Co se skrývá za spojením těchto tří slov? Jedno velké překvapení letošní sezóny!

Pro jezdce končí zimní přestávka a v mnoha týmech se již finišuje na přípravách vozů, dolaďují se detaily, kalendáře startů, sponzorské smlouvy a složení posádek. Nejinak je tomu i ve zcela nově složeném týmu Václava Kopáčka a Jiřího Hladíka. Jirku navíc bude od letoška navigovat jeden z nejlepších spolujezdců současnosti Richard Lasevič. Ale více nám prozradí posádka.

Jirko, jak došlo k těmto překvapujícím změnám?

Myslím, že zásadní roli v tom sehrál náš loňský výsledek, kdy se nám podařilo zvítězit v absolutním hodnocení Poháru ČR, a to s vozem nejslabší třídy. Tento úspěch velice zaujal naše partnery a začalo se přemýšlet, jak a kam naše závodění posunout. Se swiftíkem jsme dokázali maximum a bylo jasné, že musíme hledat další cestu. K tomu aby byla motivace k pokračování ve dvoukolkách, bychom museli pořídit velkého kita, což by byl finanční nesmysl. Vzal jsem tedy telefon a zavolal dlouholetého kamaráda Vendu Kopáčka, se kterým se známe od jeho začátků s Wartburgem a začali jsme řešit náklady na čtyřkolku.

Mým prvním nápadem bylo postavit Subaru Impreza 555 do skupiny A, což se brzy ukázalo jako nemožné. Stavbu jsem konzultoval v Anglii, kde mi bylo řečeno, že pokud má vůz odpovídat homologaci a tehdejší příloze J, vyjde jeho cena cca na 110 tisíc liber a o provozu takového auta ani nemluvím. Po sečtení nákladů se pohybujeme v podobných číslech, jako u WRC – tím pádem byla třípětka vyřešená. To ovšem nevadilo většině partnerů, kteří měli zájem prezentovat se na moderním voze.

Václav se dozvěděl o jedné enčtrnáctce v Polsku, kterou za velice příznivou cenu prodával Leszek Kuzaj a auto mělo být údajně full gr. N. Rozjeli jsme se tedy do Krakova auto takzvaně omrknout. To ovšem nejen že nebylo full gr. N, ale enkovým předpisům vůbec neodpovídalo. Začala se tedy řešit varianta pronájmu vozu tím způsobem, že bude jedno, stávající týmové auto, ve kterém my pojedeme sprinty a Venca velký mistrák. Tahle možnost se ovšem postupem času stále více ukazovala jako riziková, ale do toho se náhodou naskytla koupě endvanáctky v Itálii. Cena byla přijatelná, tak jsme se tam po několikadenní mailové komunikaci rozjeli. Po příjezdu se na nás v italské dílně smála přenádherná Impreza N12 v plné specifikaci Prodrive. Po vyřešení několika detailů jsme zaplatili, naložili pár dílů, naši novou krásku a frčeli k domovu. To bylo radosti. Ono koupit endvanáctku originál Prodrive, která není napadená kutilem, to se jen tak nepoštěstí. V současné době vůz prochází důkladnou přípravou na sezónu, a i když bylo auto ve slušné kondici, je na něm ještě dost práce a málo času.

Jak vlastně funguje tým, když se ze dvou stane jeden?

To zatím nikdo přesně nevíme, ale v první řadě musím říct, že s Václavem jsme dlouholetí kamarádi, navzájem se respektujeme, pocházíme ze stejných sociálních poměrů a máme i stejný přístup k závodění, což dle mého názoru vytváří základní podmínky k úspěšné spolupráci. Každý z nás do týmu s něčím přicházíme, něco do něj vkládáme a snažíme se, aby to bylo vyvážené. Pro mě je to úplně nová, neznámá cesta a říkám narovinu, že bez Vendy bych neměl šanci se tímhle směrem vůbec vydat a musím mu za to už teď poděkovat.

Není tajemstvím, že oba závodíte pro vítězství, jaké jsou tedy plány na letošní sezónu?

Pojedeme na titul, jako vždy – to bych odpověděl, kdybych Imprezu ovládal stejně, jako dvoukolky a bylo za námi odpovídající finanční zázemí. Zatím tomu tak není ani v jednom případě. I když se mi to neříká snadno a rád bych hned závodil naplno, musíme se letos prostě učit a zároveň i splácet půjčku na auto, které pochopitelně nesmíme rozbít. Přesto že mě někteří lidé nazývají šílencem, že jsem přešel do velkého auta a že v naší situaci nikdy nemůžeme konkurovat ostatním týmům s podobnou technikou, zkusit jsem to prostě musel. Kdy, když ne teď? Víme, že jsou jezdci, kteří pokud nemají odpovídající budget, tak ani nevytáhnou závoďáka z dílny. Bohužel s tímhle přístupem bych já se závoděním ani nikdy nezačal. Takže pokud bude do sebe všechno zapadat, máme v plánu absolvovat celou rallysprintsérii a ve velkém mistráku Rally Hustopeče. Poněkud jiná situace je u Václava. Ten by měl jet kompletní velký mistrák a útočit v něm na titul. Jsme sice nový tým, ale rozhodně ne bez ambicí. Tak jako jsem měl já ve svém týmu jasnou představu o jeho fungování a o výsledcích, tak i v tomto společném projektu oba víme, co je cílem našeho snažení.

Tím pádem se tvůj Swift zřejmě letos na tratě nepodívá…

Zatím to rozhodně není v plánu. V současné době stojí v dílně a dostává své pravidelné pohlazení prachovkou za skvělé služby. Když by se našel seriózní a solventní zájemce, byl by na prodej, ale rozhodně ne pod cenou. Takové auto se pod cenou neprodává, obzvlášť když k němu má člověk srdeční vztah. No a pokud zůstane doma, tak si spolu užijeme závodnický důchod.

U japonské techniky tedy zůstáváte s Václavem oba dva?

Ano. Náš tým v současné době disponuje dvěma vozy, a to Subaru Impreza WRX STi N14 a již zmíněným Subaru Impreza WRX STi N12 – Prodrive. Chceme jim dát tu nejlepší péči a s tím pochopitelně souvisí i využití těch nejlepších provozních kapalin na trhu. Agregáty obou vozů bude pohánět vynikající závodní benzín P1, mazání zajistí špičkové závodní oleje značky MILLERS OILS a perfektní ochranu nám poskytnou aditiva PRO-LONG.

Do auta s tebou usedne špičkový spolujezdec Richard Lasevič, jak vnímáš jeho přínos?

Je to úžasná zpráva. Když se začalo řešit velké auto, tak jsem si v duchu řekl, že bez něj do toho nejdu. S Ríšou kamarádíme spoustu let a v roce 2013 jsme spolu odjeli Rally Jeseníky. Všechno fungovalo perfektně od prvních metrů. Bez jakéhokoliv tréninku nebo testování jsme tenkrát vyhráli třídu a byli druzí absolutně. Jsem nadšený z toho, že vedle mě usedne člověk, který drží slovo, kterému naprosto důvěřuji a vážím si ho. Strašně se těším na naše společné závodění a na dlouhodobou spolupráci.

Mění se v tomto případě nějak příprava posádky na sezónu?

Já se chystám tradičně, takže běh, posilovna, ale přidal jsem ještě kolo a dvakrát týdně boxerský trénink. Richard jezdí denně na kole, takže po fyzické stránce o nás strach nemám. Po valašce chceme pracovat na rozpisu, což bohužel do prvního závodu nestihneme.

A jaké pocity má před startem nové sezóny Richard?

Těším se moc. S Jirkou se známe dobrých 20 let, ještě z dob, kdy jsem měl jezdecké ambice a závodili jsme proti sobě na závodech do vrchu, oba s Wartburgy. Byly to souboje na ostří nože, jezdili jsme v desetinkách, ale soupeři jsme byli jen na trati, jinak kamarádi. Byla to krásná doba. Pak se naše cesty ubíraly jiným směrem, dotkly se až v Jeseníkách 2013, kde si myslím, že nám to šlo výtečně. Jirka je skvělý pilot se závodnickým srdcem pro jízdu i auto a lidským srdcem pro pomoc a rozdávání radosti potřebným. Má můj obdiv i respekt a já nelituji chvíle, kdy jsem mu poprvé zvednul telefon.

Jak chápeš svou roli v novém týmu?

Beru to jako výzvu. A velkou!! Začínal jsem znovu už mockrát, ale ještě jsem se nesetkal s tolika nadšením jako tady. Je to jako virus a nakazili už i mne. Co jsem měl možnost poznat Jirku i Vencu, jsou nesmírně pracovití, dávají závodům hodně ze sebe a ten tým má duši… Jsem moc rád, že budu jeho součástí a určitě si to nejdu jen odsedět, ale chci dopomoci klukům splnit jejich sny. A pokud se to podaří, bude to ta největší odměna.

Jak se vůbec spolujezdec tvého kalibru dostane k takovému angažmá?

Nemyslím si, že jsem nějaký skvělý spolujezdec, to musí posoudit jiní. Spíše je to dáno dobou mého působení v rallysportu a nějakými zkušenostmi. Možná je to i tím, že po celou svou závodnickou existenci jsem se snažil dělat tohle řemeslo poctivě a srdcem. Jak moc se mi to podařilo nevím, ale snad trochu ano. Důležité je sednout si v autě lidsky, to je základ dobré spolupráce. Se všemi mými piloty mám dobré vztahy a nemám problém s nimi opět usednout, kdykoliv mne o to požádají. A to byl případ právě Jirky, nedalo se odmítnout a jsem vděčný za tuto příležitost.

Hladík – Lasevič před 20 lety…

Můžeš porovnat náročnost závodu mistrovství světa s naším velkým mistrákem?

Nevím, jestli jsem ten pravý v porovnávání rozdílů, jel jsem jen jeden závod MS, ale můžu říci, že proti našemu mistráku je podnik MS náročnější asi 3x, krásnější asi 8x. Seznamovací jízdy jsou dost hektické, není čas se ani najíst, dlouhé přejezdy mezi testy, do noci přepisování, tři dny od rána do večera v závodničce, ale ta atmosféra vás pohltí, semele a na konci vyplivne totálně na dně, unavené, ale šťastné…a rád bych to ještě někdy zažil, třeba se to podaří zrovna v tomto týmu s těmito lidmi… kdo ví?

Prvním podnikem, kde se nově složená posádka představí, bude Valašská Rally, první závod nově zřízené Rallysprintsérie, která se koná ve dnech 10 – 11. 4. 2015 s centrem ve Valašském Meziříčí. Potom se už celý tým bude plně soustředit na první podnik MČR, kterým bude Rally Šumava.