Nestává se asi běžně, aby jezdec účastnící se MČRHA bojoval i o přední příčky absolutní klasifikace. Ale na právě uplynulé Rallye Český Krumlov se to více než dobře dařilo posádce Jiří Kalista – Michal Šofr, která se svým Subaru Legacy proháněla mnohem modernější auta a po RZ13, kdy soutěž končila pro posádky historiků, se tato dvojice držela na vynikající 4. příčce absolutně. Ti, kteří MČRHA sledují poctivě, jistě ví, že Jiří Kalista umí být hodně rychlý, ale takhle vyrovnaný souboj s jezdci na soudobých automobilech ještě nebyl.

Přitom před soutěží to u Jirky Kalisty moc pozitivně nevypadalo, závodění bylo upozaděno určitými problémy a před Rallye Český Krumlov nepanovala zrovna nejlepší nálada, ale situaci už popisuje Jirka sám: "Mám, bohužel, nějaké osobní i pracovní starosti, prožívám těžké období, nemám moc času na závoďáka a na věci které mě baví. Do toho mám poměrně závažný problém s páteří a bohužel se to přenáší na pravou nohu, zdaleka nejhorší je pro mě sedět v autě a řídit. Můj hlavní závodní mechanik, který loni odvedl neuvěřitelný kus práce, má závažnou nemoc a letos se mnou nemůže jet, takže příprava auta na závody je v tuto chvíli velmi náročná, jak časově, tak finančně," říká pražský pilot a dodává směrem k českému šampionátu historiků, "velmi mě mrzí stav mého kamaráda Jirky Navrátila, který udělal všechno pro to, aby zmírnil technický pokrok mezi našimi auty a mohl se pustit do boje o titul, a nakonec stejně nemůže odstartovat. Také jsem doufal v nová auta a tváře v MČRHA. Celkově mě neustále zasahuje vývoj rallye u nás, přístup k nám jako závodníkům atd. Prostě jsem odjel na Krumlov trochu smutný a nevěděl jsem do poslední chvíle, jestli seženu lidi na servis, jestli budu mít pneumatiky a jestli můžu vůbec tohle všechno zaplatit."

Ale po příjezdu do Českého Krumlova se nálada začala pomalu otáčet a i díky pomoci dalších lidí okolo začínala soutěž vypadat optimističtěji, pokračuje Jiří Kalista: "Pak jsme ale přijeli do Krumlova, kde bylo opravdu nádherně, jezdili jsme po těch nejkrásnějších cestách a potkávali skvělé lidi, promítaly se mi hlavou desítky hodin, které jsem zde strávil jako divák u RZ a obdivoval velké závodníky. Celé to působilo jako balzám na duši. Najednou se vše začalo pomalu otáčet, díky Karlu Trojanovi se mi dostalo výsostné pozice v servisní zóně a případné podpory. Jindra Štolfa mi pomohl s volbou pneumatik, Láďa Křeček nešetřil s radami ohledně rozpisu, chlapci z Pirelli pomohli s pneumatikami, sponzoři, v čele s Petrem Šimurdou a Subaru ALM, s penězi. Náš mecenáš Karel Cakl dorazil s plným vybavením servisu, lidi od Rehasportu mi napravili páteř a já najednou cítil, že když ne dnes, tak nikdy…"

A co samotný průběh soutěže? Po první zkoušce na výstavišti nic moc nenasvědčovalo senzaci, která se zrodí, Kalista se Šofrem byli 23. průběžně a o moc víc nepřineslo ani čekání na start RZ2 a úvahy nad tím, zda-li se pojede nebo bude nařízen volný průjezd s přidělováním časů. "Na startu RZ2, v podstatě na začátku celé soutěže, jsme stáli asi 20 min a já věděl, že je po všem. Bylo mi jasné, že bude volný průjezd a my budeme jako obvykle vyřešeni nesmyslným přiděleným časem. Jenže jsem si neuvědomil, že tohle je Rallye Krumlov, naprosto špičkově zorganizovaná soutěž, takže najednou projel uzavírák a mi řekli mi, že můžu závodit," popisuje pilot modrého Legacy okamžiky v pátečním podvečeru a pokračuje: "Měl jsem takovou radost, že jsem chtěl doslova rozkousat volant, takže mě mávli a všechno se rozeběhlo jako po drátkách. Můj spolujezdec Michal Šofr podával neuvěřitelný výkon a projevoval velikou odvahu a oddanost. Absolutně všechno šlo stranou, byl jsem jen já, spolujezdec, auto, trať a čas. Bylo to jako bych v hlavě slyšel příjemnou rytmickou muziku, která stále zněla a všechno do sebe zapadalo, nepřemýšlel jsem nad rozpisem, nad tratí, nad autem, prostě jsem jen řídil špičkové auto na nádherných cestách, totálně jsem si užíval tu neuvěřitelnou výsadu a možnost se něčeho takového zúčastnit. Dosahované časy nebyly plánované, prostě to přicházelo samo. Na suchu, na mokru, ve dne, ve tmě, bylo to jedno."

Kalistova slova nejlépe dokazuje pohled na výsledky. Po zmiňované RZ2 byl už na 8. příčce a v průběhu večera bojoval s Polákem Fryczem o pozici nejlepšího Subaru na trati. Tu také po RZ7 vybojoval. O nasazení posádky asi nejlépe svědčí popis cesty přes známý horizont na zkoušce Ján. "Vzpomínám na skákací horizont na Jánu, koukám na cestu před sebou, horizont se blížil, stromy za ním měly koruny slité v jednu, že nebylo příliš snadné odhadnout směr a najednou se na mě rozsvítila kontrolka, že mám dát jako další rychlost, což byla už jenom pětka. Tak mi hlavou blesklo, že teď je asi ta chvíle, kdy se rozhoduje, tak tam prostě ta pětka padla, pak jsem napočítal do tří a auto letělo asi podle mě do nebes. Bohužel jsem to skákal poprvé, takže jsem úplně netrefil dopad, prožil trochu horkou chvilku a vyděsil pár fotografů. Je smutné, že za normálních dřívějších dob bych trénoval také Subarem a mohl bych si horizont i jiná obtížná místa aspoň trochu vyzkoušet, ale dnes v rámci "bezpečnosti" to není možné. Každopádně druhý průjezd jsem již plyn povolil :-)))) Myslel jsem, že jsme byli zvýhodněni počasím, ale dobré časy vycházely i v druhém kole za tmy, tak jsem potom pozdě v noci vůbec nemohl usnout, stále jsem musel přemýšlet nad tím, co nás čeká zítra."

Druhý den poté následoval postup pořadím opět výše, díky odstoupením Odložilíka a Jelínka se Jiří Kalista objevil na čtvrté příčce absolutně a do boje o nejrychlejší Subaru se ke dvojici Kalista, Frycz připojil i zrychlující Štajf. Ten byl také v závěru soutěže nejvážnějším soupeřem modrého Legacy, ale až do RZ13, kdy MČRHA končilo, nenašel recept na to, jak se před Kalistu dostat. "Druhý den ráno, jsme si se spolujezdcem řekli, že rychlost jsme už dokázali a že je na čase také ukázat, že jsme soutěžáci a dovést auto do cíle. Jenže výsledky poukazovaly na Vojtu Štajfa, který se k nám blížil a my nechtěli svou kůži dát lacino. Přišly druhé Malonty, dost pršelo a naše pozice na konci startovního pole byla hodně nevýhodná, nicméně i s vědomím toho, že stejně v absolutním pořadí figurovat nemůžeme, jsme se pustili do boje. I přes velké problémy s intercomem se nám podařilo Vojtu porazit," popisuje Jirka Kalista a pro zajímavost dodejme, že na zmiňovaném testu dosáhl čtvrtého nejrychlejšího času. "Nic podobného jsem nikdy nezažil, po projetí cílem jsem musel vystoupit a asi pět minut stát u auta. Nemohl jsem mluvit, snad ani dýchat a do očí se mi hrnuly slzy. Na Lipně už zbývalo nerozbít auto a udržet pozici, což se povedlo, a my končili soutěž na čtvrtém místě v absolutním pořadí Rallye Krumlov!!!!! Nikdy jsem ani ve snu nedoufal v takový úspěch. Takže děkuji všem, co nám gratulovali, telefonovali, podporovali a fandili. Velmi obdivuji oddanost diváků, kteří na nás v těch příšerných podmínkách čekali a všem, kteří tleskali na rampě. Rád bych vzkázal soupeřům, že mi bylo ctí, pořadatelům, ať ještě chvíli vydrží, fanouškům že je nezklamu a všem pisálkům, kteří se vyjadřují o našem Legacy, že si ho mohou kdykoliv v servisu prohlídnout."