Je to už hodně let, co padlo rozhodnutí jet alespoň jednou za rok podívat se na světovou rally. Už od prvního Německa jsme se bavili, že určitě musíme dát Finsko. Roky utíkaly, počet návštěv v Německu se dostal na čtyři, byla Sardinie, bylo Polsko. Ale stále chyběla ona rally v zemi zaslíbené. Proto jsem se rozhodl, že budu burcovat partiju na to Finsko, a i vzhledem k tomu, že Polsko se jelo v termínu našich RC závodů, byla volba Finsko. Začal jsem shánět informace o letenkách, půjčení auta v Helsinkách atd. Bohužel většina kamarádů nebyla přikloněna leteckému dobrodružství a všichni mě přemlouvali na cestu autem. Bohužel i cena letenek nebyla tak příznivá jak bývala a jak psali kluci v předešlých článcích o Finsku. Byl jsem přemluven na cestu autem.

Začal jsem sbírat informace, pročítal fóra a taky jsem pár věcí konzultoval s našim finským kamarádem. Pro zkrácení cesty jsem se snažil najít lepší variantu, než trajekt z Tallinnu. Bohužel trajekt z Polska je už nějaký ten rok zrušen – asi nebyl zájem. Takže asi jediná cesta jak se dostat autem do Finska je přes Tallinn do Helskinek. Takže od nás ze Zlína nějakých 1500km do Tallinnu. Začal jsem předběžně plánovat cestu a zjišťoval ceny trajektů. Další přípravy se týkaly plánování průběhu samotné soutěže. Předem bylo jasné, že to uděláme ve formátu bez přejíždění – takže shake, servis, 2 RZ pátek, 2 RZ sobota, 2 RZ neděle.

Pak už jsem jenom plánoval trasu a časový harmonogram jízdy. Nakonec padla volba na odjezd v úterý 21:30 ze Zlína. Všichni dorazili včas, do auta se všecko vlezlo a mohlo se vyrazit směr velké rallyové dobrodružství. Cesta přes Polsko v noci má svoje nesporné výhody, které jsme poznali při cestě zpět. Šlo to docela dobře. Dálnice v Polsku z našeho směnu není zpoplatněná. Někdy se doopravdy člověk diví semaforům a zvláštním přejezdům přes všechny čtyři pruhy, kde jsou domácí schopni hodně riskovat nehledě na rychle přijíždějící vozy. Nicméně cesta nočním Polskem není taková hrůza a docela to šlo. Pak nás ale čekaly pobaltské země a to přes den. Žádné dálnice, spousta rekonstrukcí … Cesty jinak hezké – rovné – ale rychle se tam jezdit nesmí a je tam hodně radarů. Cesta do Tallinnu trvá zhruba 20 hodin a je nudná a únavná. Pozitivní je cena PHM (v našem případě nafty) v Estonsku. U Tallinnu se dal koupit za 0,999 EUR/litr. Pak už následuje příjezd do přístavu – pár hodin odpočinku a nalodění se na předem koupený trajekt (22:30 večer). Na trajektu se natáhneme na zem, ale spát nelze, navíc cesta je krátká. Ve Finsku si na první Neste Oil kupujeme rally passy a nabíráme směr Jyvaskylä – shake. Tam dojedeme zhruba ve čtyři ráno a dáváme krátký odpočinek.

Máme od finského kamaráda doporučeny legendární 3 skoky na konci shaku. Ještě před uzavřením si procházíme zhruba kilometr, ale chuť na skoky je obrovská. Hledáme to správné místo. Jsme u prvního největšího skoku a nemáme i špatný výhled na další dva. Příjezdem prvního závodního auta mě osobně běhá mráz po zádech. Druhé průjezdy jsou ještě lepší a v jejich průběhu se přesuneme do těsné blízkosti skoku na druhou stranu silnice. Auta lítají kolem nás a každý jejich dopad cítíme pod nohama i my. Rallyové vzrušení je obrovské. Zvuk letícího auta, výška ve které se auto nachází a již zmiňovaný dopad – ptám se proč jsme tu nebyli již x-krát. Do našeho místa přichází asi až moc lidí a pořadatelům se to nelíbí a místo vyklidí. Jdeme do protahováku před skoky. I na tomto místě je se na co dívat. Mimochodem je to místo, kde to zahodil Breen (to jsme ale neviděli). Tou dobou jsme jeli směr servis. V servisu probíhá čilá činnost hlavně na autě Neuvilla, které je dané bokem, ale my to vidíme ze směru, ze kterého přicházíme k servisu. V akci je flexa, jiskry lítají, kladivo a spousta dalšího nářadí je taktéž nasazené do boje za zprovoznění vozu. To je logicky to nejzajímavější co nám servis nabídl. Za zmínku stojí i vzhled servisu Roberta Kubici. Stánek je velmi chudý – bez zázemí. To nám později potvrzuje jeden Polský kameraman, že Lotos byl koupen „rusákem“ a ten nemá zájem podporovat rally v takové míře jak byli v Polsku zvyklý. Takže můj soukromý názor je, že tam dochází… V okamžiku, kdy chceme servis opustit se spouští první pořádný liják. Ten trvá cca půl hodiny a tak stojíme u hotelu, kde se chodí ubytovat celá elita rallyového sportu. Jsou zde i některé hvězdy let dávno minulých. Poté již nabíráme směr Ouninpohja. Zde mám předem přání být na místě, kde bourali Sordo a Garde (tzv. Sordo/Garde stone). Tohle místo není problém najít a našlo se docela dobře i místo na spaní. Bohužel přichází další liják. Po něm jsou v akci zase komáři. Tisíce a milióny tohoto protivného hmyzu se zvedne a jdou po nás. Díky z domu dovezených suchých deštičkách zakládáme oheň a dýmem se snažíme komáry zahnat. Rozděláme stany, dáme pár piv, panáků a jdeme spát, protože jsme pořádně dva dny nespali.

Přišel den, na který jsme čekali. Den, kdy se jede legendární Ouninpohja. Na šutru jsou již nějací kluci z naší krásné země. Je tam taky onen polský kameraman, který se svou mačetou čistí kámen od stromů a tím nám všem zlepšuje výhled a udělá víc diváckých míst. Je zde i oficial WRC+ kameraman. Ten mi pomáhá upevnit naše vlajky a ještě mi dává spoustu plastových upínáků na další dny. Obě videa z tohoto místa byly nejen na netu ale i v oficiálním WRC souhrnu, takže to snad nepotřebuje komentář. Zajímavý je rozdíl ve stopě, kterou volí různí závodníci. Na konec startovního pole a na skupinu domácích jezdců jedoucích v jakési na MS přilepené soutěži se přesunujeme směrem k našemu bivaku, ale i zde vidíme spoustu zajímavého a domácí střelci se zadohrabama předvádí doopravdy na oko super sport. Na druhý průjezd WRC jdeme výš na velký skok, a ze kterého vidíme i pasáž u toho kamene… Ouninpohja dostála své reputaci. Tam snad není špatných míst.

Na sobotu padla volba na Mökkiperu. Přesun z Ouninpohji je složitý, protože je zácpa, které se snažíme vyhnout. Chvílu bloudíme a nahání nás jakási škaredá ježibaba v Astře a Radek hlásí, že s tím jezdí jak Trajbold v dobách své slávy. Nakonec se dostáváme k Lídlu jak jsme chtěli, nakoupíme nějaké ty zásoby a už frčíme na Mökkiperu. Po zkušenostech z Ouninpohji ignorujeme ceduli zákaz campingu, což se za chvilu po postavení stanu ukazuje jako chyba. Pán pozemku na nás volá pořadatele, kteří nám dávají 20 min na opuštění cizího pozemku – jinak policie. Přesunujeme se o kus dál a protože je večer tak bereme první flek co najdeme u diváckého místa – znovu postavíme stany a nasraní jdeme spát.

Hned v sobotu ráno řešíme, kam si stoupneme a co uvidíme. Nakonec volíme konec velmi rychlého-rovného úseku se skokem. Místo je to dobré, ale auto vidíme tak 2 sekundy a to je trochu málo. Po odjetí R5tek se přesunujeme k autu a dáváme bojovou poradu. Nakonec padne volba na přesun do jiného místa v rámci této RZ. Je to o mnoho lepší a znovu zde potkáváme polského kameramana. Nicméně Mökkiperä ve srovnání s Ouninpohjou dost pokulhává, ale berme to jako nováčkovskou daň.

V neděli se jede pouze jedna trať a tak je jasné kam se všichni pohrnou. Výhoda byla, že jsme končili jako první a měli tudíž čas si najít dobré místo na závěrečné dva průjezdy. Takové místo nalézáme, ale při parkování se spouští pěkná průtrž. Provazy deště trvají snad hodinu a půl. Potom teprve můžeme pořádně zaparkovat a postavit stany. Pak následuje poslední grilovačka, dopíjení zásob a již tradiční odhánění komárů dýmem. Ráno zaujímáme fleky dle svých představ, potkáváme kluky od Přerova, se kterýma probereme zážitky a dáme dobrý pokec. První průjezd působí jako příprava na power stage.

Sordo to snad už vzdal a jede lautr prd. Naopak Berteli divočí a spolu se soupeřícími Tänäkem a Häninenem předvádí nejpohlednější průjezd. I když jako poslední auto vůbec přiletí jakýsi Swift, absolutně nebrzdí, následuje skok a pošle auto do následujích zatáček a pak jde ven. Naštěstí je schopen pokračovat a jede dál. Při Power Stage tahá elita – hodně dalších už jenom jistota. Sordo opět nejhůř z WRC. Tentokráte se divočení na konec nekoná – Swift už nejede. A tím končí rallyová část. Balíme se a vyrážíme směr Helsinky. Nejedeme směr Jyvaskylä, ale přímo na jih, abychom se vyhnuli případné zácpě v Jyvaskylä. V Helsinkách v přístavu jsme přesně 20,00 a čekáme na trajekt (opět 22:30). Cesta zpět se malinko zkomplikuje v Polsku, kde se dáváme špatnou cestou směrem na Varšavu a pak nás to donutí jet přes Lodž. To je pěkná otrava, protože je to ucpané a jedeme pomalu. Nakonec přijíždíme v pondělí kolem 8 hodiny večer domů.

Závěrem chci poradit všem nováčkům ze svého pohledu. Když autem, tak jet o den dříve. Takto naknap a potom vlastně dvě noci pořádně nespat je dost náročné. Ale i přes tu únavu to stojí za to. Byla to nejlepší rally, na které jsem v životě byl a není otázkou jestli, ale kdy se tam vrátím a věřím, že u většiny mých kamarádů je to stejně tak. Nováčky budou určitě zajímat i náklady. Jeli jsme v Octávce v kombíku 1,9 diesel. 4 osoby. Najeto cca 4.000 km. Spotřeba byla velice slušná díky pomalým cestám v Pobaltí – byla pod 5 litrů na 100km. Celkové náklady za naftu, trajekt a cestovní pojištění byly 3.600 Kč na osobu. Plus Rally Pass – 65,- Euro. Další náklady na jídlo a podobně jsou již zanedbatelné, páč doma bych taky jedl atd. Tak jsem snad nenudil a zase se někdy budu těšit…

Zdarec by Doktor