Nejen na souboje o mistrovské tituly v některých divizích se mohou těšit návštěvníci závěrečného podniku MMČR v Dolním Bousově. Obrovským lákadlem bude též start jedné z největších osobností autokrosové historie Petra Bartoše. Devítinásobný domácí a čtyřnásobný evropský šampión se na závodních tratích objeví po dvouleté pauze.

Petře, v posledních dvou sezónách na autokrosových tratích chybíš? Proč?

„Asi jsem byl autokrosem přesycen. Zjistil jsem, či spíše jsem to už věděl, že za mnohem menší finance se dá udělat spousta jiné zábavy. Baví mě cestování s dětmi a přítelkyní, kolo, lyžování či rybaření. To vše mě momentálně naplňuje více než autokros. Například za peníze, investované do jednoho závodu, jsem měsíc v Thajsku a tam se chci vracet každý rok. Proto nějaký dlouhodobější návrat k závodům, třeba absolvování kompletní sezóny, neplánuji. Ale nikdy neříkej nikdy.“

Sleduješ autokrosové dění? Co říkáš na současný vývoj?

„Sleduji. Říkám sice, že mě to nezajímá, ale samozřejmě sleduji online výsledky i diskuse na internetových serverech. Na autokrosaři zrovna nedávno proběhla debata na téma nepovolených elektronických systémů, kontroly trakce atd. Také používání těchto věcí mě odrazuje od návratu. Když sleduješ trať, na níž je špatná trakce a ty, kteří tyto pomocníky mají a umí je dobře naladit a pracovat s nimi, určitě tím získávají výhodu. V tomto se ztotožňuji s Márou Stloukalem. A to nejsme žádní kamarádi nebo přátelé. Teď nevím, kdybych byl v jeho kůži a jel o nějaký výsledek v šampionátu, jak bych to v sobě řešil. V roce 2007 jsem věděl, že Stubbe celý rok podvádí, tak se to vyřešilo, jak se to vyřešilo. Podvádět se nemá. Já nikdy nepodváděl a ani podvádět nebudu. Nerad bych, aby to dopadlo jako cyklistika, kde všichni zobou, a jen na někoho se přijde. A to mám kola rád. Stejně tak nesleduji Formule 1, kvůli spoustě těchto přetechnizovaných systémů. Nechci být cvičenou opicí. Autokros přitom byl až donedávna, alespoň myslím, relativně poctivý a jezdecké umění hrálo podstatnou roli.“

Letos se situace v autokrosu dost vyhrotila a emoce by se mnohdy daly krájet. Bylo to tak i za tvých časů a v čem vidíš příčiny?

„Podle mě emoce rozhodně stoupají. Za mě jsme se také dovedli pořádně rafnout, křičet po sobě, ale nezažil jsem nějaká fyzická napadení. To je přece až to poslední. Ano, já také jezdil tvrdě. Dovedl jsem se k tomu ale postavit čelem. Například po incidentu s Pospíšilíkem jsem byl předvolán na věž a říkám: „Ano, udělal jsem to! Tak mě potrestejte!“ Dnes se ti lidé mezi sebou fackují a pak lžou, vymlouvají se a fňukají. Myslím, že příčinou růstu emocí je skutečnost, kolik financí to ty lidi stojí a nedostávají za to nic moc zpátky. Mnozí jezdí pátí, šestí, to je za tolik peněz strašně málo. Mně se to svým způsobem vrátilo těmi vítězstvími a tituly. I když za ty mě dnes v Kauflandu ve frontě stejně nikdo nepustí ani o dvě místa dopředu. Především ale já měl a mám špičkový a soudržný tým. Když se rozhlédneš po jednotlivých týmech, mechanici se tam neustále mění. Mně za celých dvacet let závodění neodešel ani jediný.“

Na tvůj tým nedáš dopustit. Čím to, že jste spolu vydrželi tak dlouho?

„Táta vždy říkal: „Važ si svých lidí! O ty se musíš postarat, aby ti to vrátili!“ Toho jsem se vždy držel. Vždy jsem se snažil svým lidem vytvořit odpovídající zázemí, postarat se jim o zábavu. Třeba během evropských podniků, jedoucích se týden po sobě, jsme podnikli spoustu akcí, procestovali mnoho úžasných míst, zalyžovali si na ledovci. Prostě jsme si to naplno užili. Soupeři tento systém nedovedli pochopit a to pro mě bylo jedině výborně. I proto jsme udělali tolik titulů. Věrnost se vyplácí a to vůči lidem i technice. A ještě jedno si myslím – když s tebou vydrží mechanici dvacet let, tak nemůžeš být špatný člověk.“

Proč ses rozhodl startovat zrovna v Dolním Bousově?

„Asi proto, že je nejblíže od mého bydliště. Především za vše ale může nátlak mých kamarádů, kluků, co se mnou dvacet let trávili víkendy na polích. Ani to, že jsem přestal jezdit, neukončilo naše přátelství, stále se stýkáme a vídáme. Impuls tedy vzešel od nich, a když napůl sami vše nachystali, připravili auto, určitě se na závod těším. Ani po testování a vystoupení z auta už z toho ale nejsem hotový jako dřív. Autokros pro mě není pupek světa.“

S jakými ambicemi se do Dolního Bousova chystáš?

„Můžu jet jen pro sebe a své nejbližší, pro lidi, které mám rád a kteří se mnou byli v časech dobrých i zlých. Samozřejmě ale jedeme vyhrát. Sebevědomí mám pořád stejné, jsem stále stejný Fógl. Beru jen vítězství anebo nic. Být druhý nebo třetí znamená, že bylo něco špatně. To platí na trati i v životě. Po dvouleté pauze je to možná velká ambice, ale kdo si ten cíl nedá, ve sportu nic nedokáže. Jak se jednou spokojíš s druhým místem, nikdy nebudeš šampión.“

Jak je nachystaná technika?

„Barča jela naposledy Evropu v Pace, kde jí pilotoval Tomáš Pospíšilík. Tehdy měla poprvé nový motor. Nedávno jsme v Bousově natestovali zhruba čtyřicet kol, tedy vlastně jeden kompletní závod. Dělali jsme ještě nějaké změny na podvozku. Měli jsme k dispozici časy z loňského závodu. Ty ale nelze brát úplně vážně vzhledem k měnícím se podmínkám trati, která je vždy jiná. Nevím třeba, nakolik byla loni nakropená či prašná. Každopádně po jednom odjetém kole mi to připadalo, jako kdybych z bugyny vystoupil včera.“

Závodění v RacerBuggy160 se věnoval také tvůj syn Jakub, ovšem také on se z tratí vytratil.

„Jakub momentálně závodit nemůže kvůli zdravotním potížím. V září jedeme na kontrolu a tam se dozvíme, jestli se to zlepšilo. Nejde o nic, co by ho omezovalo v osobním životě, hraje florbal a vrací se k tenisu, ale nesmí mít žádné otřesy hlavy. Doktoři tedy momentálně autokros jako vhodný sport pro něj nedoporučují. Já jsem ale otec bez ambic. Rozhodně ho do ničeho nenutím a nutit nehodlám, například abych si skrz něj dokazoval to, co jsem nedokázal já sám. Budu rád, když bude mít všestranné sportovní aktivity a hlavně ho to musí bavit. Nicméně Jakub i syn mé přítelkyně Mates se na závody moc těší a všichni dorazí jako diváci.“

Chystáš nějaký doplňkový program pro fanoušky?

„Jasně. Ve spolupráci s dolnobousovskými bratry Pavlem a Martinem Svobodovými uděláme pořádný stánek. Bude zde občerstvení a prvních dvěstě lidí, kteří přijdou v jakémkoliv červeném tričku, dostane nápoj a párek zdarma. Vyrážíme už v pátek ráno a budeme péct sele. Uděláme si prostě hezký víkend.“

Foto: David Jeřábek