Vítězný návrat po vynechání loňské sezóny zažila na Rocksteel Valašské Rally posádka Jan Petr – Martina Straková. Ta se svojí černou Hondou Civic Type-R zvítězila ve třídě 8. Zatímco s výsledkem je Honza naprosto spokojen, s organizačním zajištěním soutěže je tomu naopak.

Jan Petr se po loňském spolujezdeckém účinkování vedle Barbory Holické letos rozhodl vrátit za volant. Ostrých kilometrů se však na Valašské Rally dočkal až během třetí rychlostní zkoušky. „Úvodní rychlostku nám zrušili kvůli nedostatku pořadatelů. Hned prvních deset stanovišť totiž údajně nebylo obsazeno. Na „dvojce“ zase tvrdě havaroval Michal Horák a my čekali pětačtyřicet minut na startu, než ho odveze sanitka. Mezitím se po trati začali volně pohybovat diváci i cyklisté. Jen díky Jirkovi Bočkovi, který přes nátlak ředitele soutěže pana Hošáka odmítl startovat, možná nedošlo k průšvihu,“ vrací se k rozpačitému úvodu prvního podniku Rallysprint série pilot, jenž vezl startovní číslo 70.

Ani dlouhá absence za volantem však Honzovi nezamezila v tom, aby se na třetí erzetě ujal vedení ve třídě 8. „A to jsem ještě asi deset vteřin ztratil obrovskou krizovkou. Při náletu do jedné pravé zatáčky, která trochu utahovala, mě nepodržely zadní gumy a na vytočenou pětku jsem asi ve stočtyřicetikilometrové rychlosti vykroužil piruetu. Naštěstí jsem nikam nesklouzl a vše se odehrálo na asfaltu. Byl jsem tím tak vyjukaný, že jsem na čtvrté vložce hodně zvolnil. Zde naopak zatáhl skvěle jedoucí Tomáš Guryča a ujal se vedení. V servisu jsem se trochu otřepal a chtěl jsem vedení urvat zpět. To se mi na „pětce“ podařilo. Nic na tom nemohla změnit závěrečná erzeta. Ta totiž byla kvůli vysokému rychlostnímu průměru zrušena. Na našem výsledku má obrovský podíl Martina, která odvedla vynikající spolujezdecký výkon. Mechanikům pak patří poděkování za skvělou přípravu auta,“ popisuje svoji cestu k vítězství Jan Petr.

Zatímco s výsledkem je spokojen, pro pořadatele pochvalná slova nenachází. „Organizačně to byla katastrofa. Horší soutěž jsem po této stránce dosud nezažil. Nefungovalo nic a to už od technických přejímek. Na řadu jsme přišli dvě hodiny po našem čase až před půlnocí. Jediná erzeta nezačala včas. A ve finále ačkoliv soutěž končí až na cílové rampě, nám bylo řečeno, že ji projet můžeme, ale není to povinnost,“ končí své povídání soutěžák, který by letos rád absolvoval kompletní seriál jednodenních podniků a v případě finančního zajištění také Hustopeče nebo Bohemii.

Foto: Robert Balcar