Tak jsme se po dvou letech vrátili na tratě Rally Jeseníky. Loňský ročník jsme pro havárii na Rally Vyškov museli vynechat, a tak jsme ani neznali dvě nové RZty, které se zde jely. Šternberská soutěž nepatří pro svou typickou „oslizlost“ k mým nejoblíbenějším, ale tratě jsou sami o sobě moc hezké. Musím na úvod říci, že se mi moc líbilo i Ecce Homo vrchání.

Prvním velmi nelehkým úkolem byl obdařen Romča, který se měl dostat ze Šternberka k nám na ubytování v Olomouci. Jak se záhy zjistilo, bylo to těžší, než by si kdo domýšlel. Objížďka, objížďka objížďky, která však nikam nevedla, ale za to se na ní nacházela další objížďka, která těžko říct, co objížděla, protože Roman skončil málem v Rýmařově. Cimrmanovsky řečeno se z něj stal objevitel slepých uliček. Vyrazili jsme ve složení já (Honza), táta, Evča, Roman, Renda Dohnal, „Malinkej“ na večeři do centra Olomouce. Největší humor přišel, když jsme si objednali polévky. Já s tátou česnečky a Renda vývar. Obsluha to pak nosila jako puzzle. Takže my s tátou dostali talíř a v něm sýr a chleb. Připomínám, že jsme si dali polévku, kde základním nositelem všeho je? Voda! :). Ale daleko větší humor přišel, když Rendovi přinesli vývar. Tedy, prázdný a suchý talíř. A až za pár minut už sice donesl i ten zbytek, ale vypadalo to fakt vtipně. Obecně stravování v kraji Šternberském není jednoduché. V pátek při hledání místa k obědu jsme nejdříve našli pizzerku, kde se přes týden nevaří (jak logické :-)) a následně jsme se přesunuli na řízkové speciality do restaurace, okolo které jsme jezdili celý den při seznamovačkách. Speciality však byly v tom smyslu, že kuchař uměl kuřízek, telřízek nebo prasřízek. Popřípadě mix výše uvedeného, pokud byste se specialit nemohli nabažit :-).

Ráno měli ještě Renda s malinkým kovbojku, protože si oba zabouchli kartu od pokoje v pokoji.

Neměli klíče od cvičky, doklady, nic. My zas zapomněli na pokoji GPS jednotku, tak jsme se vraceli z cesty na seznamovačky. Co bylo však ráno luxusní, byla snídaně. Evča napekla domácí perníky, polité čokoládou a tak. Mňáááám.

Seznamovačky jsme jinak zvládli naprosto v klídk. Žádný trabl se neodehrával, Roman vše naplánoval tak, abychom stihli tři průjezdy. Což se Rendovi zdálo až nemožné. Ho hoooo, musí se chlapec ještě učit (vtip!). Rendu my porazíme tak maximálně na seznamovačkách nebo na shakedownu, kde on jede s prstem v nose a ještě si po cestě zastaví na McDrive. Kdo se trochu vymkl kontrole a udělal si neplánovaný výlet, byla Evča. Rozhodla se, že zachrání trh RZ1 a stánek, který nedorazil, tak pro něj dojela do Prahy. Tedy krásných cca 650 kilometrů, ale RZ1 měl svůj stánek :-). Kde jak se později ukázalo, největšími zákazníky byl klan Pilařů, kde starší bral mikinu a mladší boty :-). Jako nešťastné se nakonec ukázalo nechat si závodní věci na hotelu. V praxi to totiž dopadlo tak, že jsme museli letět ze Šternberka do Olomouce pro věci a rychle zase zpět na technické přejímky. Proč jsme to nevezli prostě v autě, kde to stejně nepřekáží, nechápu.

Pátek již nic zajímavého nepřinesl, a tak jsme se poměrně brzy rozhodli jít na kutě.

Ráno jsme se probudili do klasického počasí Rally Jeseníky. Mlha, sychravo, teploty v úrovni chladu a po dešti. Nic moc.

První Rzta byla typická po Jesenicku. Oslizlá, místy vlhká a s blátem a místy vysušená. Přesně to, co ze všeho nejvíc nemám rád. Když vlastně nevíte, co vás čeká v další zatáčce. Tak jsme začali dost pomalu a i když jsme se snažili jet hodně opatrně, trať nás málem načapala, kdy jsme museli řešit jednu lehčí krizovku.

Vtipné na těchto videích je, že jak to auto na videu necítíte, tak to působí hrozně klidně či nezáživně, ale v tu chvíli vás to vyvede mimo komfortní zónu, to garantuji :-). RZtou jsme projeli, jinak se to asi nedá nazvat. Byla světlejší místa, ale pocitově to bylo takové nijaké. Tak mě v cíli spíš mile překvapil čas, když jsem myslel, že dostaneme daleko více. Byla z toho samozřejmě zráta 16s na Grafka, ale upřímně jsem to čekal mnohem horší. Moc zvědavý jsem spíš byl na RZ Šternberk, která se jela na trati slavné Ecce Homo. Moje okruhové zkušenosti se měří na počet odjetých kol v pražských kartingových halách a do vrchu jsem samozřejmě nestartoval nikdy. Inu, vydali jsme se vstříc této RZtě a zkusili jsme ji jet co možná nejčistším způsobem. Vyjíždět až do krajů, klást co nejmenší odpor autu, které na takové podmínky není zrovna stavěné. Musím uznat, že jak na zařazení tratě Ecce Homo leckdo vloni prskal, tak mě se to moc líbilo. Je to něco jiného, je tam potřeba jet neuvěřitelně čistě a ne jen s agresí. A tak nás druhý čas za Lukym Nejvapilem mile potěšil. Už když jsme psali rozpis, tak jsem se snažil si trať fakt dobře přečíst a zkusit ji jet „od kraje do kraje“ (v rámci bezpečnosti). Tak se to možná trochu vyplatilo. V další RZ, která pro nás nebyla nová, jsme už chtěli jet trochu rychleji a začínalo nám to sedět. Na této RZ havaroval kolega Pilčík, který před soutěží vypadal možná až příliš odhodlaně. Což bylo znát i na časech. Ještě jsem ho upozorňoval, že Jeseníky jsou hrozně zrádné. Inu, jsou. My jsme zde zajeli třetí čas 3s za Grafkem s Lukym. Což bylo super a nahnalo nám to optimismus do kabiny. Co nás moc netěšilo, bylo odstoupení Rendy Dohnala s malinkým (na RZ1), kteří trefili retardér a aby zabránili většímu poškození auta, raději ho zanechali na RZ. My jsme mířili ke startu RZ4, která však byla zrušená. Což nám signalizoval Pepa Peták, že fakt nemusím „nahřejvat“. A tak jsme se na startu otočili a jeli směr servis. Kluci na nás už čekali před UP s lahví vody a banánem, jako šikovné hospodyňky :-). Řekliv jsme jim, že na autě něco odspodu bouchá, což bylo rameno. V klidu se stihlo opravit. Nicméně zde začíná ta bídná druhá sekce, když na otázku „gumy necháme“ odpovídám „ano“. Neskutečná hovadina a blbost. Kluci sice taky zůstali na středních směsích, ale evropských. Ty jsou mnohem tvrdší, než klasické pneumatiky. My jsme jeli klasické, ale střední směs. Vzadu dokonce říznuté. Mno, nesmysl na entou. Ještě v servisu jsem nad tím přemýšlel, ale prostě jsem z nějakého podivného důvodu nenašel tu odvahu to změnit.

Tak jsme jeli a začalo to. Pětku jsme ještě zajeli v porovnání sami se sebou dobře, ale i tak na čase začínalo být znát, že něco není v pořádku. Na této RZ jsme ještě měli zajímavý moment, kdy jsme za zatáčkou objevili auto zasahující u požáru. Byť jsme na tom byli mnohem lépe než Grafek, který to musel řešit fakt hodně krizově. My jsme pro změnu byli téměř zastaveni, abychom pak mávnutím byli hned posláni dál. No, vybuchli ve mně emoce, naštěstí zůstali jen v autě a kameře. Ale to je fakt nezveřejnitelné. Druhá RZ, tedy opět Šternberk už byl v našem podání pomalý. Udělal jsem v poslední pravé 8 chybu, že jsem si najel moc do vnitřku zatáčky a vytahané nečistoty nás poslaly mimo stopu. Nějakou tu vteřinku nás to stálo, ale zase, že by tak moc? No a další dvě RZ se nesly v duchu, že jsme si mysleli, jak hezky jedeme. Roman dokonce pochválil, že to bylo fakt hezké tempo a všechno správně. No ale čas říkal něco úplně jiného. A my jen zírali. Tedy, s ohledem na výše zmíněnou chybu s gumami to bylo celkem jasné, kde je problém. Ale nečekali jsme, že to bude tak markantní. V cíli z toho bylo třetí místo. Cíl být na jakémkoliv místě, ale před Lukášem se těžce nepovedl a prohráli jsme si to sami. Pravda, že když nad tím závodem přemýšlím zpětně, chybělo tomu také trochu té závodnické agrese a drzosti. To co si dovoluji na Pačejově a tam to vychází. Tady jako bych sám sobě ne zcela věřil.

Máme před sebou ještě jeden závod, konkrétně ve Vsetíně. Když se podíváme do tabulky, nic není rozhodnuto. A se škrtáním nejhoršího výsledku je to ještě vše velmi otevřené. Luky je na tom samozřejmě mnohem lépe než my a k titulu, či jak se tomu teď říká, má mnohem lépe nakročeno. Ale my to nevzdáme. Rozhodně ne. Do Vsetína chci jet připravený, motivovaný a nechat tam to nejlepší. Prostě jet. Uvidíme, jak to půjde, nic nevzdáváme.

Na závěr drobné pobavení. Aneb N&K Motorsport si prostě umíme závody užít :-)

Více našich originálních taškařic můžete shlédnout na Facebooku facebook.com/wrckorallyteam