Když se psal rok 1974, začal v Semechnicích Jan Chalupný jezdit se Škodou 1000mb závody v rally. O čtyřicet let později ze se stejného místa dostalo závodní auto až do Technického muzea v Liberci. Není to ovšem "tisícovka", ale nově postavená Škoda 120S rallye s kterou brázdila rychlostní zkoušky posádka Jiří Chalupný – Petr Steklík v letech 2012 a 2013 v ČMPR (Českomoravský pohár v rally).

Vezměme to od začátku, co nám k tomu řekl v jedné osobě jezdec, mechanik a hlavní manažer JCH rallye týmu Jiří Chalupný a jeho spolujezdec Petr Steklík, který měl rallye už také od mala v rodině, když jeho otec Josef Steklík seděl na horkém sedadle spolujezdce u Jirky Chaloupky z Kostelce nad Orlicí.

"Už od prvních krůčků jsme s bráchou vyrůstali ve vůni benzínu, protože náš otec Jan Chalupný jezdil rallye, závody do vrchu i autokros. Bylo to v dobách, kdy se po závodních tratích, rychlostních zkouškách a kopcích proháněli muži se zvučnými jmény z našeho kraje, jako třeba Jiří Šedivý, Jiří Janeček, Ladislav Zelený, František Kačírek. Asi proto jsme v roce 2009 začali se stavbou naší první 120S. První závod jsme odjeli v seriálu závodů do vrchu Orlický sprint, který pořádal další z bývalých závodníků Aleš Majšajdr. První velkou rallye jsme jeli v roce 2001 a to Rallye Hořovice. V roce 2008 jsme dosáhli v Rallye Cupu (6 závodů v seriálu RC2008) celkově na 3. místo v H3 a 7. místo ve třídě historiků."

Tuto první Škodou 120S co postavili s Pavlem Jiroudem, pak po závodních tratích vodil atraktivním stylem Aleš Padrián, na sedadle spolujezdce Pavel Jiroud.

Další Škodu 120S začal Jiří Chalupný stavět v roce 2009. Shánění nějaké ucházející Škody 100 nebylo však jednoduché.

K tomu se Jirka rozpovídal: "Pořád nebylo nic k nalezení, až v červenci, kdy jsem si jel pro pětistupňovou převodovku právě už předběžně do nového závodního auta, naskytla se náhoda, že majitel převodovky vlastnil už trochu rozestavěnou Škodu 120 S. Sice jsem ho přemlouval, aby mě jí nechal, ale nechtěl, i když mu práce na ní stála kvůli stavbě domu. Říkal jsem si škoda, ale co se dá dělat, shánělo se dál. Jednou takhle zazvonil mobil a prý jestli bych chtěl ještě tu 120 S, hned jsem přikývnul a už se pro ni jelo. Za 7000,- jsme ji přivezli domů a šup s ní do garáže."

Stavba začala na plné obrátky, ale jen z výplaty se stavělo pomalu. Co šlo udělat šikovnýma rukama si kluci vyrobili sami. Ale jsou součásti, které prostě koupit musíte a to je pak i na závodní auto na amatérské závody dost drahé.

Jirka pokračuje: "Hned se začalo s odstrojováním, broušením a natíráním. Začalo se úpravou vnitřků, převaření svárů pro zpevnění kastle, převaření kulatých lemů na zadní blatníky, vystřižení díry do předního čela pro přívod vzduchu k chladiči, otvory pro blinkry, úpravou přední kapoty na mřížku pro odvod vzduchu, nikdo si neumí asi ani představit, co to dalo sehnat přední čelo z KAROSY, za to děkuji klukům Bartoňovým z Vysoké u Holic. Takže to bylo opravdu období sváření, broušení, stříhání, natírání a to pořád dokola. I když už jsme udělali dva bezpečnostní rámy do té první stovky, první byl šroubovaný a druhý už natvrdo vařený do kastle, byli z toho obavy. Hráli jsme si i s myšlenkou nechat ho udělat u pana Dlouhého s homologací, ale cena 18000,- nás odradila, i když pan Dlouhý nabízel jen materiál a naohýbání trubek za 10000,- že bych si to svařil už pak sám. Nakonec jsme koupili bezešvé trubky průměru 45 mm a stěnou 2,5 mm, z toho jsme udělali rám do celého auta. Hezky si namalovat průřez auta na zem a už ohýbat, měřit a řezat. Ohýbání za studena na hydraulické, ale ruční ohýbačce šlo dobře. Ale pozor, hlavně se muselo počítat se sedačkami, abychom se tam pak vůbec vešli. Sedačky jsme zvolili mezi závodníky docela hodně oblíbené SPARCO Sprint V. K sedačce řidiče se musela napasovat také tyč řízení s volantem, poté přivařit i celá konzole pedálů s posilovačem brzd. Do kufru usadit za přední čelo chladič s chladičovou stěnou, která odvádí vzduch přes mřížku kapoty pryč z auta. Pro přívod chladící kapaliny od motoru k chladiči a zpět slouží trubky původně ze Škody 120 a hadice pro vysoké teploty vody a páru. Potřeba bude taky brzdit a řadit, takže rozvod brzd a spojky trubičkami vnitřkem auta, všechno připravit, udělat držák na baterii. Jelikož máme autobaterii za sedačkou spolujezdce, dá se teda říci, že v kabině, musí být podle pravidel celá v takovém krytu. Benzín je vedený pancéřovou opletenou hadicí. Do zadu také přívod podtlaku na posilovač brzd.

Když je vše připraveno, tak znovu všechno rozebrat a jelo se na stříkání. To zajistil můj spolujezdec Petr Steklík a jeho lakovna. Barvy a barevná kombinace byli vybrané už dávno před tím, než se začalo stavět. Trošku podle originálu a trošku podle nás, aby bylo vidět, že jsme to my. Zatím co se lakovalo, pracovalo se na nápravách. Nakonec jsme se rozhodli pro široké, s hřebenovým řízením ze škody 130. Přední i zadní náprava vyvařená, zpevněná, ta zadní originál kyvadlová. Po lakování jsme mohli začít lepit pruhy a číselníky, to pro nás dělala Eva z firmy Reklamy Špaček z Kostelce nad Orlicí. Musím říct, že se jí to povedlo a pruhy jsou rovné, jak když střelí.

Teď už se na autě dělali takové věci, že to nebylo na první pohled vidět. Znovu se natahaly do auta hadice na vodu, trubky na brzdy a spojku, podtlak brzd, benzín, tlak oleje a elektrika. To vše vede pod sedadlem spolujezdce. Před ním, pod nohama je přišroubovaný hliníkový plech pro opření nohou a na něm povinný dvoukilový hasicí přístroj. Sehnaly se kola, známé loukotě, které se na těchto typech aut jezdily. Cena byla pro nás moc dobrá, takže i s renovací kol přišlo jedno na 1200,-. Začala se dávat dohromady elektrika a vše kolem ní, světla, startovací panel, nezbytná kaplička. S motorem pomohl zapůjčením Jirka Kaláb, jen jsme nasadily naše karburátory Weber DCOE 40, se sáním pomohl Petr Diepold, tímto díky za výrobu. Zasklily se okna. Převodovka pětistupňová 4,22. Odpružení vozu obstarávají originál, trošku zkrácená péra ze Škody 120 a tlumiče od firmy HP Sporting. Postupně se dodělávala rampa na šest světel, čtyři dálková a dvě mlhová.

Pak už se vše ustrojilo a mohlo se na první závody. Spíše jen testování, než závodění. Abychom poznaly, co auto ještě potřebuje, ale určitě každý z vás ví, že závodní auto se vyvíjí celou dobu stavby i závodění. Na peníze za stavbu se ani neptejte, jen co stáli ty díly a vše okolo stavby. To se asi nějak moc nedá docenit, hodiny práce atd. Po sezóně 2013 jsme auto prodali a jeho majitel ho půjčil do Technického muzea v Liberci kde dnes stojí.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co se na stavbě závodního auta podíleli, nebudu jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněl a to bych nerad, dále poděkování patří sponzorům a těmi jsou, Jarda Ježek, CNC – INAXES, Vanický-M CZ, Značkové nářadí Trnov, Hostinec U Zárybnických Trnov, Autolakovna Houdkovice, Autoservis Jiří Chaloupka."

V tuto dobu už je v garáži další "stovka" a kluci pracují na dalším závodním autě. Mělo by být hodně podobné té poslední, co stojí v muzeu v Liberci. Podle jejich slov to bude určitě zase chvilku trvat, než vyjedou na nějaký závod, ale ta práce a čas stojí za to. Stavbu můžete sledovat na webových stránkách www.jchrallyeteam.cz.