Na nedávno odjeté Rally Bohemia se mezi více jak stopadesáti startujícími posádkami objevil i Renault 5 Alpine valašskomezříčského Randy historic racing klubu. Za jeho volant usedl už tradičně Filip Randýsek a diktát mu byl připraven číst jeho obvyklý spolujezdec Honza Mikulík. Po loňském smolném odstoupení hned za cílem poslední páteční RZ kluci doufali, že letos dojedou až do cíle.

Sobotní etapu zvládli i přes problémy s alternátorem a malý výlet mimo trať dokončit na druhém místě v kategorii za nedostižnou Petráškovou Asconou. Do neděle nastupovali kluci s tím, že už to jen dojedou a bude hotovo. Jenže osud tomu chtěl jinak a po první rundě nedělních RZ přijel Renault do servisu se zaseknutým třetím rychlostním stupněm. Kluci předvedli heroický výkon, kdy někteří členové týmu doslova potili krev, a dokázali v nemožně krátkém čase problém odstranit. I přesto propásla posádka jen o minutu limit maximální ztráty pro danou sekci a musela odstoupit. Takže Rally Bohemia zůstala pro naše duo opět nepokořena.

Filip Randýsek: Jak už je výše napsáno, opět jsme Bohemku nezdolali a brali body pouze za dojetou první etapu. Dosud je to stejný scénář jako loni. Letos se nám však podařilo vytvořit opravdu kvalitní prostředí pro závodění už od samého počátku najíždění až do našeho odstoupení. Myslím si, že nemalou měrou přispěla i možnost trénování přes dva dny a také pohodová atmosféra v servisu. I přes drobné problémy s regulací dobíjení, které nás postihly už v sobotní etapě, nás Renoltek překvapoval svými jízdními vlastnostmi. Mikiho musím opět pochválit za skvěle odvedenou práci. Já osobně jsem měl z celé této akce velmi dobrý pocit, že všechno funguje tak, jak má. I když jsme v sobotu museli využít pomoc diváků při vyprošťovaní zapadlého auta po výletu mimo trať (za což jim moc děkuju) a pár dalších krizoveček třeba i při trefování se do myší díry. Nenechali jsme se rozhodit a skvěle fungovali až do nedělního konce kdy při podřazování před zatáčkou se zasekla trojka a na nás bylo rozhodnutí, jestli rally dojedeme na jeden rychlostní stupeň a nebo odstoupíme. První možnost jsem hned zamítl, protože hrozilo přehřátí vozu a s vědomím velmi špatné přístupnosti k převodovce jsme se pustili do opravy. Ta se nám nakonec povedla, ale bohužel až minutu po maximálním časovém limitu. Moc si cením perfektní práce kluků v servisu, děkuji za pomoc týmu JPmotorsport se servisním zázemím a Mikimu za to, že i když se zrovna nedaří, tak nám to závodění začíná dostávat konečně nějakou úroveň ;)

Jan Mikulík: Na bohemku jsem se moc těšil, protože mě naše dosavadní letošní starty naplňovaly optimismem, že tuto neskutečně náročnou soutěž letos dokončíme. Už při najíždění se mi potvrdilo, že se jedná o opravdu nejtechničtější soutěž u nás a RZ jako Sychrov či Šumburk mi silně připomenuly můj loňský start na slovinském Saturnusu. Ostré závodění na těchto RZ-tách mé pocity jen utvrdilo. V druhém průjezdu RZ Šumburk jsme šli mimo trať a já si poprvé v životě vyzkoušel jaké to je tlačit auto z příkopy, protože v blízkém okolí nebyli žádní diváci a ty, kteří tam byli, k nám aktivní pořadatel nepustil. Až po nějaké chvíli doběhlo pár dobrých duší ze vzdálenějšího diváckého místa a ochotně nám pomohli. Tímto bych jim chtěl moc poděkovat, protože bez nich bych to nezvládl. Při večerním servisu jsem si říkal, že to nejhorší máme za sebou a zítřek bude už v pohodě. Jak se však ukázalo, štěstí nám opět nepřalo a já si nemohl odškrtnout bohemku jako dokončenou. I přes tohle všechno a některé další nedostatky se mi Bohemka líbila a pokud to půjde pokusíme se ji příšti rok zdolat. Na závěr bych chtěl samozřejmě poděkovat našim partnerům za jejich neutuchající podporu. Další soutěží v kalendáři historiků je Pačejov, který z logistických důvodů vynecháme. Ovšem na rally Jeseníky stejně jako na našem domácím Vsetíně rozhodně chybět nebudeme.