S velkým smutkem jsem si přečetl informaci o smrti mého přítele Pepíka Sítníka, a proto jsem se rozhodl napsat pár vzpomínek na něj.

Josef Sítník, který byl spoluzakladatelem Automotoklubu Sklo Union Teplice a pracovníkem generálního ředitelství Sklo Unionu, kde pracoval v propagaci a byl autorem spousty krásných plakátů Rallye Teplice, ale také programů a všech těch visaček a dokladů k rallye potřebných.

Pepa Sítník na Pačejově

Znal jsem Pepíkovu rodinu ještě v době, kdy bydleli v Krupce u Teplic. Jejich syna jsme vozili na dvoře AMK a Pepík jezdil jako spolujezdec s Jirkou Šénem, o tom jsem již napsal v některých, ze svých článků.

Mým velkým přáním bylo startovat s ním, ale nepovedlo se, jak jsem napsal v dalším článku. Jezdil potom s Tomášem Hankem. Jeho start na Acropolis Rallye byl asi vyvrcholením jeho spolujezdecké kariéry, kde jel se synem Marcelem!

Měl velký smysl pro humor a toto mohu demonstrovat na příhodě, která se stala v době, kdy jsme oba pracovali ve Sklo Unionu Teplice. Přijel jsem se Š1203 k nim do tiskárny za tratí a tam jsem měl naložit a odvézt nějakou propagaci do závodu Chudeřice u Bíliny. Vystoupil jsem z auta a šel se zeptat, co mám naložit. Tam mi nabídli čaj a dali jsme se do řeči s Pepou na téma rallye. Potom se omluvil s tím, že si musí něco zařídit. Za chvíli se vrátil a ukázal mi, co povezu, ale taky dvě ženy, které to tam nainstalují. Po naložení jsme vyjeli. Po cestě jsem na rovné silnici slyšel nějaké divné zvuky a tak jsem zastavil a šel se podívat, o co jde, protože jsem měl dojem, že není dotažené nějaké kolo… S klíčem na kola v ruce jsem vystoupil a šel kolem auta… A potom měl vzal málem infarkt!!! Já jsem celou dobu táhl za sebou na provázku plechovky a ty dělaly takový randál, že jsem si myslel, že mám povolené kolo!!! Nebylo pochyb o tom, kdo byl autorem a ty dvě ženy už plakaly doslova smíchy…

Tak jsem sliboval pomstu, že mafie z Itálie se bude ode mě učit!!! Na uklidnění jsem si vzal z palubní desky do ruky balíček žvýkaček Wrigleys a jednu vyndal a zasunul zcela mechanicky do pusy. Dodnes ty dvě ženy nechápu, protože já bych řval smíchy od první minuty a oni se udržely skutečně do poslední chvíle nesmát. Já žvýkal jak blbec a vůbec jsem si nevšiml, že to nějak nejde. Tak jsem vyndal další žvýkačku s tím, že ta první je nějaká tvrdá, tak jsem si vzal jinou a bylo to stejné… Prostě jsem nadával, vyplivl ji a dojeli jsme do Chudeřic. Tam po nainstalování propagace jsme se vrátili zpět do tiskárny do Teplic, kde dělal Pepa. Já jsem šel k jeho autu-Moskviči a vypustil mu dvě kola, potom jsem na přední okno pod stěrač nainstaloval papír, kde bylo napsáno: celým světem letí hit, nafoukej si gumy a buď fit…

Statečně jsem šel do kanceláře k Pepovi a tam se děly věci!!! Pepa byl informován o tom, co se dělo cestou do Chudeřic a doslova se tam všichni na můj účet váleli smíchy… Oni totiž nastříhali tvrdý karton tlouštky žvýkaček Wrigleys a vyměnili je v těch obalech!!! Já na to nepřišel a ty dvě ženy to věděly od začátku a tak ho informovaly na téma moje reakce a co se dělo, když jsem na to přišel….tak to byl Pepa Sítník…

Pepa Sítník na fotce vpravo dole, autor článku vedle něj

Další krásná příhoda byla v době, kdy Pepa bydlel se svou ženou Jarmilou v Krupce u Teplic a my jsme k nim přišlo hodně pozdě v noci s tím, že máme co pít…. Otevřeli a koukali na nás, jak na cvoky – přijde návštěva nezvaná a nevítaná a napakuje se baráku a má se k odchodu, až ve chvíli, kdy není co pít a když už se úroveň snížila natolik, jak měli původně v úmyslu – to je citát od mých přátel Šimka a Grosmanna, ale nepokazili nám to, vpustili nás dovnitř, sedli jsme si, povídali, jak jinak než o rallye a k tomu jsme popíjeli…

Aby byly nápoje rychleji chlazené, tak jsme několik plechovek Indian tonic water dali do mrazáku. Po nějaké době měli pitnou teplotu a tak jsme je vyndali a vypili. NIKDO ale nekontroloval počet plechovek vložených a počet vyndaných. Tak se stalo, že tam nějaká zůstala. Nad ránem jsem se rozloučili, my-moji mechanici Petr Faltus a Aleš Sova, spolujezdec Mirek Plánička a odjeli jsme domů. Ráno po příchodu do práce jsem měl volat Pepu…ten mi sdělil, že pokud bych chtěl příště přijít na návštěvu, tak jedině dle přísloví – host do domu, klacek do ruky… Co se stalo… v noci totálně zmrzli zapomenuté plechovky Indian tonic water, ty explodovaly a zničily mrazák…celá Pepova rodina do rána po té explozi nespala a nevěděla, zda to nebyl úmysl…

Jako další příhodu bych chtěl napsat o našem společném psaní RZ na Rallye Český Krumlov. Já jsem neměl spolujezdce a Pepík neměl jezdce, tak jsme si sedli do mého auta a jeli jsme si psát Rzty na Krumlově. Protože se jely také sprint etapy a Rzty se jely v noci, tak jsme vyjeli na noc s tím, že se vrátíme do „ubytovny“ do Rájova u rallye jezdkyně Aleny Štěpánové, kde jsme spali na půdě jejich domu a kde byly krásné šantány, plné hudby na kytary, povídání a vzpomínek na rallye.

Tu noc strašně pršelo a my jsme psali a psali. Byli jsme již velmi unavení, když v děsném dešti, pozdě v noci, se objevila jako Anděl z nebe krásná holka, totálně promočená a tutově adept na MISS mokré tričko. Já jsem už mlel z posledního, ale Pepa ožil! V tom dešti ta kráska šla pěšky bosá, v ruce držela boty a kabelku a šlapala někam k domovu… Zastavil jsem a zeptal jsem se, zda ji můžeme někam odvézt. Ona že jo a hned si chtěla nastoupit. Na poslední chvíli si všimla, že vzadu místo sedaček je rám a tak Pepa taktik navrhnul, abych si vlezl dozadu do „trubek“, protože jsem už „hodně unaven“ a on to odřídí, a slečnu odveze. Tak se i stalo! Dodnes nevím, jak jsem jsem se ocitnul u Aleny Štěpánové ráno na seně na půdě… Když jsem se Pepy zeptal, kam odvezl tu promočenou krasavici, tak si jen „mlsně olízl fousy“ a zahleděl se někam do neznáma…

Pepa Sítník vykukuje za kapotou během přejímek v Kamenici nad Lipou

Pepíčku, je mi moc líto, že jsme o tebe přišli, ale NIKDY na tebe nezapomenu…

S úctou a vzpomínkami Jirka SELIGER

Poslední rozloučení