Valašská rally začíná být pomalu ale jistě synonymem pro pořadatelsky nezvládnutou soutěž s neskutečným množstvím problémů a podivností. A přitom by to mohla být docela hezká soutěž. A kdysi určitě bývala, však svůj věhlas nemá jen tak. Nechci soudit, kdo za co konkrétně může nebo nemůže. Jestli se to dalo nebo nedalo zvládnout. Když se budu chovat egoisticky, tak bych to řekl tak, že mě zajímají moje náklady. A ty byly na této soutěže enormní. Nicméně, popořadě.

Valašská rally byla první soutěž po vyškovské ráně. Tam jsme se pořádně vyváleli a od té doby v závodním autě neseděli. Až na jednu drobnou výjimku. Ba co více, a to přiznávám, že je primárně můj problém a ostuda, neseděli jsme ani v tréninkáči. Neujeli jsme jediný tréninkový kilometr. A to bylo tristní. Jenže naše časové možnosti prostě neumožnovali, abychom se nějak sladili. Snad bude po bakalářce a státnicích lépe. Jediné kilometry, které jsem absolvoval, bylo krátké testování v Bělé, kde RZ1 Racing pořádal testovací den. A my jsme pro tento rok hrdým členem tohoto týmu. K dispozici byl Romanův Bruno neboli Renault Clio Sport třídy 8. Nejdřív jsem v něm jel jako spolujezdec a četl noty. A to byla velká zkušenost. A nutno dodat, že docela příjemná. A pak jsem ujel asi 4 okruhy za volantem. Pro mě bylo v tu chvíli cílem zjistit, jestli ještě umím řídit závoďák, jestli to půjde. A šlo. Trochu. Tímto Romčovi moc děkuji za možnost se svézt!

A tak jsme vyrazili do kraje valašského správně gumoví a rallyové nerozhýbaní. Upřímně říkám, že jsem na soutěž odjížděl v ne zrovna pohodové náladě, protože nás čekalo až moc neznámého. Neznámá trať a vlastně i auto. Proč auto? Protože přes zimu se povedl vývoj převodovky hewland, který nyní v Hondě je. A já jsem si tuto novinku otestoval jenom v sériové Hondě a ne v závodní. I když byl naplánován test, ostatně jako každý rok, tak rovněž jako každý rok se neuskutečnil. Tentokráte proto, že na testovací trati bylo asi pět čísel sněhu a popadané stromy. Neskutečný, každý rok se něco stane, abychom nemohli testovat. A protože jsem člověk přemýšlivý, který se nerad do něčeho vrhá po hlavě, tak jsem z těch všech změn neměl zrovna nejlepší pocit. Ale Roman s Petrem se rozhodli, že rozhodně chci hewlanda jet. A tak jsme ho jeli.

Do centra soutěže jsme dojeli ve čtvrtek, ubytovali se u rodiny Romana a ve čtvrtek se dali do seznamovaček. Nejdřív jsme se posilnili ve vsetínské pekárně, která byla mimochodem naprosto boží. Kafčo, frgál, džus, šunkový chlebíček aneb snídaně šampionů :-). Seznamovačky probíhaly celkem standardně, až na jednu brutální Romanovu hlášku, kterou mě strašně setřel. Jeli jsme lesem a nějaký pán nás tam hrozně povzbuzoval a ukazoval vztyčené palce (výjimečně ne prostředníčky :-)) a tak. Tak jsem zmateně zamával a zeptal se „co to bylo?“. Na to Roman suše odvětil „Jedeš v Alfě Romeo, lidi mají Alfy rádi, to se ti ve Felicii nestávalo?“. A já myslel, že ho v tu chvíli prokopnu, smíchem. Ukázkový rallyový stěr.

Co nás trochu zarazilo, byl papír od pořadatelů, kterým jsme vyslovovali souhlas k poskytnutí informací o zdravotním stavu. Mno, asi celkem pochopitelná věc, ale ta realizace! Ten formulář byl napsán tak špatně! Chybělo tam, komu ten souhlas udělujete (bylo tam MUDr. a spousta teček), do kdy ten souhlas platí a hlavně, že to je jen na zranění související se závodem. V podstatě ten papír říkal „V případě zdravotního ošetření (jakéhokoliv, kdykoliv!) se uděluje souhlas někomu, aby měl doživotní přístup k mé zdravotní dokumentaci – jakékoliv. Když to vezmu do extrému, tak jen proto, že si dojdu za měsíc k zubaři (je to zdravotní vyšetření, podmínka splněna), tak někdo má přístup k dokumentaci, kterou má praktik nebo zubař. Ne, děkuji. Panu řediteli jsme řekli, že to odmítáme podepsat, on se jen zmohl na to, abychom si to vyřídili s Kopeckým (AČR, ne ten závodník :-)). Nakonec jsme to vyřídili s Mírou Smolíkem, který nás ujistil, že do ničeho takového nás nikdo nemůže nutit. Nejsem potížista, ale tohle už je pro mě nepřiměřený zásah do soukromí.

V pátek už jsme dali jen večeři v Osičce s RZ1 týmem, Rendou Dohnalem a jeho taťkou. Vtipné bylo, když mi obsluha najednou řekla „Pane Pilaři, dáte si ještě pivo?“. Tak pomineme-li fakt, že samozřejmě dám :-), tak kde vzal moje jméno? Evidentně si užíval mé zmatení, nakonec mi suše oznámil, že jsem v kraji rally zaslíbeném. Holt, život celebrity je tvrdý :-).

No a máme tu závod, sobota je tu, hurááá, to se ale hezky projedeme! Nebo ne? No, tak všichni víme, jak to dopadlo, že? Z šesti RZ jsme my, malí kluci, odjeli 3, tedy v součtu nějakých 35 ostrých kilometrů. První dvě RZ jsme jeli volným průjezdem. Mimochodem, i když jedete volným průjezdem, tak je trať stále uzavřena. To nebránilo, abychom se vyhýbali hloučkům lidí, kteří se prochází po trati, přes trať a po trati jezdila auta a motorky atd. Neuvěřitelný bordel. Druhá RZ byla pozastavena, nakonec i zrušena pro nehodu Michala Horáka, přejeme brzké uzdravení (zrušena kvůli pořadatelským zmatkům na startu). Tak jsme startovali až na RZ3 po prvním servisu. No, výkon vpravdě křečovitý. Musel jsem se trochu rozhýbat, ale kam jsem neviděl, tam jsem si netroufal. A kam jsem viděl, tam taky ne :-). Prostě první RZ po ráně byla hrůza hrůzoucí. I když jsem neměl zase tak hrozný pocit, čas mluvil jasně. 30s na kolegu Hrabce bylo fakt peklo. Nečekal jsem, že dostaneme tolik. Nebyl jsem z toho smutný, naštvaný, nebo tak. Jen jsem nečekal tak moc. Ale my jsme rozhodně nejeli nějaké pěkné pneumatiky (schválně) a ani jsme nevyužili možnosti auta, které využít šli. Na stranu druhou jsem si párkrát „pre divákov“ zatáhl ručku okolo balíku, aby se to nějak hezky otočilo. Počet „ruček“ se zvýšil asi o 400% oproti minulým třem letům :-). Druhá RZ „Špičky“ už nebyla taková tragédie, i když jsme dostávali furt, už jsem si mnohem více troufal do katů a nevrkal kvůli každé kravině. Roman četl fakt skvěle, spolupráce fungovala absolutně na jedničku. A ztráta byla někde u 0,7s/Km proti Zbyňovi, což jsem považoval za dobré. Vojáčka neřeším, ten je divnej :-). Roman pochválil, zhodnotil že RZ1 byla hrozná a nelíbila se mu (můj výkon), ale za dvojku už jsem dostal trošku pochvalu, že to připomínalo závody.

A po servisu jsme jeli na závod do vrchu a z vrchu. Tedy RZ Vsetín. Neskutečné letiště. Pepík Vojáček tam na startu v přímém přenosu ukroutil poloosu a odstoupil. Tím se do čela posunul Hrabec a my si pořád jeli to svoje. Při sjezdu jsme měli drobnou krizičku, kdy nám to trošku uteklo na štěrku, jinak jsme to prostě projeli. A konečně zase začali někoho porážet. Přesně vteřinu jsme dali Lukáši Nekvapilovi, nechali jsme za sebou Péťu Garguláka a další, třeba i mnohem silnější auta. Jo, taťka je zpátky :-). Jen pro škarohlídy, my jsme nejeli v závodním režimu, myšleno co do techniky. Nejeli jsme ani nějaký super gumy. Závod jsme obětovali znovu získání sebedůvěry a hlavně otestování převodovky. Z tohoto pohledu je pro nás výsledek opravdu dobrý. Ne skvělý, ale dobrý. Převládá spokojenost a hlavně, i když to byl příšerný závod, dalo mi to velkou chuť se do toho zas pustit naplno. V cíli RZ5 na nás čekal náš tým s plácačkami i moje přítelkyně. To bylo moc hezké překvapení. To jsme ještě netušili, že to je rovněž RZ poslední. Tedy, s Romanem jsme říkali už v pátek, že bychom se moc divili, kdyby se na Vsetíne udržel průměr pod 120 Km/h. Neudržel a RZ6 byla zrušena sportovním komisařem. Takže jsme přišli i o ten pocit „dojeli jsme do cíle, díky Romane“. Že jsme v cíli nám řekl Renda Dohnal před přeskupením. A pak začala další fraška. Tam jsme stáli 45 minut.

Volný čas jsme věnovali konzumaci zmrzliny, pokecu s Pavlem Dreslerem, Plutem a dalšími rally postiženci. To bylo ještě fajn. Pak jsme jeli přes celé město do UP, kde jsme odevzdali výkaz. Ano, výkaz jsme neodevzdali v poslední ČK u cíle, ale v UP, kde ale nebyla ČK. Takže jsme vlastně všichni ještě na trati? :-) No v UP jsme se jen zase otočili na parkovišti a jeli k rampě. Tu absolvovali ti, co měli dostat poháry a pak ti, kteří si ten pocit chtěli užít, když už jeli takovou dálku. Třeba my. Někteří to vzdávali a otáčeli svá auta a jeli rovnou do servisu. A na tu rampu, přátelé, jsme čekali další 1,5 hodiny. Hrozný. No, celé to už korunoval pouze pán na rampě, který nás vítal v cíli slovy nelichotivými pro soutěž. Raději nezveřejňovat.

A proč jsme vlastně všichni takoví naštvaní? Ukážu vám hrubou kalkulaci nákladů závodu:

Doprava WRCko týmu na soutěž a zpět: 4000 Kč
Seznamovací jízdy: 1000 Kč
ONI + odpad. pytel: 200 Kč
Vklad (startovné) + pojištění: 9160 Kč
Pronájem vozu: 35000 Kč (částka je průměr v Hondách tř. 9)
Jídlo a další výdaje WRCko tým: 2000

Celkem: 51360.-

A tak tedy, náklad na jeden kilometr ostré jízdy na RZ je 1467 Kč/Km. A to prosím s obstarožní Hondou Civic, což je jedna z nejlevnějších forem závodění. Nechci vědět, kolik stály pronajaté R5ky, Imprezy a podobné „nesmysly“. Osobně je mi úplně jedno, kdo za to může nebo nemůže. Jestli ředitel, Franta u trati nebo Mickey Mouse. Za tyhle peníze jsem mohl letět na 14 dní na Kubu. I když jsem si jako jednu z první reakcí přečetl na Facebooku jakési štěkání na téma „Tak si to pojďte zkusit pořádat vy“, oceňuji, že pan Póč projevil lítost a uznal chybu(y) realizačního týmu. A ti co chtějí dokola říkat „tak si to zkuste uspořádat vy, když jste tak chytří“ vzkazuji „Tak víte co? Pojďte si to jednou taky zkusit zaplatit a absolvovat vy, drazí pořadatelé!“. Respektuji, že uspořádat rally musí být strašně těžká práce a vážím si každého, kdo se do toho pustí. Ale „tak nám to pojďte ukázat“ není argument do diskuse. Kdybych se já snažil opravit Hondu, dopadlo by to dost bledě. Ale nepoužil bych na Petra Koláře argument „tak mi to pojď ukázat ty, když jsi tak chytrý“. Sklapl bych a řekl něco ve smyslu „jsem de*il, neumím to, rozbil jsem to“.

Nicméně, děkuji Romčovi za super spolupráci, ubytování a podporu. Děkuji týmu (táta, Evička) za úžasnou podporu a servis pro nás. Na dálku pak Helče a kraťasovi za to že na nás nezapomněli.

Děkuji přítelkyni Denisce, že přijela, fotila a že jsme společně spustili projekt na podporu Nadačního fondu šance onkoláčkům a samozřejmě za podporu.

Děkuji kamarádovi „pupovi“, že nás odvezl a přijel podpořit. Děkuji Kolář Racing za perfektně připravené auto, já tenhle tým prostě žeru :-). Děkuji ex-spolujezdkyni Verče Havelkové, že vážila cestu a mávala. Ale mávala i Zbyňovi Hrabcovi, tak děkuji jen polovičatě :-).

Protože Kopná asi fakt nebude, tak vymýšlíme co dál. Do Rally Vyškov bychom rádi něco jeli, protože pauza je to moc dlouhá a do Vyškova už bych chtěl jet s Hondou s kterou umím. Uvidíme.