Pražský pilot Libor Teješ má za sebou přes své mládí už osmiletou autokrosovou kariéru. Tu spravedlivě rozdělil napůl mezi nejslabší RacerBuggy160 a střední „stopětadvacítky“. Letos ho čeká přestupem do „dvěstěpadesátek“ další krok vzhůru. Do budoucna by rád postoupil až do „velkého“ autokrosu, zároveň ho však moc lákají také rallycross a automobilové soutěže. S Liborem a jeho otcem, jenž za jeho závoděním stojí od prvních krůčků, jsme si velmi příjemně popovídali v holešovické restauraci U Houbaře.

Můžete vzpomenout na vaše motoristické začátky?

Senior: „Ještě když jsem pracoval v Auto Jarov, měli tam na výstavce bugynku s motorem babeta. Ležela tam jako chudinka a já se tedy s majitelem firmy dohodl na jejím odkoupení. Doma jsme ji předělali a pak ji Bíba dostal k třetím narozeninám. Jezdil s ní po poli a už tehdy se proháněl s Mírou Fučíkem, s jehož tátou jsme dlouholetí kamarádi. Poté jsme se vyrazili podívat do Nové Paky na opravdové autokrosové závody s Honzou Kramářem, jehož dcera Petra tehdy jezdila divizi JuniorBuggy. Zde jsme poprvé viděli závodit i malé bugynky, podobné té naší. Jen motory měly honda. Obešli jsme depo, kde shodou okolností tým, za nějž jezdili Jirka Lipš a již zesnulý Lukáš Hanžl, nabízel jednu k prodeji. Rychle jsme se dohodli a na dalších závodech v Humpolci jsme už stáli na startu. Po projetí cílem našeho prvního finále jsme věděli, že nás autokros jen tak nepustí.“

Jak na působení v RacerBuggy160 vzpomínáte?

Junior: „Strávili jsme zde čtyři sezóny a vzpomínky máme krásné. Byl to takový odpočinek, pohodička, prostě jet jen brzda – plyn a do toho zatáčet. Konkurence ale byla početná a veliká. S touto kategorií jsme se v roce 2010 rozloučili titulem.“

Rovněž ve „stopětadvacítkách“ jste působili čtyři sezóny?

Junior: „Tu první jsme jeli s autem po Kubovi Novotném, poháněným motorem honda. Jízdu s řazením jsem si moc užíval. Na prvních závodech v Přibicích jsem byl druhý. V této sezóně z toho bylo konečné deváté místo. Poté jsme bugynu prodali Milanu Pálovi a dostavěli naši novou s motorem yamaha. Ta moje původní následně sehrála klíčovou roli v novopackém závodě. V posledním kole mě do kopce oslnilo sluníčko a najednou se přede mnou zjevila o kolo zpět jedoucí moje bývalá bugyna. Musel jsem zpomalit a než jsem se vyhnul, využili situaci soupeři a já skončil na „bramborové“ pozici. Paka je pro nás vůbec zakletá. Třikrát po sobě nám tam ve finále praskla poloosa.“

Když jsme u tratí – která je tvojí oblíbenou?

Junior: „Nejraději mám Dobřany. Asi proto, že všeobecně preferuji techničtější okruhy. Právě zde se mi asi také výsledkově daří nejvíce. Rád mám také domácí Poříčí nad Sázavou. Jednou bych se chtěl svézt v italské Maggioře. Adam Prokop mi z ní pouštěl svůj onboard a je také hodně technická.“

Jak jsi na tom se závodnickými vzory?

Junior: „Obdivuji například Jakuba Kubíčka. Jede nádherně, dovede se soustředit, ale zároveň nemachruje a popovídá si i s námi z RacerBuggy. Chvilku jsem ho ještě zažil v racerech, když jsem zde začínal a on se chystal přestoupit dále. Hodně sleduji soutěže, kde fandím Sebastienu Ogierovi a týmu Volkswagen, z českých pilotů pak Romanu Krestovi a Honzovi Kopeckému. V rallycrossu je mým oblíbencem Pontus Tidemand. Pokud nám vyjde volno, samozřejmě na různé závody zavítáme. Loni jsme navštívili Rallye Český Krumlov a rallycrossové podniky v Německu a Maďarsku. Také Setkání mistrů v Sosnové bylo moc pěkné.“

Vy jste loni hodně toužili po titulu v RacerBuggy125. Opět se to ale nepodařilo.

Senior: „Nejblíže jsme byli předloni, kdy Bíba vyhrál tři z úvodních čtyř podniků. Ve druhé polovině roku ale čtyřikrát za sebou vyhrál Martin Kadlečík a přeskočil Bíbu o tři body. Loni jsme to moc chtěli dotáhnout do konce a udělat za působením v této divizi zlatou tečku. Vstup do sezóny se povedl a v Humpolci z toho bylo vítězství. Pak nás však začala zlobit technika. Stávkoval především motor yamaha. Konečné třetí místo tedy nakonec, po vší té smůle, bereme. Rozhodně tím ale nehodláme snižovat kvality úspěšnějších soupeřů. Kuba Novotný i Ondra Hartych podávali vynikající výkony.“

Junior: „Ono všechno zlé je pro něco dobré. Díky těm technickým problémům jsem občas musel startovat ze zadních pozic. A svým způsobem bylo mnohem zajímavější probíjet se zezadu, vymýšlet, kudy koho předjet, než kroužit v čele a hlídat si soupeře za sebou.“

V loňské sezóně došlo v autokrosu k několika vyhroceným situacím a konfliktům. Jaké vztahy panují v RacerBuggy?

Senior: „Snažíme se vycházet s každým. Samozřejmě, s někým se jen pozdravíme, s jiným třeba jedeme i na dovolenou. To je ale asi normální, že si s někým rozumíte více a s někým méně. Myslím, že za vše hovoří večerní posezení všech rodičů našich závodníků pod jedním stanem v depu. Vynikající myšlenku přinesla Daniela Čepková. Ta organizovala dva roky po sobě zimní soustředění v krkonošských Friesových boudách. Letošní třetí ročník pak dětem hradila na popud pana Šťovíčka Federace automobilového sportu. Za toto gesto jí patří velké poděkování. Moc jsme si to všichni užili – děti i dospělí.“

Junior: „Bylo to super! Lyžovali jsme, hráli různé společenské hry, blbli v koutku a proběhla i polštářová bitva. Závody v bugynách jsme tentokrát vyměnili za lyže. Vyhrál je Lukáš Vohnout před Tomášem Vanclem a Adélkou Zoubkovou. Já byl ve své věkové kategorii druhý za Mikulášem Novým.“

Jak jsi na tom s dalšími koníčky?

Junior: „Baví mě modelařina. Věnuji se především házecím letadlům z balzy. Budeme ale stavět i letadlo na dálkové ovládání. Mám rád také RC modely. Za elévy jsem hrával florbal za tým Bohemians na pozici centra nebo levého křídla. Pak se nám ale mančaft pro nedostatek hráčů rozpadl. Všichni cpali děti do žáků a my na turnaj jeli například ve čtyřech. Nyní hraji florbal ve škole a za rok se zkusím do Bohemky vrátit a nastoupit také v žácích. Chodím na základní školu Jeremenkova, konkrétně do 5. B. Mým oblíbeným předmětem je matika. Těší mě, že spolužáci i učitelé fandí mé autokrosové činnosti. Potřebujeme-li na závody odjet dříve, není například problém s uvolňováním.“

Jak se vlastně zrodila přezdívka Bíba?

Senior: „(Velký smích). To vám neřeknu. To je tajemství. Jediné, co povím, je, že jsem tuto přezdívku dostal ve dvou letech a syn jí po mě zdědil…“

V autokrosovém zákulisí se často probírá spojení „velkého“ autokrosu s tím dětským. Co vy si o tom myslíte?

Senior: „Osobně nevidím žádný důvod, proč by se to mělo dělit. Stejně tak i na motokárách či motokrosu jedou vždy kategorie od nejmenších po největších a nikoho to nepohoršuje. Myslím, že i počet diváků, sledujících RacerBuggy, je důkazem, že na autokrosových podnicích mají své místo. A pokud ti lidé, kteří dnes remcají, začínali v racerech, měli by si dobře pamatovat, že už tehdy na závody jezdili od pátku.“

A co plány do letošní sezóny?

Senior: „Letos přestupujeme do RacerBuggy250. Pojedeme s bugynou po Dominiku Prokopovi, která nyní prochází klasickou repasí mezi sezónami. Mimochodem už dlouhodobě stavíme všechny bugyny ve spolupráci s Martinem Prokopem a moc mu za vše děkujeme. Před jeho energií pro závodění klobouk dolů. Jasně, v autokrosu je spousta bláznů, ale on je z nich asi největší:-). Také bych touto cestou rád poděkoval našemu motoráři panu Havlíkovi a Pavlovi Murárikovi, který nám motory brzdí. Tento rok bychom se rádi pohybovali na pódiových pozicích. Očekáváme, že našimi největšími soupeři budou Martin Kadlečík a Vojta Vaculík, s nimiž se potkáme po roce, a náš loňský soupeř Kuba Novotný.“

Junior: „S „dvěstěpadesátkou“ jsem už absolvoval dva podniky Kosice Cupu. Největší rozdíl oproti „stopětadvacítce“ vnímám v rychlosti a síle. Zajímavostí je, že tytéž podniky si vyzkoušela autokros i moje sestra Verča, která jela se „stošedesátkou“ půjčenou od Arnošta Floriána. V jejím podání to ale byla jednorázová záležitost. Jejími prioritními zájmy jsou tancování a koně, jejím oblíbeným je kobylka Keša.“

Dlouhodobější plány už se také rýsují?

Senior: „Pokud budou čas, finance a chuť, určitě bychom jednou rádi zkusili JuniorBuggy. Samozřejmě výzvou je rallycross, ale v Čechách je momentálně mrtvý a ten světový je o úplně jiných penězích. Totéž soutěže, které považuji za královskou disciplínu. Vidět jet rallyové auto na českokrumlovské rallye v kraji, kde jsem vyrůstal, to by byl splněný sen.“

Junior: „Mě osobně by závodění v autě lákalo více, než v bugyně.“

Senior: „Ať už to dopadne jakkoliv, i kdybychom to třeba za rok utnuli, všechny ty vzpomínky a zážitky už mi nikdo nevezme a budu si to pamatovat celý život. Na každý autokrosový víkend se těšíme, na všechny ty kamarády z celé republiky a k tomu patřící adrenalin, který doma v obýváku nenajdeme. Hlavně jsem rád, že nás to baví celou rodinu. Velkou týmovou podporou a oporou je moje manželka Týna. Také dcera Verunka se na závody těší, protože má v depu hodně kamarádů. Díky autokrosu dokážu na víkend vypnout a nemyslet na pracovní starosti a to je super. Kdo nedělá autokros, tak je blázen!!!“