Jak jsme se nedávno dozvěděli z nového kalendáře světového šampionátu pro rok 2016, britský podnik přišel o pozici uzavírající soutěže mistrovství. V minulosti už se tak párkrát stalo, ale Wales Rally GB se vždy na „svou“ pozici vrátila zpět. Tradice velí, že se poslední mistrovské body rozdávají na rozblácených lesních úsecích Británie. Několikrát se právě až tam rozhodovalo o tom, kdo se stane mistrem světa. Britská soutěž tak nabídla spoustu dramatických okamžiků a na některé z nich zavzpomínáme.

Rok 1995 – Colinovo vítězství nad kontroverzí

Mistrovství světa před dvaceti lety nabídlo najednou tolik kontroverzních událostí jako snad nikdy předtím. Nejostudnějším momentem celé sezóny bylo podvádění Toyoty s velikostí restriktoru. Techničtí komisaři tuto nelegální úpravu odhalili a stáj byla vyloučena nejen z celé sezóny 1995, ale nesměla startovat ani v roce následujícím. Ve světle tohoto podvodu se další dvě kontroverzní události jevily jako takřka nicotné, ale přehlédnout je nelze. Druhý díl mistrovství se odehrál na zasněžených švédských cestách a čelo výsledkové listiny ovládly tovární vozy Mitsubishi. Vedoucí Tommi Mäkinen dostal od vedení stáje rozkaz zpomalit a přepustit vedoucí příčku domácímu Kennethu Erikssonovi. Tehdy ještě málokdo tušil, že rok poté Fin získá první ze svých čtyř titulů. Na druhou stranu se toto rozhodnutí ve finále šampionátu Mitsubishi vyplatilo, Eriksson díky bodům navíc vybojoval třetí příčku. Mistrovství světa tehdy trpělo trochu schizofrenií, když bylo rozděleno na hlavní část pro čtyřkolky a pak druhou ligu pro dvoulitrové předokolky. Hlavní šampionát obsahoval pouhých osm podniků a ten předposlední se stejně jako i letos odehrál v Katalánsku. Colin McRae směřoval za vítězstvím, když dostal od Subaru příkaz stejný jako Mäkinen ve Švédsku, pustit před sebe stájového kolegu. Skot z toho neměl pražádnou radost, na trati málem přejel zástupce týmu, kteří se jej snažili doslova zastavit vlastními těly. Nakonec si nechal připsat penalizaci v časové kontrole a vítězství tak připadlo Carlosu Sainzovi.

Do následujícího závěrečného dílu v Británii tak oba piloti Imprez nastupovali se stejným počtem 70 bodů. Španěl hned v první etapě poškodil svůj vůz v brodu na jedné ze zkoušek v zámeckých parcích. Colin se do problémů dostal ve druhém dnu, v Kielderu vyjel mimo trať a poškodil zavěšení vozu. To musel na přejezdu provizorně opravit, což se mu nakonec podařilo a tím si udržel naděje na titul. Ve třetí etapě skotský jezdec přitlačil na pilu, El Matadora předstihnul a vybudoval si drobný náskok. Španělský jezdec přiznával, že prostě na soupeřovu rychlost není schopen reagovat. Populární Colin se už ve čtvrté etapě nedopustil žádné chyby a mohl si na domácí půdě vychutnat oslavu prvního a bohužel také posledního světového titulu.

Rok 1997 – Mäkinena neporazila chřipka, ani McRae

O dva roky později přivezl kolotoč MS do Británie znovu dva bojovníky držící si šance na zisk titulu. Colina McRae a Tommiho Mäkinena po první půli čtrnáctidílného mistrovství dělilo deset bodů ve prospěch Fina. A to teprve pak přišla na řadu čtveřice soutěží, které pilot Subaru pro technickou závadu nedokončil. Na Acropolis jej zradilo řízení, na Novém Zélandu a Finsku motor a v Indonésii mu pak Impreza zahořela. Mäkinen sice dvě tyto soutěže po havárii v prvním a poškození chladiče druhém případě nedokončil, ale vedení i tak navýšil o dalších 14 bodů. Skot ale nechtěl nechat svou kůži prodat zadarmo a do hry se vrátil vítězstvím v Sanremu a Austrálii. Stalo se tak doslova na poslední chvíli. Na domácí půdu totiž přijel s desetibodovým odstupem, mít o bod méně, už by pozbyl veškerých nadějí na titul.

Colin musel za dané situace vyhrát a doufat, že jeho rival nezíská ani bod. Mäkinen poznamenaný nachlazením vsadil na jistotu, ve svém stavu ani neměl pomyšlení na bojování s nejrychlejšími. Navíc měl k ruce Richarda Burnse s druhým Mitsubishi, který na první zkoušce druhé etapy ve vedení vystřídal právě McRae. Jezdec Subaru v ranní mlze nepodal dobrý výkon, ztratil minutu a půl a propadnul se z první příčky na osmou. Ještě během téhož dne se ale vrátil zpět a do třetí etapy šel s časem naprosto identickým jako Burns. Zatímco u Mitsubishi dvojka svou roli plnila na jedničku, u Subaru dvojice podpůrných jezdců Colinovi situaci nikterak neulehčila. Kennetha Erikssona zradil hned na začátku motor, Piero Liatti šel přes střechu a pak už jel až za Mäkinenem, tedy přesně tam, kde být neměl. McRae Network Q Rally GB 1997 nakonec vyhrál, ale na rozdíl od roku 1995 mu to k titulu nestačilo. Mäkinen si i přes horečku dojel pro kýžený bod a obhájil svůj první titul z roku 1996.

Rok 1998 – Pár set metrů k titulu

Tommi Mäkinen nezačal rok po zisku svého druhého titulu vůbec slavně. Ze čtyř úvodních podniků dokončil jediný, Swedish Rally. Carlos Sainz naopak premiérový rok za volantem Toyoty Corolly WRC začal skvěle, hned první Monte Carlo vyhrál a celkově si ze čtyř prvních soutěží připsal o dvanáct bodů více než finský soupeř. Tommi ovšem situaci obrátil ve svůj prospěch v závěru sezóny, když před britským podnikem vyhrál tři soutěže v řadě a dostal se do těsného dvoubodového náskoku. Rozhodovat se muselo ve vzájemném souboji obou borců, ale nakonec bylo všechno jinak. Mäkinen na trať vyrážel jako první a na to doplatil už první den v jedné asfaltové sekci úseku Millbrook. Po olejové skvrně se jeho Lancer sklouznul až k betonovým zábranám a přišel o pravé zadní kolo. Finský pilot následně musel odstoupit a už jen doufat ve smůlu svého soupeře. Sainz měl před sebou jasný úkol, zvládnout celých 380 ostrých kilometrů a získat alespoň 3 body za čtvrté místo.

Po první etapě Španělovi patřila druhá příčka. V té druhé se sice propadnul až poslední dostačující čtvrtou pozici, ale náskok minuty na Ford Escort WRC Bruna Thiryho vypadal dostatečně. Nervy jsou nervy a to se projevilo hned v první nedělní zkoušce, kde El Matador ztratil půl minuty a zadní křídlo. Alister McRae se Subaru Impreza WRC ale na úseku St. Gwynno havaroval definitivně. Carlos se díky tomu posunul na třetí místo a mohl si dovolit ještě více zpomalit a pustit před sebe Thiryho. Do 28 kilometrů dlouhého posledního testu Margam nastupoval Sainz jako čtvrtý s dostatečným dvouminutovým náskokem na pátého de Meviuse. Závěr tohoto úseku se odehrával v proslaveném zámeckém parku, který se proslavil nejvíce tím, co se tam stalo právě před 14. hodinou 24. listopadu roku 1998. Sainz do parku vjížděl s pomalu jedoucí Corollou, která se s poruchou motoru zastavila pouhých pár stovek metrů před cílem. Mäkinen byl zrovna na letišti na cestě domů do Finska, když se během rozhovoru před kamerou dozvěděl nečekanou zprávu. Potřetí v řadě se stal mistrem světa.