Na přelomu tisíciletí byl jedním z nejrychlejších pilotů třídy A5 Jiří Brož (9. 10. 1969). Nyní už tato kategorie, přejmenovaná na „sedmičky“, není ani zdaleka tak početná jako dříve. A Jirka dnes soutěže pojímá spíše v zábavnějším duchu, bez tlaku na výsledek. Stále však dovede být hodně rychlý. Vedle vlastního závodění spolupracuje už několik let v pozici mechanika s týmem Profiko Karla Trněného. Zdatný nástupce mu roste z jeho osmnáctiletého syna Dominika – už dnes velmi šikovného pilota a zručného mechanika.

Začátky

„V roce 1991 jsem si půl roku stavěl pro civilní ježdění „stotřicítku“. Když se mi jí nedařilo přihlásit, dal jsem do ní trubky a začal s ní jezdit hobbycross – amatérský seriál, který se jezdil kromě Turnova také v Liberci a Sosnové. Ale jak už to v podobných případech bývá, původně méně upravená auta střídala čím dál špičkovější technika a finanční náklady stoupaly. Po dvou letech jsem proto využil příležitosti koupit od paceřického Josky Lanka továrního favorita. Tím jsem definitivně přestoupil ze zadního náhonu na předek.“

Učitelé, rádci a vzory

„Jediným učitelem je Joska Lank. Jsme spíše samouci, ale když jsme si s něčím nevěděli rady, zamířili jsme pro radu za ním. Kamarádíme spolu už více než dvacet let. Už v době jeho závodění jsem k němu chodil na dílnu na kus řeči. Chystal si sám doma krásná auta a moc se mi to líbilo. Právě Joska je spolu s Emilem Trinerem mým vzorem z domácích pilotů. Z těch světových jsem nejvíce uznával Colina McRae a Tommiho Mäkinena, předtím Juhu Kankkunena. Nadchl mě jeho návrat v roce 2010 po letech při Finské Rally za volantem focusu, kde i v konkurenci dnešních pilotů prokázal své jezdecké mistrovství.“

Jan Bezemek

„Při mojí první velké soutěži – Bohemii 1996 – vedle mě usedl můj soused Honza Bezemek. Oba jsme byli velkými nadšenci. Závodit jsme museli, kdyby na chleba nebylo. Jeli jsme spolu do začátku devětadevadesátého roku. „Béza“ byl dobrý mitfára, rychle se učil, měl velkou žízeň a seděli jsme si. Jeho zaměstnání seřizovače v turnovské fabrice Ontex na výrobu dámských vložek mu však neumožňovalo uvolnit se na všechny soutěže. Dal tedy chvíli pauzu a pak usedl za volant sám. Až do havárie jezdil „tisícovku“, posléze jí prodal a nyní staví „stotřicítku“ LR. Historická auta ho pořád táhnou.“

Petr Brixí

„Petr je podobný případ jako „Béza“. Bezvadný, zodpovědný a též věčně žíznivý borec. Když mi před Bohemkou 1999 „Béza“ oznámil konec spolujezdecké kariéry, kamarád Luboš Picek mi doporučil zkusit „Brogina“. Ze záskoku vznikly dva roky parádního závodění. Dnes už má také rodinu a toho času tolik není. Přesto si občas zavoláme nebo se potkáme.“

Ivan Hrubý

„V osmadevadesátém nebyl Béza volný na Rallye Český Krumlov. Požádal jsem o záskok kamaráda z Hodkovic a vyrazili jsme trénovat. Hned na začátek jsem ho upozornil, aby mi do psaní rozpisu nezasahoval, že konzultovat ho budeme vždy až po zastavení. První připomínku měl už po šesti stech metrech, za chvilku další. Při kontrolování potom místa s jeho připomínkami neseděla. Odvezl jsem ho na nádraží a poslal domů. Najednou vidím na chodníku sedět „Tváru“ Hrubého. Hned se ho ptám, co chce za společný start. „Koupíš mi gulášovku a pivo,“ odvětil a už jsme jeli. Ta jedna soutěž s ním byla ohromnou školou. Dal mi hrozně moc. Zkušenosti ze závodění s Vaškem Blahnou nezapřel. Především mi zjednodušil rozpis. Místa, kterými jsem si dřív lámal hlavu a složitě je popisoval, dokázal popsat zcela jasně – nakreslením ženského přirození i s těmi chlupy. Takže od té doby slyšet slovo „píča“ znamená to místo prodat.“

Tomáš Prokorát

„Tomáš Prokorát alias „Jasánek“ vlastní turnovskou firmu BRD Kovo, zabývající se prodejem ochranných pomůcek. Byl mým dlouholetým sponzorem a bez něj bych začátky s kitem zvládl těžko. V letech 2002 až 2007 byl také mým spolujezdcem. Poté se vrátil ke své dětské lásce – koním. Dnes jich vlastní pět a jezdí s nimi parkur. Závodí sám a podporuje i několik svěřenců. Koně mi také půjčil, ale při zjištění té výšky a asi osmi metrech jízdy na koni, který mě neposlouchal, jsem volal: „Nevím, jak to brzdí. Zastavte tu věc a sundejte mě.“ Kalíme a kamarádíme spolu dodnes. Podporuje nás nejen finančně a materiálně, ale hlavně vede jako spolujezdec a možná taky budoucí tchán mého syna Dominika:-).“

Martin Neoral

„Martin pochází ze Bzí, kudy v posledních letech vedla trať jedné z rychlostních zkoušek Rally Bohemia. Mladý, ohromně zapálený kluk. Před začátkem své spolujezdecké kariéry zajišťoval ubytování, přihlášky a další administrativu pro Vaška Donáta. Tyto zkušenosti nyní využívá jako mitfára. Výborný je i ve čtení rozpisu. Nikdy se zásadně nespletl. Předloni byl dvorním spolujezdcem našeho kamaráda, obrovského srdcaře a bojovníka Milana Blahouta, jenž toho udělal a stále dělá hodně pro amatérské závodění jako organizátor. Loni už Martin zase třikrát četl noty mě. Stejně jako on propadli automobilovému sportu i jeho rodiče. ´Na závody se musí, to ostatní se může´, říkají. Mám je všechny moc rád. Navigoval mě i další mladík ze Severu Petr Těšínský, známý především ze startů s mladým Cvrndou. Také hodný kluk a poctivý a dobrý mitfára. Letos závodí na Slovensku s Mario Csentem.“

Jiří Kulhan

„Od roku 2011 vedle mě usedá též rallyově hodně profláklý Jirka Kulhan. Je klidný, vyrovnaný, nic ho nerozhází a podobně jako já se na soutěže po tolika odzávoděných letech dívá spíše jako na zábavu. Své máme odzávoděno, tak vezmeme rodiny, jedeme se pobavit a výsledek až tolik neřešíme, byť úspěch potěší. Sám bych už závody finančně nezvládl a tak vítám Jirkovu nabídku pomoci. Absolvovali jsme spolu i šotolinové San Marino, do čehož nás uvrtal kamarád Honza Raichl. Jirkovi a jeho firmě Auta Tábor za podporu moc děkuji. Dalším aktuálním sponzorem je už jen pivovar Rohozec, který vlastní náš kamarád a rovněž velmi šikovný závodník Tomáš Kučera, účastník seriálu EDDA Cup.“

Karel Trněný

„Jestli má někdo v Čechách kvalitní a dostatečný vozový park, jede dlouhodobě vepředu a za své, pak je to Karel Trněný. Podíváme-li se do minulosti, mnozí jeho soupeři skončili v base či v lepším případě sekli se závoděním. Karel samozřejmě na rallye vydělává pronájmem aut, ale to je logické. Známe se dobrých dvacet let. Poznali jsme se ve Vyškově. Já už tehdy bojoval o čelo třídy, on jezdil notný kus za námi. Moc jsme tak o sobě nevěděli; až do náhodného setkání v hospodě v předvečer závodů. Lehce jsme zakalili, pokecali a to napomohlo našemu skamarádění. Pomáhal jsem mu poté už se stavbou jeho prvních felicií a mnoho let s ním jezdím jako mechanik. Většinou mám na starosti motor nebo pravé přední kolo. Dnes už s námi jezdí i můj syn Dominik. Tvoříme takovou přepeřskou skupinku. Nejčastěji jsme jezdili do Maďarska, kde si auto šest let půjčoval Tomi Túri. Byli jsme i v Itálii a Švýcarsku. V Maďarsku už také éra WRC pomalu končí. Mistráky tam ale mají spojené a tak jedou všechny posádky namíchané dohromady. I díky třetinovému startovnému oproti našim krajům startuje až dvěstěpadesát aut.“

Robert Balcar

„Jedním z mých věrných kumpánů nejen při alkoholových akcích je dlouholetý fotograf Robert Balcar. Pochází ze Kdyně a znám ho přes Karla Trněného. Jejich parta zábavu nikdy nezkazila. Když se k nám přidali ještě Pech, Trojan, Vodička a Vančík, užili jsme si legrace ažaž. Karel Trojan jednou sjížděl buben skokanského můstku na igelitové tašce, jindy se zase pokoušel ve stopě pro běžkaře rozjet bob do devadesátikilometrové rychlosti. Na pouti ve strašidelném hradu jsme pak vnikli mezi umělá strašidla a vyděsili návštěvníky, že nestačili mazat ven. Chodské slavnosti raději ani nebudu rozebírat:-). Robert mi navíc dodává z každé soutěže nádherné fotky.“

Moje auta

„V rallye jsem začínal s továrním favoritem po Pavlovi Siberovi, koupeným od Josky Lanka. V té době už se sice objevovaly první kity, přesto jsem se s nimi honil. Byl pořád jako nový, po každém karambolu jsme dávali fungl nové díly a dbali na pravidelné repase. V osmadevadesátém jsem ho prodal Danovi Hájkovi do Prahy pro hobbycross. Následně jsem od Mariana Šína koupil polotovar úzké felicie. Dostavěli jsme jí a po třech letech putovala na Moravu k Josefu Minaříkovi. V roce 2002 jsem pořídil kita od Iva Svobody z Prahy. On s ním chvilku jezdil a poté jej odstavil do stodoly kdesi u Bakova nad Jizerou. S Tomášem Prokorátem jsme jednou takhle seděli v hospodě a cincali rozumy. Po nějakém patnáctém pivě jsme byli nejchytřejší. Slovo dalo slovo a my se rozhodli koupit napůl inzerovaného kita. Druhý den jsme opravdu vzali prachy a mazali pro něj. Do Bohemky chybělo čtrnáct dní a auto mělo do ideální kondice daleko. Podvozek nic moc, v převodovce vypadávaly kvalty. Soutěž jsme přesto stihli a skončili druzí ve třídě A5.“

Největší karambol

„Zřejmě Bohemia 2003 právě s Tomášem Prokorátem a kitem. Tři kilometry před cílem rychlostní zkoušky Splzov – Železný Brod, proslulé velkým skokem u hřbitovní zdi, nám upadlo levé přední kolo. Obrovským štěstím bylo, že netrefilo nikoho z diváků. Sundali jsme betonový sloup, ten nás poslal do žulové podezdívky a skončili jsme za zatáčkou na střeše. Viseli jsme hlavami dolů jako netopýři. Říkám Tomášovi, aby se neodpoutával, nebo si zlomí vaz. Sotva jsem to dořekl, už byl dole. Uvítali jsme alespoň blízkost hospody. Já držel výstražný trojúhelník a Tomáš mazal pro dvě:-). Z chalupy posléze vylezl asi osmdesátiletý stařík se slovy: „To si zaplatíš!“ Ten plot je ale rozbořený dodnes.“

Obětaví fanoušci

„Zajímavý moment jsme zažili v sedmadevadesátém – taktéž na Bohemce – s Honzou Bezemkem. Na radvánovické erzetě ve sjezdu ze Sedlejovic do sychrovského podzámčí nám náhle přes okno přelétla dřívka od plotu. Na vytočenou šestku mě to rozhodilo a už jsme se klouzali z prudkého srázu zhruba padesát metrů pod úroveň silnice. Srdcař „Béza“ pořád četl, dokud jsem ho nezastavil se slovy, že odsud už nevyjedeme. Auto bylo zepředu lehce otlučené, ale pojízdné. Náhle slyšíme shora hlasy našich fandů „Bugyho“, „Pozdni“ a spol. Co tam prý děláme a že nás za sud piva vynesou nahoru. Za čtvrthodinku to dokázali a my mazali dál. Odjeli jsme ještě Jeníšovice a Jílové, ale na semilské erzetě jsme pro změnu nedaleko Sedmihorek trefili strom. Díky tehdejším servisům hned za vložkami jsme ani tentokrát nerezignovali. Vedro pak vystřídala průtrž mračen. Na silnici stálo pět centimetrů vody. Na Roudném se přes cestu valil potok s blátem. Smekli jsme se, vlétli na mostek široký akorát na délku našeho auta. Spadli jsme do vody a opět nás vytáhli fanoušci. Po kilometru už ale otloukané auto řeklo dost.“

Oblíbená soutěž

„Veszprém v Maďarsku. Je to Finsko za daleko menší náklady. Uprostřed vojenského prostoru se nachází servisní zóna a všude kolem ní 180 kilometrů šotolinových erzet. V klidu se tak mohou jezdit dívat i mechanici. Vezmeš rodinu i mechaniky týden dopředu k Balatonu a o víkendu se nádherně svezeš. Ideální dovolená. Atmosféra je fantastická. Maďaři nemají hokej žádný a fotbal bídný, formuli jedna jednou ročně a tak žijí soutěžemi podobně, jako Poláci plochou dráhou. Mnozí fandové si na soutěž berou dovolenou týden dopředu, zasednou u trati, popíjejí, točí berana či prase. Nikam nepřejíždí a čekají na celé pole všechny průjezdy. U nás si s vyšším číslem říkáš, jestli se tu nejelo už včera.

Mám rád také domácí Bohemku, byť jsem na ní zažil několik nepříjemných karambolů. Líbily se mi Třebíč a Vyškov. Vlastně mám rád všechny soutěže.“

Dřevěná Karosa

„Mojí hlavní pracovní činností je provozování autoservisu v Přepeřích. V areálu bývalé továrny Kolora mám pronajatých čtyři sta padesát metrů čtverečních. Vydatným pomocníkem mi už je osmnáctiletý syn Dominik. Kolem dílny teče řeka Jizera a na druhém břehu pro změnu podniká má manželka. Má tam pojízdnou karosu se stálým stáním, pobitou zevnitř i zvenčí dřevěnými palubkami a sloužící jako občerstvovna. Vedle místních jí hojně využívají vodáci, kteří zde končí u jezu svoji cestu, vedle vede též cyklotrasa. Točíme tam Svijany a všechna rohozecká piva, na louce pořádáme volejbalové turnaje a koncerty kapel ze Šeřína a Pěnčína. O víkendech a prázdninách máme otevřeno už od jedenácti hodin až do odchodu zákazníků. Jinak od dubna, dokud přeje počasí, otevíráme od dvou odpoledne.“

Fandí celá rodina

„Mohu hovořit o velkém štěstí, že mému koníčku je nakloněna celá rodina. Manželka, se kterou jsem již čtyřiadvacet let, mi například kdysi na Paramo dala peníze z mateřské a řekla: „Jeď!“ Když pak před čtyřmi lety přišla řeč na to, kam vyrazit na dovolenou, už jsme si to mazali do Finska na mistrovství světa. Syn Dominik soutěžemi žije od malinka. Sednout si do závodního auta nemá problém ani dcera Markéta. Kdysi byla nadějnou atletkou, ale po zranění při autonehodě bohužel musela vrcholového sportu zanechat. Dnes tedy pracuje jako obsluha karosy.“

Mouchy se slétají

„Mým dobrým kamarádem je také vrchař a účastník EDDA Cupu Jirka Šauer. Vždy měl v garáži pěkná auta a já jako kluk je chodil okukovat. Po prodeji kita jsem ho uvrtal ke koupi okruhové octavie od Dana Hájka. Jirka si prožil svoje – vinou rakoviny přišel o ledvinu, má bypass a závodění je pro něj vzpruhou. Každé ráno se před prací potkáváme na kafe a na pokec s ním a Liborem Kotrmanem, majitelem firmy Nadoko. Říkáme tomu slet much:-).“

Rocker

„Vedle soutěží jsem vždy miloval rockové kapely. Koncerty Iron Maiden, AC/DC, Ozzyho Osbourna či Metallicy a mnoha dalších jsem navštívil osobně. Na první evropský koncert Iron Maiden jsem vyrazil vlakem už za totáče do Budapešti na Népstadion. Lístek stál šest set, což v té době byly dvě třetiny mého platu řidiče náklaďáku v JZD. Bez zkušeností s podobnými akcemi jsem seděl půl kilometru od pódia a neviděl a neslyšel nic. Napodruhé jsem to už vychytal. Lístek stál sice výplatu celou, ale byl jsem přímo pod pódiem. Z dívání nahoru a neskutečného rámusu mě pak bolela hlava a krk ještě týden. Mojí krevní skupinou je komentátor a novinář Milan Hauer. Když jsme se poznali, měli jsme oba pořádné háro. Před časem mi volal, že dorazí k naší karose naučit se plavat:-).“

Velká Británie

„Velmi kladný vztah mám k Velké Británii. V mládí jsem jí procestoval křížem krážem a každý rok tam jezdíme. Právě tam jsem v sedmadevadesátém poprvé viděl na vlastní oči soutěž mistrovství světa. Vyrazili jsme s Karlem Trněným a jeho tehdejší přítelkyní Janou Pluhařovou. V Silverstone připravili pořadatelé šotolinový prolog. Každou posádku jsme viděli čtyřikrát včetně dlouhého skoku, kde exceloval především jakýsi domácí borec s escortem WRC. Fantastické byly i klasické vložky ve Walesu. Na výkony Colina McRae, Richarda Burnse a dalších nikdy nezapomenu.“

Názor na rallye

„Naše současná rallye jde dolů. Závody jsou postavené pro prvních deset posádek. My ostatní jsme jen plátci startovného. Když ale závodíš půl života, těžko můžeš přestat a jít hrát šachy. Líbí se mi systém zvýhodněného startovného pro slabší třídy, jako je tomu v Hustopečích. Jasně, někdo může namítnout, že odjedeme stejné kilometry. Máme ale zase mnohem znečištěnější trať a především minimum mediálního prostoru. V televizi pak nejsme skoro vůbec. Touto neviditelností jsme vlastně odsouzeni k tomu, že ani pořádně sponzora sehnat nemůžeme. Co takhle slýchávám názory odborných diváků u trati, mnozí se raději podívají na R2, R3 či kita, než na fádní lancery. S těmi mnozí jedou tak, že už by bylo lepší dívat se na dálniční provoz.“

Budoucnost

„Dnes už je mojí prioritou podporovat závodění mého syna Dominika. Nedávno jsme koupili z polské pobočky M-Sportu zcela novou fiestu R2. Právě Dominik by s ní měl startovat na domácích i zahraničních soutěžích. Jde mu to za volantem i na dílně. Rád bych, aby získával zkušenosti třeba i na slovenských, maďarských, polských či německých soutěžích, vynikající by byla konfrontace s piloty fiest při některých podnicích MS. Občas se hodlám svézt i já a to jak s fiestou, tak s kitovou felicií. Ta se momentálně nachází v ozdravovně. Má totiž díru v bloku, kterou proleze kocour. Až jí zrepasujeme, moc rád bych s ní jednou absolvoval Rallye Legend v San Marinu. Prodávat jí určitě nehodlám a jednou jí přenechám Dominikovi a Markétě coby rodinné stříbro. Závěrem chci poděkovat dobrému kamarádovi Frantovi Beranovi alias V. I. Leninovi za pomoc s koupí naší nové fiesty. Ta je mimochodem k dispozici i zájemcům o případný pronájem.“