K nastupující generaci automobilových závodníků patří pardubičtí bratři Roman (1992) a Dan (2001) Tomínové. Oba zahájili uplynulou sezónu v MASCOM Cupu, její druhou polovinu pak měl prioritu Kosice Cup. Právě v něm se stal teprve třináctiletý Dan historicky nejmladším vítězem kartcrossového seriálu. S všestrannými sportovci, věnujícími se vedle kartcrossu mimo jiné hokeji, thajskému boxu a vodním sportům, jsem si povídal během posezení v kanceláři jejich rodinné firmy TOMCARS PCE, kde jen pár metrů od nás tráví svůj zimní odpočinek oba jejich kartcrossové speciály.

Můžete přiblížit vaše motoristické začátky?

Dan: „Úplné první motoristické krůčky jsem učinil na malé motorce. V šesti letech, při dokončování stavebních prací na naší rodinné firmě, jsem zde už jezdil s destou. První bugynu jsem dostal v roce 2010. Pocházela někdy z devadesátých let, měla motor z favorita a převodovku z rapida. Kdosi tvrdil, že pochází od Havla, ale kdoví. Náš mechanik Milan z ní vyndal převodovku s motorem, nalakovali jsme jí, zkompletovali, a aniž bych v ní kloudně seděl, prodali jsme jí dál. Koncem roku 2011 koupil táta prvního karta od Romana Kalvody. Jelikož mi bylo teprve deset let, nemohl jsem s ním ještě závodit. Zúčastnil jsem se tedy alespoň testování v Přibicích. Jezdili zde také Roman Kalvoda, Marek Hamrle, Lukáš Hamrle, Mirek Mejzlík, Martin Šimánek či Ondra Šlechta. V roce 2012 jsem si odbyl ostrou premiéru na kosické trati v rámci Kosice Cupu. Kartcross zde ale ještě neměl vypsanou kategorii, která se tvořila až během sezony příchodem dalších jezdců. Závodil jsem tedy v divizi buggy 4x2.“

Roman: „Vyplynulo to tak nějak automaticky. O karta jsme se dělili tři. Dan s ním jezdil Kosice a já s tátou závody MASCOM Cupu. Konkrétně jsem jel Poříčí nad Sázavou, Sosnovou a koncem roku volný podnik v novopacké Štikovské rokli. Tam jsme si vyzkoušeli druhý kart, který jsme zanedlouho koupili. S ním jsem ještě absolvoval zimní závod v Poříčí. Zde se jely dva závody – jeden v běžném směru a druhý v protisměru. V něm jsem se držel na prvním místě, ale v posledním kole jsem chyboval v ostré levé a závod nedokončil.“

Jak se vaše kariéra vyvíjela dále?

Dan: „V roce 2012 jsem absolvoval kompletní Kosice Cup. Od třetího závodu už zde byla vypsaná divize kartcross, konkurence ale ještě nebyla příliš početná. Výsledkem bylo konečné druhé místo v seriálu za Lukášem Hamrlem. Také nadcházející sezónu jsem pokračoval v Kosicích, kde jsem získal třetí místo za Petrem Roubíčkem, Lukášem Hamrlem a zároveň se stal nejmladším účastníkem MASCOM Cupu. V Humpolci jsem ještě startovat nemohl, hned po dovršení nejnižší povinné věkové hranice jsem se chystal do Nové Paky, ovšem týden před závodem mi při tréninku odešel motor. Absolvoval jsem tedy až Poříčí nad Sázavou, autokrosové Sedlčany a Setkání mistrů v Humpolci.“

Roman: „Já vloni absolvoval kompletní MASCOM Cup vyjma Dolního Bousova a druhého Přerova. V době jejich konání jsme totiž byli na dovolené. V Poříčí jsem zažil boudu, když mě skřípl Milan Varvažovský. Několikrát jsem startoval i v Kosicích.“

Letos byl vaši prioritou Kosice Cup. Proč a jak sezónu hodnotíte?

Dan: „Začali jsme startovat v obou šampionátech. Po Romanově novopacké boudě a nadcházejících okolnostech, jsme však nadále pokračovali pouze v Kosicích. Zde jsem, kromě Sedlčan, absolvoval všechny závody a na bedně jsem chyběl jen v Humpolci. Součet bodů mi zaručil konečné vítězství. Vzhledem ke konkurenci, čítajících až dvacet jezdců, to považuji za největší úspěch mé dosavadní kariéry.“

Roman: „Vstup do letošního MASCOM Cupu se nám nevydařil. V Humpolci jsme to s bráchou oba rozbili, v Pace mě skřípnul Ondra Šlechta a byla z toho bouda. Podle mého názoru mělo být finále organizátory závodu zastaveno, stejně jako v jiných případech, když jde auto takovýmto způsobem přes boudu. V Sedlčanech na rallycrossu mi odešel motor, takže jsem dále nepokračoval. Následně jsme už jeli jen Kosice. Tady už to bylo dobré. Lepší konečný výsledek mi však neumožnila absence na několika závodech. Porovnám-li organizaci obou seriálů, jednoznačně upřednostňuji ten kosický. Ten je výhodnější i z hlediska menších finančních a časových nákladů. Stodvacet aut vše odjede během jednoho dne, zatímco na MASCOM Cupu strávíme tři dny. Dalším plusem Kosic jsou pravidla, která se dodržují v případě všech aktérů. V neposlední řadě pak je zde vše lidštější. Důkazem toho je i ocenění po novopackém podniku, zesnulého Pavla Doležala, jehož rodina na vyhlášení sezóny obdržela pamětní pohár.“

Jak hodnotíte kartcrossovou konkurenci a vztahy mezi jezdci a týmy?

Dan: „V Kosicích, byli hodně rychlí Martin Hrubý, Honza Roubíček, Petr Roubíček, Lukáš Hamrle, Miloš Neumann, Zdeněk Paul či Adam Kotaška. Se všemi máme vztahy bezproblémové. Mrzí mě, že se z tratí vytratili Martin Šimánek, Robert Vítek a Michal Andrýs. To byli také velmi dobří závodníci a přátelé.“

Na závodech se často potkáváte i spolu. Panuje mezi vámi nějaká rivalita?

Dan: „Ani ne. Jsme k sobě ohleduplní a brácha mi spíše poradí, než aby mě někde sestřelil. Ale je to stejně blázen:-).“

Roman: „Žádnou vzájemnou rivalitu nevnímám. Spíše si snažíme v rámci týmu pomoci. Všeobecně se snažím jet čistě a nedělat nikomu žádné škody.“

Zažili jste nějaký karambol?

Roman: „Mým největším karambolem byla již zmiňovaná letošní bouda v Nové Pace.“

Dan: „Já boural v Poříčí. Přehnal jsem rychlost v první levotočivé zatáčce po startu, rozhodilo mě to a poroučel jsem se do betonových svodidel. Odnesla to polovina zadku včetně kola, tlumiče, obou ramen, poloosy, těhlice a zadních brzd. Prostě všechno bylo pryč. Kart je však vcelku snadno opravitelný, a tak jsme zvládli vše vyměnit a poladit a další rozjížďku jsem stihl. Zde musím vyzdvihnout fungování celého týmu. Šéfmechanikem je táta, jemuž pomáhají mechanici Milan a Miloš, pokud sám nezávodí, pak i brácha. Velikou podporou na každém závodě nám jsou děda s babičkou. Máma s Bárou se zase starají o catering.“

Máte nějakou oblíbenou trať?

Roman: „Nejvíce se mi líbí rallycrosové Sedlčany.“

Dan: „Premiéru jsem si odbyl v Kosicích. Ty od té doby považuji za svoji domácí trať a líbí se mi i technickým charakterem. Krásná a těžká je Nová Paka, především sjezd dolů od depa a pasáž před cílem. V oblibě mám i Humpolec a Poříčí nad Sázavou, které je velmi vděčné i divácky. Ještě nikdy jsem nestartoval v Přerově, v Sosnové pak sice ano, ale jen s motokárou.“

Jak jste na tom se závodnickými vzory?

Dan: „V autokrosu je to Jaroslav Hošek. Obdivuji, jak dlouho se dokázal a stále dokáže udržet na nejvyšší úrovni královské divize. Hodně též sleduji automobilové soutěže. Zde jsou mými oblíbenci Sebastien Ogier a Mikko Hirvonen.“

Roman: „Já žádný vzor nemám. Chci být sám sebou.“

Čemu se věnujete, když zrovna nezávodíte?

Roman: „Až do juniorů jsem hrál hokej za Pardubice na pozici pravého křídla. Nyní hrají za áčko Skutče spíše pro udržení se v kondici. Vydělávat si hokejem už ale nejspíše nebudu. Vybiju se také na trénincích thajského boxu. Rád mám též vodní sporty – windsurfing a jachting. Některým těmto činnostem bych si troufal věnovat i závodně. Když jsem se jako kluk učil na Dářku u Žďáru jezdit na prkně a rozcupoval za silného větru plachtu, ptal se na břehu táta svého kamaráda, zdali pro mě nemá zajet. Ten mu však odvětil, ať si poradím sám. Tenkrát jsem si myslel, že se utopím. Takových akcí bylo více. Byla to pro mne dost tvrdá životní zkušenost, ale v budoucnosti mi nakonec přispěla k optimálním a rychlým řešením složitých situací v autokrosových závodech. Další volný čas věnuji sportovní kynologii – obrannému výcviku psů. Máme dva ovčáky, švýcarského a německého. Zaměstnán jsem v rodinné firmě TOMCARS PCE. Jsem vyučený autoklempíř, ale dělám i další práce coby automechanik.“

Dan: „Stejně jako brácha, hrál jsem hokej za Pardubice. Zpočátku centra, poté jsem přešel do obrany. Nyní trénuji s bráchou v áčku ve Skutči. Oproti mládežnickým týmům je zde vše samozřejmě rychlejší a tvrdší. Pod dohledem trenéra Petra Baleje se věnuji i thajskému boxu. Přivedl mě k tomu brácha a dodává mi to sebevědomí. Věnujeme se i jachtingu a windsurfingu. V zimě jsou to snowboard a běžky. Nejvíce mě ale baví a nejvíce adrenalinu mi poskytuje autokros. Po skončení základky bych šel rád studovat obor autotronik.“

Jaké motoristické plány máte do sezóny 2015 a vzdálenější budoucnosti?

Dan: „Příští rok bych rád opět absolvoval celý Kosice Cup a vybrané podniky MASCOM Cupu. Někdy bych si rád vyzkoušel závod se speciálem divize SuperBuggy. Moc by mě lákal také start v automobilové soutěži. Vše je samozřejmě o penězích. Naše závodění nyní financujeme z rodinné firmy Tomcars, věnující se autoopravárenství a tuningovým úpravám. Na ty však v dnešní době mnohým zákazníkům chybí finanční prostředky. Sehnat sponzora dnes není snadné, zvláště v Pardubicích. Ty přece jen nejsou moc motoristické. Priority zde mají dostihový sport, plochá dráha a hokej. Na Velké pardubické i Zlaté přilbě jsem se byl několikrát osobně podívat a zážitky a atmosféra byly skvělé.“

Roman: „Pokud by byla možnost mého karta pronajmout, asi bych to dokázal skloubit i s vlastním závoděním. Zase by byly peníze na náhradní díly, gumy, apod., což by umožnilo i větší možnosti závodění. Nestane-li se tak, opět asi pojedu Kosice, případně některé závody MASCOM Cupu. Hodně by mě lákalo vydat se do italské Maggiory konfrontovat se s mezinárodní konkurencí. Letos si tam z našich zástupců nejlépe vedl Martin Hrubý, který za sebou nechal zkušenou zahraniční konkurenci a kompletní tovární tým RSK. Celkově by asi nebylo od věci přiblížit kartcross více závodníkům a zlevnit ho, například nařízením tvrdších směsí pneumatik a omezením jejich počtu buď na sezónu, nebo jednotlivý závod. Tím by startovní pole mohlo být ještě početnější a vyrovnanější.“