Jan "WRCko" Pilař - eWRC.cz
22. 7. 2014 14:38 − 2432× − 0

WRT: Náš sen se splnil na Bohemii – I. část

O účasti na Rally Bohemia 2014 jsme začali spekulovat původně s Tomem Kosánem v jednom pražském restauračním zařízení.

O účasti na Rally Bohemia 2014 jsme začali spekulovat původně s Tomem Kosánem v jednom pražském restauračním zařízení, kdy jsme se dohodli, že to bude náš poslední společný závod. To se psal říjen 2013, Tom mi zrovna oznamoval, že už se rally jako takové věnovat nechce a do bohemky bylo hodně daleko. Jak se vše stihne ještě zamotat bych tenkrát nečekal.

Bohemia startuje až na výjimečné případy v červenci, a tak na všechno bylo dost času. Postupem času se ale ukázalo, že Tom bohemku jet nechce a Roman, můj stálý spolujezdec se mnou nepočítal, a tak se domluvil s Pavlem Steinerem, s kterým stabilně závodí v MMČRHA. Až do půlky května tak nebylo vůbec jisté, s kým pojedu. Ono to tedy nebylo jasné ani potom, ale už to alespoň mělo nějaký směr. V té době mě oslovil Přemek Budín, že pro svou spolujezdkyni, pro mě téměř neznámou Veroniku Havelkovou, shání HANS, jestli bych ho nezapůjčil. A tak jsem se seznámil s Veronikou, a když jsem si jel pro Hatoriho HANSe zpět, tak jsem se zeptal, jakou má licenci a jestli už má někoho na bohemku. To jsem netušil, co se tímto spustí za příběh. Docela dlouho jsem váhal, jestli se na bohemku vůbec soustředit nebo prostě si odjet sprinty a nechat sen až na sezónu 2015, nebo jindy. Pak jsem si ale řekl, že možnost jí jet už se nemusí naskytnout, mít na to peníze, zdraví, tým a další potřebné ingredience se už taky nemusí příští rok povést, nikdy nevíme, co bude. A navždy bych si to vyčítal. A tak i když jsem neměl spolujezdce, poslal jsem do Mladé Boleslavi přihlášku, poprvé s prázdnou kolonkou „spolujezdec“. A prostě jsem si řekl, že za sny se musí bojovat a že to prostě dobře dopadne. Verča si musela zařídit velkou licenci, ale hlavně, museli jsme začít společně trénovat. Ani jeden z nás nechtěl sednout do závoďáku s tím, že nevím, co a jak je ten druhý. Jak pracuje, jak funguje. V tomto se Verča ukázala jako velká srdcařka. Oba jsme poměrně hodně pracovně vytížení, u Verči je to o to horší, že pracuje i přes noc. A tak najít nějaký volný slot v kalendáři, kde se potkáme, nebylo zase tak jednoduché. K mému překvapení ale jednou říká „hele, budu sice po noční, ale prostě pojďme ráno trénovat“. Snažil jsem se klást odpor myslejíc na její zdraví, ale bylo to marné. Žena si, jako vždy, prosadila svou, a tak jsem jak poslušný hafík naklusal s tréninkáčem v 7h k nemocnici a jeli jsme trénovat. Tohle by nedal každý, už v tu chvíli jsem si říkal, že Verča byla dobrá volba. Poslední trénink byla taky lahůdka. Pro poruchu autobusu jsem přijel do Prahy asi o 1,5h pozdě, konkrétně v 23:39. Psal jsem Verče, že už to je asi nesmysl jít trénovat, ať jde spát. No co byste čekali. Samozřejmě, že se jelo. Verča udělala kafe do termosky ve složení káva, voda, cukr, mléko, akorát v blíže neurčitelném poměru jednotlivých ingrediencí. Nespal jsem ještě asi dvě noci :-).


Verča se svou čelovkou a kávou „lomcovák“

Chtěli jsme jet v noci, abychom si společně alespoň trochu nacvičili jízdu na rozpis v těchto podmínkách, které nás na Bohemii čekali. Tento trénink byl ovšem příčinou, proč se nakonec tréninková Fabia RS nepyšnila samolepkou „Recce Car“. Ne, že bysme s ní někde pleskli, ale po průjezdu jedné zatáčky a plným plynem na dvojku se ozvala od motoru rána a auto přišlo o výkon. K tomu se dosti změnil zvuk a z motoru šly zplodiny. No, tak jsme se dobelhali ve tři ráno do Prahy a tím jsme dotrénovali.

Vedle tréninků jsme začali vymýšlet nějaké zvláštnosti k příležitosti startu WRCko Rally Teamu v MMČR a hlavně nově složené smíšené posádky. A tak vznikla speciální trička pro tým s logem Rally Bohemia, partnera DAQUAS a hlavně s heslem „Náš sen se plní“. To ostatně provázelo všechno a vystihovalo to nejen naši účast na bohemce, ale i zážitky, které jsme tam prožili. Evička z našeho týmu začala zařizovat placky, speciální podpisovky a další věci, které si návštěvníci mohli vzít u nás v servisním stanu. Tak nějak jsme chtěli, aby si to mohli lidé užít s námi :-).

Při jednom z tréninků jsme se s Veronikou bavili o panu Profesorovi Jaroslavu Ginslovi a Verča na to, že by ho moc chtěla poznat. Že o něm už slyšela od Vlastíka Resla, ale nikdy ho neviděla. Tak jsem mu napsal e-mail a zeptal se, jestli bude pan Ginsl na bohemce a jestli by se za námi nestavil v servisu. Na to nám přišla pozvánka na návštěvu, a tím jsme měli na výjimečnou bohemku skutečně zaděláno.

K panu Profesorovi jsme dojeli poté, co jsme si vyzvedli itinerář a provedli administrativní přejímku. Ta se odehrávala v budově Škoda Auto Muzea a už jsme byli zase o milion lehčí, platil se shakedown a záloha na pytel v servisu. K mému překvapení z toho byli někteří soutěžící překvapení, jak kdyby to v těch ZUčkách nebylo :-).


Na admině s námi byl i můj stálý spolujezdec Roman Švec, který jel s Pavlem Steinerem

Nicméně, u pana Profesora bychom vydrželi sedět asi celou noc a asi i celu bohemku, ale to nešlo. Při skvělé návštěvě, se pan Ginsl ukázal nejen jako velezkušený soutěžák, ale také prvotřídní gentleman a hostitel. Verča dostala několik zkoušek dospělosti navigátora, já jsem podstoupil test hecování. Následně jsem dostal pozvánku na napsání rozpisu části vytipovaného úseku. Bohužel pro tmu se to už nerealizovalo, ale snad bude ještě příležitost a budu se moct k panu profesorovi podívat. Nicméně jsme si odnesli řadu dobrých rad. No a jeli jsme spát. Už teď jsme byli plní dojmů a moc jsme se těšili na další zážitky spojené s naší snovou Rally Bohemia.


Na návštěvě u Pana Profesora Ginsla

Protože bylo zážitků skutečně mnoho, rozdělím povídání o Bohemce na několik částí. Závěrem té první mi dovolte vás všechny pozvat na naší Facebook stránku, kde je mnoho fotek a dalších materiálů nejen z naší Rally Bohemia – www.facebook.com/wrckorallyteam

Pokračování příště…

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!