Profil Jaromíra Tarabuse

Jaromír Tarabus (21. 3. 1977) patří v současné době k nejsledovanějším jezdcům nejen na českých tratích, ale i v zahraničí. S Jaromírem jsem se seznámil za mé aktivní kariéry, a to při přestupu do třídy N2, kde v této třídě sváděl nezapomenutelné souboje s Josefem Sedláčkem. Blíží se Barum Rallye 2015 a v nedávné době vyšla zpráva, že se ve startovní listině objeví Škoda Fabia R5 soukromého týmu Romana Kresty a za volant se posadí Jaromír Tarabus, navigovaný Danielem Trunkátem. Rozhodl jsem se Jaromíra připomenout kratším rozhovorem.

Jaromíre, jak jsi se dostal k rallye a co Tě k tomuto sportu přivedlo?

„V mládí jsme s kamarády, s nichž se potom stala skupina známá jako Rallysport Příluky, jezdili po lesích i obcích naše soukromé závody na kolech. Řekl bych, že možná z toho vznikla touha po rychlosti s následným porovnáním s časy soupeřů. A samozřejmě jsme se od dětství chodili dívat na Barumku a později i na jiné závody MČR. Před vojnou jsem dostal příležitost být součástí týmu Zdeňka Hustáka a vypomáhal jsem jako jakýsi pomocný mechanik. Po návratu z vojny mě oslovil Pavel Prášil, zda bych neměl zájem sednout si vedle něho na sedadlo spolujezdce. Tuto nabídku jsem přijal, ale pro získání licence jsem předtím musel absolvovat ještě pět závodů ve slalomu. Naším prvním a posledním společným startem byla hned evropská Barum Rally s „áčkovou“ Škodou Favorit 136 L. Ještě v tomto roce jsem se pak postavil s tímtéž Favoritem na start tehdy volného podniku, Rallysprintu Kopná, v roli řidiče. Spolujezdce mi dělal Daniel Zpěvák. Od té doby už jsem zůstal za volantem.“

Rallye jezdíš na vysoké úrovni, věnuješ tomu spoustu času. Jaký názor na tento sport má tvoje rodina?

S mojí manželkou Petrou jsem začal chodit v době, kdy už jsem aktivně působil v tomto sportu a mám od ní plnou podporu. Moji rodiče vzhledem k bezpečnostnímu riziku nejsou příliš rádi, že provozuji právě tento sport, ale když už se mu věnuji, tak mi fandí.

Když jsi se rozhodl aktivně provozovat rallysport, měl jsi nějakého rádce?

Nějaké souvislého rádce od počátku jsem neměl, ale v začátcích jsme si pronajímali závodní auto od Miroslava Mikulenky, takže s tím jsme byli hodně v kontaktu a určitě nám nějakou radou přispěl. Svým způsobem jsou vždy „učitelé“ i rychlí soupeři, kteří člověku nastaví laťku a on pak musí intenzivně řešit, kde může ještě zrychlit. Postupně jsme pak sbírali a sbíráme rady od různých lidí, se kterými jsme se během našeho putování rallysportem setkali a stále setkáváme. V současnosti je to zejména Roman Kresta. Člověk se stále učí a musí se učit stále něco nového, jak se vyvíjí technika i celý sport.

Jezdil jsi s dvoukolkami a potom jsi přešel na čtyřkolku. Jaký byl přechod a jaké změny jsi musel udělat?

Prvním závodem se čtyřkolkou, s Fiatem Abarth Grande Punto S2000, byla Jänner Rallye v roce 2008. Tento dobře rozjetý sněhový závod jsme nedokončili kvůli kuriózní havárii na známém diváckém místě na RZ Pierbach, protože jsem nechtěl rozbít čelní sklo o jednu z dřevěných tyčí, které zde vytyčují krajnice kvůli závějím sněhu. Já tu tyč objížděl a z toho důvodu jsme narazili v minimální rychlosti do stromu. Druhým závodem byla rychlá asfaltová Valašská Rally, kde jsem se prostě celý závod učil a až na poslední rychlostní zkoušce jsme dosáhli přijatelného času. Pak jsem musel několik měsíců vynechat kvůli zranění rukou, které jsem si přivodil při banální domácí práci. Za volant jsem se po operaci vrátil až v létě na Horácké Rally. Následně se nám podařilo zajet třetí místo absolutně na Rally Bohemia a druhé na Kopné. Od té doby už se nám s Danem Trunkátem dařilo jezdit s Abarthem ve špičce. Na závodění s Abarthem máme krásné vzpomínky, byť díky starší koncepci nedosahoval kvalit novější Fiesty S2000 a zejména Fabie S2000.

Za svoji kariéru jsi vystřídal hodně aut, která mají určitě svá specifika. Řekni něco k tomu něco bližšího.

Každé auto žádá určitý styl jízdy a nastavení. V začátcích mé kariéry pro mě byl rychlý závoďák i takový enkový Nissan Micra. Hodně let jsem strávil v neskutečném držáku Honda Civic, což už je ovšem rychlé auto i doopravdy, tedy hlavně na rovinkách. Díky spolupráci s Danem Trunkátem jsem se postupně dostal do špičkové závodní techniky. Tou první byla divoká Suzuki Ignis S1600. Při testech jsem s Ignisem bojoval a za jízdy mi to připadalo takové, jako bych měl defekt. Vše jsem konzultoval s Pavlem Valouškem, který toto auto již znal velice dobře, a ten mi jenom řekl: ,,Musíš držet plyn,“ a pak to fungovalo. Jak jsem řekl, bylo to „divoké“, neklidné auto, těžké na řízení, ale zároveň se nám s ním podařilo dosáhnout našich prvních výrazných výsledků v absolutním pořadí. Závodění s ním jsme si moc užívali a také na něj rádi vzpomínáme.

Rallye jezdíš už dlouho jak u nás, tak ve světě. V posledních letech se v ČR přihodilo několik vážných nehod a od toho se odvíjí umístění diváckých míst na RZ, včetně páskování a zákazu vstupu. Jaký na to má pohled zkušený jezdec a jaký je rozdíl mezi pořadateli v ČR a ve světě?

Rallye má v naší zemi v posledních letech smůlu v tom, že se tyto události vůbec staly, protože to vždy byla bohužel velmi nešťastná shoda několika okolností. Vše bylo umocněno mediálním podáním. Myslím si, že u nás jsou přísná bezpečnostní opatření na nejvyšší úrovni. V ostatních zemích to tak přísné není, snad jen kromě Belgie, kde je kladen také velký důraz na bezpečnost. Ale kdo sledoval MS například v Polsku, tak si určitě všiml, kde a jakým způsobem diváci tento závod sledují.

K dnešnímu dni jsi absolvoval 133 závodů. Který závod je nejoblíbenější a nejnáročnější?

Nejoblíbenější soutěží je samozřejmě Barum Rally, protože je to naše domácí soutěž a máme zde spoustu fanoušků. V posledních dvou letech se věnujeme Mistrovství Evropy i zde se jezdí krásné a velmi různorodé soutěže. Když vezmeme třeba Estonsko, Řecko, Irsko, Švýcarsko, Korsiku, všechno jsou to krásné a charakterově zcela odlišné závody. Za hodně obtížnou považuji Korsickou Rally, protože tam to je „ze zatáčky do zatáčky“ a na první pohled jsou všechny stejné. Ale při závodě zjistíš, že každá je jiná. Hodně náročná byla také například Rally Wales, hned na první RZ jsme tam měli tři velké krizové situace a s Danem jsme si říkali, že snad tuto soutěž ani nemůžeme dokončit. Přesto jsme ji nakonec úspěšně dokončili na hezkém 5. místě v PWRC. Ale jak říkám, zpočátku to bylo jako „Alenka v říši divů“. Zkrátka, každý závod je náročný něčím jiným a tuto náročnost často ještě násobí povětrnostní podmínky.

Kariéra Jaromíra Tarabuse

V roce 1998 absolvoval svůj první závod, jako spolujezdec Pavla Prášila, a to Barum Rallye. Tento závod nedokončili z důvodu havárie. V tomto roce se jel volný podnik, kterým byl Rallysprint Kopná a zde si vyzkoušel roli jezdce. Při tomto závodě jej navigoval Daniel Zpěvák a se Škodou Favorit 136 L obsadili 36. místo.

Se Škodou Favorit se přihlásili v roce 1999 na Barum Rallye a z tohoto závodu odstoupili. Do druhého závodu této sezony, Rallysprintu Kopná, který byl volným závodem a jejich posledním v tomto roce, se přihlásili s Nissanem Micra. Zde přišel první Tarabusův úspěch, když vyhrál třídu N1 a celkově skončil devatenáctý.

V sezoně 2000 se vedle Tarabuse posadil Igor Norek, s Nissanem Microu odjeli kompletní seriál MČR Sprintraly a Jaromír se stal mistrem ve třídě N1. S Igorem Norkem vytvořili stabilní posádku, která se ve startovních listinách pravidelně objevovala až do roku 2004. Samozřejmě byly vyjímky, kdy Jaromíra Tarabuse navigoval někdo jiný.

V roce 2001 změnil Tarabus závodní auto a na prvním závodě MČR Sprintrally v Okříškách se objevil v Hondě Civic VTi. S tímto autem odjel celkem sedm závodů, z toho šest v MČR Sprintrally a jeden v MMČR, kterým byla domácí Barum Rally a zde na místě spolujezdce seděl Jaroslav Blažek. V tomto závodě se umístila tato posádka na celkovém 29. místě MMČR a ME. Třídu N2 Tarabus vyhrál. V absolutním pořadí MČR Sprintrally třídy N skončil Míra na 15. místě, ve F2 obsadil sedmou příčku a opět slavil titul ve třídě, stejně jako v roce 2000.

Pro rok 2002 zvolil účast v MMČR a v tomto mistrovství zvolil účast ve třídě N2 s osvědčenou Hondou Civic VTi. Vstup do tohoto mistrovství úspěšně zvládl a na prvním závodě, kterým byla Rallye Šumava kde vyhrál třídu N2, celkově v MMČR a ME skončil na 18.místě. Rallye Český Krumlov nedokončil pro poruchu převodovky. V tomto závodě vytvořil posádku s Miroslavem Staňkem. Druhým závodem, který nedokončil, byla domácí Barum Rally, kde odstoupil opět pro poruchu převodovky. První rok v MMČR zakončil na 22. místě ve třídě N, ve F2 obsadil 11. místo a ve třídě N2 se umístil na 2.místě. V MMČR 2003 odjel sedm závodů opět s Hondou Civic VTi, jeden závod MČR Sprintrally na Kopné odjel se Štěpánem Formanem se Škodou Favorit 136 L a s tímto autem neprojeli cílem z důvodu technické závady. V celkovém umístění MMČR si připsal Tarabus 20. místo ve třídě N, devátý skončil ve F2. Druhá sezona v MMČR mu přinesla zisk titulu mistra ve třídě N2.

Sedm závodů MMČR čekalo Tarabuse v roce 2004. V úvodním závodě na Šumavě dělal spolujezdce Miroslav Staněk, zde se umístili ve třídě N2 na druhé pozici a celkově obsadili 29. místo. Na Rallye Matador Tatry-Valašské Rallye, v Českém Krumlově a na Barum Rally jej navigoval Igor Norek. Na Rally Bohemia, v Třebíči a na Rallye Příbram si vyzkoušel diktát Václava Vorla. V celkovém hodnocení třídy N skončil na 3. místě.

V roce 2005 čekalo Tarabuse devět závodů, v šesti závodech se s Tarabusem svezl Václav Vorel, na Rallysprintu Kopná byl na místě spolujezdce Štěpán Forman, na Barumce Igor Norek a poslední závod této sezony naznačil vytvoření nové posádky, protože na Sprintrally Vsetín si vyzkoušel roli spolujezdce u Jaromíra i Daniel Trunkát. Začátek spolupráce s Danielem Trunkátem byl pro Jaromíra klíčovým okamžikem, protože v té době pro něj bylo stále obtížnější sehnat peníze na závodění a jeho další účinkování v rally bylo nejisté. Tuto otázku začal od této chvíle v posádce manažersky zajišťovat Daniel Trunkát. V celkovém vyhodnocení této sezony MMČR skončil Tarabus na 45. místě a vyhrál třídu N i třídu N2. V mistrovství Slovenska se umístil na 3. místě třídy N2. V MČR Sprintrally obsadil 6. místo ve třídě N a pátý skončil ve třídě N2.

Náročná sezona čekala Tarabuse v roce 2006, kdy odjel deset závodů. Sedm podniků odjel v MMČR, dva v MČR Sprintrally a jedenkrát jsme jej viděli v Poháru ČR, kde si vyzkoušel jízdu ve Škodě Felicii Kit Car. Náročnost sezony nebyla v počtu závodů, ale v použití závodní techniky. Šestkrát jsme jej viděli v Hondě 1,6 VTi, na Rallysprintu Kopná si vyzkoušel Suzuki Ignis S1600, v tomto autě odjel poslední dva závody v Třebíči a ve Vsetíně. V MMČR se umístil na prvním místě ve třídě N a tu samou příčku obsadil ve třídě N2. Díky absolvování dvou závodů MČR Sprintrally skončil na celkovém 22. místě, na desátém místě skončil ve třídě S1600 a 12. místo obsadil ve třídě A.

V Suzuki Ignis S1600 jsme viděli Tarabuse na čtyřech závodech v roce 2007. Pro poslední dva závody v Třebíči a Barum Rally zvolil stejného výrobce, jen změnil typ auta a vyzkoušel si Swift S1600, Barumku nedokončil pro havárii. S jednou vyhranou RZ a bodovým přídělem ve výši 31 bodů skončil celkově na 10. místě MMČR, druhý ve třídě A a A6.

Pro rok 2008 si vybral Jaromír Fiat Abarth Grande Punto S2000 a s tímto autem jsme jej viděli v MMČR a posledním závodem v této sezoně byl závod MS Wales Rally GB, kde v celkovém hodnocení skončil na 21.místě a 5. v PWRC. V MMČR se umístil v absolutním pořadí na 10. místě.

Úvodním závodem sezony 2009 byl závod MS Rally Norway a z tohoto závodu si přivezl body za 19. místo absolutně a 6. v PWRC. Tento závod odjel s Fiatem Abarth Grande Punto S2000 a s tímto autem odjel dalších osm závodů. Třetím závodem v tomto roce bylo MS v Portugalsku, kde si vyzkoušel spolupráci s Filipem Schovánkem. V Rally Vysočina Telč zavzpomínal na jízdu v Hondě Civic VTi a s Petrem Machů skončili celkově devatenáctí. Dalším závodem, kde neseděl vedle Tarabuse Daniel Trunkát, byl Rallysprint Kopná, který vyhráli absolutně s Igorem Norkem. V posledním závodě tohoto roku si na Rally Vsetín vyzkoušeli s Danielem Trunkátem Škodu Fabii S2000 a z důvodu závady na elektroinstalaci neprojeli cílovou rampou. V celkovém hodnocení této sezony skončil Jaromír v MMČR na 5. místě a v PWRC na 21. místě.

Následující sezona byla ve znamení čísla 10. Deset závodů v roce 2010. Jenom to znamení přerušila Rally Bohemia, protože místo Fordu Fiesta S2000 si zvolil Jaromír Tarabus Škodu Fabii S2000. Dva závody odjel v zahraničí, a to Cyprus Rally zařazenou do IRC (4. místo absolutně), a také se objevil ve startovní listině na Golden Stage Rally (6. místo). V hodnocení IRC skončil na 16. místě a v MMČR se umístil celkově na 3. místě.

Jedenáct závodů v roce 2011 odjel s Igorem Norkem a na Rallye Sanremo svezl Václava Vorla. V tomto roce jsme Míru viděli ve čtyřech značkách závodních aut. Barum Rally jel s Mitsubishi Lancer Evo IX, na Valašské Rally, Rally Bohemia a v Rallye Sanremo si vyzkoušel Škodu Fabia R2. V Lužických horách řídil Ford Fiesta S2000 a v ostatních závodech Fiat Abarth Grande Punto S2000. V MMČR se umístil na celkovém 16.místě a v MČR Sprintrally skončil na 5.místě.

Rok 2012 znamenal návrat Daniela Trunkáta na místo spolujezdce. Pro celou sezonu zvolili Škodu Fabia S2000. V konečném hodnocení MMČR skončil na 3. místě, v IRC obsadil 33. místo a v Evropském poháru střed byl šestý.

V sezoně 2013 jsme viděli posádku Tarabus-Trunkát v devíti závodech se Škodu Fabia S2000 a výsledkem tohoto roku bylo 3. místo v MMČR a 15. místo obsadila tato posádka v ME a v Evropském poháru.

Pouze ve dvou závodech MMČR jsme viděli Jaromíra Tarabuse opět s Fabii S2000 v roce 2014. Důvodem toho byla účast této posádky v ME. V tomto mistrovství se odjeli osm závodů a součástí MMČR byla Jänner Rallye a Barum Rally. V MMČR se umístil na celkovém 6. místě a v ME obsadil 12. příčku.

Pro letošní sezonu zvolili také Fabii S2000 a účast v ME. Prvním závodem letošního roku byla Jänner Rallye, kde získal Jaromír body za 4. místo v ME. V Irské rally se umístil na osmém místě a ze závodu MMČR Rally Hustopeče odstoupil, protože účast v této rallye bral jako přípravu na Ypres Rally, kterou dokončil na celkovém 7. místě.