Letošní zrušení Rally Příbram mne opravdu zasáhlo. Mám ji navždy pod kůží, stejně jako tamní horníci inkoust. Ač Jihočech, tahle soutěž pro mne byla srdeční záležitostí patrně i proto, že de facto odstartovala mou vášeň pro daný sport. A taky se v ní mimořádně dařilo soutěžnímu týmu JZD Slušovice, jemuž jsem bezmezně fandil a dodnes sbírám vše s ním související.

Za všechno vlastně může rodinný přítel Vláďa Dolejš, patrně největší tuzemský znalec rallye a tehdejší redaktor československé televize. Psal se rok 1983, když nás pozval k sobě na chalupu právě o prvním červnovém víkendu, kdy se na Příbramsku při 5. ročníku proháněly soutěžní vozy poprvé v rámci mistrovství ČSSR. Matné tušení, o co jde, jsme měli, vždyť i okolo našeho víkendového sídla nedaleko dnes kultovních Malont vedla v roce 1981 trať RZ při Rallye Český Krumlov, ale náš přístup byl vyloženě laický. Jak jinak nazvat chůzi po trati rychlostky od uzávěry do vsi s domněním, že jdeme-li u krajnice, pilot nás přece musí vidět a tudíž se vyhne. Jako první tehdy přilétl Leo Pavlík se žlutočerveným Renaultem 5 Alpine a máma dodnes vzpomíná na intenzivní pocit, že jí ve víru za autem uletěly šaty. Takto vyškoleni jsme již posléze uctivě uhýbali alespoň za příkop. Jinak musím přiznat, že mne rallye příliš neoslovila. Snad jen pro poruchu odstavená Škoda 130 RS posádky Schreiner – Varga v barvách Calexu a výstava veteránů na ještě nezastřešené ploše příbramského zimního stadionu. Rozhodně mne však udivil Vláďův odhad, že zvítězí Václav Blahna, prý jede evidentně lépe než ostatní. Mně přišly všechny průjezdy stejné a přece jen tam byl ten Renault. Nicméně Blahna se Schovánkem na špičkově připravené ´erese´ na domácí soutěži, stejně jako později v celé sezóně, skutečně kralovali.

1984 – Arazim – Gál, průjezd natáčela TV, kde jsou asi záběry?

V 84. jsme byli zpět a rallye mne začala vtahovat. Přítomnost dvou unikátních prototypů MTX 160 RS vedených Blahnou a Kašpárkem ani Křečkovy zkušební Škody 130 LR jsem vůbec nedocenil, moc jsem chtěl zvěčnit především zápaďácký Opel Manta 200 ve slušovických barvách. Leč zvukový vjem při příchodu k trati a následné vynoření vozu dávaly najevo, že natažení a zaostření foťáku bude zaručeně pomalejší než Mistr volantu. Takže další zkušenost: k trati se má chodit s časovou rezervou. Jenže následoval smyk, rána a Pavlík nám na uvítanou předvedl akční scénku, když s dlouhou Mantou trefil v levé zatáčce zábradlí můstku. Auto se udrželo na trati, poškození zadního blatníku nebylo závažné a spolujezdec František Šimek musel jen měnit zadní kolo.

1984 – František Šimek mění kolo na Mantě

Josef Peták s Alenou Benešovou o nějakých dvacet let později takové štěstí neměli a já tak poprvé fotil potok protékající soutěžním vozem. O tom ale až jindy. Pár slov k fotkám si však neodpustím, neboť jedoucí auta byla dlouhá léta nad možnosti rukou i techniky. Hodnota mých starých snímků tkví tedy spíš v autenticitě než ve kvalitě. Postupem let se úroveň výrazně zlepšila, ale cesta to byla dlouhá a trnitá, podobně jako postup soutěžáků od oblastí po federál. Šestý ročník Rallye Příbram byl zároveň posledním letním, následně se již jezdilo výhradně v září či říjnu.

1984 – návrat Miloslava Zapadla s VW Scirocco

1984 – Jozef Schreiner na Škodě 120 LS

O rok později jsem již byl definitivně lapen do tenat rallye. Není-li to součástí konkrétního názvu, ze zásady staromilsky uvádím -e na konci, neboť mám neodbytný pocit, že zhruba od doby, kdy se začala používat anglická verze rally, jde to se soutěžemi a jejich původní podstatou pozvolna z kopce. Průlom mého zájmu učinil mezinárodní punc Rallye Škoda 1984. A právě Cinottův vítězný vůz Audi Quattro A2 se po rovněž vyhraném debutu v Pavlíkových rukou na Rallye Tatry objevil v Příbrami 85 a připsal si další vavříny. Výkonový rozdíl oproti Škodovkám (přestože po předchozí poněkud slabší sezóně vyrukovaly stotřicítky LR) a Ladám byl skutečně markantní, a to nejen v premiérově zařazeném efektním kroužení sedlčanským rallyecrossovým areálem.

1985 – Leo Pavlík v cíli sedlčanské kotliny

1985 – Pipota – Gottfried v Dublovicích

Z rychlostních zkoušek jsem v těch letech měl nejradši Bohostice – Bohostice, kde bylo možno zblízka sledovat posádky čekající na start, samotný proces ručního odpočítávání posledních sekund a následnou akceleraci, i odbočení na šotolinu za železničním přejezdem. A po pár minutách již motory burácely též na opačné straně obce při sjezdu do cíle. Mimochodem na začátku současného milénia jsem se v návalu nostalgie na ta místa vrátil a s údivem zjistil, že tam už koleje vůbec nevedou, trať byla zrušena. Ale rád jsem jezdíval rovněž do Dublovic, které nabízely hned několik variant průjezdu a pořadatelé jich v průběhu let rádi využili. Vždycky bylo hodně vidět i zpoza ´mlíka´, jímž se dřív podél tratí zdaleka tolik neplýtvalo jako dnes. Proč já si neschoval alespoň kus těch nesvařených sáčků od bílého kravího produktu, podle nichž se plastovým páskám vytyčujícím divácké prostory dodnes říká, aniž by možná mladší generace znaly původ toho zlidovělého označení. Mohla to být docela vzácná relikvie, ale koho by to tehdy napadlo.

1986 – Václav Blahna na startu za Bohosticemi

1986 – Populární trio Vodehnal – Malina – Moskvič

V letech 1987 a 1989 měla Rallye Příbram mezinárodní nádech, když na tamní tratě zavítali účastníci Alpe Adria Rallye Cupu. Přiznejme si však, že šlo vesměs o průměrné posádky a ani technika nebyla z nejmodernější. V socialistickém Československu šlo ovšem stále o zjevení a Helmut Bannert s Opelem Ascona v 87. celkově zvítězil, když nejlepšímu z našich Václavu Blahnovi na slušovické Ladě 2105 VFTS nadělil takřka minutu. Zejména si však vybavuji brutální řev jednoho z exotických vozů. V hlavě mi coby původce onoho ´krásnýho kraválu´ utkvělo Porsche 911 SC posádky Polo – Veritti, ale v mezidobí nabyté zkušenosti ukazují spíš na Alfu Romeo Alfetta GTV Ramilliho s Torrim. Každopádně ti Taliáni snad neměli výfuk. Poprvé jsme tehdy spali v autě a dodnes živě cítím krutou křeč, když jsem v onom říjnovém ránu při převlékání bosou nohou šlápl na ledový práh dveří naší Škody 105. V autě ostatně během rallye nocuji stále, za ta léta se mi to osvědčilo. Nejsem na nic vázán, přespím, kde potřebuji a související trocha nepohodlí ani nestojí za zmínku. Jen ta únava po závodním víkendu je s přibývajícím věkem větší a větší. Ale co by člověk neudělal pro rallye, že?

1987 – Karl Eisenhofer přivezl Opel Manta 200

1987 – Opora Barum týmu Ivo Polášek

1987 – Posádky se řadí na start, za Šofra se řadí domácí Černý

1987 – Pavlík s Bannertem

1988 – Berger s Peterou testovali mimo soutěž Favorita

1988 – Sedlářova Lancie budila zájem, auto ale bylo dost problémové

11. ročníku se již nezúčastnil vynikající Jiří Sedlář, který v létě zahynul při testování Favorita. U jeho pomníčku v zatáčce za Lešnou poblíž Valašského Meziříčí jsem se několikrát zastavil během putování při Barum Rally. Kromě pomyslné mezery po kašavském pilotovi mám s rallye, konanou zhruba měsíc před kýženým společenským převratem, spojeny i další smíšené pocity. Na jedné straně velkou radost z vítězství a tudíž zisku dalšího titulu absolutního mistra ČSSR pro mého idola Leo Pavlíka (tentokrát s Audi Coupe Quattro), na straně druhé zklamání ze špatně založeného kinofilmu, následkem čehož nemám z Pavlíkovy derniéry žádný vlastní snímek. Ale co to je za ztrátu oproti úmrtí spolujezdce Petra Vraje Jaroslava Nerušila, který v nemocnici podlehl následkům havárie jejich Škody 130 L několik dní po soutěži. Blbý závěr sezóny ovšem předcházel zatím netušeným otevírajícím se možnostem.

Na závěr prvního dílu ještě odkaz na výsledky Rallye Příbram do roku 1989 let. Kdybyste někdo věděli o kompletních výsledcích z let 1981-83, uvítali bychom je, ostatní ročníky jsou komplet.

Rallye Příbram 1979
Rallye Příbram 1980
Rallye Příbram 1981
Rallye Příbram 1982
Rallye Příbram 1983
Rallye Příbram 1984
Rallye Příbram 1985
Rallye Příbram 1986
Rallye Příbram 1987
Rallye Příbram 1988
Rallye Příbram 1989