Datum 10. 10. 2015 pro mě znamenal několikaminutový návrat na sedadlo spolujezdce. Rádio Rock Max vyhlásilo soutěž „ Za fotku z rally se svez s Honzou Černým“. Já jsem vybral tři fotky, odeslal a po skončení soutěže jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál a vyrazil na Autodrom v Sosnové, kde bylo neformální setkání s MOGULem. Toto setkání zajišťovala známá společnost Paramo Pardubice pod názvem „Mogul day 2015“.

Autor článku na fotografii uprostřed

Do Sosnové jsem přijel v časovém předstihu a tak jsem si zavzpomínal na mé zdejší aktivní působení při Rally Bohemia, kdy se zde jezdila paralelní RZ, což je dnes už patří do historie tohoto závodu.

Měl jsem možnost si detailně prohlédnout Liazku Martina Macíka s kterou jezdí Rallye Dakar a ve svých 26 letech se stal nejmladším pilotem kamionu v historii tohoto nejnáročnějšího závodu na světě. V půl desáté byli všichni účastníci seznámeni s časovým harmonogramem tohoto dne a disciplínami, které si mohl vyzkoušet každý pozvaný účastník.

Po tomto seznámení probíhala prezentace Mogul Racing teamu ve složení: Martin Macík jun. (jezdec dálkových rally), Jan Černý (jezdec rally), David Pabiška (motocyklový jezdec dálkových rally) a Ollie Roučková (motocyklový jezdec na terénní čtyřkolce) a všichni jsme měli možnost položit každému členu nějakou otázku, týkající se jejich sportu. Z odpovědí jsme se dozvěděli, že dálkové soutěže jsou nejen náročné pro posádky, ale také pro členy doprovodných týmů které zajišťují kompletní servis, protože musí stíhat zajištění servisu a po skončení této činnosti se musí přesunout do dalšího místa určeného pro servis a tím překonat velkou vzdálenost. Především od Martina Macíka jsme se dozvěděli více technických údajů o Liazce a zajímavá byla spotřeba tohoto speciálu, která se pohybuje okolo 170 L/100km.

Po tomto představení bylo všem účastníkům oznámeno jejich zařazení do skupin a tyto skupiny rotovaly po jednotlivých disciplinách. Jednalo se o jízdu na motocyklové čtyřkolce. Na motokárách si mohli účastníci skupiny tzv. zazávodit mezi sebou. . S upravenou (vybavenou ochrannou klecí) Fabií RS a i v takto upraveném Favoritu si vyzkoušeli jízdu na různém terénu a ve Fordu Fiesta jízdu na čas ve slalomové jízdě. Přiznám se, že tyto disciplíny jsem pouze sledoval a neúčastnil jsem se žádné. Ale využil jsem volného času a popovídal jsem si s každým členem Mogul Racing teamu.

Od Martin Macíka jsem se dozvěděl, že by chtěl dosáhnout dobrého výsledku v Rallye Dakar, ale nespecifikoval umístění, protože prý dobrým výsledkem nemusí být třeba 3.místo. Také jsem zjistil, že by chtěl jednou jezdit Rallye Dakar v menším závodním autě.

S Davidem Pabiškou jsme si povídali o fyzické přípravě na Dakar, kdy tato příprava je hodně náročná a dokonce za určitých okolností může přinést, v době závodu, tzv. útlum těla, což se mu jednou stalo. Když jsem se Davida zeptal na to, jak vidí svoji budoucnost v dálkových rally. Jeho odpověď mě překvapila, protože až přestane aktivně jezdit na motocyklu, tak by chtěl dělat navigátora v kamionu. Já z jeho povídání zjistil, že bývalí motocykloví jezdci jsou hodně žádáni, protože mají velké zkušenosti nejen z ježdění na motorce, ale především z navigace.

Při pohledu na Ollii Roučkovou jsem nechápal, jak takové ,,stvoření“ může jezdit dálkovou terénní rallye a ke všemu na motocyklové čtyřkolce. Zeptal jsem se co je jejím cílem v tomto sportu a odpovědí bylo to, že by se chtěla kvalifikovat do Rallye Dakar a tento závod dokončit. Na dotaz, zda v budoucnosti plánuje změnu používané techniky, tak mi odpověděla že změna je možná, ale pořád to bude čtyřkolka a je jedno zda to bude mít řidítka, nebo volant.

O úspěších Jana Černého se zmiňovat nebudu, protože o jeho dosavadní kariéře je mnoho dostupných informací. Při přípravě k naší společné jízdě jsem se pouze zeptal na jeho plán pro příští rok a s jakým autem. Řekl mi, že v plánu je kompletní sezona MČR s Fabií S2000 a když se povede i jiný závod, tak bude jen dobře. Samozřejmě by rád vyměnil Fabii S 2000 za R5 od stejného výrobce, ale tato výměna je málo pravděpodobná.

Po uplynutí vymezeného času pro vyzkoušení si jednotlivých disciplín oznámili pořadatelé jména vylosovaných, kteří měli možnost svést se s Martinem Macíkem v Dakarské Liazce, posadit se do Mitsubishi Evo IX na místo spolujezdce vedle Martina Semeráda. A Jan Černý měl připravené také Mitsubishi Evo IX, ale s šotolinovým podvozkem. Moje jméno bylo vylosováno k jízdě s Janem Černým.

Přišla chvíle, kdy jsme byli vyzváni k přípravě na vyzkoušení si role spolujezdce. Poprvé v životě se mi stalo to, že mi někdo zapínal pasy a po zapnutí pasů jsem se cítil pohodlně, protože jsem mohl dýchat a nebyl jsem nehybně „přikurtován“, ale připoután. Po startu jsem vnímal zrychlení na cca 100 m dlouhé rovince a potom následovala L5 do L4 a já čekal, že do levé půjdeme spolujezdcovými dveřmi napřed. Neuvědomil jsem si tu možnost, že Honza s autem napřed kývne a potom půjdou moje dveře. Musím říci, že to kývnutí bylo velké a při dalších průjezdech se opakovalo. Zde se krásně ukázaly vlastnosti šotolinového podvozku a především pneumatik. První okruh jsem více pozoroval práci jezdcových rukou a nohou, no a zbytek jízdy jsem si užíval.

Po absolvování této jízdy jsem pozoroval reakce ostatních vylosovaných účastníků, kteří se buď připravovali na jízdu s jezdci, nebo už tuto jízdu měli za sebou. Při čekání na nich byla vidět nervozita, ale po absolvování jízdy bylo vidět, že to pro všechny byl velký zážitek. Přiznám se, že jsem vylosovaným účastníkům nezáviděl jízdu s Martinem Macíkem, protože při průjezdu jakoukoli zatáčkou měla kabina různé úhly náklonu a já nevím, zda by to u mě nemělo neblahé žaludeční následky.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co mi umožnili strávit tento příjemný den.