Dějištěm druhého letošního startu Filipa Mareše v barvách týmu Sportgarage Praha, byl XIII. ročník Rallye Železné hory. Tradiční srpnové soutěži předcházel pro mladoboleslavského rodáka vcelku vydařený závod v Orlických horách. Zde se při své premiéře se spolujezdcem Honzou Hlouškem drželi až do poslední rychlostní zkoušky v boji o umístění mezi nejlepší trojicí. Z něj je vyřadila až banální záležitost v poslední rychlostní zkoušce. I přesto však předvedeným výkonem značně rozčeřili vody Českomoravského poháru, na což chtěli navázat i při svém druhém startu s vozem Mitsubishi Lancer EVO VI.

Více už se k samotnému závodu rozpovídal Filip: „Po Orlických horách pro mě nastala více než dvouměsíční pauza, a tak jsem se pochopitelně nemohl dočkat samotného startu. Závod s centrem v Chrudimi patřil vždy k mým oblíbeným a mít možnost na jeho tratích řídit tak úžasný a legendární vůz, jakým EVO VI je, to bylo něco, na co jsem se hodně těšil. Na rozdíl od prvního startu jsme se tentokrát už měli od čeho odvíjet a zkušenosti a poznatky získané v Orlických horách byly tím, o co jsme se při našem druhém startu chtěli opřít a na čem jsme chtěli stavět,“ nastiňoval své předstartovní úvahy jezdec. „Předpověď počasí pro závod ale dávala tušit, že nás tentokrát nečekají právě letní podmínky a bylo téměř jisté, že si budu moci vyzkoušet jízdu na slicku v mokrých podmínkách. Pro další vývoj a získávání nových poznatků to byla skvělá zpráva. Současně s tím byl však na místě veliký respekt, protože s něčím takovým, jsem dosud neměl žádnou zkušenost.“

Ještě před startem vyvstala otázka spolujezdce, protože Honza Hloušek pro tento závod působil v jiném týmu. „Dlouho jsem zvažoval, koho pro spolupráci v Železných horách oslovím. Nakonec místo spolujezdce v soutěžním voze zaujal Michal Šofr; tradiční navigátor Jiřího Kalisty. Jeho zkušenosti a profesionalita se začaly projevovat už při seznamovacích jízdách, kdy několikrát přispěl poznatkem, na který bych sám přicházel velmi dlouho. Další velkou premiérou, pro mě bylo startovní číslo. Pořadatel nám totiž zřejmě na základě našeho 70. místa z Rally Orlické hory přidělil startovní číslo 2. Jelikož ale posádka před námi na závod nedorazila, měl jsem možnost okusit, jaké je být prvním ostrým vozem na trati závodu.“

Předchozí Filipova slova se začala potvrzovat už před startem, počasí se doslova drželo rčení „ani ryba, ani rak“. Červeně zbarvená EVO VI se vydala vstříc první sekci, čítající 3 rychlostní zkoušky, na suchých pneumatikách. Ještě na startu úvodní RZ závodu se ale na trať začal snášet mírný déšť. Náročné podmínky na sebe tedy nenechaly dlouho čekat. „Předpověď počasí se hned z rána začala naplňovat a první RZ jsme absolvovali za deště. Na suchém obutí to bylo zvláště v některých pasážích hodně ošidné a těžko jsem si mohl představit těžší začátek soutěže. I přes chybu v jednom z retardérů, se nám zde podařilo zajet nejrychlejší čas, což byla pozitivní zpráva,“ líčí úvod závodu Filip. Hned následující, druhá rychlostní zkouška „železných hor“, však bohužel vystavila dvojici Mareš – Šofr „stopku“, a to paradoxně hned na jejím začátku. „Na startu druhé vložky jsem vyrobil zcela zbytečnou chybu, za kterou jsme draze zaplatili. Projevila se zde má nezkušenost, když jsem zazmatkoval při předstartovní proceduře a nepodařilo se mi udělat všechny potřebné úkony tak, jak bych měl. Namísto utrpění malé časové ztráty, jsem nešetrně odstartoval do RZ, což mělo za následek poškození již tak unavené zadní poloosy. Vzhledem ke vzdálenosti, jaká nás po trati závodu dělila od servisní zastávky, nemělo za daných podmínek smysl riskovat další poškození techniky a vinou mé hloupé chyby jsme tak byli nuceni odstoupit.“

Šance na dokončení závodu i na dobrý výsledek tak vzaly, bohužel, brzy za své. I díky pomoci z řad soupeřů, se ale podařilo vůz připravit už na druhou sekci závodu a využít tak alespoň příležitosti k nasbírání cenných zkušeností a ujetí dalších kilometrů v panujících náročných podmínkách. „Opravdu mě velmi mrzela má chyba, následné odstoupení a s tím spojené neabsolvované kilometry závodu. Po dohodě s týmem, který dal auto rychle do pořádku, jsme se rozhodli pro pokračování v závodě, alespoň mimo klasifikaci. Podmínky, které na tratích v okolí Chrudimi panovaly, byly pro mě něčím neznámým a já tedy uvítal možnost pokračovat, najíždět důležité kilometry a dále poznávat zákonitosti jízdy s takovýmto vozem. V rámci dalšího růstu jsme, na rozdíl od řady soupeřů, ponechali na autě suchý typ pneumatik. Pořadatel nás navíc znovu zařadil na pozici prvního ostrého vozu. Hned na následující RZ se nám obutí vyplatilo, trať byla totiž z velké části suchá a my si tak jízdu užívali. Nedaleko před cílem RZ mě ale v jednom z odbočení překvapilo více bláta, než jsem očekával, z čehož vyplynul menší výlet do trávy. Naneštěstí v tom místě byla dopravní značka, o kterou jsme poškodili levý předek našeho vozu. Nejrychlejší čas v RZ, i přes ztrátu způsobenou mou jezdeckou chybou, byl jen slabou náplastí na šrámy způsobené na voze,“ popisuje pokračování patálií jezdec. „Vůz byl po mechanické stránce v pořádku a my jsme tak mohli pokračovat na další RZ. Na té nám hodně pršelo a opatrná jízda byla tedy na místě. Definitivní konec v soutěži přišel na startu do následujícího testu, kde zřejmě i v důsledku mé ranní chyby, vzala za své přední poloosa,“ vrací se k průběhu závodu Filip Mareš.

Rally – královna motoristického sportu ale zdaleka není jen o užívání si rychlé jízdy na tratích rychlostních zkoušek nebo snad o poklidném dojíždějí na cílové rampy závodů. Své o tom dobře ví i Filip: „Rally je komplexní sport a soutěž v Železných horách mi ukázala, že mám obrovské rezervy, a to ve všech směrech. Mám se toho hodně co učit a je potřeba pracovat na sobě ještě tvrději než doposud. Tentokrát jsem dobře rozjetý závod pokazil svou chybou já, nejvíce mě mrzí nedokončené rychlostní zkoušky. Ale i když se nedařilo právě podle představ, je to pořád ta rally, kterou mám tak rád, pro kterou dýchám a které podřizuji vše. Pro mě je tento závod doslova studnicí nových zkušeností. K soutěžím i takové okamžiky patří a nyní je potřeba projít si závod moment po momentu a položit si otázku kde a proč se stala chyba. Ale má-li mít naše úsilí nějaký smysl, je především nutné si na tuto otázku najít odpověď, poučit se a v budoucnu již podobnou chybu neopakovat,“ zamýšlí se nad zhodnocením soutěže Filip Mareš a přidává: „Chtěl bych poblahopřát soupeřům, kteří dokončili tento náročný závod a poděkovat celému týmu a všem lidem, kteří za mnou stojí a díky kterým mi byl start v Železných horách umožněn. Kromě našich partnerů, jimiž jsou Rehasport, Cinema Casting a Cito Praha, patří velké poděkování především Jiřímu Kalistovi, bez jehož pomoci by nebylo možné do závodu ani odstartovat. Ohromnou ctí pro mě také bylo tvořit posádku s Michalem Šofrem. Vážím si toho, že vedle mě usedl a moc mu za to děkuji. Závěrem bych chtěl poděkovat všem fanouškům, divákům, přátelům a hlavně mé rodině za obrovskou podporu, které se mi z jejich strany dostává. Již nyní mohu našim fanouškům prozradit, že v žádném případě neskládáme zbraně a usilovně pracujeme na tom, abychom se ještě letos představili v rámci sprintrally s vozem spadajícím do třídy 6,“ poodhaluje další plány čerstvě třiadvacetiletý pilot.