Vlastimil Resl - eWRC.cz
9. 2. 2014 20:26 − 3871× − 0

Lubomír Giesler: „Růžový kart KRTZ bude nepřehlédnutelný!“

Jedním z loňských nováčků kartcrossového MASCOM Cupu byl Lubomír Giesler.

Jedním z loňských nováčků kartcrossového MASCOM Cupu byl Lubomír Giesler. V kokpitu speciálu se startovním číslem 40, připravovaným týmem RSK promotéra seriálu Romana Kalvody, si vedl velmi dobře. V Sedlčanech vybojoval druhým místem své první pódiové umístění a v konečné klasifikaci skončil osmý. Do nové sezóny odstartuje se zcela novou bugynou v nepřehlédnutelných růžových barvách a cílem skončit v šampionátu do pátého místa.

Luboši, můžeš vzpomenout na tvé motoristické začátky?

„Táta jezdil ještě před revolucí motokrosovou B-třídu. Také já začínal na dvou kolech – bikrosem, abych po převratu jezdil od dvaadevadesátého až do roku 2003 rovněž motokros. Republiku za juniory jsem dokonce závodil v tehdejším slavném týmu West Team Motoman. Následně jsem se až do předloňska nevěnoval žádnému jinému sportu, než golfu. Zde mám handicap 11, 4. V roce 2012 si můj pracovní kolega Patrik Rujbr přibral ke své hlavní závodnické činnosti – rallye – také autokros. Stejně jako František Kostroun je Brňák a tak si od Franty půjčil naftovou fabii do TouringAutocross. V podnicích, které mu termínově kolidovaly se soutěžemi, jsem ho za volantem nahradil já. Hned při prvním hobbycrossovém závodě v Sedlčanech jsem ve finále zažil první kotrmelec a ohnutá tyč řízení zapříčinila mé odstoupení. V republice jsem následně absolvoval Novou Paku, Poříčí, Sedlčany a humpolecké Setkání mistrů. Tím jsem se dostal k autokrosu, o němž jsem do té doby věděl jen to, že existuje.“

Loňskou sezónu jsi absolvoval s kartem. Co stálo za tvým přestupem?

„Po předloňské sezóně jsme se s Frantou nedomluvili na dalším pronájmu fabie. Zpočátku mě to mrzelo. Pak jsem se ale domluvil s Romanem Kalvodou na působení v MASCOM Cupu a rozhodně toho nelituji. Kartcross se mi líbil už při mé první návštěvě autokrosu v roli diváka.“

V čem vidíš příčiny stále větší oblíbenosti kartcrossu?

„Určitě ve financích. Je to asi nejdostupnější možnost závodění. Po sdělení mého rozhodnutí jet kartcross se mě všichni ptali, zdali jsem se už s tím zběsilým autíčkem svezl. Prý se to tam strašně řeže, soupeři do sebe neustále bouchají. Po sezóně musím říci, že to není pravda. Jasně, díky početnému poli jsou drsné především starty, ale Roman pravidla hodně utáhl. Prostě bouchneš a jdeš. Například proti plechovkám jde o hodně čisté závodění.“

Jak jsi se svoji premiérovou kartcrossovou sezónou spokojen?

„Před sezónou jsem si přál dostávat se alespoň do áčkových finále, klidně i přes ta béčková. Kupodivu se mi však od začátku dařilo velmi dobře. Začal jsem sedmým místem v Humpolci, v rallycrossových Sedlčanech jsem dokonce skončil druhý za Kubou Mrvkou. Jel jsem jako ozářený a také auto fungovalo skvěle a bylo dokonale nastavené mým mechanikem Martinem Medáčkem. Nutno však dodat, že Ondrovi Šlechtovi zde odešla převodovka. Vše k horšímu se zlomilo v Poříčí, kde jsem v posledním kole béčkového finále nezvládl řízení a o betonovou bariéru ulomil levé přední kolo. Přesto jsem na závěrečný podnik do Přerova odjížděl na pátém místě průběžné klasifikace. Někteří soupeři, mající možnost mě přeskočit, například Michal Benda, navíc chyběli. Stačilo mi tak nějaké páté, šesté místo. Bohužel v obou prvních rozjížďkách jsem skončil hned po startu na boudě. Poprvé do mě bouchl Jirka Havelka, podruhé Robert Nešpor. Na jejich obhajobu však musím dodat, že ne úmyslně. Prostě pro nás všechny nebylo po startu dost místa. Tím jsem do třetí rundy i finále startoval zezadu a navíc vypadl z tempa. Chytil jsem ho až v posledních třech finálových kolech, což bylo málo. V konečném pořadí mě to stálo propad na osmou příčku. Takže na závěr sezóny mě to zamrzelo.“

Můžeš zhodnotit kartcrossovou partu?

„Se všemi soupeři vycházím dobře. Největšími kamarády jsou samozřejmě Ondra Šlechta, dále pak Martin Hrubý, Miloš Neumann, Jirka Havelka a Petr Novák. S Martinem Hrubým jsem se seznámil před začátkem loňské sezóny. Tehdy v Humpolci poprvé jezdil s kartem a já se na něj byl podívat. Když jsme se na Setkání mistrů v první zatáčce střetli s Ondrou, Rezkem a Tominem a Marťas vybojoval své první pódium, měl jsem obrovskou radost. Výborně vycházím také s promotérem seriálu Romanem Kalvodou. Řekl bych, že jsme skoro taková rozšířená rodina.“

Máš nějakou oblíbenou trať a naopak?

„Jednoznačně nejvíce se mi líbí Poříčí. Jednak máme perfektní místo na stání v depu, také trať je připravena nejlépe ze všech závodišť. Objeví-li se někde výjimečně nerovnost či díra, okamžitě je srovnána. Hlášení v depu je nádherně slyšet, prostě organizačně vše funguje dokonale. Opakem je Nová Paka. Ne tratí, ta je krásná, ale pořadatelsky. Nás odložili do béčkového depa, kde bylo neuvěřitelné bláto. Některé z nás tam dokonce vykradli, a abychom se cokoliv dozvěděli, neustále jsme museli běhat do áčkového. Třeba mechanik Franty Kostrouna, stojícího až u vjezdu do areálu, nachodil mnoho kilometrů. V áčkovém depu přitom zabírali spoustu míst němečtí hobíci. Já naštěstí měl, díky vlastní centrále, alespoň elektriku.“

Jak jsi na tom se vzory a rádci?

„Mým učitelem je týmový kolega a kamarád Ondra Šlechta. Od doby, kdy mi začal radit a procházet se mnou trať, kde mi doporučí ideální stopu a kde auto překlopit, zlepšil jsem se především v měřených trénincích. V nich jsem v Sedlčanech dokonce Ondru těsně porazil:-). Nějaké tři roky kamarádím s Vaškem Fejfarem, s nímž jsem se seznámil v novopacké garáži Aleše Vágnera. Vašek je autokrosový Profesor, jede nádhernou, čistou stopu a dovede si špičkově připravit a nastavit auto. Podzimní svezení s ním bylo úžasným zážitkem.“

O soutěžích neuvažuješ? Jaký k nim máš vlastně vztah?

„Určitě ne. Letět kládu mezi stromy mi přijde strašně nebezpečné. Domácí soutěže moc nenavštěvuji ani jako divák. Loni jsme ale byli v Německu na světovém šampionátu. To byla jiná káva. Jezdili jsme vždy obytňákem po trati, dokud jsme nenatrefili na místo, které se nám líbilo. Tam jsme zaparkovali. Díky tratím ve vinicích je také možnost vidět každé auto pořádně dlouho. Prostě paráda. V Čechách mě zajímají především tři piloti. Samozřejmě sleduji Patrika Rujbra, Honzu Sýkoru, jehož považuji za obrovský talent, a Vaška Pecha. Jeho souboj s Robertem Kubicou na letošním Jänneru byl strhující.“

Jaké jsou tvé další koníčky?

„Samozřejmě se věnuji práci a rodině. Sedmiletý syn našel zalíbení v bikrosu. Budeme tedy jezdit trénovat na trať do Benátek nad Jizerou, kam to máme z Milovic nejblíže. Rád bych také oprášil golfové hole. Golf neberu jako sport pro snoby, nýbrž jako vynikající relaxaci. Aby ti balónek letěl, kam má, musíš totálně vypnout hlavu a nepřemýšlet o ničem jiném. Pocházím ze Skutče, za kterou jsem v mládí hrával hokej. Utkávali jsme se mimo jiné s béčkem Pardubic a právě týmu z města perníku dosud v Extralize fandím.“

A co tvé plány do nadcházející sezóny?

„Pokud to půjde, opět pojedu kompletní MASCOM Cup. V něm bych rád skončil do pátého místa. To bude ale hodně těžké. Konkurence totiž nadále roste. V závěru loňské sezóny obohatil pole například bývalý pilot JuniorBuggy Tomáš Gomzjakov. Ten je hodně rychlý. Se švagrem jsem začal chodit dvakrát týdně na squash, uvažuji i o spinningu. Rád bych shodil nějaké kilo. Přece jen ty lehčí váhy mají v kartcrossu výhodu. Vždyť třeba Ondra Šlechta má o třicet kilo méně, než já:-). V dílnách týmu RSK mi též připravují zcela nový kart. Zvolil jsem růžovou barvu, abych byl mezi všemi těmi modrými, zelenými a stříbrnými speciály nepřehlédnutelný. O přestupu do jiných divizí neuvažuji. Časově i finančně je pro mě kartcross maximem.“

Foto: Tomáš Němec, Jan Pilát

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!