Nedávno přibyly na eWRC-results.com výsledky Rallye Toužim 1979 a já jsem si vzpomněl, že jsme tuto rallye také jeli. Začal jsem hledat, zda nemám nějakou fotku a povedlo se. O právě o tom se chci s vámi podělit vzpomínkou na tehdejší dobu.

Jak je vidět z výsledků, sedíme v autě opačně, tedy spolujezdec je jako pilot a já sedím jako navigátor. Můj spolujezdec Mirek Plánička se chtěl svézt jako jezdec a já jsem ho tedy navigoval.

Nebylo to vůbec jednoduché a museli jsme čelit rozmarům počasí pouze s tím rozdílem, že jsme měli pouze jeden typ pneumatik. To auto bylo pouze barevně vylepšené podle návrhu nedávno zesnulého Pepíka Sítníka. Bylo to tréninkové auto Jirky Šéna a Pepíka Sítníka a nám ho půjčovali v rámci automotoklubu. Šlo o zcela sériové auto, obsah motoru 1299cc, normální tlumiče a mělo pouze rám a jeli jsme ve třídě A2-1600, tedy ve vyšší třídě, kde byla možnost úprav. Mirek s tím zajel napoprvé velmi pěkný výsledek.

Dnes ještě můžu poděkovat neznámému fotografovi, který nám poslal tyto fotografie, abychom měli vzpomínku.

Jak vidíte, jeli jsme skutečně v rámci tvrdých podmínek naplno a taky je s podivem, že 31 aut, která odstoupila, skončila maximálně po RZ3!

Jako další rallye, kdy Mirek pilotoval a já navigoval, byla v tom samém roce Rallye Sázava. Já jsem tam také jednou startoval se svým Žigulíkem v závodě do vrchu a dodnes si pamatuji na cenu, kterou jsem dostal. Tou byla SIMAX bábovka a konvice na čaj, už ani nevím, za které to bylo místo.

Jak je na snímcích vidět, Mirek jel velmi razantně a já jsem s ním doslova“jel“! Prostě jsem mu diktoval, kdy řadit, kdy brzdit a to vše podle sebe. Taky je podle náklonu auta vidět, že jsme neměli tlumiče, ale sériové „žvejkačky“, ale i tak jsme odvedli „pěkný kus práce“.

V tom samém roce 1979 jsme ještě startovali v tomto opačném posazení v autě na Rallye Příbram a tam jsme taky dosáhli pěkného výsledku a postoupili do „malého mistráku“. Za zmínku stojí to, že jsme na Rallye Toužim měli startovní číslo 55, na Sázavě už to bylo 181 a na Příbram 76, ale vpravo u startovní rampy stojí startovní číslo 186!!! Tak obrovský byl zájem startovat na rallye. Dnes je mi docela smutno, když na MS je na startupouze 35 aut. Potom dojet na nějakém dobrém místě je o tom, pouze tuto rallye dojet… Dějiny se potom neptají, kolik jich na startu skutečně bylo.

Později, v roce 1981, jsme už startovali na Rallye Příbram v „malém mistráku“ s mým autem a tam jsme měli opět sériový motor 1455cc, to samé byl podvozek, jen snaha vyjet se do „federálu“ byla veliká.

Na této rallye bylo také hodně aut a my jsme měli ve třídě populární posádku Peklo týmu – Vodehnala s Malinou na Moskviči. Tady se musím zmínit o jedné příhodě.

Nikdy se mi nepovedlo tuto posádku předjet na RZ!!! Nevím, jakou „forsáž“ kde měli, nebo používali, ale já jsem je na RZ u Vltavy dojel na dlouhé rovině do cíle, ale nikdy jsem je nepředjel!!! Jela se tam taky jedna RZta, která se hned v úvodu „prodávala“. O co šlo. Byla to lesní cesta po startu v délce asi kilometru a přes tu cestu rostly kořeny stromů, po kterých jet jinak než krokem nešlo. Proto jsme použili mez vpravo a to tak, že jsem na mez vjel pravými koly a levá kola jela po té cestě nakloněni, těsně před převrácením.. .

Až když tato „nejtovačka“ skončila, tak jsme se teprve mohli rozjet naplno. Po dojezdu do RZ jsme zjistili od našich cifršpionů, že Vodehnal s Malinou nám tam dali skoro minutu! Oni to podle slov očitých diváků doslova proletěli a tím vydělali na čase. Když jsme ujeli pár set metrů za Rztu, tak jsme viděli jejich auto klasicky postavené na boku na dvou kolech podepřené pneumatikou, jak to dělali Rusové, sundanou lyži pod motorem, tam velkou díru do olejové vany. Oni do ní nacpali kus dřeva, omotaného hadrem a stále dolévali olej do motoru a věřte nebo ne, oni tu rallye dojeli!!!

Tak příště u dalších vzpomínek…