Zdar. Co Mikuláš? Čeče ne. Není čím. Možná se pojedu jenom podívat. Tím byla ukončena sezona 2014 s Otou někdy v polovině listopadu. No co. Vyvětrám kombinézu, zabalím kuklu, udělám kopii licence pro vnoučata… Vnučku. Dyť jsem dědek čekatel.

Trochu odskočím. Minulý týden jsem byl jak na trní co to na té fotce bude. Nakonec je to prý bez výbavy, takže holka. No co. I Olga Lounová dokáže předvádět pěkné prekérní situace. Nebylo to moc závodnické, když na jedničku před náma spadla v Jeseníkách do příkopy, ale co. Aspoň má ve statistice na eWRCu zářez. A růžová závodnička určitě zaujme. Ale zpět. Už jsem si docela za ten rok zvykl, že se „jedeme nejedeme“ řeší na poslední chvíli. Zbyňa je ovšem ještě větší pako. Pátek ráno jsem dostal na atlas hub text „jedete teda Mikuláša? začínají mě svrbět ruky a honit se mi myšlenky, že bych se jel nakonec taky sklouznout ale nemám spolujezdca „ Protože jsem zaměstnaný, tak jsem večer zhruba 3 hodiny před uzávěrkou začal kout pikle také, protože co si budeme nalhávat. Ruce svrbí a myšlenky se honí. Půlhodiné textování a přihláška byla odeslaná. A to ještě před měsícem psal něco o vyhozených penězích a ztrátě času. Kecka.

„Hele, schválně jsem nenapsal spolujezdce. Necháme některé trochu tápat.“ Jasně. Nemusí to každý hned vědět. Hlavně Ota aby se to nedozvěděl. Ovšem první zvědavec byl hlavoun Hlavatý. :) Potom to byla trochu rutina. Zajet vyzkoušet sedačku, pásy a interkom, poptat se nezávazně kamarádů kdo pojede na Mikuláše na čumendu a zjistit, že to tajemství vlastně všichni vědí. Kdo jim to vykecal? Třeba celý tým RBR KizzMe WRT hádal jak o dušu a nebyl schopen se dopátrat s kým pojedu. Dokonce mne posadili i do WRCa. Pak už to byla zaběhnutá věc. No úplně ne. „ Půjčíš kiju na najíždění?„ ( rozuměj vymazlená KIA Pro_Ceed bílé barvy ) „ Víš ono to Vito není to pravé na podkopku. Tady musím uznat, že Zbyňa je poctivý dodržovač nařízení. Na závody netrénuje ale píše rozpis. Docela jsem se řehtal, když jsem si představil jak to vypadá s Otou. Žaba ( rozuměj zelená šáde felda combi 1600 bez „S“ ale S motorem po smrti, co kouří jako Otova Ávie nastartovaná 2. prosince v 07:00 hod. ráno při +3 °C) letí lesem co to dá. Ono to docela dá. Hlavně oblaků, takže po nás vždycky ne potopa ale půlhodinová mlha. Představa, že tak letí červené Vito mne docela pobavila. Pochopitelně jsem Kiju půjčil. O nic nejde. Aspoň se Zbyňa sveze pořádnou károu.

„Chceš pomoct naložit? V kolik pojedeme? Je potřeba něco?“ Bydlíme od sebe přes kopec. „ Ne. Mám nějaké známé ve Sparrow, tak to dám večer na dílnu, udělám administrativní a přespím na místě. Sejdeme se ráno v sedum u dílny.“ Večer jsem šel mimořádně klidný spát. Žádný stres, žádné co bude a nebude. Prostě klídek. Počumněl jsem na televizi a vstával před půl čtvrtou. Opilý teeneager soused si zazvonil na náš zvonek a celkem direktivně manželce nařídíl „Otevři“. Protože manželka rozespalá ani nevěděla, koho pustila, tak jsem se vypravil do přízemí paneláku zkoumat vetřelce. Než jsem se oblékl, tak mi ale zatím utekl o patro nahoru. Pohledem zjistil stav podnapilosti odhadem někde okolo 3 promile, a raději jsem zalezl domů. Co se budu s 18-ti letým smradem rozčilovat. Nedošel jsem ani do ložnice, a zaslechl jsem bouchání na dveře. Otevřu a do tváře mi promluvil ožralecký dech „ Pič.. není tady kámoš?“ To jsem nevěděl, jestli se smát, nebo mu dát pár facek. Zavřel jsem a bylo po spaní. Kafe, záchod, žádná snídaně, protože nenakupuji do foroty a chodím pro čerstvé a hurá na Zlín.

Cesta utíkala svižně a klidně. Jenom snad svoz řepy za Holešovem mi trochu zamotala hlavu a hlavně ruce. Kua to bláto klouže?! Z bílé vymazlené byla bahnová. Kafe na dílně Sparrow, rozdělení aut na odvoz do Slušovic a jedem. Zbyňa hodil Hondu po ose do depa, přesedli jsme do vymazlené bahnové, Zbyňa za volant a začalo to. Napřed jsem se kochal údivem v očích. Ono to vypadá dobře. Pěkně to jede od spodu. „ ty vole vytoč to. Ten motor funguje až od 5 tisíc nahoru. „ Nesměle tomu dal někde k 4 tisícům. To ale bylo jen takové zívnutí. Pochválil brzdy, podvozek a dojeli jsme na start. Trochu jsem znejistěl, protože nevytahoval odnikud žádný sešit. Přece jenom jsem trochu od Oty zmlsaný. Ten vytáhne zažloutlý sešit se slovy „ toto se jelo takto v roce 1996. Jenom se startovalo až tam nahoře. Dopíšeme tady ten začátek a potom ten konec škrtneš, protože to bylo tehdy delší.“ Zbyňa nic. Pochopil jsem, že to bude zápis do panensky čistého sešitu. Jedno kolo napsat, v druhém překontrolovat a šup do depa.

Zatím co jsem přepisoval třiapůlkrát stejnou písničku, tak jel Zbyňa na technickou. Vrátil se asi za 5 minut vyřehtaný. To byl fofr. „Ukaž? Jo. Neotevírej to. Hadry neukazuj. Dej sem papír. Nezdržuj a vypadni. Co tady stojíš? Nezavaz.“ A jelo se najet Bernardýna. Konečně se osmělil a Kia měla i svých blíbených pět a půl tisíce. Spokojeně si zařvala i do kopce v Podkopce. Příjemná RZ na odreagování. Vcelku pěkné na svižnou jízdu bez možnosti chujovin. Prostě kdo chce klasickou RZ, tak tady ji má. Kdo chce show, tak ať jde na dostihovku. Opravdu vydařená kombinace a pochvala pořadatelům. Jednou na napsání, půlku opakovat, protože jsme se zakecali a zapomněli psát, podruhé kontrola a domů do depa.

Tady začala několikahodinová nuda do startu. Prošel jsem kousek okolí depa, poštípnul Pepu Petáka v půjčovně angličáků a aby nebylo jen tak nudno, tak jsem pod stanem Sparrow vymyslel hru na správně napsaný rozpis. První nájezd na Bernardýna pod penzionem jsem vyjeli na hlavní, šup nahoru do levé 9 nadjeď, do pravé 5. Když jsme ale jeli kontrolu, tak nás překvapilo, že někteří přijedou na hlavní a nejedou rovně ale doprava za balík. „ Ha zrada. Dopiš tam H P3,4 do L6 a potom už bude ta L9 a dál.“ No jo. Když není co dělat, tak je potřeba vzít itík a zkoumat, jak to vlastně je v itíku. „ Hele ale ten balík vpravo je ale na zatarasení cesty zespod?? Alespoň podle obrázku to tak je.“ „ Jak to máte napsané?. Hm. Aha. To je asi blbě. Ukaž? No to máš také asi blbě.“ Prostě jsem přesvědčil všechny, že mám pravdu já a oni to mají blbě. Nakonec jsme se shodli, že tam přijedeme, rozhlédnem se a uvidím, co filutové Minaříci vymysleli. Nemusíte hádat. Zblbnul jsem všechny. Za ten balík vpravo se opravdu jelo. No nic. Aspoň bylo po první rundě o čem mluvit. Předtím vším ovšem proběhlo setkání face to face. Otu jsem potkal asi po 10-ti metrech procházky depem. Ota: „ Zrádče“ Já: Ahoj, taky tě rád vidím. Pochopitelně jsme se špičkovali. No a během minuty přišel i Zbyňa. Už zdálky si vyslechl „ Co mi přetahuješ spolujezdce!!“ „ Neboj. Já ti ho v pořádku a nepoškozeného vrátím.“ No jak jinak jsme skončili pod stánkem s klobásou. Filuta stánkař to umí. Pootevřel obrovskou plechovou bednu a ukázal fláky uzeného masa. Hned jsem si dal snídaňooběd o desáté. Jenom jsem dojedl, tak jsem jídlo přehodnotil na snídani, s tím, že oběd si dám za chvíli. Bylo to opravdu dobré. Nakonec jsem se ale rozhodl, že si mezi snídaní a obědem dám asi ještě svačinu. Tak to bylo dobré. No nakonec to byla jen ta první varianta.

12:35 start. No stres. Mával nám to sám velký Pluto. Že je Silvestr Zaremba 2014 šou, jsem pochopil hned po startu. 200 pravá 5 do levé 4 klouže 200 levá 9 …. a Honda letěla bokem. Protože levá 9 byla zeširoka a dlouhá, tak za ten klacek tahal hned třikrát. Potom jsem řval nadšením celá tři kola. Zbyňa to umí. Hlavně balíkov u výjezdu se líbil Zbyňovi, pačesovi, Hondě a doufám všem, co tam stáli. Po dveřích za první balík, na plněj nahoru za druhý a pryč. Ono ani ty gumy u startu nebyly špatné. Tam to také pěkně tahal. Čas? Ten nikoho moc nezajímal. Bernardýn na pobavení na skutečné rz. Dokonce s překvapením u penzionu, že to je jinak než jsme si mysleli. Za penzionem jsem pozdravil Jirku v příkopě. Let dolů do cíle a depo. Tady jsem začal mít opravdu první pochybnosti o kvalitě obědosnídaně. Začalo mi být regulérně blujno. Druhou rundu jsem přečetl ale moc neužil. Když jsem pod stanem svůj problém vyslovil, tak jsem se dozvěděl, že mazáci jedí jenom suchou stravu. Holt se mám ještě co učit.

Třetí rundu v provedení hátatytlá šou jsem si ale vůbec neužíval a doslova tiše protrpěl Zbyňovi jsem nic neříkal. Třeba by mne ani na té poslední nesvezl s obavy o hygienu palubní desky Hondy. Přiznám se, že oprávněně a poslední půlkolo jsem držel jazyk a maso za zuby. Obavy sice oprávněné leč marné. V životě jsem nic nevydal, protože tvrdím pohádkové „ Co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí“.

A byl konec, Nejen závodů ale i sezony. Sice veselý ale konec. Odvezli jsme závodní harampádí na dílny Sparrow, rozloučit se o pravdu dobrou partou okolo pánů Hrabců st. a ml. a šup do Olomouce. Cestou jsem už přemýšlel z čeho mi je špatně a jaká bude osnova článku. Hlavně jsem si ale uvědomil, že nám celou soutěž fungoval interkom, ve kterém bylo slyšet normálně a nemám vyhulákaný hlas jak po třídenní pijatice. Jedno potupné tajemství odhalím nakonec. Pačes odjel celou soutěž s izé bazmekem, zvaným HANS. Já odpůrce. Nakonec ale vše se má zkusit. Dojmy? Otřesné. Dát ránu, tak mi to zlomí klíční kosti určitě. Když dotáhnu pásy, tak se nepohnu ani na zvednutí rukou. To je betonový krunýř Zvednu hlavu a dostanu límcem do helmy. Takže když se chci podívat z auta, tak zvednout kšilt abych vůbec něco viděl a nejlépe nezapnout helmu. Ne děkuji. A vystoupit s tím z auta? To je na ulomení hlavy. Měřím 180 a jsem 93 kg živé váhy. A su hanák?? Jak na to přišli?