Fotky žloutnou, vzpomínky ne… – 9. díl
Před pár dny tady Jirka Seliger vzpomínal na Toužim 1979 a další soutěže v té době. Tak jsem si říkal, že také zavzpomínám. Ta zasněžená Toužim byla asi dost jedlá, ale já na ní nestartoval. Tenkrá bylo nějak hloub do kapsy a pro nás byla Toužim dost z ruky. Vím ale, jak tenkrát vyprávěli kluci o Fandovi Blahoutovi z AMK Postoloprty (Rajm-Blahout, Trabant 601) jak tam bylo slušný počasí a on tam pobíhal v zimních hadrech a na doprovodu měli zimáky. Kluci mu říkali, jestli není pošuk a on pořád tvrdil, že přijde sníh, že se to změní. Pak to přišlo a on byl vysmátej a asi jediná posádka správně připravená. Pak z něj někde vylezlo, že dělá na vojenským letišti jako meteorolog, tak všechno věděl včas. Pak pokaždý očumoval mraky, když se něco honilo a řekl nám jestli něco přijde nebo ne. Dobrej fór co? Byl to bezvadnej parťák, pro každou prdel a občas se někde na závodech potkáváme.
No a tady je vidět, že na první Příbrami 1979 jsem startoval taky. I tady je vidět, jak vysoká startovní čísla tenkrát pro množství posádek byla. Taky o tom mluvíváme s klukama, kam to soudruzi dneska dotáhli! Na tý Příbrami se nám taky povedl dobrej kousek. Jestli pamatuješ, tak tam vzadu, kde končila fronta startujících, se jela jedna RZ na šotolině a kousek od startu na asfalt taková dlouhá levá zatáčka. Tak jsme si to s Honzou Martanem po vzoru velkých kluků z F1 prošli pěšky, abychom okoukli, kudy to půjde rychle. A hlavně tam od startu bude halda diváků, tak abychom tam neudělali nějakou ostudu. Tak jsme to všechno okoukli a bylo to jasné, že to nebude žádný problém a hlavně to bude rychlé! No a při závodech jsme tam byli jediný venku a při té příležitosti jsme tam pochroumali nějaký plaňkovej plot. Ostuda! Pak jsme si zopákli procházení pěšky ještě v Hrádku a zase průser a od tý doby jsme už radši nic neprocházeli!
Jinak co se těch počtů posádek týká, tak asi nejvyšší číslo, co jsme měli na autě, bylo 204 při Rallye Pačejov, ale to jsem seděl za volantem já s Milošem Prokopem z Horažďovic, kterého mi dohodil Standa Viktora. Seznámili jsme se až na přejímce. Tak jsme si to spolu projeli podle rozpisu, který jsem měl už napsaný. Tenkrát jsme odstoupili asi ze 6. fleku, protože nejdřív jsem polámal nějaký olše a změnil geometrii auta na RZ Velké Hydčice a pak asi o čtyři rychlostky dál se zadřel motor.
Tak zase někdy příště u vzpomínek…
Chtělo by to více vzpomínek na tuto dobu.