Význam slova slib se mi trochu překrývá se slovem šílenství. První ranní zjištění bylo úsměvné. Okolo ValMezu se potloukala hromada aut olepená na oknech bílou nálepkou s číslem. Nazval bych to „signum hlemýžďům“. Až s GPS, která kontroluje každý váš krok, si uvědomíte, jaká je to pruda dodržovat poctivě rychlost. Nejvíce vyjevení byli občas rally znalí řidiči, kteří v dobré víře uhýbali na kraj a hlava jim nebrala, že označená cvička jede pomaleji než oni. Nu což. Když už to stálo tolik peněz, tak proč to nehodit pod sedalo. Že. Tam to ničemu nezavazí.

Čím začneme. Puntík. Na start Ota dojel tak nějak automaticky sám. Já, velmi dobře teoreticky a po loňských Jeseníkách i prakticky vybaven, jsem vzal tužku a blok a začalo to. První průjezd Ota diktoval a já psal. Idylka,, co? Houby. Najednou jsem si uvědomil, že těch poznámek ke každé zatáčce je tolik, že mi zatáčka vycházela na třetinu stránky. Bože na co to všechno potřebuje vědět. A jak mám sakra všechno potom přečíst. No hotovo a stres. Kdyby se mne někdo zeptal, jak vypadá zatáčka u toho oranžovo-zeleno-fialového baráku, jak na něm hořela střecha, tak si poťukám na čelo. Oči v sešitě, uši našponované a až hoooodně později jsem si uvědomil, že toto je zásadní chyba. Jen poslouchat a psát nejde. To je obrovská hloupost. Uvědomil jsem si to při druhém průjezdu, protože jsem četl něco, co jsem v životě neviděl. Opravdu. Tu hořící střechu na oranžovo-zeleno-fialovém baráku jsem nemohl vidět, protože jsem čuměl do papíru. Místo třetího průjezdu ale jen tak na skok pro podval k Lumírovi, šup s ním k Honzovi před barák.

„Vadí ti, když na dodávce brzdí jenom předek?“ Bezelstná otázka u dodávky narvané vším. Neee. To zvládnu. Sednul jsem do žabožrouta a hajdy na ValMez. Že tomu brzdí jenom předek se nepozná. Ono které dodávce to vzadu brzdí. Když jsem ale vjel do první zatáčky a bouda jela tak trochu jiným směrem než kola, tak jsem znervózněl a ubral. Potom si člověk zvykne, že po zatočení se to nějak dole převrtne a auto zatočí, zatím co bouda jede stále rovně. Bylo mi vysvětleno, že uložení je zatím hotové jen vpravo. Vlevo je „hotové“. No co. Na technickou nejedu. Zaparkoval jsem u Kaufu a než jsem stačil pokecat s kamarádem traťákem – Nazdar Michale. Sorry, že jsem tam nedojel ale oni to zrušili na oba průjezdy – tak Ota telefonoval a urgoval moji přítomnost v autě. Přiznám se, že první myšlenka byla „uteč někam za Kaufland a zahoď telefon do zahradnictví, co je za plotem“. Nakonec jsem ale uznal, že srab nebudu a pokračoval jsem.

Dojeli jsme Hukvaldy, napsali Puntík a já s každou čárkou tušil, že to bude průůůůůser. Jakej jsem nevěděl, ale průserem jsem byl najisto jistý. Na konci Puntíku jsme se potkali s Martinem Halfare. Na otázku kdy budeme najíždět Bystřičku mne Ota uklidnil. Tam ani nepojedeme. Já to tam znám, tak mu to nadiktuji u oběda. To i Martina dostalo. Nakonec ale mile Oťas překvapil a vytáhl loňský rozpis. Dopíšeme jenom začátek, protože se začíná o kousek dřív. Potom se napojíš a budeš jenom číst. Opravovat není potřeba. Jo číst. To je ještě horší než psát. Když jsem si já napsal PŘES HORIZONT tak to bylo přes horizont. Co ale znamená ta stříška pod zatáčkou jsem si musel nechat vysvětlit. Noo a bylo to. Kulička pod horizontem nebyla kaňka ale „středem“, šipka doleva neznamenala zpět ale jeď to vlevo, šipka nahoru mi najednou napověděla, že P44 je do kopce, červená čárka pod skupinou zatáček znamená, co mám číst dohromady…. Až tady jsem pochopil, co chce Ota slyšet a hlavně jsem s hrůzou zjistil, že toto jsem si měl psát už dvě RZ ty. Radostné zjištění jen depresi prohloubilo. Jen na okraj, že nebudeme nic měnit. Až ve třetím průjezdu, když jsem se ztratil na stejném místě, tak Ota zjistil, že u přehrady chybí jedna P3. A tolikrát nikomu nechyběla.

Uf a najeto. Honem na přejímky. Polévka v restauraci za servisem, polepy na auto, technická… To byla docela poklidná záležitost, která nic nepoškodí. Až tady jsem zjistil, čím vlastně pojedu. Krásný kanárek ale nezpíval. Nějak mu chyběla šťáva, tak celé kolečko absolvoval ručně. No že nic nepoškodí je docela klika. Při vytlačování od technika ( mimo jiné Ota se opravdu zná s každým ) jsem byl pověřen točením volantem. Zní to neuvěřitelně, ale od volantu v otevřeném okně jsem si dokázal předním kolem přejet nohu. Ještě, že ta závodnička prošla odtučňovací kůrou. V servisu po složení auta pro změnu zase havaroval Ota. Při převážení podvalu najednou začal kvapem sjíždět a na koleji se kousnul a hodil ojí tak divoko, že já jsem plápolal ve vzduchu a Ota ležel pod ojí. Zběsile jsem za ni tahal, ať ho nevezme po hlavě. Nakonec to odneslo jen odřené zápěstí. Do smíchu mi moc nebylo. Tady si dovolím kritizovat depo. Chápu, že jsme byli přihlášeni dodatečně. Ale krčení ramen, že pro nás není místo moc profesionálně nevypadalo. Bloudění po place a marné rozhazování rukama nakonec vyústilo v docela klidné místo vedle Suba Pepy Zimmermanna. Nebylo to špatné. Až na ty koleje.

Vybudovat zázemí, nalepit reklamy a položil jsem zcela bezelstnou otázku Jurovi. Hele rozpis přepisuješ až ráno? Néé Večer. Na ráno to nenechávám. Na to už není čas. Ups. Cesta do Olomouce něco zabere, už se stmívá a ten guláš v sešitě musíš přepsal do čitelnosti a čtivost. Musím se přiznat. Kdo mne zná, tak ví, že jsem držkatý a možná i ústnatý. Za pátek jsem mluvení plnil snad na 12%. Zbytek byly jen a pouze stresové myšlenky v hlavě. Těch bylo zase naopak 328% normálu. Hoši čus zítra. V kolik se sejdeme. Ok na osmou tady budu. Přiznám se, že cestu do Olomouce nevím. Doma jsem zabručel nevrle na manželku (tímto se jí omlouvám, ale opravdu jsem byl mimo) a sedl pod televizi a začal psát. Je pravda, že RZ o 40 ti listech jsem se značkami od Oty napsal na 19 stran. Ale hromadu poznámek jsem napsaných neměl. Až tady jsem zjistil, že ta značka konec obce není pro parádu, ale proto, abych se měl kde chytit, když se ztratím a aby byl Ota jistý, že čtu to správné místo. O půl jedenácté jsem měl dopsány Hukvaldy a Puntík. Bystřičku jsem nechal na ráno s tím, že když ji nestihnu přepsat, tak přečtu pěkně napsaný loňský rozpis. Když kolem šesté ráno manželka vstala, tak mi trochu nevrle sdělila, že jsem spal do dvou. Přitom jsem do ní kopal a mlátil jsem sebou v posteli. Od dvou jsem totiž přepisoval tu Bystřičku, protože jsem nemohl spát. Dem D byl tady. A bude ale až příště.

PS. Na přejezdech při psaní jsem zjistil, že nejen se Ota zná s každým. On sakra zná každou silnici a přesně ví, co se kdy tady jelo. Kde je to na srdce a jak se ten padák musí jet, kdo to kde vyválel, kde mu shořela Lancia, ukázal mi kde se vyválel loni na Vsetíně. Až budete o rally někdo někdy něco hledat, tak se ho zeptejte. Určitě nezklame.