Tomáš Kučera loni v seriálu závodů do vrchu EDDA Cup zvítězil v nejsilnější třídě E1+2000. Základ největšího úspěchu své dosavadní kariéry položil vítězstvím na technické trati ve Kdyni. Právě zde také začal poprvé při ostré jízdě brzdit levou nohou. S Tomášem jsme si v mladoboleslavské restauraci Rožátov povídali nejen o uplynulé vydařené sezóně, ale třeba také o loňské nejsledovanější rallyové novince – Fiestě R5. Tu pořídil jako první Čech společně s předním soutěžákem Janem Sýkorou a na kdyňském Korábu měl možnost porovnat její kvality se svým lancerem.

Tomáši, v uplynulé sezóně jsi v seriálu závodů do vrchu EDDA Cup vyhrál nejsilnější třídu E1+2000. Jak moc si tohoto výsledku ceníš? A jak obtížné to bylo?

„Je to rozhodně největší úspěch mé dosavadní kariéry. Vše bylo tím obtížnější, že začátek sezóny se mi vůbec nevydařil. Hned v tréninku na úvodní podnik v Mostě mi odešlo turbo. To jsme sice vyměnili, ovšem nestihli jsme auto pořádně otestovat. Hodinu a půl před startem sobotního závodu nás navíc zradila převodovka. Náhradní jsme neměli a já si tak připsal na úvod sezóny dvě nuly. Na Ještědu jsem se pak po zimní pauze a mostecké absenci nemohl dostat do závodnického tempa. Vše ještě ztížila nepřízeň počasí. Kvůli husté mlze musela být dokonce trať od cíle zkrácena. Zlom přišel až ve Kdyni.“

V čem vidíš příčinu zlomu?

„Ve Kdyni se tradičně jelo rallyovým systémem. To má svoji symboliku. Vždyť trať na Korábu je už léta velmi atraktivním úsekem Rallye Šumava. Časy všech sobotních a nedělních jízd se sčítaly a to vyžadovalo zvýšenou opatrnost. Velká chyba prakticky znamenala konec nadějí na dobrý výsledek. Sváděl jsem obrovský souboj především s fantasticky jedoucím Petrem Žáčkem a jeho quattrem. Nakonec jsem absolutně zvítězil. To mě nakoplo. Poprvé jsem také v ostrém závodě brzdil levou nohou, což mě hodně zrychlilo. Učil jsem se to už dlouho, ale až tady jsem našel odvahu to uplatnit v boji s časem. Přirovnal bych to k plavání. Můžeš také umět plavat v bazénu, kde stačíš, ale když tě hodí do hlubokého, je to jiné. Od té doby nicméně brzdím levou nohou i v běžném provozu. Mám samé automaty a každodenním tréninkem v běžném provozu spojuji příjemné s užitečným.“

Se střídavými výsledky jsi pokračoval v následujících dvou závodech.

„Kozákov opět ovlivnila nepřízeň počasí. Díky dešti a mlze byla druhá jízda kvůli bezpečnosti dokonce zrušena. V té první se s extrémními podmínkami lépe popasoval Tomáš Košek s lancerem šesté evoluce. Na Bečov jsem se připravoval velmi precizně. Týden před EDDA Cupem se zde jel Krušnohorský pohár a tak jsem vyrazil potrénovat. První jízdu jsem suverénně vyhrál. Ve druhé se už trať naučili dva rallyoví piloti – Vladimír Myslivec s lancerem a Jan Bursa s imprezou – a já musel hodně přidat. To mě přinutilo přemýšlet, kde zrychlit. I díky tomu jsem nadcházející víkend dosáhl na této trati svého osobního rekordu a přiblížil jsem se času, který zde předloni zajel Lukáš Suchomel. V závodech, v nichž byla v mé třídě slabší konkurence, jsem se snažil soustředit právě i na přiblížení se traťovým rekordům. Ty vedle Suchomela drží především Aleš Komárek a Eda Patera z dob, kdy pilotoval speciál WRC.“

Ve Vrchlabí jsem byl osobně svědkem tvého strhujícího souboje s Tomášem Koškem.

„To byla hodně velká zkušenost. Auto mi fungovalo snad nejlépe za celou dobu mého závodění. Na souboj s Koškem jsem se cítil. V sobotu však z přemíry motivace vyplynula v první jízdě chyba hned v úvodní vracečce. Ve druhé jízdě jsem už neměl co ztratit a výsledkem byl absolutně nejrychlejší čas dne. Ten ukázal možnosti auta. V neděli jsem pro změnu chyboval pouhých pět metů před cílem. Dostal jsem se pravými koly do škarpy a musel jsem brzdit, abych neporazil fotobuňku. Podle pozdějšího studia onboardu mě to stálo šest desetin. Právě o ty jsem prohrál.“

Následovaly závěrečné tři podniky.

„Radotín mi nesedí. Na prachu z tamní cementárny mi hrozně kloužou gumy. Hned třikrát jsem dělal hodiny a byl jsem rád, že auto zůstalo celé. Ve známém diváckém místě jsem vždy ve stínu přehlédl kaluž, namočil v ní levá kola a po návratu na prach bylo auto neovladatelné. Naopak Živohošť mi vyhovuje a každý rok na ní zrychluji. Tentokrát to stačilo na druhé místo za Koškem. Ten sice začal pravidelně jezdit až ve druhé polovině sezóny, přesto se na mě už bodově dotáhl. Před závěrečným podnikem na královéhradeckém CzechRingu byla mezi mnou a jím matematika jasná. Vítěz závodu zároveň opanuje i konečnou klasifikaci naší třídy. Byl jsem pomalu smířen s druhým místem. Přesto jsem se intenzivně připravoval na velké finále. Ladili jsme auto, byli v Hradci i trénovat. Košek však na závod nedorazil a tím bylo rozhodnuto.“

Hodně zmiňuješ tvé souboje s Tomášem Koškem. Předpokládám, že právě on tedy byl tvým největším soupeřem? A jak hodnotíš konkurenci ve třídě E1+2000?

„Určitě. Je to vynikající jezdec s ohromným talentem. Navíc disponuje špičkovou technikou. Jeho lancer je podobně výkonný, jako ten můj, navíc však má podstatně nižší váhu. Abych stíhal, musel bych jet buď mnohem větší hranu, případně na techničtější tratě přezbrojit na fiestu. Na druhou stranu Tomášovým handicapem byla absence na několika podnicích, čímž se vlastně připravil o prvenství ve třídě. Škoda, že do republikového šampionátu přestoupil Lukáš Suchomel. Ten byl rovněž velkým měřítkem a měl jsem se od něj co učit. Oproti loňsku se také ohromně zlepšil Vláďa Liška. Ten se svým BMW jede ohromně vyrovnaně a prakticky bezchybně. Mimořádným talentem je Jonas Bazy. Pohodový kluk, jehož otec pochází z Litvy. Mít lepší techniku, hodně by nás potrápil. V úvodu sezóny s námi závodil i bývalý rallycrosař Vráťa Kinter. Jeho peugeot však postupně technicky odcházel, až se z tratí vytratil.“

Během sezóny se proslýchalo, že přezbrojíš na loňskou absolutní novinku – Fiestu R5. Proč k tomu nakonec nedošlo?

„Fiestu jsem testoval ve Kdyni. Funguje parádně a pocity jsem měl fantastické. Už po deseti minutách jsem jezdil dvě vteřiny za svými časy z ostrého závodu s lancerem. A to jsem měl ještě ojeté pneumatiky. Navíc nejsem zvyklý na áčková auta. Jezdím sice se silnou, leč přece jen víceméně sériovou technikou. Borcům se zkušenostmi s S2000 asi ten rozdíl nepřijde tak obrovský. Na Benecku následně fiestu otestoval zkušený předjezdec, abychom měli porovnání. Ukázalo se, že na rychlých kopcích zatím není fiesta se svým rallyovým výkonem oproti mému lanceru rychlejší. Jinak tomu je na tratích technických, právě třeba typu Korábu. Rozhodli jsme se nicméně dokončit sezónu s lancerem a počkáme na první repasi motoru fiesty v M-Sportu, kde by měl být naladěn vyšší výkon pro vrchy.“

Fiestu jste pořídili společně s Janem Sýkorou. Jak hodnotíš jeho loňské rallyové účinkování?

„Honzova loňská sezóna se nesla ve znamení přezbrojení na fiestu. Ta dorazila těsně před Rally Bohemia, navíc se přidaly nějaké nejasnosti ohledně homologace. Vše vyvrcholilo karambolem na mostku na Sychrově. To fiestu vyřadilo na měsíc z provozu a navíc to nabouralo rozpočet. Na druhou stranu, rozhodně bych do toho šel znovu. Tím, že jsme pořídili „er pětku“ jako první v republice vedle týmu Mirka Houště, získali jsme velký náskok, zkušenosti, vybavili se náhradními díly. Neutuchající zájem o pronájmy pak pomohl dorovnat budget mě i Honzovi na naše vlastní závodění. Honzu to určitě posunulo vpřed i jezdecky. Vidím v něm největšího aspiranta na letošní sprinterský titul. Vedle domácího malého mistráku by se měl tradičně představit i na Bohemii.“

Na oficiálních stránkách EDDA Cupu donedávna probíhala anketa, kterou z tratí letošního kalendáře by jezdci vyřadili, pokud by museli jednu vybrat. Jak jsi hlasoval ty?

„Osobně nemám rád Radotín. Na druhou stranu uznávám, že se tam mám co naučit. Předloni se mi nelíbil Hradec. Loňské otočení trati a zařazení dlouhé rovinky však přineslo zlepšení. Pětku sice ještě nezařadím, ale čtyřku tam dostanu. Předloňské řazení jedna, dva, tři bylo spíše jízdou zručnosti než závoděním. Kozákov se mi pak zdá hodně krátký. Kdybych tedy měl vybrat, rozhodoval bych se mezi těmito třemi tratěmi. Neklikl jsem ale na žádnou. V situaci, v jaké se nyní motoristický sport nachází, buďme vděčni za každou. Už jen vyběhat potřebná povolení a unést všechny ty starosti, to není žádná legrace. Tímto chci poděkovat Edovi Paterovi a jeho organizačnímu týmu za krásný seriál, který pro nás pořádají. Edu považuji za jednoho z největších srdcařů, které jsem kdy poznal. A je vidět, že pořádání závodů pro něj není jen byznysem, ale i koníčkem.“

Závěrem se tě zeptám na tvé plány do letošní sezóny?

„Určitě budu pokračovat v EDDA Cupu. Pracuji v manažerské funkci a třeba soutěže mi tak nejsou přány už jen z časových důvodů. Uvolnit se totiž mohu vždy až v pátek odpoledne. Do toho mi spoustu času zabere parkurové závodění mé dcery. Loni absolvovala osmnáct závodů a ve Španělsku se dokonce dostala do prvního kola evropského šampionátu. Jsem rád, že se díky svému koníčku naučí pracovat fyzicky, starat se o sebe, vztahem k živému zvířeti si nasměruje charakter správným směrem a nesedí jen u počítače.“

Foto: Katka Opalecká