22. 7. 2014 14:23 − 1941× − 0

Krušné hory a souboj s časomírou

Volný čas mezi soutěžemi plyne tak nějak rychleji a po vydařené Radouni tomu nebylo jinak.

Volný čas mezi soutěžemi plyne tak nějak rychleji a po vydařené Radouni tomu nebylo jinak. Opět jsem se těšil na další závod, který se konal v Krušných horách s centrem Litvínově – Rallye Krušné hory 2014.

Po přehodnocení plánů, spočítání fyzických sil z uplynulého pracovního týden jsem se rozhodl vyrazit už ve čtvrtek odpoledne z Jablonce. Upřímně, já ačkoliv rozený optimista jsem pociťoval v zádech menší skepsi. Ale co, nějak to dopadne a pořadatel si určitě poradí. Cestou do Litvínova jsem podpořil rozpočet jedné z obcí na trase Teplice – Litvínov za mírné překročení rychlosti. Na mou obranu musím konstatovat, že jsem si opravdu nevšiml, že již jsem v obci. Po příjezdu do servisní zóny, která se nacházela v bývalém litvínovském ČSAD jsem vyhledal známé kolegy, ke kterým bych se mohl připojit. Narazil jsem na žlutou eM trojku našeho soupeře a kamaráda Honzy Vaška, takže jsem mu hned volal. Informace sedíme na náměstí, my toho moc neřekla, tak jsem vyrazil hledat zmiňované náměstí. To jsem po chvíli úspěšně našel a nastal největší problém, kam bezpečně zaparkovat auto, abych potom také odjel pokud možno na svých kolech. Nic, bezpečné místo jsem nenašel, takže jsem se navrátil do servisní zóny a auto odstavil zde. Pěšky to bylo zhruba 500m, takže to nebyl zase takový problém a mělo to i své výhody. Kluky jsem po menším navigování také nalezl. Ono Honzu s Vláďou nelze na dálku nepoznat a přeslechnout, když baví domorodce na náměstí. Objednání bílého vína doprovázeli komentáře Chateau Tetra pack a podobně, protože obsluhující si nebyla až tak úplně jistá co vlastně může nabídnout. Čekalo se na další skupinku a společně jsme vyrazili do místní vyhlášené divadelní restaurace Benar na večeři. Kuchař se již evidentně chystal domu a najednou přijde banda deseti účastníků, protože se ještě přidali kluci v čele s Martinem Šiklem. No co, kšeft je kšeft. Tataráky, bifteky, steaky, na zapití nějaký ten „Karlík“ (Carlsberg). Výborné, všichni si pochutnali. Mezi tím se k nám připojil i další. Můj Jenda s mojí brněnskou mamkou Dáňou a soupeři Milda Kutílek s Lukášem Strouhalem. Veselé posezení nabralo konce až někdy nad ránem a celá skupinka se přesunula na blízký Penzion City, kde jsme byli ubytovaní.

V pátek ráno nebylo kam spěchat. Proč taky? Dvě RZ na pětníku se dají najet v klidu za pár hodin. Posílení vydatnou snídaní jsme vyrazili do servisní zóny vyzvednout itineráře a další potřebné věci. Až na jeden menší hlavolam v itíku , který zdatně rozlouskl za námi jedoucí Lukáš s Kůťou. RZ 1, která startovala kousek nad známým litvínovským sídlištěm Janov, vypadala dobře. Ze začátku klikatící se technická část vzhůru s několika betonovými „hinkelsteiny“. Poté následoval rychlejší úsek do cíle s retardéry. RZ 2 si Honza matně pamatoval z doby, kdy se v tomto místě konaly závody do vrchu. Po sérii několika zatáček, přišel na řadu velký divácký retardér a cesta se začala svažovat dolu. Několik retardérů, ostré levé odbočení. Pěkné to bylo. Po seznamovacích jízdách v servisu se Honza rozhodl vyvážit „Chrtíka“ a začala několika hodinová akce. Svou návštěvou nás poctil A – motor tým, který nestartoval, protože doma ladili svého Kita na další soutěž. Padla tma a my jsme se přesunuli zpět do divadelní restaurace za „kulturou“.

Startovní číslo 8 bylo znamením brzkého sobotního vstávaní. Sprcha, snídaně a vzhůru do servisu. V 8:19 opouštíme servis a míříme na první rychlostní zkoušku. Pocitově náš výkon nebyl nic moc. Ale čas, který nám byl zapsán do karty ve stopce nás zaskočil mnohem víc. Trošku blbla časomíra, možná byla chyba někde mezi letmým cílem a stopkou. Výsledky byly celkem chaotické. To potom člověk neví jestli jel opravdu tak blbě nebo jestli je zaznamenaný čas špatně. RZ 2 Horní Jiřetín – H. sv.

Kateřiny už vcelku ušla, ale také to nebyla žádná hitparáda. Následovalo seskupení, které bylo nešťastně řešené a vzniklo z toho spíš půlhodinové odstavení. Druhá sekce měla úplně stejný vývoj. Chtíkovi se na kopec vůbec nechtělo, asi vlivem řidšího horského vzduchu nebo nevím. Přitom na Radouni letěl jako raketa a proto nebyl jediný důvod provádět něco speciálního kromě běžné kontroly. Mé stopky po RZ 3 ukazovali rozdíl dvě minuty a kousek mezi časem, který nám byl zapsán do výkazu. To už Vám hodně znechutí celý den, když ještě máte pocit, že teď už to bylo alespoň o trochu rychlejší. Třetí sekce, a na RZ 5 zajetý dle zápisu v kartě luxusní čas, který by nás pasoval do pozice vítěze této RZ. I Honza Vaško si užil svou chvilku slávy, když po poslední šesté RZ figuroval na prvním místě absolutně ve výsledcích. No prostě chaos. Zničení vedrem přijíždíme do cíle soutěže a najíždíme rovnou na přistavený podval. Ani nejsme schopni tipovat naše umístěním. „Možná třetí flek!?“. To se ještě dozvídáme informaci, že nám zprůměrují časy z prvního a druhého průjezdu RZ Janov – Mníšek a tím získáme opravený výsledný čas pro RZ5. Super, takže dva nejhorší časy a z toho nám udělají třetí. To už Vás opravdu hodně nakrkne. „Nemyslím, že ten problém byl jen a pouze u nás a díky tomu jsme nebyli lepší, to určitě ne. Kluci museli jet mnohem lépe.“ Ale co, svezli jsme se, auto je v cíli v pořádku a my také.

Nakonec z té časové loterie vyplynulo opravdu 3. místo v třídě A5 za Pawlem Bisem a druhým Honzou Vaškem a 15. místo v absolutním hodnocení. Soutěž jako taková byla dobrá, krásné rychlostní zkoušky, jen ten škraloup zaviněný nefungující časomírou tomu hodně ubral. Nezbývá nic jiného než zapomenout, zjistit problém proč se „Chrtíkovi“ nechtělo a vyhlížet další soutěž, kterou bude ve dnech 15. a 16.8. Rallye Železné hory.

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama