Filip Šmíd vloni prožil vynikající sezónu a stal se evropským šampiónem autokrosové divize JuniorBuggy. Splnil tím svůj předsezónní cíl a příjemným bonusem byla jeho premiérová účast na Setkání mistrů v Sosnové, kde o sobě v konfrontaci, mimo jiné s rallyovými esy, dal také hodně vědět. Letos se hodlá pokusit o obhajobu juniorského titulu a v závěru sezóny by na domácích tratích rád debutoval v kategorii Buggy1600.

Filipe, loňská sezóna je minulostí. Jak jsi s ní spokojen?

„Byla to moje sezóna snů. Aby také ne, když se mně a mému týmu podařilo ziskem evropského titulu splnit předsezónní cíl. Úvodní podnik v německém Seelow jsem ještě pojal opatrněji, snažíc se vybojovat dobrý bodový základ. Porazil mě jen Adam Prokop a já si odvezl sedmnáct bodů. Hned poté jsem v mé oblíbené Bausce už zvítězil. Mrzí mě, že se jela naposledy a její majitel se ji rozhodl přestavět pro rallycrossové účely. Poté jsem vyhrál také Novou Paku. Tu jsem si velmi užil a jsem moc rád, že jsem dokázal vyhrát zrovna zde. Lidi zde fandí jako nikde jinde. Je to prostě domácí závod. Takže děkuji novopackým a vlastně všem divákům za krásnou atmosféru. Mé třetí loňské evropské vítězství jsem vybojoval v italské Maggioře.“

Byl přece jen nějaký moment, na který nevzpomínáš rád?

„Francouzské St. Georges. Rozjížďky se mi vydařily a do finále jsem nastupoval z první řady. Když jsem dorazil na rošt, začal se mi přehřívat motor a do toho se mi rozbily brýle. Na trati přitom ještě těžká technika odklízela poškozená auta z předchozí jízdy. Požádal jsem tedy startéra, zdali bych mohl zajet do depa závadu odstranit. Dle řádů jsem na to ostatně měl pětiminutový časový limit. Startér souhlasil. Jaké tedy bylo mé překvapení, když jsem byl posléze za opuštění startovního prostoru vyloučen. Kloudného vysvětlení jsem se nedočkal ani na věži. Tohle mě psychicky trochu rozhodilo. Nakonec to byl můj nejhorší výsledek sezóny, který jsem škrtnul.“

Zatímco Evropu jsi absolvoval kompletní, v domácím šampionátu jsi dvakrát absentoval. Proč?

„Domácí mistrák jsem bral spíše jako trénink a ladění techniky. V rámci přípravy na Evropu jsem jel Paku a Přerov. Mimochodem musím ocenit novopacké pořadatele, kteří udělali s povrchem obrovský kus práce a tak fantastické svezení jsem dosud ve Štikovské rokli nezažil. Vynechat jsem nemohl ani Poříčí nad Sázavou. Tamní trať mě totiž hodně baví. Jednou z priorit domácích startů bylo testování životnosti motoru, na němž jsme během sezóny dělali určité úpravy. Mimochodem, ukázalo se, že vždy po třech závodech je nutná repase. Až do Nordringu jsme jeli sériový. Rakousko nám však ukázalo, že to přestává stačit a budeme-li chtít konkurovat těm nejlepším, musíme do něj sáhnout. Oslovili jsme tedy firmu MV Moto, patřící Michalu Vopatovi. Díky jeho zkušenostem, skvělému přístupu a spolupráci s firmou LSC, která mi též vydatně pomáhala, jsem získal skvělý motor a elektroniku. To je dnes velmi důležité a bez toho je v současné nabité konkurenci těžké obstát. Jen jezdecké umění, někdy i velké štěstí, opravdu nestačí. Časem se do jedné sekundy naskládá i řada jezdců a vše tedy musí fungovat jako dobře namazaný stroj.“

Jak hodnotíš loňskou konkurenci v JuniorBuggy?

„Myslím, že největšími mými soupeři byli Vašek Tříska, Péťa Nikodém a Adam Prokop. Ti se prakticky nikdy nevzdávali a svedli jsme spoustu perfektních soubojů. Nutno však dodat, že v rámci fair play. Letos bude nutno počítat i s Timofeyem Ovcharovem a Matveyem Furazhkinem. Ti se koncem loňské sezóny hodně zlepšili. Je potřeba si dát pozor i na ně, protože také umí jet rychle a tvrdě. Zapomenout nemohu na dalšího velmi rychlého pilota – Milana Vaňka. Myslím, že jsme velmi vyrovnaní.“

Loni došlo během několika podniků k hodně vyhroceným situacím a některé z nich musela řešit až Off-road komise. V čem vidíš příčinu rostoucích emocí a jakou partu máte vy v JuniorBuggy?

„My jako kluci kamarádíme. Já s nikým problémy nemám a myslím, že ani nikdo se mnou. Nebo o tom aspoň nevím:-). A co se týká dospělých, do toho já se nepletu. Samozřejmě to ale vnímám a nelíbí se mi to, protože na závody se má jezdit závodit.“

Stíháš sledovat i ostatní divize?

„Ano. Moc se mi líbí především Buggy1600. Tato kategorie v Evropě nabízí úžasnou podívanou a souboje. Loni to bylo ohromné drama až do posledního závodu. Famózní výkony předváděl především Němec René Mandel. Obdivuhodnější jsou tím více, že jeho bugyna byla stará nějakých třináct let. Tedy skoro jako ta moje patnáctiletá. Nyní staví René novou a to bude teprve mazec. Hodně se spolu bavíme, chodíme si vzájemně pro rady. Komunikujeme v angličtině. Oba jsme s ní na tom podobně, byť on se poslední dobou výrazně zlepšil. SuperBuggy nechci označit za nudné, ale přece jen Stubbeho přetrvávající převaha a definitiva titulu už před závěrečným podnikem to napětí trochu snižují. Dále hodně sleduji světový rallycrossový šampionát, kde zase dominuje bývalý soutěžák Petter Solberg. Jeho styl a nasazení se mi moc líbí. Je to vynikající jezdec a velká osobnost. Jednou bych se rád postavil na startovní rošt s takovými ikonami. Je to můj sen a budu dělat maximum, abych se jeho splnění přiblížil.“

Tradiční tečkou za sezónou bylo loni Setkání mistrů v Sosnové, kde se´s představil vůbec poprvé v kariéře. Jak se ti to líbilo?

„Sosnovská účast je jedním z mých splněných snů. Vždy, když jsem se tam byl s tátou koukat, toužil jsem zde jednou startovat. Organizátorům Setkání mistrů tedy moc děkuji za pozvání. Jelikož jsem na tamní trati jel vůbec poprvé, v sobotu jsem se s ní chtěl především seznámit. Po odjetí tří kol se mi však rozskočil motor. Museli jsme tedy nasadit sériový. Ten jsme sebou ale neměli a museli nám ho přivézt z domova. Při volném ježdění jsem tedy neměl čas trať poznat. Přesto jsem druhý den zajel čtvrtý nejrychlejší čas za Melichárkem, Pechem a Kubou (Jakub Kubíček, pozn. autora). Hned v první nedělní rozjížďce jsem vyfasoval za soupeře Vaška Pecha. To mě docela překvapilo. Přemíra motivace a studené gumy na asfaltu však udělaly své a několikrát jsem vycestoval mimo trať. Před druhou rundou už jsem se trochu uklidnil a gumy mi ochotně zahřál Pech v peci. Za to mu moc děkuji. Nějaký přínos to byl, ale přece jen ta guma je určena na úplně jiný povrch než asfalt. Ve třetí jízdě jsem porazil v autokrosovém souboji Kubíčka. S ním jsem se utkal i v B-finále, které on nedokončil. Finále s kartcrossovým šampiónem Kunešem jsem jel na krev a nakonec jsem asi o půl druhého auta vyhrál. Ještě těsněji, asi o půl auta, jsem pak v Superfinále podlehl Pechovi. Oba jsme to ale pojali hodně jako show, snažili se o velké smyky, prostě pobavit početné fanoušky. Bylo skvělé osobně poznat velká jména z jiných motoristických disciplín. Sosnová se tedy po všech stránkách moc vydařila a moc se mi tam líbilo. Pokud budu letos pozván, opět se zúčastním moc rád.“

V prosinci jsi byl jedním z aktérů akce, při níž motorističtí sportovci potěšili svoji návštěvou dětské pacienty mladoboleslavské Klaudiánovy nemocnice a poté fanoušky besedou a autogramiádou v čejetické hospodě U Kepkeho. Co si o podobných akcích myslíš?

„Byl bych pro co nejčastější konání takových akcí a vždy se jich budu rád účastnit.“

Kladno je už mnoho let městem nejen hokejovým, ale i autokrosovým. Čím si to vysvětluješ a vnímáš v Kladně nějakou zvýšenou popularitu?

„Ano, vnímám. Myslím si, že za to můžeme být vděční Jardovi Hoškovi, který má na Kladně a nejen zde velké jméno. A jak už jsem několikrát podotkl, přál bych si prožít život jako on na závodech a závoděním.“

Máš už konkrétní plány do letošní sezóny?

„Prioritou je obhajoba evropského juniorského titulu. Pojedu se stávajícím autem. To už prošlo repasí a čekáme jen na tlumiče. Proběhla i odtučňovací kúra. Za ni chci poděkovat firmě Titanium Race Parts, patřící holandskému pilotovi divize SuperBuggy Hansi De Smalenovi. Vyrobil mi některé titanové díly, čímž jsme shodili nějakých sedmnáct kilogramů a jsme nyní na čtyřsetkilovém limitu. Závěrečné podniky domácího šampionátu bych rád absolvoval s Buggy1600 z naší firmy Perfect Racing. S tímto novým autem se chci učit a tudíž absolvovat některé domácí závody.“

Chceš závěrem někomu poděkovat?

„Předně děkuji mé rodině, která je zároveň mým hlavním sponzorem. Dále samozřejmě mechanikům za celosezónní perfektní práci a opomenout nemohu ani mé reklamní partnery.“

Foto: David Jeřábek