Na začátku má být vždy začátek. Já ale nejsem normální a toto zažité klišé prostě určitě musím z rebelství porušit. Takže jak vypadá pačesův den po Valašce? Konečně jsem se po týdnu nervů luxusně vyspal až do půl osmé a první co jsem slyšel byla slova manželky k psovi. „Á páneček nám omládl. V padesáti začal mutovat.“ a šla do lednice pro Vincentku. No ale zpět na začátek do pravěku. Několik let jsem si sliboval, že až budu velký, tak se vrátím do závodničky. Protože mi bylo letos pade, tak bych tak nějak řekl, že už bych velký mohl být a že už uzrál čas. Nakonec pěkný dárek ke kulatinám, ne? Napadaly mne různé myšlenky. Koupit auto. Pronajmout auto? Ukrást auto! No blbosti. Pronájem je hromada peněz. A to když nic neprovedu. Koupit auto byl docela zážitek. Už je mi docela dost a někdo mi dokonce řekl, že patřím do starého železa. Urážka mne neurazila ale navedla do historiků. Dyk to je staré železo ne?. Viděl jsem různé Toyoty před smrtí, favorita s rámem z lešenovek a v maďarek několik žigulů. To byla asi největší prda. Homologovaný rám podle přílohy neměl ani jeden a dokonce jsem se svezl v Ladě s motorem 2.0. To by se v Togliati divili, co všechno tam vyrobili. Nakonec zvítězila myšlenka pravého sedadla. To se přece nezapomíná. Když to šlo před 27 lety, tak proč by to nešlo teď. Slovo dalo slovo a cypovina ( cipovina ) (( rozdíl vysvětlí Ota )) byla na světě. Co pojedeš příští rok? Čeče nevím. Asi vytáhnu žigula. A s kým? Nabídka padla a bylo to.

Možná jsem už loni při najíždění Jeseníků měl dostat varování. Nějak jsem to ale nebral v potaz. Kdysi se jezdilo se stodvácou, ve své podstatě sériovou, trochu pomaleji. Ani se tolik poznámek nepsalo, protože bylo všechni vidět na dálku a než se k tomu dojelo, tak to nikam neuteklo. Dnes to z meze moc rozdílně nevypadá. No ale to předbíhám.

Od začátku roku se Jirka Klečka snaží dostavět žigula do konkurenceschopného stavu. Z Oty tak nějak pomalu vylezlo, že když to v roce 1991 odstavil, tak do toho jednou ročně drbnul, ať se to pohne. Jinak ale je to v cajku. Žigul byl jasná volba pro Otu. Vyúřadovat ale přihlášení a stavbu je proces na samostatný článek. Měsíc před Valaškou. Jo to stihneme. Je potřeba to odhlásit a přihlásit do registru sportovních vozidel. No ale napřed musíš požádat o stavbu. Ne na úřadě mi řekl, že stačí přestavba. Nemění se modelová řada, tak stačí přestavba. Telefonát odpovědnému. Jooo? To teda asi ne. No ale když to říká úředník, tak já s tím problém nemám. Přepážka a žádost o odhlášení do registru sportovních vozidel. Jo pane ale až budete mí přestavbové razítko. Já to ale jenom odhlašuji z normálního registru a až při přihlášení se to dokládá. To ne. Už teď musíte mít razítko. Aha. Telefonát odpovědnému. Jí ti ho tam narazím ale je to zbytečné. Dokud nebude technická, tak tam stejně nic úředník nenapíše. Ale to je potřeba až s přihláš……. To je marné. Není lepší se na to vy…?

Týden před Valaškou. Tak co. Tož nevím. Končí uzávěrka ale není s čím jet. Honza ale asi chce vyzkoušet Favorita co koupil. Ať ví co v tom je. Jsem domluvený, že když tak to pošleme později. Další den Tak co? No nevím. Další den. Tak co. Je to v prd… Honza chce favorita projet, ale už to prý nejde, protože odeslal seznam na FAS. Martin Hrachovec ale nepojede a má zaplacené startovné, tak že bychom jeli na něho. Za chvíli. Tož to prý nejde. Není možné vyměnit oba členy posádky. To musí schválit komise. Ota protelefonoval snad všechny „svaté“ v rally komisi a nekonec teda prý jo. Pošli přihlášku. No když jsme se nad tím zamysleli, tak nikdo neví proč tolik pupínků muselo zavazet hladkému průběhu, protože jsme chtěli od prvopočátku jet pohár pořadatele. Tedy se povozit mimo body. Tímto ale začal můj několikadenní stres. Čtvrtek večer. ?? Tak v kolik? Kolem osmé. Spát jsem šel brzo. Usnul jsem kolem půlnoci. Budík jsem si optimisticky nastavil na 06:20. Nespal jsem od 02:00. Nějak jsem je proležel k rannímu kafi a kadibudce. Jéje ono není potřeba tlačit. A hned několikrát. Prostě stres vykonával své průvodní jevy. Před osmou jsem se u Lukáše postavil do dlouhé fronty, abych něco před příjezdem Oty konal užitečného. Na nic jiného, než stání ve frontě jsem si netroufal. V hlavě se mi honily různé myšlenky. Jsem tady jediná prvnička? Borci okolo to zvládají, tak proč bys to nezvládl také! Kde tady mají záchody, co kdyby zase zafungoval stres. Klepu se jak ratlík a to nemám ještě ani itík. Přijel Ota, pokecal snad se všema, protože v rally snad zná každého a každý zná ho. A potom to šlo ráz na ráz. Předložit licenci, řidičák, kartu. No jo ale já vás tady nemám?? No my jsme vlastně Hrachovec – Vranská ale jinak Hloušek – Studený. Aha. Další seznam a to samé. Další a hádejte. Nakonec byl konec stolů. V ruce jsem měl licenci, řidičák, kartu ZP, dva pytle na odpadky, dvě vody a slavnou GPS na kontrolu najíždění. Byl jsem tak nějak mimo sebe, že jsem něvěděl, kam ty karty patří. Jedno jsem ale věděl určitě. Je to v prdeli. Už jseš v tom. Do čeho jsem se vřítil příště.