Miroslav Fučík patřil v uplynulé sezóně k nejúspěšnějším pilotům autokrosové divize RacerBuggy250. V konečné klasifikaci Poháru sponzorů zvítězil, v mistrovství republiky nestačil pouze na Martina Kadlečíka. S Mirkem, jeho rodiči a sestrou Michaelou jsme si však v mladoboleslavské restauraci Rožátov povídali nejen o časech minulých, ale i jejich dalších závodnických plánech. Tím nejbližším je přestup do kategorie JuniorBuggy, snem do budoucna pak třeba vyzkoušet automobilové soutěže, které považují za královskou disciplínu motoristického sportu.

Můžete zavzpomínat na vaše motoristické začátky?

Mirek sen.: „Je to splnění mého velkého snu. Kdysi jsme s manželkou objížděli snad všechny akce, kde se točila kola. Navštěvovali jsme automobilové soutěže, formule 1, motorky a to doma i v světě. Sami jsme ale nikdy nezávodili. Když bylo Mirďovi pět let, dětský autokros se ještě jezdil i v Borovanech. Doslechl jsem se o tom v rádiu, zavítali jsme se tam podívat a okamžitě nás to uchvátilo. Mirďa už měl doma od svých dvou let elektronickou bugynu na ježdění před barákem a my nyní koupili další – tentokrát „stodvacítku“ s řazením od Havla. V tu dobu už se o autocross také začal zajímat Libor Teješ, který měl v tu dobu Havel buggy s babetovým motorem. Tak se kluci spolu vozili na louce. S touto buggy ale opět nebylo možné závodit. V Sedlčanech však prodával správnou „stošedesátku“ tehdejší mistr republiky Lukáš Vohnout a my jí od něj pořídili. Boj o její koupi byl vlastně prvním soubojem s rodinou Zoubkových, našimi dnešními soupeři a kamarády, kteří o ní rovněž usilovali.“

Jak se vám ve „stošedesátkách“ dařilo?

Iveta: „Debutovali jsme začátkem roku 2008 na Poháru sponzorů v Přibicích. Z prvního měřáku nás sice táhl traktor, v nedělním závodě jsme se však už radovali z prvního pódiového umístění – bronzu. Mirďu tehdy porazili jen Anežka Francová a Lukáš Nikodém. V konečném pořadí seriálu jsme obsadili třetí příčku, když Mirďa vyhrál Humpolec a Dobřany, v „republice“ jsme byli pátí. Potěšil nás též pohár pro nejlepšího nováčka roku. Jelikož ale Mirďovi bylo už šest let, okamžitě jsme přestoupili do „stopětadvacítek.“

Ve „stopětadvacítkách“ jste následně působili tři sezóny.

Iveta: „První „stopětadvacítku“ jsme koupili od Standy Zemana. Mirďa tak konečně řídil opravdový závoďák, kde musel řadit a šlapat na pedály. Další dva roky jsme měli auto od Roberta Školy. Celkově nám ale působení v této kategorii moc nevyšlo. Pořád jsme se prali s motory. Jenže po boji je každý generál a chybami se člověk učí.“

Mnohem lépe se vám dařilo ve „dvěstěpadesátkách.“

Mirek sen.: „Každopádně. Pořídili jsme auto, které stavěl Gomez (Tomáš Gomzjakov, pozn. autora) a pak s ním jezdil Bořek Reich. Od něj jsme jej koupili a následně zrepasovali. Hned v roce 2012 skončil Mirďa v republice druhý za Milanem Vaňkem. Tím jakoby předznamenal dobu stříbrnou. Tutéž pozici totiž obsadil loni, když zvítězil Dominik Prokop, letos zase nestačil jen na Martina Kadlečíka. Vždy nám přitom chyběl kousíček. Letos jsme ten titul už chtěli moc a druhé místo je tedy pro nás zklamáním. Cesta k vítězství v té obrovské konkurenci je ale ohromě náročná. Náplastí nám tedy bylo alespoň prvenství v Poháru sponzorů.“

Jaké panují vztahy mezi jezdci a týmy v RacerBuggy?

Mirek sen: „Parta je super. Emoce k tomu samozřejmě patří a fotrové se musí občas porafat, jinak jsme ale se všemi v pohodě. Děti to pak řeší úplně skvěle. Na trati si nedarují nic, po opuštění bugyn jsou však kamarádi.“

Autokros jistě zabere spoustu času. Zbývá vám čas na nějaké další koníčky?

Iveta: „Vedle autokrosu hraje Mirek také hokej za HC Slavoj Český Krumlov. Začal až v deseti letech, tedy poměrně pozdě, a musel ostatní děti dohánět. Někdy, když se sezóny vždy zhruba měsíc prolínají, nám to vychází taktak. Třeba po skončení humpoleckého závodu vyskočil Mirek z bugyny a valili jsme do Sedlčan na hokejový zápas. Tamní zimák se mimochodem nachází kousíček od slavné Kotliny.“

Mirek jun.: „Začínal jsem jako pravé křídlo, ale brzy jsem začal hrát centra. S hokejem jsem se už podíval i do Švédska, kde jsme hráli v Malmö Perry Nelson Cup turnaj složený z celkem sedmi českých, švédských a dánských týmů. Přivezli jsme si domů bronzovou medaili. Hokej mě baví, ale auta jsou auta. Stát na buly je fajn, ale být připoután v pásech bugyny, to nenahradí nic.“

Mirek sen.: „Jak říkal Pepa Zoubek – hokej hraj, ať si vyděláš peníze, které pak utratíš za závody :-). Ještě nemůžeme opomenout hasiče Třísov, za něž Mirek závodí – spolu s dalšími dětmi – v požárním sportu.“

Máte nějakou oblíbenou trať?

Mirek jun.: „Humpolec, kde se mi vždy dařilo. Ten jednoznačně vede. Rád mám také Dobřany. Je tam hezká trať, výborní pořadatelé a luxusní palačinky i řízek s bramborovým salátem. Tam ale závodí jen RacerBuggy, takže tam už nepojedeme. Celkem se mi líbí i Přerov. Naopak nejhorší je sedlčanské „Náměstíčko“ – přejezd ze šotoliny na asfalt. Právě tam jsem letos přišel o první místo. Moc nemusím ani Poříčí nad Sázavou. To je ale díky přehledné trati zase perfektní z diváckého hlediska.“

A jak je na to Mirek se vzory?

Mirek sen.: „Všude máme Sebastiena Loeba. Když byl v Sosnové, všichni se k němu hrnuli pro plakát. My to pojali obráceně a věnovali jsme mu ten náš. Jestli ho nezmačkal a nevyhodil, možná ho má stále :-). Soutěže považujeme jednoznačně za nejkrásnější sport na světě, královnu motoristického sportu a preferujeme je nejvíce. Mimochodem v malé vesničce kousek od nás bydlí velká rallyová legenda Jirka Urban, jenž kdysi hájil barvy slavného Barum týmu. Kdysi pro nás bylo něčím nemyslitelným absentovat na Bohemce či Barumce. Teď, když závodíme sami, termínové kolize nám většinou umožňují zavítat jen na Šumavu a domácí Krumlov. Moc se mi líbí také rallycross. Všeobecně totiž preferuji plechová auta více, než bugyny.“

Mirek jun: „Ještě musím zmínit Petra Bartoše, kterému fandím v autokrosu, a také hokejový vzor. Tím je Tomáš Hertl. V NHL tak logicky fandím „jeho“ San Jose Sharks, v extralize držím palce libereckým Bílým Tygrům.“

Iveta: „Hodně rozpolcené to máme s fanděním ve formuli 1. Já držela palce Mikovi Häkkinenovi, dcera Míša fandí Fernandu Alonsovi a Mirek Sebastianu Vettelovi.“

Sezóna 2014 je minulostí. Máte už plány na tu nadcházející?

Mirek jun.: „V Pace už budeme konečně startovat jako velcí kluci proti kopci a ne ke Studánce. Těším se na čtyřkolku, větší výkon a zpátečku.“

Mirek sen.: „Ano. Přestupujeme do juniorů a je to pro nás velká výzva. Bugynu máme po Adamu Roučkovi. S autem jsme se ještě nesvezli. Máme ho v garáži rozebrané do šroubku a děláme na něm nějaké úpravy, abychom mohli na jaře opět vyrazit na trať a ten sen si ještě prodloužili. Spolu s námi přestupují z RacerBuggy také Dominik Prokop, Adélka Zoubková a Lukáš Vohnout, opět se potkáme s Čmouďou (Milan Vaněk, pozn. autora), Ludvou Huškem, Timofeyem Ovcharovem a Adamem Prokopem. Oba bratři Prokopové se setkají v jedné divizi, což bude jistě také zajímavé. Našimi ambicemi je dokončit co nejvíce závodů a nedávat soupeřům naše body zadarmo. Nadále se budeme snažit držet trendu, aby naše auto bylo konkurenceschopné a rychlé, ale zároveň spolehlivé. Disponovat super ostrým motorem a měnit ho každý závod, na to nemáme rozpočet. No a v budoucnu bychom se určitě nebránili zkusit rallye. To je však ještě hodně daleko a všechno záleží na chodu naší malé firmy a samozřejmě na financích.“

Foto: David Jeřábek