Velmi bohatý závodnický program čeká v letošní sezóně Tomáše Pospíšilíka. Dvacetiletý pilot z Hrobic u Slušovic, jenž se předloni stal historicky nejmladším domácím šampiónem královské autokrosové divize SuperBuggy, plánuje absolvovat evropské mistrovství nejen ve své stávající disciplíně, nýbrž i v automobilových soutěžích. Zde by měli s navigátorem Lukášem Vyoralem bojovat o body do klasifikace JERC v kokpitu Škody Fabia R2.

Tomáši, vraťme se ještě k uplynulé sezóně. Ta se ti na rozdíl od té předloňské mistrovské tolik nevydařila. Proč?

„Sezóna byla hodně ovlivněna koupí nové bugyny od Ládi Hanáka. Ta nám byla dodána až v její polovině. Úvodní podnik MMČR v Humpolci jsme proto jeli s naší starou „šestnáctistovkou“. Mezi čtyřlitry jsme tak byli spíše do počtu bez šance bojovat o solidní bodový zisk. Pro další závody jsme byli nuceni půjčovat si „Barču“ od Petra Bartoše. V Pace se mi vždy daří a také tentokrát jsem ve finále vedl. Pak mě však odešlo turbo. Ještě půldruhého kola jsem kroužil s plameny, šlehajícími z motoru. Vůbec jsem o nich nevěděl. Zastavili mě až hasiči ukazováním hasicích přístrojů. Když už jsme nové auto měli, nebylo konkurenceschopné na startech. Po vyřešení problému se vyskytly další komplikace. V Přerově a Bousově jsem sice skončil třetí a v Poříčí ještě o příčku lépe. To bylo hodně slabé a bodová ztráta tomu odpovídala.“

V Evropě se ti dařilo lépe a šestým místem sis zajistil reprezentaci. Takže spokojenost?

„Evropu, stejně jako domácí mistrák, ovlivnila v první polovině sezóny absence vlastního auta. Oba domácí podniky jsem dokončil na pódiu, přesto to mohlo být lepší. Celkově beru loňský rok spíše jako protrápený.“

Díky startům s bugynou Petra Bartoše jsi měl možnost porovnat auto s turbem oproti tvému atmosférickému? V čem vidíš největší rozdíly?

„Turbo je mnohem těžší na ovládání. Díky jiné váze jsou odlišné i brzdné body. Naučit se s ním jet nebylo vůbec jednoduché. Turbo je lepší třeba na tratích typu novopacké Štikovské rokle. Atmosféře zase více svědčí uklouzané tratě, například St. Georges ve Francii.“

Pro letošní sezónu jsi oznámil úmysl absolvovat i evropský šampionát automobilových soutěží. Můžeš představit tvůj tým?

„Soutěže byly mým snem už dávno. Po nabídce pana Brůzla na pronájem jeho Škody Fabia R2, s níž v minulosti jezdil například italský střelec Elwis Chentre, jsme se s ní rozhodli absolvovat evropské mistrovství. Mým spolujezdcem je zkušený Lukáš Vyoral. Loni navigoval Tondu Tlusťáka, předtím Míru Janotu. Na evropských tratích tudíž není žádným nováčkem. Doporučení na něj jsme dostali před Vánoci po konzultaci s některými jezdci. Už jsme také stihli najet hodně kilometrů při vzájemném sžívání a ladění rozpisu. Naopak s fabií jsme se krátce svezli pouze v běžném silničním provozu týden před ostrou soutěžáckou premiérou. Na náledí a uklouzané vozovce šlo spíše jen o vyzkoušení brzd a zatáčení. Lotyšská Rally Liepaja tak byla opravdovým křtem ohněm.“

Jak probíhaly přípravy na soutěž přímo v místě jejího konání?

„Na závod jsme vyráželi s předstihem již v neděli večer. Bohužel hned po cestě jsme měli několik technických problémů. V úterý jsme se aklimatizovali na velké mrazy a od středečního rána začaly seznamovací jízdy. Cesty vedly většinou lesem, byly celkem úzké a oproti okolní krajině asi o metr na navýšeném terénu. Od začátku jsme tedy tušili, že jakákoliv chyba bude znamenat konec. Dostat auto zpět na cestu bylo na většině úseků nemožné. Poprvé jsem také zažil terén, tvořený zmrzlou šotolinou s pískem. V pátek se konal shakedown. Pro „velkou“ Evropu byl kvalifikací do závodu, pro nás – juniory – volnou zkouškou. Projel jsem ho třikrát a získal jsem nějakou jistotu v řízení „er dvojky“. Čas mě také více uklidnil, ale bylo to „na oči“.“

Tvé sobotní účinkování skončilo již na druhé rychlostní zkoušce. Co se přihodilo?

„Přes noc zasypalo erzety celkem velké množství sněhu. Můj trénink tak měl vlastně nulovou hodnotu. No nic, šlo se do boje – opatrně. Na konci úvodní vložky jsem ovšem šel po skoku přes horizont ve sněhu pozdě na brzdy. Na odbočení to nestačilo a tak jsem to pustil do pole. Zde jsem se ještě musel vyhnout dvěma mým předchůdcům. Tato chyba znamenala ohnutou spojovačku. Do cíle chybělo pár metrů, následující rychlostka však měřila třicet kilometrů. Ve vyjetých kolejích jsem v lehké levotočivé zatáčce nedokázal udržet auto na cestě a spadli jsme bokem do škarpy. Konec. Blbý pocit a opět vystřízlivění. Auto nám odtahovka dovezla, ale až po půlnoci. Mechanici si mákli a fabia byla ráno znovu nachystaná.“

Neděli už jsi absolvoval kompletní. S jakými pocity?

„Domluvili jsme se, že zbytek soutěže chceme odjet mimo klasifikaci v rámci tréninku. Začal jsem upravovat rozpis, který byl proti seznamovacím jízdám úplně jiný. Závod byl velice dlouhý a náročný ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý. Celý týden probíhal v duchu poznávání a učení. Rychlostní zkoušky se dost měnily jak svoji rychlostí, tak šířkou i podkladem. Rychlejší místa jsme dost prodávali. Někdy jsem byl hodně frustrovaný, jak jedeme pomalu. Bohužel však v tomto sportu začínám od nuly.“

S jakými ambicemi tedy vlastně do sezóny vstupuješ?

„V autokrosu bych rád zlepšil své loňské evropské umístění. Několik vylepšení bugyny jsme vyzkoušeli už na loňském Setkání mistrů v Humpolci a další změny plánujeme. V MMČR možná pojedeme jen Novou Paku a Přerov v rámci testování. V soutěžích se chci především učit, sbírat zkušenosti a dojíždět na cílové rampy. Hlavně neudělat žádný průšvih. Soutěže jsou oproti autokrosu mnohem náročnější na přípravu i čas. Odjíždí se už týden dopředu. Moc volného času si tedy asi neužijeme.“

Foto: David Jeřábek