A ještě jednou Dan Landa v autorském komentáři k Rallye Šumava, kde se fanoušci rallye z eWRC dozví, kdo je to Velký vezír a jak to vlastně všechno bylo…

"Nejkrásnější rally v mém životě? Rozhodně Rally Šumava 2015. Jak už jsem napsal ve vyjádření, udělal jsem jezdeckou chybu. Řízl jsem to na šestku přes trávu, která schovávala škarpu. Nešlo o selhání techniky. Šumavskou misi lze jinak hodnotit po všech stránkách kladně, a to hned z několika důvodů. Jednak jsem mohl na penzionu při bowlingu férově ukořistit spolujezdci Petrovi Novákovi titul „Velký vezír“, který na mně získal podvratným a zákeřným vítězstvím 10:0 ve stolním fotbálku, dalším důvodem proč se radovat je, že jsme celí. A v neposlední řadě jsme si jízdu s WRC do poslední chvíle neuvěřitelně užívali. Rychlost je radost, a o tom to je.

Seznamování ale neprobíhalo hladce, po testu cca 15 kilometrů ve WRC u Káji T. za barákem po zhruba dvouleté pauze v závodění jsem byl vhozen do vody. Utopil jsem se hned na první RZ, protože jsem dlouhým čekáním na startovací zelenou spálil hned na startu spojku, a jen zázrakem nám neshořelo auto. Těch zázraků ovšem bylo na této rally hned několik. Například to, že jsme další den ráno bez úhony přestáli první, 25 km dlouhou rychlostní zkoušku. První ostré kilometry se Škodou Fabia WRC skřípaly snad ve všech ohledech. Ale hlavně na brzdách a při startech. Jedinou obavou před RZ bylo, abych se vůbec rozjel. To jsme ovšem vychytali hned na druhé sobotní RZ, když jsme zvolili startovací program „výjezd babičky z garáže“. Stejně tak tvrdošíjně odmítala Fabie nastupovat do retardérových (někdy mám pocit, že je to odvozeno od slova retard) smyků. A tak se člověk učí. Velký smyk je stejně ztráta, takže je dobře, že to koncepci tohoto vozu moc nesvědčí.

Zato se mu líbí rychlost. S každou další RZ nám rostla chuť se s radostí vozit rychleji a rychleji. S každým dalším kilometrem přibývaly informace o autě.

Když jsme s Petrem najížděli do pravé čtyři tač (od anglického touch – dotkni se (trávy)), nikdy by mě nenapadlo, že se pár desítek metrů za takhle jednoduchou mírnou zatáčkou znovu narodíme. Blížím se na roztočenou šestku k apexu zatáčky a vidím travnatou krajnici. Dám to tam malinko víc, ať nemusím ubírat, napadlo mě. Najednou přišlo prudké škubnutí pravým kolem a už jsme byli strženi mimo silnici. Vysoká rychlost a stromy před sebou. Řekl jsem si, no tak to je asi finále. Nebylo, Petr byl trochu otřesený, ale velmi rychle se vrátil do pohody. Dnes už jsme řešili další závod, na který jsme oba velmi natěšení. Tahle kejkle velkohubého šaška Žita bude zatraceně těžká, ale to nám nebrání se o ní statečně porvat, protože cíl je cesta. Závěrem je nutno podotknout, že Petr Novák bude pro svůj přístup k téhle velmi nepříjemné havárii navždy oceněn titulem Velkého vezíra a já slibuji, že jinak už mu v životě neřeknu. Dalším kladem byla přítomnost stréca Jaryna (Jarda Kříž), který udržoval po celou dobu vynikající náladu posádky. Touha je padnout a vstát a rány nevnímat. Učenej z nebe nespad a co znamená význam slova kejkle, najdete ve slovníku na internetu, líp nás pochopíte. Mechanikům a lidem, kteří při nás stojí, velký dík. A navíc jsem vděčnej za tu šanci, a proto jen ať to sype."

Daniel Landa/Žito