Pouze sporadicky se loni na tratích rychlostních zkoušek objevoval Michal Červenka. Pokud však startoval, pak o sobě dával hodně vědět. Výsledkem bylo jeho dosavadní výsledkové maximum v absolutní klasifikaci Poháru ČR, když ve Vyškově vybojoval druhé místo. Tento počin zopakoval i na závěrečném vsetínském sprintu a sezónu tak může hodnotit jako úspěšnou. Prioritou pro tu letošní pak je absolvovat pestřejší závodní porci. S želechovickým pilotem jsme si však povídali nejen o automobilových soutěžích, ale například též o jeho letním pobytu ve Spojených státech.

Michale, loni jsi absolvoval pouze čtyři podniky, z toho v rámci Poháru ČR dva. Hned v úvodu jsi startoval na Valašské Rally.

„Sezónu jsme zahájili Valašskou Rally startem v Poháru pořadatele. Šlo tedy spíše o svezení po zimní pauze. Tak trochu jsme ale tohoto rozhodnutí litovali. Velké přejezdy jsme ještě skousli, tři zrušené erzety také. Za to pořadatelé nemohou. Přidělené časy na těchto rychlostkách nás však značně rozhodily. Jinak ale pořadatelsky v den závodu vše fungovalo.“

Čím tě rozhodily?

„Tohle bych nechtěl nějak moc rozvádět. Přidělování časů má totiž na starosti můj dobrý kamarád, kterého si nesmírně vážím za vše, co kolem rallye dělá. Situaci jsem s ním řešil již při závodě, ale v přidělování časů se neshodneme. Vím, že to nemá jednoduché. Zřejmě by to ale chtělo vymyslet nějaký lepší systém. Je blbé, když se snažíš závodit a riskuješ a pak ti kvůli přidělenému času většina posádek, s nimiž jedeš podobné časy, ujede o minutu.“

Následovala dlouhá pauza. Co bylo její příčinou?

„Již před sezónou jsem věděl, že budu dlouho mimo republiku. Právě proto jsme odjeli Valašskou Rally, abychom se po dlouhé zimní pauze a před dlouhou letní přestávkou svezli. V květnu jsem totiž odcestoval na tři měsíce za velkou louži, konkrétně do Chicaga. Zde jsem samozřejmě nelenil a trénoval jsem s osobákem toyota, dodávkou chevrolet a traktůrkem „no name“, vše v automatu :-).“

Jaký byl důvod tvého pobytu v USA. Byl jsi jen v Chicagu? Jak se ti pobyt ve Státech líbil?

„V Chicagu mám sestřenici, která měla jet na dvouměsíční dovolenou. Já s přítelkyní jsme měli za úkol starat se po dobu její absence o baráky a zahrady. Letěli jsme s předstihem, aby nám stihla vysvětlit, co a jak v Americe funguje a také nás vzít na nějaký ten výlet. Je to tam trochu jiný svět. Co se týče aut, všechna mají v automatu a jezdí jich tam hrozně moc. Dálnice jsou čtyřproudové, ale přesto téměř pořád ucpané. Benzín je levný a tak všichni létají v autech. Pěšky nikoho neuvidíš. Křižovatky jsou taky sem tam punk. Na neznačených platí pravidlo, kdo dřív přijede, ten první odjíždí:-). Na semaforech můžeš na červenou odbočit doprava. Také mě překvapilo, že jsou všude hodně malé rychlosti.“

Zmínil jsi výlety. Můžeš být konkrétnější?

„Neuvěřitelná byla návštěva Las Vegas. První, co tě zaujme, že již na letištních terminálech jsou všude automaty. Letiště je tak veliké, že musíš přejíždět čímsi podobným metru, aby ses dostal k výdeji zavazadel. No a samotné město? To je jedna velká atrakce. Nejde ani popsat, co všechno mě tam nadchlo. Je toho strašně moc. Vše se ještě násobí v noci, protože je tam vše brutálně nasvětleno a vypadá to překrásně. Úžasné bylo také cestování po národních parcích v Nevadě, Utahu a Arizoně. Byli jsme se kouknout i na legendární okruh v Indianapolis a zavítali na závod NASCAR či výstavu amerických veteránů. No a samozřejmě jsme jezdili po různých atrakcích v Chicagu a okolí.“

K rallye ses vrátil až koncem prázdnin dvěma starty v rozmezí pouhých dvou týdnů.

„Našim dalším startem byla až po dlouhé době Barumka v rámci Star Rally. Prioritou bylo rozjet se před Vyškovem. Bohužel hned na druhé vložce se nám pokazila převodovka a soutěž jsme dojížděli většinou jen na dva kvalty v opatrném a pomalém tempu. Do vyškovského podniku chyběl pouze týden, takže o práci bylo postaráno. Díky převodovkovému šéfmechanikovi Jirkovi Juříkovi se ale vše stihlo. Vyškov byl naší dosavadní nejlépe odjetou soutěží. Až na nějaké drobnosti nám vše vycházelo a v Poháru jsme sváděli s kluky pěkný souboj o přední pozice, zejména na závěrečné erzetě. Nakonec z toho bylo naše dosavadní výsledkové maximum za účinkování ve sprintech – čtyřiadvacáté místo absolutně a druhé v pohárové klasifikaci. Jednoduché to ale vůbec nebylo. Ve Vyškově to byla velká přetlačovaná a jelo se rychle. Však také po polovině soutěže byly v celkovém pohárovém pořadí pouhé dvě vteřiny mezi druhým a sedmým místem! Nám nakonec soutěž vyvrcholila na poslední erzetě soubojem s posádkou Tomáš Paldus – Jiří Mařatka. Jela se hrana a my stříbro uhájili o osm desetin. Vše bylo našlapané i díky účasti kompletní pohárové špičky. Pro nás to bylo tím těžší, že jsme ve Vyškově startovali poprvé.“

Druhé pohárové místo jsi zopakoval i ve Vsetíně.

„Pak už nás čekal pouze náš oblíbený Vsetín. Ten se nám ale tentokrát – díky rychlostní zkoušce Hošťálková – nelíbil tolik, jako loni. Tankodrom se má jezdit s tankem. Každý to vidí jinak, ale já osobně takové rozbíječky nemám rád. Už jen proto, že si auto servisuji sám a také si sám musím zaplatit vše, co se na těchto rozbitých cestách zničí. Do závodu jsme ale vstoupili perfektně naší první vyhranou erzetou v absolutní pohárové klasifikaci. Hned na startu „dvojky“ nás však radost opustila. Začal zlobit motor, který ve vyšších otáčkách vynechával a já musel řadit tak o patnáct set otáček dříve. Jelikož se nám nepodařilo závadu odstranit ani v servisu, museli jsme takto odjet celou soutěž. Na Bystřičce jsme navíc – poprvé za účinkování v Poháru ČR – opustili trať a ztratili dalších cca deset sekund. Smůla pokračovala i na závěrečných dvou vložkách, které jsme museli odjet s prasklým brzdovým kotoučem. Přes všechny tyto problémy se nám však dařilo držet dobré tempo a překvapivě si opět dojet pro druhé pohárové místo. Ve Vsetíně už nebyla konkurence tak veliká. Tentokrát pro nás bylo obtížné to, že jsme se vůbec poprvé ujali absolutního vedení, ale především těmi technickými problémy. Nebylo daleko k odstoupení. Zezadu nás po úvodní erzetě začali všichni tlačit. Nakonec nás přeskočil jen naježený favorit posádky Petr Vraj – Jan Mikulík.“

Jak jsi s dosaženými výsledky spokojen?

„Sezónu hodnotím kladně. S výsledky jsme velmi spokojeni. Povedlo se nám zase udělat pár věcí na autě a tím ho vylepšit. Zapracovali jsme především na podvozku. Také si pořád držíme nějaký progres. Sice už není tak veliký, jako dříve, přesto se ale stále pomaličku zrychlujeme.“

Co říkáš na pohárovou konkurenci?

„Pokud bych měl celkově hodnotit pohárovou konkurenci, musím přiznat, že oproti roku 2013 byla slabší. Tehdy brázdili tratě nepolapitelní Jiří Kašpar, Petr Šimurda, Petr Zedník a Miloslav Jirsa. Z nich loni startoval pouze posledně jmenovaný. Zase ale přibyli jiní nadaní jezdci, takže pro nás a naše staré auto byla konkurence určitě dostatečná.“

Tvým jediným dosavadním spolujezdcem je Martin Ševčík. Jak hodnotíš vzájemnou spolupráci a učinili jste nějaké pokroky, například ohledně rozpisu?

„S Martinem se ještě stále sžíváme a vymýšlíme jak co udělat nejlépe. Našim největším problémem je asi to, že něco vychytáme a vylepšíme, ale díky sporadické účasti na závodech zase vše zapomeneme. Další potíž je v tom, že se nedokážu úplně soustředit na jízdu a po nadiktování údaje Martinem se ho znovu ptám na číslo zatáčky. To je ale můj problém, který se budu muset snažit odstranit. Naše spolupráce je už docela dobrá. Jen budu muset Martina ještě více zapojit v papírování před závodem:-), ať mám více času na chystání auta.“

Tvoje kariéra je dosud spjata s vozem Peugeot 205 GTI. Pokračuješ nějak na jeho dalším vylepšování a jak jsi s jeho fungováním spokojen?

„S „Péžem“ jsme velmi spokojeni, protože jsme si ho postavili sami a jeho stavba a provoz je za minimum peněz. Navíc auto trochu jede a dle výsledků i funguje:-). A to ještě víme o velkých rezervách. Nejvíce na něm ale oceňuji, že nás zatím vždy dovezlo do cíle a tudíž nemáme na kontě žádné odstoupení. Snažíme se ho stále vyvíjet, nikoliv však za cenu obětování veškerých osobních financí. Jde to tedy pomalu, nicméně pořád kupředu. Většinu těchto „zlepšováků“ provádí můj otec. Ten tomu totiž rozumí nejvíce a ví, co naše auto potřebuje. Za to mu děkuji.“

V sezóně 2013 absolvovala sprinterský šampionát za volantem Citroënu DS3 R1 také tvoje sestřenka Lucie Červenková. Proč se poté z tratí vytratila a je reálný její návrat?

„Z toho, že Lucka absolvovala několik startů, jsem měl velkou radost. Třeba na Kopné, kde měla premiéru, jsem byl celý den nervózní, aby to zvládla. Soustředil jsem se více na ní než vlastní závodění. I ve výsledcích jsem sledoval spíše ji než sebe. Ale ona má pro jízdu cit a celý rok zvládla s velkým přehledem. O to víc byla škoda, že se další rok z tratí vytratila. Přesný důvod sám ani nevím. Asi toho na ní bylo moc – tlak na závodech, škola, práce. Lucka se o tom moc bavit nechce, ale nabídka na závodění byla. Pro rok 2015 si vyřizuje licenci, tak nás třeba překvapí nějakou účastí.“

Rallye komise připravila pro letošní sezónu několik zásadních změn. Zaregistroval´s je a co si o nich myslíš? Měl bys ty nějaký návrh, jak pozvednout naše soutěže?

„Pokud jde o nové technické řády v rámci Rallysprint série, jsem rád, že nenastalo nějaké velké zpřísnění. Tím pádem nemusíme investovat žádné peníze navíc do auta a totéž platí pro bezpečnostní výbavu. Horší to je již s poplatky. Po zhlédnutí výše startovného na jednodenní podniky se mi udělalo špatně. Pro nás, loňské poháristy, to znamená nárůst zhruba o čtyři tisíce korun!!! A to není zrovna málo. K tomu dražší licence, úrazové pojištění atd.“

Pohár ČR je minulostí. Víš už tedy, co ty a rallye v roce 2015?

„Zániku poháru je velká škoda. Nabízel kamarádskou partu a super závody. Letos bychom rádi absolvovali většinu podniků v rámci Rallysprint série. Alespoň na tom jsme s Martinem byli domluveni. Po zveřejnění výše nového startovného však nevím, zdali nebudeme muset tento plán přehodnotit. Budeme si muset sednout a propočítat, jestli počet startů neomezit nebo se neúčastnit jiných závodů. To se ale uvidí až časem, jak na tom budeme finančně, nebo zda se nám nepodaří sehnat nějakého sponzora.“

Chtěl bys závěrem někomu poděkovat?

„Určitě. Nejdříve tobě a serveru ewrc za důvěru k rozhovoru. Dále děkuji našim drobným sponzorům, kteří nás dle svých finančních možností na závodech sem tam podpoří. Dík patří i týmu Fifty – Fifty. No a samozřejmě za sebe i Martina Ševčíka děkuji našim nejbližším, pomáhajícím nám jakkoliv mezi závody i při soutěžích samotných.“