovali pod tíhou okolností (pracovních i osobních), že se v tomto roce budeme věnovat jiné disciplíně a to sice autokrosu, tak se na tratích rally letos určitě ukážeme. Máme v plánu první čtyři soutěže: Lužické, Kopná, Hustopeče, Kostelec a pak zhodnotíme co dál. Naší prioritou je bavit diváky, a pokud se k tomu přidá i dobrý výsledek, budeme velice rádi. V loňském roce nám šlo hlavně o výsledek, letos chceme jet více pro zábavu. Pokud jde o autokros, tak na nové 130 se usilovně pracuje. Mým cílem je stát na startovním roštu závodu MČR v autokrosu, divize D6 v Nové Pace, který je mým velmi oblíbeným závodem. Avšak čas hraje proti nám. Nová Paka se jede v květnu a nás čeká ještě spousta práce. Tak snad se to podaří:)

Závěrem obvyklá otázka, provozovat tento sport se neobejde bez podpory rodiny, známých a přátel. Je někdo, komu by jste chtěl speciálně poděkovat za rady, spolupráci nebo pomoc ve chvíli kdy bylo nejvíce potřeba?

Několik jmen jsme již zmínili, ale zdaleka to nejsou všichni, kdo se na stavbě auta podíleli nebo kteří nás podporují v závodění. Za dobu, co jezdíme, jsme potkali spoustu lidí, kteří nás nějak ovlivnili a pomohli nám posunout se zase o kousek dál. Jsme jim za to moc vděčni. Nesmíme také zapomenout na mnohé fanoušky. S některými z nich jsme v kontaktu už několik let a provází nás na většině závodů. Všem patří naše díky za podporu…. Děkujeme také našim rodinám a partnerkám za velkou trpělivost.