Dnešním rozhovorem navážeme tam, kde jsme skončili v létě, protože právě tehdy vznikl první autorův rozhovor s pilotem Hondy Civic VTi, Zbyňou Hrabcem a podíváme se na to, co se událo ve druhé polovině sezóny, která pro jezdce navigovaného Martinem Hlavatým, znamenala celkovou druhou příčku v celoročním účtování třídy 9 v malém mistráku.

Naposledy jsme se spolu prostřednictvím stránek eWRC.cz bavili v létě v polovině sezóny po Agropě. Od té doby máš za sebou další tři úspěšně dokončené sprinty a tak se na ně pojďme postupně podívat. Řečí výsledků dopadl nejlépe Vyškov, kde ke 2. místu ve třídě byla také 30. příčka absolutně. O stříbro ve třídě probíhal velký boj s Martinem Tomečkou, viděl jsi to ze sedačky pilota stejně?

Ze začátku závodu mi to nějak nešlo. První RZ byla celkem jednoduchá a rychlá a tak jsem se těšil, že na rozjetí na začátek bude ideální. Bohužel po nepěkné havárii Petra Zedníka byla zrušena a tak se začalo závodit na nejtěžší RZ závodu v Kuchlově. Od startu jsme se celkem snažili, bohužel jsme dojeli k havarovanému vozu Jakuba Urbana, který startoval asi tři auta před námi. Auto leželo přes silnici, navíc jsme neviděli ani ceduli OK, takže jsme zastavili a zjišťovali stav situace. Kluci byli OK, což se však o jejich Fabii říct nedalo, takže do cíle RZ už jsme dojeli volnějším tempem. Naplno se tedy začalo od třetí RZ. Měl jsem pocit, že tentokrát mi to moc nejde. Pohybovali jsme se někde na pátém až čtvrtém místě. Na předposlední RZ ne zrovna pěkně okoulel Hondu nás soupeř a kamarád Honza Pilař a tak jsme se posunuli na třetí místo. Nejvíc z celého závodu se mi líbila Račická RZ, tu jsem si moc užíval. Tahle RZ se jela jako poslední. Před ní jsme výsledky vůbec neřešili, ale chtěl jsem si ji moc užít, takže jsem jel prakticky naplno a podařilo se nám ji vyhrát. Že jsme druzí o 0,5s před třetím Martinem Tomečkou, jsem se dozvěděl až na přejezdu z poslední RZ k cílové rampě, když mi to volal můj taťka, který byl tou dobou na Rally Košice. Takže na ten nic moc začátek to dopadlo, jak nejlíp mohlo, protože na Pepu Vojáčka jednoduše nemám.

Rally Vyškov následovala tvoje domácí Rally Jeseníky, kde byla výsledkem další bedna, tentokrát bronzový post. Třetí příčku jsi si držel po celou soutěž, jak ji zpětně hodnotíš?

Na Jeseníky jsem se vcelku těšil. Jelo se chvíli po Vyškově, takže jsme byli pěkně rozjetí. Po dlouhé době zde vyšlo počasí, déšť se nekonal a jelo se pěkně na suchu. Nejvíc se mi zamlouvala asi první RZ a perlička závodu byla, že jsme si vyzkoušeli trať závodu do vrchu Ecce Homo. Zkušenost pěkná, ovšem chtělo by to do toho kopce trochu lepší nářadí. S Hondou to bylo místy šplhání. :) Další dvě RZ byly celkem zvláštního charakteru, které mi prostě moc neseděly a nějak sem se na nich necítil správně. Na první RZ jsme se umístili na třetím místě ve třídě a to jsme si už celou dobu tak nějak hlídali a podařilo se nám ho udržet. Ze začátku jsem se snažil držet Martina Tomečky, na jedné RZ nám však odskočil a to už se dohnat nedalo.

O závěr malého mistráku se postarala Rally Vsetín, která patří mezi podniky, kde jsi v posledních třech letech ani jednou nechyběl. Nějakou dobu jsi bojoval s Pepou Vojáčkem o třetí příčku, ale druhá půlka soutěže rozhodla o tvé konečné čtvrté příčce, jak se na soutěž díváš dnes, již s menším časovým odstupem?

Na Vsetín jsem se těšil opravdu moc. Z posledních třech sprintů nejvíc. Tento závod mám moc rád a jede se mi zde vždycky pěkně. Je to moc pěkný závod a letos ho pořadatelé ještě okořenili o rychlostní zkoušku Troják. Začínalo se na Semetíně, kde bylo hodně vytahaného bláta. Místy jsem měl pocit, že jedu až moc opatrně, hodně to klouzalo, obzvlášť při brždění na novém asfaltu. V cíli jsme ale podle času zjistili, že jsme asi až tak moc opatrně nejeli, když jsme byli něco málo za Pepou Vojáčkem a Martinovi Tomečkovi dokonce nějaké sekundy dali. Následoval Troják. Tenhle úsek jsem jel vůbec poprvé v životě, ale vzhledem k dobrému rozpisu a také diktátu mi to problém nedělalo. Od startu jsem se dost snažil a v cíli jsme zjistili, že jsme dokonce Pepovi Vojáčkovi něco dali. Dozvěděli jsme se taky, že náš hlavní soupeř Martin Tomečka odstoupil pro technickou závadu a najednou se nám otevřela šance k celkovému druhému místu za celý rok, ovšem museli jsme dojet do čtvrtého místa.

Taktika se ale nekonala, jeli jsme prostě jak nejlíp umíme a těšilo nás, že jsme o nějaké vteřinky poráželi Pepu Vojáčka. Ovšem pak se asi probral a začal nám to vracet i s úroky, až se před nás dostal a odsunul nás na čtvrté místo. Ubrat jsme ale nemohli, protože se na nás ke všemu začal dotahovat Radim Vavřík a začínal jsem počítat s tím, že neudržíme ani čtvrté místo, které jsme potřebovali. Před poslední RZ jsme se však dozvěděli, že lehce havaroval a odstupuje, ale taktika na dojetí se opět nekonala. Poslední RZ byla srdcová Bystřička, takže úkol zněl jasné: je to poslední RZ celého roku, navíc Bystřička, takže naplno a užít si to. A tak se taky stalo. V cíli jsme byli moc rádi za čtvrté místo. Martin Lichovník i Renda Dohnal mě obložili jak začátečníka, ale na druhou stranu nás moc těšil fakt, že jsme v konečném hodnocení MČR na druhém místě a taky že jsme tentokrát drželi jakš takš krok s Pepou Vojáčkem, který ale očividně ze začátku neměl svůj den.

V konečném účtování sezóny jsi nakonec vybojoval celkové stříbro. Jak tedy sezónu jako celek hodnotíš? Bylo letošní umístění tvým dosavadním vrcholem kariéry?

S ohledem na konečný výsledek se sezóna dá považovat za fantastickou. Ovšem začátek byl doslova katastrofální. Na prvním závodě nás přibrzdily banální technické problémy a na Kopné následovalo bolestivé vyloučení. Naštěstí se to všechno zlomilo v Pačejově a pak jsem měl pocit, že se k nám přiklonilo štěstí a věci nám vycházely, tak jak měly. Kdyby mi po Kopné někdo řekl, že budeme druzí za celý rok, tak bych se tomu smál asi hodně dlouho. Konečné druhé místo a post vicemistra v MČR Sprintrally ve třídě 9 považuji asi za vrchol mého dosavadního závodění. Ve sprintech jsme jeli první rok, navíc zde počet aut na závodě nešel pod číslo deset, někde se dokonce blížil dvacítce. Myslím, že ostudu jsme snad neudělali a jsem moc spokojen a doteď tomu pořád vlastně nemůžu věřit a nedochází mi to.

Z toho, co jsem měl možnost vidět u tratí rychlostních zkoušek, tak ve třídě 9 se předváděl pořádný sport a předpokládám, že jste si na trati nedarovali ani vteřinku. Můžu se však zeptat, jaké vládnou vztahy mezi jezdci této třídy v zákulisí? Velká parta pilotů vozů Honda a dvou Citroenů?

Jelo se zde opravdu hodně velké tempo a nebyl zde absolutně žádný prostor pro chybu. Jedno malé probrždění, případně nějaké couvaní zde znamená nedohnatelnou ztrátu. Kluci v devítkách jsou ale moc fajn a jsou to pro mě dobří kamarádi a nepřeji nikomu z nich nic špatného. Při přejezdu mezi RZ v podstatě vždycky všichni zastaví na stejném místě a probírají se navzájem čerstvé momenty z RZ. Pokecáme, zasmějeme se, pak do toho skočíme, nasadíme přilby no a už se zase naháníme jak malé děti. :) Když jsem ve Vyškově projížděl okolo havarovaného auta Honzy Pilaře, který startoval minutu před námi, dost mi zatrnulo a přestal jsem se úplně soustředit. Martin (spolujezdec) mi hned hlásil, že oba vidí venku a jsou v pořádku. Do cíle následovala už jen jedna zatáčka, no nějak jsem tam dojel a hned hledal telefon a volal Honzovi. Nedovolal jsem se, ale za chvíli mi od něj přišla SMS že jsou OK a moc se mi ulevilo.

I při tempu na rychlostních zkouškách dokázala posádka zdravit i fotografy:)

Letošní sezónu už zbývá uzavřít při dvou „rallyshow“ v Praze a Slušovicích. Budou mít fanoušci šanci tě někde ještě vidět nebo už spřádáš plány do budoucna?

Letos už jsme ukázali, co jsme mohli a už nic nepojedeme. V Praze, i kdybychom jet chtěli, tak tam se nedostaneme, tam jsou vyvolení jiní, navíc tenhle závod už nějak dost ztratil na popularitě. Mikuláš rally by mě lákala se tak svést s něčím lepším, na to ovšem vůbec nejsou peníze. Tady to vypadá, že zde budu účinkovat v roli mechanika, protože jsem se odhodlal pronajmout svou Hondu, tak doufám, že to psychicky přežiji. :)

A propos, budoucnost. Co říkáš na změny, které přináší NSR do systému českých mistrovství počínaje příštím rokem?

Je super, že se konečně v Praze začalo něco dít a někdo se tam chytl za nos a začal přemýšlet. Pro nás s malýma autama ve sprintech to nejspíš zůstane stejné, ale změny se dost dotknou velkého mistrovství, kde to bude pro lidi víc otevřené a nebudou muset dodržovat nesmyslné výmysly z FIA, například „skvělé“ evropské pneumatiky.

Sice ještě nebyly zveřejněny kalendáře na příští rok, ale ty se dají nějak tušit a lze velmi hrubě nastínit, zda-li tě na tratích budeme vídat i nadále? A na úplný závěr, existují nějací lidé či společnosti, kterým bys chtěl poděkovat za to, že jsi se doposud mohl v prostředí rally objevovat?

No chtěl bych jezdit i nadále, to by asi chtěl každý závodník, jenže je to dnes všechno podmíněno finančními prostředky, takže uvidím, jak se vše podaří dát dohromady a jestli vůbec. Kdyby se povedlo jet, určitě malé mistrovství jako letos a určitě zase s mojí Hondou Civic VTi. Velký mistrák by lákal moc, to je ale finančně a časově naprosto nereálné. Bohužel taky musím oznámit, že po třech a půl letech končí spolupráce se spolujezdcem Martinem Hlavatým. Rozhodl se jít dál, takže mu přeji, ať mu vše vychází a daří se mu. Že chce jít dál chápu, bohužel mě mrzí, že nemůžeme společně, což je opět dáno finančními prostředky. Tři a půl roku je dost dlouhá doba a já mu musím poděkovat za všechno, co jsme spolu zažili a dokázali, protože rally není jen o jezdci za volantem, ale o posádce, která dobře funguje, jen když jsou oba dobře sehraní a rozumí si. Nebyl to pro mě jen spolujezdec, ale v první řadě nejlepší kamarád, kterým bude i nadále.

Za to, že jsem letos vůbec vyjel a jel, musím poděkovat mému taťkovi, bez něho bych tak akorát seděl doma a doufám, že konečným výsledkem za celý rok jsem ho potěšil.