Jméno Zbyňka Hrabce není pozornějším fanouškům a čtenářům našeho serveru potřeba nijak dlouze představovat. Začínal jako spolujezdec, ale po dostavění vlastního auta usedl za volant a poslední dva roky pravidelně startoval v Poháru ČR v rally, kde loni zvítězil spolu se spolujezdcem Martinem Hlavatým ve třídě SA/2. Letos se tato dvojice rozhodla pro přestup do pole malého mistráku do velmi silně obsazené třídy 9, která je takovým malým mistrovství Civiků VTi a po polovině sezóny lze bez obav říct, že ostudu nedělají, ba naopak, patří mezi ty nejrychlejší. O tom, jak se jim zatím letos daří vám více informací nabídne právě tento rozhovor.

Letos jsi se rozhodl pro přestup z Poháru ČR v rally do pole sprintů. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

Loni se nám v Poháru podařily velmi pěkné výsledky a čím dál více jsem slýchával od spousty lidí, že bych měl už jet ve sprintech v „devítkách“. Martin mi taky říkal, že by nebylo špatné to tam zkusit. No a když vyšly předběžné kalendáře na rok 2014, bylo rozhodnuto. Ve sprintech více než polovina závodů kousek od bydliště, navíc samé pěkné závody. Bohužel by nás ani ve snu nenapadlo, jak to s kalendářem sprintů během roku dopadne. Do auta jsem musel pořídit nové sedačky s platnou homologací a taky přilby a „lamače obratlů“ (HANS).

Máme za sebou tři soutěže MČR-S a tedy polovinu sezóny, jak hodnotíš konkurenci ve třídě 9?

Konkurence je opravdu obrovská. Na každém závodě je ve třídě okolo patnácti aut, což je na dnešní dobu myslím hodně dobré číslo. Myslím, že tolik aut v tehdejší třídě N2 nejezdilo ani před lety, kdy česká rally zažívala nejlepší léta. Jsem ale moc rád, že v tolika autech jsme schopni bojovat o umístění na bedně.

Nyní se pojďme podívat na jednotlivé soutěže. Sezónu jsi zahájil Valaškou, kde jsi vyjel 5. příčku ve třídě. Jak zpětně soutěž hodnotíš?

Po dlouhé zimní přestávce jsme se už moc těšili na první závodní kilometry v novém roce. Přes zimu jsem dal auto trochu do kupy, všechno se prošlo, zkontrolovalo, případně i něco vyměnilo. Bohužel hned na první RZ se nám začala zasekávat klapka sání a to vždy jen v poloze plného plynu. V nejedné zatáčce nám to způsobilo celkem dost zajímavé momenty, ale naštěstí jsme to nějak zvládli. V první moment jsme nevěděli co se děje a mysleli jsme, že budeme muset odstoupit. Začali jsme tak na dvanáctém místě a trápili se s tímto problémem dohromady tři RZ. V posledním servisu se namontovala druhá klapka, a vše již bylo OK. Poslední dvě RZ byla Bystřička, na kterou jsme se moc těšili. Vidina svezení se na této srdcové RZ nás motivovala to dotáhnout až na ni. Šli jsme do toho téměř na plno a náramně si tuto RZ dvakrát užili. Nakonec jsme to po těch problémech stáhli na páté místo a třešničkou na dortu byl druhý čas na poslední RZ. Ztratili jsme těmi problémy asi minutu, ale nějak jsme to neřešili, to jsou prostě závody a všechno jsme si vynahradili při obou průjezdech Bystřičky.

Po zrušených Lužičkách bylo na řadě "Valašské mistrovství" neboli Kopná. Zde mohla být bedna, ale přišlo vyloučení. Jak se na něj dnes s odstupem času díváš?

Na Kopnou jsme se těšili moc, ale měli zároveň z téhle soutěže respekt. Začali jsme opatrně a v klidu a nebylo to vůbec špatné. Potom jsme trochu zrychlili a do poslední RZ sváděli krásný souboj s posádkou Grafek-Matějka. Sice jsme ho prohráli a byli třetí, ale na cílovou rampu jsme přijížděli s pocitem dobře odvedené práce a třetí místo v takové konkurenci bylo z říše snů. Bohužel chvíli po tom přišla velmi studená sprcha. Na závěrečné technické kontrole bylo zjištěno, že máme menší průměr výfukového potrubí pod autem a následovalo vyloučení. Ode mě v tom žádný úmysl nebyl, výfuk byl na autě z doby, kdy to byla sériovka a já ho tam při přestavbě nechal. Nikdy mě nenapadlo přeměřit výfuk, takže si za to vlastně můžu sám. V první dnech a týdnech po Kopné jsem neměl na českou rally absolutně žádnou náladu a byly i myšlenky na úplný konec. Samozřejmě to během těch několika týdnů vyprchalo, ovšem pořád je tam dodnes nějaká ta pachuť.

Mezi Kopnou a Agropou jsi si vyzkoušel jinou disciplínu a to Kart-cross. Co vedlo k tomuto startu, touha zkusit si jiný druh automobilového sportu?

Můj dlouholetý kamarád Tomáš Janíček, který bydlí v Olomouci stejně jako já a ještě loni se taky účastnil rally v Poháru ČR se na letošní sezonu rozhodl v rally prozatím přestat a pořídil si malou autocrosovou bygunu Kart-cross. Už dlouho po tomhle taky pokukuju a stále mě lákalo svezení s touhle hračkou alespoň při nějakém testu. Tak jsme se domluvili, že mě někdy nechá se projet. Stále jsem měl v hlavě zklamání z Kopné a pořád přemýšlel co dál a to mě k tomu taky trochu popostrčilo. Nakonec jsme to s Tomášem vymysleli tak, že si to zkusím hned v závodním nasazení, v seriálu Kosice cup, kde několik Kart-crossů taky pravidelně startuje. A tak v době kdy se jela Rally Bohemia jsme vyrazili na závod do Humpolce. Byl to neskutečný zážitek, jednak co se týče jízdy s Kartem, tak za druhé úplně jiná disciplína. Pro mě byl hlavně problém, že na trati nás najednou bylo několik. V první rozjížďce jsem dojel třetí, potom si mě už ale ostřílení mazáci začali „mazat na chleba“. Dopadlo to tak že ve finále mě po startu zavřeli na svodidla a já najednou stál otočený v protisměru se zdechnutým motorem. Všichni mi ujeli, v klidu sem si nastartoval otočil se a zbytek finále jsem jel co to dalo. Moc sem si to užil, byl jsem jak v sedmém nebi a na cílové čáře už jsem byl vedle předposledního. Nějaké další plány ale v tomhle odvětví zatím nemám, chtěl si to prostě jen zkusit, nic víc.

Na Agropě již bedna přišla a byla z toho stříbrná příčka za Honzou Pilařem. Dle umístění tvůj nejlepší závod, vidíš to tak i z tvého pohledu?

Do Pačejova jsem dost těšil. Startovali jsme tady i loni a tak jsme věděli do čeho jdeme. Jsou zde moc pěkné a svižné tratě a pořadatelsky zde není co vytknout. My jsme po velké pauze seděli od Kopné v autě až v sobotu ráno. První RZ jsme znali z loňska, nebyla moc technická, přesto pěkně svižná a tak jsme si řekli, že to pro nás je takový shakedown. No a začali jsme hned druhým časem, což nás dobře nastartovalo. Na dvojce jsem během RZ měl menší problém s brzdami, když jsem několikrát prošlápl pedál až na podlahu a tak jsem místy jel až moc opatrně, nesoustředil se a nebylo to ono. I tak jsme byli zase druzí, ovšem Honza, který ji vyhrál, nám dal neskutečný obklad a už bylo v podstatě rozhodnuto. Výsledkově jsme to nějak neprožívali, jeli jsme si prostě svoje a pocitově si to užívali. Honzu jsme mohli ohrozit už jen v případě, kdy by měl nějaké problémy, to se však nestalo a zaslouženě s Romanem Švecem vyhráli. Tímto jim ještě jednou za Pačejovský výkon moc gratuluji. My jsme si druhé místo taky udrželi a po tom katastrofálním úvodu sezóny, to byla hodně dobrá náplast na všechny ty bolesti, co jsme si prožili. Pořád mám pocit, že to v Pačejově mohlo být o dost lepší, jenže když se mrknu na absolutní výsledky, tak je to hodně dobré. Jedem totiž už asi tak rychle, že nám to přijde naprosto normální, takže my už jsme asi nenormální:)

Co plány pro zbytek sezóny?

Do konce roku už v tom hodně prořídlém sprintovém kalendáři moc závodů není, takže se pokusíme je všechny odjet. Teďka už se pomalu chystáme na téměř domácí Rally Vyškov a jsem moc rád, že se tahle soutěž vrátila. Tak jako každá, i tahle má něco svého speciálního. Potom následují domácí Jeseníky a na závěr zase Martinův (spolujezdcův) domácí Vsetín. Pořád si pohrávám s myšlenkou startu na šotolině, takže uvidíme jak se budou věcí dít a kdyžtak se ukážeme na rakouské Waldviertel, ale to je ještě daleko. Já osobně mám ještě jedno přání a to konečně se podívat v roli diváka na Rallylegend San Marino. Už o tom mluvím dlouho, loni vypadlo, že už to klapne, ale vyšlo to špatně termínově mezi našima závodama. Letos se budu snažit, ať už to vyjde, protože vidět v akci vozy sk. B a zažit tu atmosféru okolo závodu je pro mě velký sen.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat mojemu taťkovi, protože nebýt něj, tak by jsme letos ani nevyjeli a jsem mu za to moc vděčný.