Michal Benda začínal s motoristickým sportem v týmu Motorplus coby mechanik svého bratra Jiřího. Poté sám šest let usedal za volant soutěžního vozu a jezdil Volný pohár. Po několikaleté odmlce se k závodění vrátil – ovšem nikoliv do rallye, nýbrž do kartcrossového MASCOM Cupu. Nyní stojí před další velkou výzvou, když si na předposledním podniku letošního autokrosového MMČR v Dolním Bousově odbude premiéru v kokpitu speciálu královské divize SuperBuggy.

Michale, můžeš vzpomenout na tvoje motoristické začátky?

„Můj brácha Jirka jezdil dlouhá léta rallye s kitovou felicií a octavií. S jeho auty pak jezdil Zdeněk Janda alias Mr. Cimbu. Já je doprovázel jako mechanik a od toho už bylo k volantu blízko. Od roku 2002 jsem také šest let jezdil rallye, konkrétně Volný pohár s favoritem. Mým spolujezdcem byl Michal Šafář, dnes šťastný otec dvojčátek. Dodnes jsme dobrými kamarády. Soupeřili jsme například proti Láďovi Kopelentovi s kitovou felicií, který má za sebou hodně bohatou a úspěšnou kariéru i na republikové úrovni. Cením si hlavně titulu ve třídě A1 z roku 2006. Bylo to však finančně časově náročné natolik, že jsem auto prodal a skončil.“

Jak na rallyové působení vzpomínáš s několikaletým odstupem?

„Soutěže jsou krásné. My jsme tři bráchové a vlastně jsme závodili všichni. Já, Jirka i David, který kdysi s peugeotem bojoval proti Martinu Ballkovi a jeho felicii. Zajímavou osobností Volného poháru byl Libor Pavlata. S červeným enkovým escortem jel perfektně, pak koupil áčkového. S tím už se trápil a nakonec jej neprodal nikomu jinému, než samotnému světovému šampiónovi z čtyřiaosmdesátého Stigu Blomqvistovi.“

Zajímavý vozový park vlastnil také tvůj bratr Jiří. Kde je konec jednotlivým autům?

„Kitovou octavii od bráchy koupil Zdeněk Janda. Tu úzkou pak Auto Jarov a po tratích rychlostních zkoušek jí dlouho vodil Vláďa Berger. Kitová felda skončila kdesi v Maďarsku. Toho lituji dodnes. Měl jsem jí koupit. Byla nejhezčím autem a závodit se s ní dalo za pár korun. Stačilo jen vymývat poloosy a jela jako blázen. Zato ufinancovat oktávku byla síla. No a brácha nyní do historiků staví Ladu VFTS.“

K závodění ses vrátil, ale ne do rallye. Jak se zrodilo tvé kartcrossové působení?

„Kamarád Tomáš Svoboda, jehož děti jezdí RacerBuggy, mě naverboval, ať zkusím novou, zajímavou a finančně dostupnější třídu – kartcross. Byl jsem se podívat, zaujalo mě to a tak jsem od Romana Kalvody koupil ex-mistrovskou bugynu po Ondrovi Šlechtovi s motorem honda. Pak jsem jí prodal Tomášovi Svobodovi. Chtěl jsem totiž vyzkoušet yamahu a pořídil jsem auto od Honzy Vítka. To jsem posléze prodal soutěžákovi Martinu Hudcovi, od nějž jsme jej nedávno koupili zpět. Mezitím jsem koupil další mistrovský speciál po Šlechtovi, tentokrát už ale s motorem yamaha.“

Jak hodnotíš letošní kartcrossovou konkurenci?

„Konkurence je veliká. Tak zhruba prvních deset jezdců letí pořádnou kládu. Za špičku považuji Honzu Kuneše a Kubu Mrvku. Hodně hezky se rozjeli Zdenda Paul a Kuba Povolný. Ti mají k závodům, coby bývalí motokrosaři, hodně blízko. Je to hodně i o štěstí, zvláště poté, co byly od letošní sezóny zavedeny semifinálové jízdy. Ty mohou pomoci i ublížit. I z třetí řady se totiž dá zajet pěkný výsledek.“

Máš nějakou oblíbenou trať?

„Moc se mi líbí rakouský Nordring, kde jsem loni vyhrál. Pokud je sucho, mám rád také Dolní Bousov. V oblibě naopak nemám Poříčí nad Sázavou. Kdysi se mi líbilo, ale po poznání rychlejších tratí mi přijde hrozně pomalé. Auto se tam pořád někam hrabe a škrábe. Proto se mi mnohem více začaly líbit třeba Humpolec, Přerov či rallycrossová verze Sedlčan, tedy takové více rallyové a srdcové tratě. Líbily se mi i Veľké Uherce. Pokud se zlepší organizace, určitě je rád pojedu znovu.“

Jezdil jsi rallye i autokros. Zkus obě disciplíny porovnat?

„Na soutěžích se daleko více svezeš. Jsou ale zase daleko hektičtější, složitější na organizaci a samozřejmě finančně náročnější. Autokros je mnohem pohodovější, je dost času na jídlo a pití. Na druhou stranu v areálu strávíš tři dny, na každou jízdu čekáš věčnost, a pokud odjedeš vše, svezeš se za celý víkend nějakých padesát kilometrů.“

A co tvé závodnické vzory?

„V rallye jsem fandil Richardu Burnsovi. Líbil se mi nejen svým jezdeckým stylem, ale připadal mi i jako takový skromný, obyčejný klučík. U nás je to Venca Pech a rád mám také Romana Krestu, byť je to trochu nervák. V autokrosu se mi líbí Kuba Kubíček. Je na něm vidět, že jezdí od mala, nebojí se předjíždět. Skvěle letos jede Boris Vaculík a v Poříčí jsem moc držel palce Radku Jordákovi, který zde při svém letošním ojedinělém startu dokázal zvítězit.“

Jaké máš plány do závěru letošní sezóny?

„Jelikož v MASCOM Cupu jsem po sedlčanském přísném vyloučení obdržel distanc na tři závody, v Dolním Bousově si odbudu premiéru v královské divizi SuperBuggy. Startovat budu s „bavorákem“, půjčeným od Aleše Pařízka. Byl jsem s ním už testovat v Kosicích a dojmy mám skvělé. Velká bugyna oproti kartu mnohem lépe péruje i tlumí, člověk si jí musí před zatáčkami rozhodit a poslat jí bokem. Uvidím, jak mi to padne a podle toho budu uvažovat o její koupi. Každopádně se na SuperBuggy moc těším.“

V Dolním Bousově se prý představíte jako velký tým?

„Ano, je to v plánu. S kartem od Tomáše Svobody pojede můj bratranec Patrik Plachý, jenž si v Poříčí nad Sázavou odbyl svoji závodnickou premiéru s bugynou od Vlasty Buriana. Můj brácha David zase pojede mým kartem, soused Petr Fallada, který v rallye jezdil jako spolujezdec s Filipem Ballkem, pak pojede mého staršího karta, kterého koupil od Martina Hudce. Chybět samozřejmě nebude ani můj dlouhodobý týmový kolega Kuba Mrvka a také mechanici Honza Poš a Tomáš Mutant a velká pomocnice a podpora – moje dcera Tereza.“

Foto: Jan Pilát