21. září zemřel soutěžní jezdec Miroslav Vostárek. Pojďme na něj vzpomenout v několik let starém článku, kdy s ním rozhovor dělal Pavel Vydra.

Profil Miroslava Vostárka na eWRC-results.com

Téměř dvacet let uplynulo od doby, kdy naposledy odstartoval do automobilové rally chrastavský automobilový závodník Miroslav Vostárek. Při povídání o více jak desetileté kariéře je patrné, že zážitky z rychlostních zkoušek a dění kolem nich má stále v živé paměti.

„Začínal jsem jako mechanik dalšího chrastavského jezdce Zdeňka Vykoukala. Asi po dvou sezónách mi řekl, abych taky začal jezdit. Koupil jsem tedy neupravené kupátko a začal střídal rodinné ježdění se závody ve třídě A1, tedy sériového závodního vozu bez rámu v oblastních závodech do vrchu. U kopců jsem vydržel dvě sezóny a docela se mi dařilo. V konkurenci pětatřiceti až padesáti soupeřů jsem sbíral 6.-7. místa. Ale stále více mě to táhlo k soutěžím.“

A tou první byla….

„Poprvé jsem odstartoval při Rallye Toužim 1981 s vozem Škoda 100 a spolujezdcem Zdeňkem Čihákem. Odjeli jsme spolu několik sezón. Stovku vystřídala záhy Škoda 110 L a Coupé a přišly první úspěchy. S modrobílým kupátkem se nám zadařilo na domácí Rallye Lužické hory, kde dvě rychlostní zkoušky vedly doma – okrajem Chrastavy. V roce 1982 jsme vyhráli třídu A2 1150 a byli celkově pátí! V autě byl motor od Janeby a ten skutečně fungoval. V součtu s ostatními výsledky jsme obsadili celkové páté místo v oblastním přeboru A své třídy a postoupili do Přeboru ČSR.“

Dlouho jste tam ale nepobyli..

„Zakoupili jsme z Plzeňska vůz Škoda 120 LS s tím, že vyrazíme za dalšími body, ale auto nefungovalo podle našich představ a my ho museli prakticky celé předělat a „vychytávat mouchy. Stálo nás to sezónu – svezli jsme se pouze v Pačejově (4. místo) a víc jsme finančně neutáhli. Znamenalo to opět sestup do oblasti.“

Miroslav Vostárek se Zdeňkem Čihákem na Rallye Lužické hory 1982

Trochu podobně vypadaly i sezóny následující – startovali jste, když byly peníze, a ty nikdy nedaly na odjetí kompletní sezóny. Přesto se můžeš pochlubit řadou pohárů.

„Byli jsme třetí třeba v Sedlišti 1982, Kamenici nad Lipou v roce 1990, Katovicích 1988. Stříbro jsme brali v Kamenici v roce 1988. Bohužel jsme mnohokrát jeli na předních pozicích a vyřadila nás technická závada, někdy i nepříjemná havárie.“

Na kterou soutěž nemáš nejlepší vzpomínky?

„No určitě Rally Podhoří Černíkov. Tady jsme zrušili dvě auta. Nejdříve v seznamovacích jízdách tréninkový vůz a při samotné rally i ostrý soutěžák. Dobře rozjetou jsme měli Rallye Chemopetrol Litvínov, to byla velmi náročná soutěž vedoucí Krušnými horami. Měli jsme ji docela dobře rozjetou a trochu jsme se hecovali s Vlastíkem Rackem, který jel se Škodou 130 RS a my mu začali šlapat s kupátkem na paty. Za cílem jedné erzety stál Vlastík a končil s poškozenou ojnicí. Zvuk našeho motoru nevěštil nic dobrého a my skončili s propáleným pístem. Nerad také vzpomínám na jeden ročník soutěže v Plzni, kde měl zřejmě někdo velký zájem na tom, abychom soutěž nedokončili. “

Po Zdeňku Čihákovi vedle Tebe usedali Roman Nový, Josef Liška, Míra Kobrč a Petr Vondrouš. A po éře „stodvacítek“ přišla na řadu Škoda Favorit.

„S ním jsem startoval nejdříve ve třídě N a posléze A 1300. V poslední sezóně se nám podařilo zajet dvě „bramborové“ medaile z Rally Otava a Horácké rally. V té době se bohužel již v blízkosti našeho bydliště nezávodilo a tratě z Lužických hor nebo Smědé patřily mezi mé nejoblíbenější.“

Poslední soutěže odjel Vostárek s vozem Škoda Favorit

Zatím poslední pokus o návrat do světa rychlých kol učinil závodník, přezdívaný mezi kamarády Haugland (podle známého norského závodníka), ve druhé polovině 90. let. Zakoupil v Německu soutěžní Opel, ale bohužel se „vydal z peněz“ a závodnímu auto skončila homologace. V současnosti stihne pro pracovní vytížení navštívit jako divák pouze nedalekou Thermica rally Lužické hory v Hrádku nad Nisou, která se letos uskuteční o velikonoční sobotě 23. dubna.

„Mohl ze mě být možná dobrý malíř, docela jsem v jednu dobu maloval obrazy. Ale já chtěl být dobrým automobilovým závodníkem. A snad se mi to i částečně podařilo…“.

21. září 2015 nás ale Miroslav Vostárek navždy opustil.