Letos jsme se, vzhledem k účasti v MČR, přihlásili na Rally Bohemia 2015. Pro jezdce to byl jeho první start na této trati, a tedy velké očekávání.

Už zveřejněné startovní pořadí nás trochu udivilo. Lépe sestavit druhou polovinu startovního pole by totiž snad dokázal i Otík z komedie Vesničko má středisková nebo Pepek Vyskoč ze Švejka. Startovat za mnoha auty, která nás neporazila zatím na žádné RZ , se nám zdálo ne nedůstojné, nejsme žádné hvězdy, ale spíše nepraktické s přihlédnutím k obtížnosti tratě a případným možným problémům těchto posádek, které mnohé jely letos svůj první závod a nebyly rozjeté. A ve stejné situaci jako my byly i některé další posádky třídy 9.

Dovolili jsme se pana ředitele požádat o změnu ve startovním pořadí. Jeho odpověď byla velice zajímavá, ale pravděpodobně odpovídající jeho znalostem výkonnosti českých posádek a především sportovního podniku, který řídí. Uvedl mimo jiné i: "Na Rally Bohemia je v letošním roce přihlášeno 121 posádek MČR, takže startovní pozice třídy 9 je více jak 30 míst od konce startovního pole."

Je to sice krásné co do počtu, ale opomenul si všimnout, že startovní pole MČR ve kterém jedeme a které nás zajímá co do startovního pořadí, čítá těch posádek o "něco" méně, tedy 103, takže se startovním číslem 90 nejsme více jak 30 míst od konce startovního pole MČR, ale pouze méně jak 15. Přemýšlení a matematika mohou však některým jedincům činit trochu potíže a je nutno to chápat. Znalost podniku který řídím, by však, přece jenom, měla být o něco vyšší.

Další žádost podaná opakovaně před soutěží rovněž plody nepřinesla, tak jsme vyrazili do boje První problém nastal na RZ 1. Clio Jirky Lichovníka zatarasilo trať. A přiděloval se náhradní čas. Další hned na Sychrově, kde jsme dojeli Petra Hubáčka. Samozřejmě v nejužší části tratě. Petr se zachoval tak, jak se to opravdu vidí málokdy. Bez ohledu na riziko, které mu provedeným manévrem hrozilo, poslal své auto v nemalé rychlosti ven ze silnice na přilehlou louku. Naštěstí pro něj tam nebylo schované nic, co by mohlo auto poškodit. Petře, děkujeme, jsi opravdový gentleman. Události prvního dne pak vyvrcholily na RZ 6. Za jedenáctým kilometrem jsme dojeli posádku startovní číslo 85.

Následujících téměř 5 kilometrů jsme absolvovali ve vzdálenost čtyři až pět metrů za jejím zadním nárazníkem a čekali, zda posádka pochopí, že auto za ní jede rychleji. Nepochopila a snažila se nám ujet. Bylo jasně vidět, že jízda je za hranicí možností jak auta, tak posádky.

Asi 500 metrů před cílem se stalo to, co se dalo předpokládat. Viděli jsme "v přímém přenosu" poměrně nehezkou kolostřešní kombinaci průjezdu zatáčkou a s obtížemi jsme zůstali stát před autem ležícím na střeše přes silnici. Vzhledem k tomu, jak havárie vypadala, jsme ihned raději požádali o pomoc přes GPS. Rozdělili jsme se, jeden pomáhal posádce havarovaného vozidla, která naštěstí, jak jsme po chvíli zjistili, zraněna nebyla, druhý běžel proti a zastavoval další vozidla.

Spolu s jejich posádkami jsme odklidili vrak z cesty tak, aby se vytvořil volný příjezd pro záchranná vozidla pořadatele, ve vláčku asi 10 aut jsme vrak objeli a dojeli do cíle. Ihned jsme časoměřičům nahlásili, že budeme chtít náhradní čas, a po dojezdu do cíle jsme totéž nahlásili stykařům. Zajímavé bylo, že se za prvních sedm RZ různě "vystřílelo" 7 aut, která jela bezprostředně před námi. U každého, mimo čísla 85, to vždy bylo zvolnění a časová ztráta.

Spát jsme šli ale spokojeni s tím, že jsme si vyjeli pro druhý den takovou pozici, abychom si mohli závod na krásných tratích užívat.

Ráno začalo šokem z dalšího, a asi nejbizarnějšího, rozhodnutí pana ředitele. V případě havárie na RZ 6 dostaly náhradní čas pouze posádky, kterým byla vyvěšena žlutá vlajka, nikoliv posádky, které zastavily u havarovaného auta jako první v době, kdy žlutá vlajka vyvěšena nebyla ! Tímto velice odborným rozhodnutím, opět hodným přinejmenším geniálního mozku, nám vlastně bylo vzkázáno: Kašlete v budoucnu na všechny, kterým se něco stalo. Budete-li komukoliv v nouzi pomáhat, budete za to postiženi !

Bohudík naše morálka, na rozdíl od takové zvrácenosti, nám velí v případě potřeby pomáhat. A rally je o pomoci těm, kteří to potřebují. Na místě nehody je většinou první ta posádka, která jede za havarovaným vozidlem. A člověk, který nepochopil, že pomoc, kterou nám navíc jasně definují řády, podle nichž se rally jede, se nemá trestat, nemá žádnou rally řídit. Nepochopil totiž, o čem tento nádherný sport je.

Díky tomuto velice kvalifikovanému rozhodnutí, které nás v pořadí stálo hodně minut, jsme byli do druhého dne zařazeni za vozidlo Trabant. Jenom jsme nechápali, proč byla promíchána startovní pořadí MČR a RRC, což je, dle našeho názoru, který však nemusí být správný, v rozporu s platnými řády. A s úctou k výkonu posádek s těmito vozidly bylo však jasné, že budou další problémy.

Díky zásahu sportovních komisařů nám byl přidělen nejen náhradní čas v RZ 6, ale i rozdíl dvě minuty na auto před námi jedoucí, neboť se startovním pořadím se již nemohlo pohnout. Ne všichni časoměřiči však o tom věděli, a tak, vzhledem k tomu, že rally se stále zpožďovala, jsme se museli na téměř každém startu dožadovat dodržení tohoto rozhodnutí.

Při těchto peripetiích se takové věci, jako projetí tří pátečních RZ bez funkčního pravého předního tlumiče (díky mechanici za následně neskutečně rychle provedou opravu) a dalších tří sobotních RZ jetých s opatrností kvůli možnému problému s brzdami, jeví jako naprosto okrajové a úsměvné. Škoda, že dojem z krásných tratí letošní Rally Bohemia a poctivé práce stovek pořadatelů stojících kolem nich (sledovali jsme je při průjezdu zrušenou RZ 11) nám navždy zůstane spojen s pocitem marnosti, podobné té, se kterou Don Quijote bojoval s větrnými mlýny.