Jedním z nejúspěšnějších pilotů autokrosové Divize JuniorBuggy byl vloni Radek Franc. Teprve patnáctiletý student 2. základní školy v Mladé Boleslavi ovládl domácí šampionát a v tom evropském obsadil bronzovou příčku. Závěr sezóny si pak zpestřil dvěma starty v kartcrossovém speciálu a vedl si znamenitě. Letos nicméně ještě hodlá setrvat mezi juniory a pokusit se vybojovat mistrovský double.

Radku, vloni ses stal domácím šampiónem JuniorBuggy. Jak moc si tohoto výsledku ceníš?

„Hodně. Je to v podstatě největší úspěch mé dosavadní kariéry. Vše začalo už úvodním podnikem, kdy jsem poprvé v kariéře vyhrál Humpolec. V Nové Pace jsme měli asi dvacet problémů a nakonec z toho bylo až třetí místo. Pak ale přišla série vítězství. V Přerově na mě zkusil v nájezdu do posledního kola zaútočit Petr Nikodém. Zvolil však místo, kam jsme se oba vejít nemohli, a skončil ve svodidlech. V Dolním Bousově došlo k pořádné mele hned v první zatáčce po startu. Hned několik soupeřů mě trefilo zezadu a zůstalo stát. Poříčí jsem sice také vyhrál, když jsem odrazil útoky Filipa Šmída a Čmoudíka (Milan Vaněk, pozn. autora), ovšem trať jsem opouštěl tažen traktorem. Reportér televizní stanice Sport5 Tomáš Němec mě chtěl vyzpovídat hned po průjezdu cílem. Jak jsem zastavil, vyhořelo mi startovací tlačítko a elektronika na předku a vypadla poloosa. Znovu jsem už nenastartoval. Pro definitivu titulu mi na předposledním podniku v Sedlčanech stačilo získat body za dvě dokončené rozjížďky. To se podařilo.“

V evropském šampionátu jsi obsadil bronzovou příčku. Také s ní jsi spokojen?

„V Evropě nás hodně brzdily technické problémy. Začátek byl ještě dobrý. V lotyšské Bausce jsem skončil druhý za Vaškem Třískou. V německém Seelow jsme vyhráli vše, až do zrušení závodu pro nepřízeň počasí. Podle mě se přitom podnik mohl dokončit, pokud by pořadatelé zapracovali na úpravě trati. Poslední Francii postihly podobné podmínky, a šlo to. V Matschenbergu mi po finálovém startu z první řady odešel motor. Přáno mi nebylo ani v Nové Pace. Zde jsem ve finále ve sjezdu trefil ze třetího místa, při stíhání Kevina Munklera, velkou díru a ulomil jsem levé zadní kolo. Po vítězství ve francouzském St. Georges mi v maďarském Nyirádu upadl otočák a přerovské finále na mokru ukončila má chyba v poslední zatáčce okruhu, kde jsem se poroučel do svodidel. Francouzské St. Igny de Vers bylo svědkem mého druhého evropského vítězství sezóny. Ta končila v italské Maggioře. Zde odešly tři motory mně i Vencovi Třískovi. Zatímco Venca vyrazil narychlo pro potřebné díly do Čech, my skládali ze dvou agregátů jeden. Vzhledem k pouhým dokončeným čtyřem závodům není konečný bronz až tak špatný.“

Jak hodnotíš současnou konkurenci a vztahy v JuniorBuggy?

„Na rozdíl od let nedávno minulých ubylo jezdců. Doma nás startuje maximálně sedm, v Evropě kolem dvanácti. Na druhou stranu téměř všichni jsme schopni bojovat o vítězství. Prim hrají Češi, v Evropě se přidává Němec Kevin Munkler se svoji netradičně malou bugynkou. Ten se loni stal šampiónem, což jsem mu přál. Vztahy se všemi máme vesměs přátelské. Ne tedy, že bychom bez sebe nedali ani ránu, ale v depu se bavíme a ruku si podáme. Letos už s námi nepojede Jirka Formánek, jenž definitivně přestupuje do SuperBuggy. Však jsme se také byli ve Vysokém Mýtě podívat na jeho speciál, který si postavil sám za pomoci svého otce.“

Závěr domácí sezóny sis zpestřil starty v kategorii Kartcross. Vím, že ten přerovský se zrodil na poslední chvíli. Můžeš to přiblížit?

„Na závěrečný podnik do Přerova, jenž na poslední chvíli nahradil zrušené Přibice, jsme jeli jen jako diváci. Juniorský titul jsme už totiž měli jistý. Chtěli jsme vidět, jak pořadatelé dokázali během pouhého týdne vše připravit. Musím uznat, že to zvládli parádně. Vše se zrodilo až po odjetí prvních tréninků. V nich chyběl Miloš Neumann, jenž dostal po předchozí sosnovské diskvalifikaci distanc na další tři závody a nebyl připuštěn na start. Když jsme zavítali do jejich stanu, jeho šéfmechanik Fanda Vanc najednou dostal nápad a řekl mi: „Jestli nemáš čím jet, pojeď našim! Ještě tě pustí!“ V rychlosti jsme zmákli administrativní přejímku, já usedl do bugyny, obuté ještě do asfaltových gum ze Sosnové, a vyrazil na nakropenou přerovskou trať. Po trénincích jsem byl s propastnou ztrátou poslední. V úvodní rozjížďce jsem se hned po startu nevyhnul hromadné kolizi a urazil jsem celý předek. Do té druhé jsem tak v neděli opět startoval z poslední řady. Jeli jsme po dešti jako první na hodně mokré a blátivé trati. Postupně jsem se, i díky chybám soupeřů, posouval vpřed. Po přetočení Ondry Šlechty jsem postoupil až na druhé místo. Ztráta na Rakovce, jedoucího si vepředu klidnou jízdu, však už byla nedostižná. Třetí rundu jsem po startu z první řady vyhrál a pro finále získal právo druhé volby startovní pozice. Zde jsme zvolili šotolinové gumy, zatímco Ondra Šlechta asfaltové. V posledním kole jsem se z vedoucí pozice přetočil a Ondra mě předjel. Přesto jsme byli ohromně spokojeni. Vůbec jsme takový výsledek nečekali.“

Ještě lépe se ti dařilo na Setkání mistrů v Humpolci, které jsi, opět s autem Miloše Neumanna, vyhrál.

„Na Setkání mistrů se jel jen jeden trénink. Já do něj startoval, díky vysokému startovnímu číslu, jako předposlední a postupně jsem dojel téměř všechny soupeře. Neměl jsem tudíž ani v jednom kole volnou trať, přesto to stačilo na třetí nejrychlejší čas. Start do první rozjížďky se mi nepovedl a dojel jsem druhý za Ondrou Šlechtou. Do druhé jsem odstartoval hned za ním a držel jsem se ho až do cíle. Finálový start se mi na mokru, které mi vyhovovalo, konečně povedl. Ujal jsem se vedení a uhájil ho až do cíle.“

V čem vidíš největší rozdíl mezi JuniorBuggy a Kartcrossem?

„Především asi v tom, že juniorka je jednodušší na ovládání a odpouští nějaké chyby. Ty kart moc nepromíjí. Hezké je početné kartcrossové pole. Sejde se zde kolem dvaceti lidí s totožnými auty a závodit se dá s každým. Jezdecky nejdále z kartcrossového pole je Ondra Šlechta. Je na něm znát velká vyježděnost a zkušenost, umí jet a hlídat si stopu. To většina jeho soupeřů nedovede. Nepochopil jsem například, že mnozí najíždějí do zatáček zvenku, když těsně za sebou mají soupeře. V juniorech nechat půl metru místa, už tě po mezi předjedou. Co se týče mě, ani nevím, jak jsem se na kart zaklimatizoval. Prostě jsem si sednul a jel.“

Stíháš sledovat i ostatní kategorie? Kdo tě v nich zaujal?

„Když zrovna není nějaký technický problém, čas na sledování jiných divizí se samozřejmě najde. V Evropě se mi loni moc líbily Buggy1600. Parádní bylo, že všichni Češi se většinou potkávali v jedné skupině. Pozorovat tu řežbu stálo zato. Skvěle si vedl Maďar Krisztian Szabo. Sleduji ho už od jeho působení v juniorech, kde jsme se o rok minuli. Jede krásně a čistě, na rozdíl od mnoha prasáků, mezi nimiž hrají prim především Francouzi. Fandím mu a titul mu moc přeji. Ve čtyřlitrech bylo asi nejzajímavější sledovat Kubu (Jakub Kubíček, pozn. autora), jak se dokázal sžít se speciálem královské divize a zatápěl zkušeným matadorům. Na druhou stranu se není čemu divit. Vždyť vezmeme-li jeho začátky v RacerBuggy, jezdí autokros snad stejně dlouho, jako Bernd Stubbe. Proč by se s nimi tedy nemohl měřit?“

Některé kategorie, například Buggy1600, jsou v Evropě perfektně obsazené, v Čechách však strádají. Jak to podle tebe změnit?

„Osobně by se mi třeba líbil omezený počet pneumatik na jednotlivé závody. Právě gumy mi přijdou jako jedna z nejdražších položek. Pokud chceš jet na špici, musíš je mít v podstatě na každý závod nové. Dále se mi nelíbí snaha některých lidí vystrnadit z republikových závodů racery. Přitom právě z nich vzešlo mnoho dnešních špičkových pilotů. Jsem rozhodně pro jejich setrvání. Sám si pamatuji, co pro mě kdysi znamenala možnost jet republiku s velkýma. Vidět ty vzory takhle zblízka je skvělé. My třeba byli v době mého působení v racerech schopni přerušit dovolenou, jen abychom nechyběli v Pace na Evropě.“

Jak jsi vyplnil zimní pauzu? A co tvé ambice do blížící se sezóny?

„Přes zimu jsme kompletně rozebrali a zrepasovali auto, zkontrolovali jsme rám. Nyní už vše skládáme zpět. Práce nás čeká ještě dost. Vždyť na bugyně ještě nemáme ani kola. Rozhodně hodláme stihnout Humpolec. Místní pořadatelé jsou už léta dobří a my loni prolomili tamní smolnou sérii. Doufám tedy, že letos vítězství zopakujeme. Cílem je obhajoba domácího titulu a zisk toho evropského. Rád bych prolomil smůlu i v Nové Pace. Štikovská rokle mi zůstává už léta zakletá a vyhrál jsem jí naposledy před pěti lety, ještě s RacerBuggy. Do budoucna bych určitě rád vyzkoušel královskou kategorii SuperBuggy.“

Zbývá ti čas i na jiné koníčky?

„Popravdě, moc nezbývá. Letos končím studium na 2. základní škole v Mladé Boleslavi a v dubnu si hodlám podat přihlášku na Gymnázium Josefa Pekaře. Právě zde totiž umožňují upravit si rozvrh tak, abych se stíhal věnovat sportu a přitom nezameškal žádné studium. Pokud se nějaká volná chvilka přece jen najde, chodíme se spolužáky na hokejové zápasy BK Mladá Boleslav. Doufám, že letos tento tým úspěšně zvládne baráž a vrátí se do Extraligy.“

Foto: David Jeřábek