Po nedávném velkém úspěchu v Českém Krumlově se klatovský pilot Petr Hozák vydal do dalšího boje s nabitou tuzemskou konkurencí. Mezinárodní mistrovství České republiky pokračovalo třetím podnikem, když na řadě byla nejstarší česká soutěž – Rally Šumava Klatovy, která je navíc domácím podnikem třiačtyřicetiletého úspěšného pilota.

V Krumlově to byl návrat par excellence – po téměř pěti letech aktivního nezávodění získal Petr Hozák nečekané, ale o to víc zasloužené, páté místo v absolutním pořadí a třetí v rámci své třídy produkčních vozů. To z něj pochopitelně dělalo jednoho z největších favoritů na vítězství ve své skupině i v Klatovech a co se týkalo absolutní klasifikace, tam se mohl stát Petr Hozák černým koněm celé soutěže. Při pohledu do startovní listiny se zdála být šumavská rally co do účasti o něco slabší, ale hlavní soupeři kromě vítěze krumlovského podniku Votěcha Štajfa Hozákovi zůstali. V nejvyšším republikovém šampionátu se jede opravdu ve velkém tempu a není moc čas ani na rozkoukání, ani na velké chyby. Klatovský jezdec se tedy do konkurence pustil hned od začátku a už v úvodu bylo jasné, že bude opět patřit mezi nejrychlejší. Na činovském okruhu, který byl zahajovací rychlostní zkouškou celé rally, sice před sebe pustil zkušeného Karla Trojana, ale už od druhého testu následoval posun na vedoucí příčku skupiny produkčních vozů. V absolutním pořadí se pak Hozák zakousl, stejně jako v Českém Krumlově, mezi technicky daleko vyspělejší vozy kategorie S2000 a páteční etapu pak ještě vyšperkoval druhým časem absolutně v poslední erzetě dne.

Petr Hozák s Josefem Radinou tedy šli nocovat na skvělém prvním místě ve skupině, když na druhého Karla Trojana měli pohodlný náskok téměř 40-ti vteřin. V absolutním pořadí pak patřila žlutočervenému mitsubishi senzační pátá příčka. „Jedeme si pořád to svoje. Do domácí soutěže jsme nastoupili s pokorou. Jsme si vědomi toho, že jsme dlouho nejeli, ale začíná se ukazovat, že kompletně odjetý Krumlov nám hodně pomohl. Můj jízdní projev i spolujezdec postupně získávají na jistotě a to je pro nás teď velmi důležité. Všechno si to musí sednout a myslím, že jsme na velmi dobré cestě. Pepa dnes velmi dobře četl, auto funguje v rámci možností také dobře, takže jsme natěšeni na zítřek,“ řekl v posledním pátečním janovickém servisu pilot Petr Hozák.

Kdo ale čekal, že Hozák bude se svým výsledkem spokojen a bude si jen hlídat pozici, ten byl na velkém omylu. Po pátku byl totiž před ním o pouhých 3,6 sekundy na čtvrté pozici další velmi rychlý pilot Jan Jelínek se Škodou Fabia S2000 a ten se měl stát sobotní Hozákovou kořistí. Daleko nebyl ani třetí Odložilík, když manko na nejmodernější Ford Fiesta R5 bylo 20 vteřin. V úvodní rychlostní zkoušce druhé etapy Jelínek sice zatáhl, ale hned na dalším úseku svou snahu přehnal a skončil mimo trať. Hozák tak byl už čtvrtý a vstávala otázka, jestli ještě více nezatlačit a pokusit se potrápit loňského spritového mistra Romana Odložilíka, nebo se spokojit se čtvrtou pozicí. Za zády klatovského pilota byl relativné klid, když náskok na pátého Trojana byl více než jednu minutu.

Nakonec se ale ukázalo rozumnější setrvat v nastoleném tempu a v poklidu hájit čtvrté místo, což znamenalo většinu čtvrtých časů právě za Pechem, Jakešem a Odložilíkem s „áčkovými“ vozy. V cíli se tedy mohl Petr Hozák radovat z pozice suverénně nejrychlejšího produkčního vozu na trati a ze skvělé čtvrté příčky v absolutním pořadí. Výsledek z letošní Šumavy se tak dá považovat za asi největší úspěch dosavadní kariéry tohoto ambiciózního jezdce. I když málem tomu tak nebylo. „V závěru soutěže jsme se hodně obávali, abychom do cíle vůbec dojeli, protože nám začala zlobit převodovka. Dali jsme na modlení a náš Žluťák se ukázal jako chlap – nevzdal to a vydržel až do cíle,“ oddechl si Petr Hozák a pokračoval: „Jsem opravdu velmi šťastný. Když jsem uvažoval, že se vrátím, přál jsem si být na špičce, ale věděl jsem, že to bude hodně těžké. Nečekal jsem to, ale jsme s Pepou přesně tam, kde bychom měli být. Hodně na sobě pracujeme a snažíme se jít i do maličkostí, které potom v součtu znamenají posun po vteřinkách. Ani zdaleka nejsme na konci, je neustále co zlepšovat. Budeme na sobě dál makat a budeme se snažit ještě více potrápit tu nejužší špičku. Jen je škoda, že si zatím nemůžeme dovolit vůz kategorie R5. Je to především o financích, ale věříme, že když člověk chce a tvrdě jde za svým cílem, tak odměna přeci musí přijít. Troufnu si říct, že s R5 bychom byli ještě někde jinde – ale to je kdyby a na to se pochopitelně nehraje. Třeba to ale jednou vyjde,“ přeje si navrátilec Petr Hozák.