Vlastimil Resl - eWRC.cz
23. 6. 2014 12:19 − 4023× − 1

M. Chytráček: „Kdo vyhrál na Týnci, je schopen vyhrát vše!

Martin Chytráček je vedle Jiřího Vrkoslava a Romana Poláka dalším z mechaniků továrního týmu Škoda Motorsport

Martin Chytráček (5. 1. 1985) je vedle Jiřího Vrkoslava a Romana Poláka dalším z mechaniků továrního týmu Škoda Motorsport, který se sám věnuje aktivní závodnické kariéře. Rodák ze Dvora Králové nad Labem vyrostl v Mladé Boleslavi a k autům tak byl přímo předurčen. „Moje rodina pochází ze Dvora. I když táta už od začátku osmdesátých let pracoval ve značkovém servisu Škoda v Kosmonosích, kde působí dodnes. Máma mě však jela porodit do Dvora, abychom měli všichni stejné rodiště. Rodiče, já i o tři roky starší sestra Lucka, která už bohužel není mezi námi.“ Tak takhle začalo velmi příjemné povídání v mladoboleslavské restauraci Rožátov a má první otázka směřovala na Martinovy motoristické začátky.

Martine, jak ses vlastně dostal k motoristickému sportu?

„V osmdesátých a devadesátých letech jezdil autokrosový republikový šampionát mladoboleslavský Honza Zámiš. Táta mu dělal mechanika, a coby vyučený lakýrník stříkal autobus. Já s nimi od nějakých tří let jezdil po závodech jako maskot, přezdívaný „Bělohříbek“:-). Autokrosu jsem tak propadl od malinka. V pěti letech mě otec přivedl k bikrosu. Tomu jsem se věnoval celých deset let a vedle několika titulu mistra republiky jsem se v Rakousku umístil na evropském šampionátu žáků mezi třiceti nejlepšími. V patnácti jsem ale už stále více tíhl k benzínu. Pořád jsem tahal motorku a auto. Syn tátova kamaráda Franty Cinkla, Vráťa, který nyní jezdí závody do vrchu seriálu EDDA Cup, se v roce 1999 chystal na svůj hobbycrossový debut na Týnci. Vyrazili jsme mu fandit, zaujalo nás to a táta ze srandy řekl: „Pojď, postavíme auto a zkusíme to také!“ Za pět tisíc korun jsme v bazaru koupili sériového favorita bez papírů a přes zimu z něj postavili auto pro hobbyautocross. Závodní měl pouze tlumiče a sedačku. Původně jsme plánovali, že se za jeho volantem budeme s tátou střídat. Začínal jsem já a hned ve druhé rozjížďce jsem auto omotal o jabloň. Jejich sad totiž tehdy lemoval týneckou trať. Bylo celé hnuté a u Vernera na statku jsme ho za přední nosníky natahovali ekonorem. Tak začala moje první autokrosová sezóna.“

Na Týnci jsi posléze strávil sezón několik. Jak se ti zde dařilo?

„Dlouholetý kamarád Franta Cinkl z Jemník nám podal pomocnou ruku. Postavil nám motor a založili jsme společný Jemníky Team, kde působili Vráťa Cinkl a Zdenda Ďurač. Motory mi mimochodem dělá Franta dodnes. Začali jsme vymýšlet a realizovat řadu dalších vylepšení, která nás vždy posouvala oproti soupeřům o krok napřed. Moc rád vzpomínám na éru mezi roky 2002 až 2004. Týnecký pohár měl tehdy vynikající úroveň a mnozí jezdci se později prosadili nebo doposud prosazují ve velkém autokrosu, rallye či vrších. V soutěžích jsou to například Libor Paul, Vašek Mulač a nějakou dobu i Petr Duřt. Zmínit určitě musím vynikajícího Marka Žida, syna legendárního továrního pilota Škodovky a jednoho z autokrosových průkopníků. Velmi dobře si vedla také Lucka Antoňová, přítelkyně Tomáše Handíka, jejíž táta je náš dvorní zedník:-).“

Následně se seriál rozšířil i na další závodiště.

„Od sezóny 2003 začal týneckou trať provozovat velmi schopný Lukáš Dufek. Díky dobré propagaci a velmi silné konkurenci začali týneckou trať navštěvovat v hojnějším počtu i jezdci z jiných částí republiky. V roce 2004 Lukáš domluvil spolupráci s kosickými pořadateli a vznikl z toho velmi úspěšný pohár Super Cup. Zároveň došlo k propojení s amatérskými rallycrosaři. Poprvé jsem tak měl možnost zažít svezení na republikových tratích jako Nová Paka, Dolní Bousov, Poříčí nad Sázavou, Dobřany, ale také sosnovském rallycrossovém okruhu. Toto období považuji za to nejlepší, jaké kdy hobbycross zažil. Konkurence byla početná a mimořádně kvalitní. Právě proto své konečné třetí místo ve „třináctistovkách“ považuji za největší úspěch své dosavadní kariéry. Mnozí jezdci později dosáhli velkých úspěchů ve velkém autokrosu. Mezi nejúspěšnější patří bezesporu Tomáš Handík, Honza Ratajský, Pavel a Martin Svobodovi, Jirka Bret, Bořivoj Kořínek, bratři Bartošové, Tomáš Tluchoř, Standa Halouska a opomenout nemohu samozřejmě, skoro týmového kolegu, Lukáše Vítka a také Lukáše Kořínka. Ten postavil zadokolku „erko“ se svým bráchou Pavlem, jenž již bohužel není mezi námi. Na něj nikdy nezapomenu. Imponoval mi svoji lehkostí řešit problémy, vždy dokázal poradit. Když jsem se ho třeba jednou ptal, jak nejlépe projet jednu zatáčku, odvětil: „Prostě přidej plyn a hotovo!“ Vzpomínám i na slova jeho otce Rudy, když tvrdil, že kdo dokáže vyhrát Týnec, je schopen vyhrát kdekoliv v republice. S tím se naprosto ztotožňuji. V určitém úhlu pohledu se dá říci, že český autokros dostal z této amatérské líhně za poslední roky nejvíce jezdců.“

V současné době působíš v Kosice Cupu.

„Když skončil Super Cup, automaticky na něj navázaly Kosice a já automaticky přestoupil tam. Také třída do 1300ccm se plynule změnila ve třídu do 1400ccm, v níž závodím dosud. Po těch devíti letech fungování seriálu mám však poslední dobou pocit, že pořadatelé trochu usínají na vavřínech.“

Třeba soutěže nebo vrchy tě nelákaly?

„Na vrších jsem se jednou svezl s kitovou feldou v seriálu Triola Cup, postavenou Frantou Cinklem. Hned jsem však rozhodl, že touto cestou se ubírat nebudeme. Pro nás, zvyklé na autokrosové strkanice, to není záživné. Především ale půl dne čumíš na startu a pak zase nahoře na kopci, než tě stáhnou dolů. Naopak do rallye jsem úplný blázen. Myslím ale, že bych daleko nedojel. Pro úspěchy v soutěžích to musíš mít v hlavě trochu srovnané:-). Lákalo by mě jet a za navigátora mít „Kedluba“. Ten o tom však nechce ani slyšet:-).“

Na přelomu loňského a letošního roku jsem tě několikrát viděl závodit na Mogul Driving Cupu v Sosnové.

„Poslední dva roky jsem zde závodil s takovým paskvilem favoritem (Štynkym), o nějž se střídám s „Kedlubem“, zatímco to správné auto si šetřím na autokros. Sosnovou beru jako legraci, odreagování, možnost vyblbnout se na sněhu a udržení se v závodnickém tempu. Původně jsem toto auto stavěl pro mého mechanika „Kedluba“. Ten se mnou tráví každý den a mnohdy i noci na dílně a vždy na konci sezóny jsem mu zaplatil a umožnil svezení s autokrosovým autem jako odměnu za práci a čas, které mi věnuje. Motor jsem dostal od Páti. Ten s ním jezdil řadu let pracovat do Prahy a trestal jím tunerská „tédéíčka“. Letos se mi podařilo se „třináctistovkou“ dojet dvakrát v první desítce absolutně a ve třídě do 1600ccm mi titul uzmul o pouhý bodík Leoš Hradil. Skvělé je, že Mogul Driving Cup umožňuje pěkné svezení i méně movitým jezdcům, nebo těm ještě opravdu mladým. Například školou povinný Petr Semerád, nejmladší ze slavného závodnického rodu, už předvádí pod dohledem svého otce s lancerem parádní věci.“

Zmínil jsi tvého mechanika. Můžeš ho představit?

„Kedlub je postavička, jezdící v minulosti po republikových i amatérských podnicích jako fotograf. Jmenuje se Miroslav Štrupl, bydlí v Mladé Boleslavi a pracuje jako mechanik ve firmě Benet. Chodili jsme spolu už na základku a je to pro mě – dá se říci – prakticky bratr a má pravá ruka. Prožívám s ním věci veselé a smutné a nedám na něj dopustit.“

Kdo další tvoří tvůj tým?

„O motory se stará Franta Cinkl, řízky – tedy catering – má na starosti máma. Kdysi byl velkou oporou táta. Tímto mu chci poděkovat za čas a finance, které mi věnoval v mých začátcích v BMX i autokrosu. Poslední dobou se však věnuje spíše zahrádce, přechází na Přemka Podlahu:-). Na závody se občas dorazí podívat na svém chopperu a spojuje je tak s výletem a příjemnou vyjížďkou. Poslední dobou hodně spolupracuji s Patrikem Hypšem. Má v hlavě plno skvělých nápadů, které hodlám uplatnit v letošní sezóně.“

Máš nějaké jezdecké vzory?

„Ano, především z rallye. Jsou to samozřejmě Emil (Emil Triner, pozn. autora), to je prostě klasa. Moc se mi líbil také Gigi Galli a především nejlepší dvoukolkář všech dob Jean Ragnotti. Preferuji piloty, kteří jsou nejen rychlí, ale rozevlátými průjezdy dovedou potěšit oko diváka.“

Čemu se věnuješ, když zrovna nezávodíš?

„Vyučil jsem se autoklempířem. Pak jsem si na škodováckém učňáku udělal rekvalifikaci na automechanika a nastoupil jsem do Škodovky. Momentálně pracuji jako mechanik v továrním týmu Škoda Motorsport. Ve volném čase mě moc baví enduro. Při něm se cítím svobodný a krásně si vyčistím hlavu. Často jezdíme s celou partou, v níž nechybí motoristický všeuměl Tochař (Tomáš Tochtar, pozn. autora) či špičkový motokrosař Petr Bartoš, do Mimoně, kde v bývalém vojenském prostoru je široké využití rychlých, technických, písečných cest i extrémních výjezdů mezi stromy. Na motorkách také podnikáme výjezdy na autokrosové mistrovství republiky do Nové Paky. Moc rád zajdu do hospody na pivko, především do té řepovské k Lukáši Vítkovi. Zde vždy zastavíme cestou ze závodů. Dále pak chodíme s Tomášem Tluchořem, nyní dominujícím v německém autokrosovém ILP Cupu, na tatarák nebo kebab probrat veškeré drby. Hodně se u toho nasmějeme. Samozřejmě nemohu opomenout přítelkyni Péťu. Tu jsem zmínil sice až na konec, ale měl jsem to udělat na začátek:-).“

A co tvé plány do budoucna?

„Moc rád bych z Kosice Cupu přestoupil do republiky. Už tři roky stavíme s Frantou Cinklem fabii pro Divizi6. Přestože na její dokončení se stále nedostává dostatek financí, rád bych s ní vyjel už letos. Pokud by se mi v budoucnu podařilo udělat v malých „plechovkách“ republikový titul, ukončil bych kariéru a předal žezlo synovi. Toho určitě povedu k motoristickému sportu a rozhodně ne k fotbalu, který nemám rád:-).“

Komentářů celkem: 1
23. 6. 2014 12:53
0 0
Na ten CATERING a řízečky, kterými se šéfová vykupovala, aby mohla Martinovo rozjížďky na Ténici vidět z komentátorských míst, nezapomenu. Vlastně na nic z Týneckých závodů, bylo to fajn období... Hodně úspěchů Martine a pozdravy mámě i tátovi! Pavel.
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!