Dvě velice rozdílné poloviny sezóny prožili ve sprintrally Josef Zimmermann a Pavel Zalabák. Zatímco úvodní tři podniky dokončili a bojovali o nejvyšší příčky třídy 3, v závěrečných třech soutěžích jim, po odstoupeních z vedoucích pozic, zůstala cílová rampa zapovězena. Frýdlantské duo tak ve své kategorii kleslo na konečnou „bramborovou“ pozici. Co však čtyřiatřicetiletý soutěžák vnímá jako největší pozitivum roku, je výrazné zrychlení oproti loňsku.

Pepo, sezóna 2014 je minulostí. Jak jí hodnotíš?

„Já nevím (rozpačitě krčí rameny). Spokojen jsem určitě se zrychlením, naopak s konečným výsledkem v šampionátu rozhodně ne. Úvodní polovina sezóny se nám vydařila. Vše vyvrcholilo umístěním v první desítce absolutního pořadí na Kopné a v Pačejově, kde jsme ve třídě vybojovali druhé místo a vítězství. Druhá polovina roku však přinesla samé „průsery“. Poprvé to zazdil Pavel, podruhé já a do třetice selhalo auto. Ve Vyškově nás, tuším prvních dvacet posádek, jelo s dvouminutovými rozestupy. Nevím už ani proč, snad proto, abychom natáhli čas a nedojížděli, při početnosti startovního pole, poháristy na předchozím průjezdu té které vložky. Ujali jsme se vedení ve třídě a byli spokojeni i s dílčími časy. Před třetí vložkou nás však Pavel poslal do časovky dříve a vyfasovali jsme první minutovou penalizaci naší kariéry. Když se pak ve druhé rundě tak strašně soustředil, aby něco nepokazil, vystrčil před pátou rychlostkou kartu z okénka a byla z toho další minuta. Vzhledem k našemu psychickému rozpoložení nemělo smysl pokračovat, a tak jsme odstoupili.“

Na Jeseníkách jste dopadli ještě hůře…

„Tentokrát jsem to pokazil já. Stejně jako ve všech soutěžích počínaje Kopnou, kde jsme si dokázali naši konkurenceschopnost, nasadili jsme hned od začátku vysoké tempo. Po čtvrté erzetě jsme vedli třídu pouhé dvě vteřinky před Martinem Březíkem. Samozřejmě jsme chtěli pozici udržet. Na páté rychlostce se však stalo něco, na co jsem nebyl vůbec připraven. Chyba v rozpisu či špatný odhad brzdného bodu by mě nepřekvapily tolik, jako to, že mi sjela noha z brzdového pedálu. Okamžitě jsem věděl, že je zle. Ubrzdit to na druhé správné šlápnutí bylo nemožné a poroučeli jsme se ven. Ještěže jsme proletěli hustým křovím, které auto výrazně zpomalilo, a my vyvázli ve zdraví. Shodou okolností jsme havarovali přímo před mojí manželkou, která mě v závodění maximálně podporuje, a našimi početnými fanoušky, kteří nás poté tahali ven z auta.“

Jak velká byla škoda na autě? Nebyl ohrožen vsetínský start?

„Díky křoví zůstaly neporušené podstatné věci – například motor, převodovka a rám. Všechny vrchní plechy, vyjma víka kufru, však byly pomuchlané a poničené. V první chvíli jsme to viděli jako konec sezóny. Náš hlavní sponzor Štefan Podhorský však chtěl, abychom Vsetín jeli stůj co stůj. I kdyby to znamenalo půjčit si třeba dvoukolku. On a jeho manželka Pavla nás maximálně podporují a nyní nás opět podrželi. Bez nich bychom si o závodění na takovéto úrovni s touto technikou mohli nechat jen zdát. Tímto jim chceme za jejich podporu poděkovat. Nakonec jsme ale stihli opravit naši imprezu. Hodně si přitom mákli naši mechanici Radek, Láďa, Míra, Luboš, Pepa, Tomáš alias „Albi“, Ivan, Petr a malý „Špáča“ Pavel. O design se, již tradičně, postarala Lenka Švébišová. To vše by ale rozhodně nebylo možné bez obrovské materiální pomoci Jaromíra Tomaštíka a jeho šéfmechanika Stani. Moc jim za to děkujeme. Ve Vsetíně jsme se opět ujali vedení ve třídě. Od poloviny třetí erzety se však začaly ozývat divné zvuky z převodovky, na „pětce“ se pak přední diferenciál odporoučel do věčných lovišť a bylo po nadějích. Potřetí za sebou jsme tak odstoupili z vedoucí příčky ve třídě.“

Zmínil jsi spokojenost se zrychlením. Čím si jej vysvětluješ?

„Především jsme poprvé v kariéře jeli druhou sezónu s tímtéž autem. Tím jsme ho mohli dostatečně poznat a tudíž i využít jeho možností. Velký podíl měly i změny v nastavení, například geometrie, tlumičů či brzd. Moc prostoru a financí na velká testování sice nemáme, na druhou stranu si auto připravujeme sami a tak máme možnost vždy vyzkoušet, zdali jsou ty změny k lepšímu či horšímu. S naladěním motoru nám velmi pomohl Tomáš Albrecht, jenž nám asistoval i na většině podniků v servisní zóně. Martin Komínek z Motorsport Praha nám zase velmi vyšel vstříc ohledně pneumatik a jejich správným sladěním s geometrií. To všechno mělo na našem vzestupu nemalý vliv. Nadchla mě především nejtvrdší směs pneumatik Pirelli, které nám poskytl. Vedle konečných výsledků si ceníme i dílčích časů na některých erzetách. Například při vyškovské soutěži jsme na Kuchlově zajeli třetí čas absolutně za Honzou Dohnalem a Martinem Vlčkem. Těžké, klouzavé vložky nám vyhovují. Proto nás mrzelo, že letos na žádné soutěži nepršelo.“

Jak hodnotíš sprinterskou konkurenci ve „trojkách“?

„Rychle jedou určitě Lumír Firla a Jarda Pešl, úplně nejlépe pak Martin Březík. V posledních dvou soutěžích vystrčil růžky také Pavel Ševčík. Naše předsezónní představy byly – vzhledem k naší přece jen už staré technice – pohybovat se okolo třetího, čtvrtého místa ve třídě. Že bychom stačili Březíkovi, to jsme si rozhodně nemysleli. Na Kopné nám ještě nadělil minutu a Pačejov jsme vyhráli při jeho absenci, pak jsme se s ním však už dokázali tahat o vteřinky. To nás překvapilo, nadchlo a považujeme to za náš největší sezónní úspěch.“

V minulosti jste byli – alespoň jako diváci – často vidět i na podnicích MMČR. Jak tomu bylo letos?

„S mojí milovanou ženou, s níž jsme mimochodem měli svatbu letos na frýdlantské radnici, kdy se volba termínu podřizovala kalendáři sprinterského šampionátu, jsme zavítali na tři podniky. Svatbu nám mimochodem nafotil náš dvorní rallyový fotograf Robert Balcar. V Českém Krumlově a na Bohemii nás nadchnul strhující souboj Vaška Pecha s továrním týmem Škoda Motorsport, úžasný pohled je na jízdu Adama Koblihy. Na Barumce pak byla radost pohledět například na účastníky juniorského evropského šampionátu, luxusní časy zajížděl Kevin Abbring. Jak dokázal ujíždět zbytku pole včetně Lappiho, to tedy klobouk dolů. Celkově ale není dobrý malý počet účastníků na dvoudenních podnicích. Sprinty rozhodně měly startovní pole početnější a pestřejší.“

Na závodech vás vždy doprovázel početný a nepřehlédnutelný fan-club. Trvá to nadále?

„Samozřejmě. Naši fanoušci s námi byli na všech soutěžích a jsou nám věrni, ať už jsou výsledky jakékoliv. Jsou to prostě srdcaři a i nadšení jich všech nás žene dopředu. Obrovskou podporu máme od našich reklamních partnerů. Tím hlavním je firma Premiaspeed Štefana a Pavly Podhorských, dalšími pak firma Elit, Petr Brakdale a Lamino Servis, vyrábějící a opravující nám plasty.“

Loni jste byli jednou z prvních tří posádek, absolvujících Rally kemp v Žiželicích, povinný pro zájemce o starty s vozem s pohonem všech čtyř kol. Letos jste se ho zúčastnili znovu dobrovolně, přestože jste už kýženou licenci měli. Proč?

„To školení má opravdu smysl a je optimální se ho účastnit pravidelně. Rady, které zde posádky získají, jsou neocenitelné. Na mnoho věcí bychom sami přicházeli deset let a stálo by to hromadu peněz. Velmi zajímavé informace zde člověk získá nejen o technice jízdy, ale třeba i stravě před závody a při závodech. Ne každý má možnost najet tisíc testovacích kilometrů za sezónu a tímhle lze ten handicap trochu eliminovat. Letos byl například jedním z přednášejících Venca Pech. Stejně tak jsme se již stihli zúčastnit školení první pomoci, které iniciovala před jednotlivými závody Veronika Havelková. Také tyto věci je potřeba opakováním dostat do hlavy, aby se staly rutinou. Podle mě by měly být jednou ročně povinné pro každého závodníka.“

Máš už nějaké plány na nadcházející sezónu?

„Pokud je konečná varianta plánovaných změn ta, kterou oznámila Rally komise Federace automobilového sportu, znamená to pro nás velkou komplikaci. Jestli totiž nebudou moci bodovat vozy s pohonem všech čtyř kol do klasifikace jednodenních soutěží, nemáme v našich krajích asi kde a co jet. Na dvoudenní mistrák totiž jednoznačně nemáme finance. Navíc si potřebujeme s manželkou postavit bydlení, což také pravidelným startům moc nenahrává. Přes zimu každopádně projde naše impreza důkladnou repasí. Určitou variantou jsou starty v Německu, kam to máme z Frýdlantu, coby kamenem dohodil. Zimní pauza však bude dlouhá, tak ještě nedělejme předčasné závěry.“

Foto: Robert Balcar