Jak jsme se nedávno dozvěděli z nového kalendáře světového šampionátu pro rok 2016, britský podnik přišel o pozici uzavírající soutěže mistrovství. V minulosti už se tak párkrát stalo, ale Wales Rally GB se vždy na „svou“ pozici vrátila zpět. Tradice velí, že se poslední mistrovské body rozdávají na rozblácených lesních úsecích Británie. Několikrát se právě až tam rozhodovalo o tom, kdo se stane mistrem světa. Britská soutěž tak nabídla spoustu dramatických okamžiků a na některé z nich zavzpomínáme.

Rok 2001 – Vyrovnanost nade vše

Takhle vyrovnaný ročník mistrovství světa snad nikdy předtím a určitě ne nikdy potom nezažilo. Pro ilustraci nejlépe poslouží závěrečné bodování mistrovství, kdy prvního a šestého od sebe dělilo pouhých 11 bodů! A ten šestý navíc patřil mezi čtveřici, která přijela do Walesu stále s vidinou zisku titulu. Závěrečný díl mistrovství ovšem ovládli dva Finové ve službách Peugeotu. Marcus Grönholm jako úřadující šampión prožil až neuvěřitelně nepovedený vstup do sezóny. Hlavně vinou techniky dokázal vydolovat z první poloviny roku pouhé čtyři body. I díky double, který ve Walesu společně s Harrim Rovanperou získali, se ale Peugeot stal alespoň mistrem mezi značkami.

O jezdecký primát si to spolu ale rozdali jiní, a to piloti Fordu Colin McRae a Carlos Sainz, zástupce Subaru Richard Burns a pak pilot Mitsubishi Tommi Mäkinen. Mitsubishi se po skoro pěti letech úspěšného porážení konkurenčních vozů WRC s Lancerem starší koncepce skupiny A rozhodlo na poslední čtyři podniky nasadit nové WRC. Mäkinenovi končila smlouva a tým se rozhodl tímto riskantním krokem Fina přesvědčit k pokračování se svým dosavadním zaměstnavatelem. Ten se ale nakonec ukázal jako dokonale kontraproduktivní. Nedodělané a nekonkurenceschopné auto Mäkinena naopak přesvědčilo k odchodu a navíc jej hlavně ono připravilo o pátý titul mistra světa. Před nasazením nového WRC Tommi společně s Colinem vedl průběžné pořadí. Závěrečná soutěž pro Fina skončila dříve, než pořádně začala. Už v první přírodní zkoušce odstoupil s ulomeným kolem.

McRae začal závěrečný souboj o titul lépe, když od začátku soutěž vedl. Bohužel i jeho jízda skončila poměrně záhy, ve čtvrtém testu poslal svůj Ford Focus WRC do ošklivých kotrmelců. Na rozdíl od Mäkinena si ale skotský pilot udržel coby lídr bodování šance na zisk titulu. V cestě za druhým titulem mu stáli dva jezdci, na jejichž smůlu musel spoléhat. Jedním byl i druhý jezdec Fordu Sainz, který měl vzhledem k menšímu obnosu na kontě k titulu nejdále. A po defektu hned v RZ 2 se jeho situace ještě trochu zhoršila. Jelikož potřeboval Španěl vyhrát, sobotní posun na čtvrté místo mu nikterak nepomohl. Následně pilot Fordu chyboval, bohužel vletěl mezi diváky a některé z nich zranil. Soutěž pro něho skončila. V tu chvíli mohl McRae o titul připravit už jediný muž, jeho úhlavní rival Richard Burns za volantem Subaru. Angličan potřeboval dokončit soutěž nejhůře na čtvrtém místě, po druhé etapě mu patřilo druhé. Burns se vrátil do hry o titul teprve v desáté soutěži na Novém Zélandu, kterou vyhrál. Nyní, pouhý den od konce šampionátu se ocitnul v pozici největšího favorita. Impreza jej pak v neděli ráno vystrašila, když se na první pokus nepodařilo nastartovat. Následně se vše v dobré obrátilo a Burns se mohl v parku Margam radovat ze zisku svého jediného světového titulu.

Rok 2003 – Nástup nové generace

Proti předcházející generaci jezdců, do které patřila jména jako Carlos Sainz, Juha Kankkunen, ale i mladší Colin McRae nebo Richard Burns se v roce 2003 začali naplno prosazovat další, kteří už ale tou dobou měli na světové scéně najeto dost kilometrů. Petter Solberg v Network Q Rally GB 2002 získal své první světové vítězství. Rok poté na té samé trati už bojoval o svůj první titul mistra světa. Sebastien Loeb první světovou soutěž vyhrál také v roce 2002, v Německu. A do Walesu o rok později přijížděl také s šancí na zisk titulu. Do boje o titul ještě měli zasáhnout dva další jezdci. U Richarda Burnse už bohužel propukla nemoc a start musel vzdát. Citroën Xsara WRC Carlose Sainze se na startu objevil, ale moc dlouho se v ní neohřál. Už v první páteční zkoušce se objevil problém s uvolněnou kamerou ve voze. Sainze to rozptýlilo a dost možná i kvůli tomu v následujícím testu ztratil kontrolu nad vozem a havaroval.

Ve hře o ovládnutí šampionátu zůstala už jen dvojice Loeb – Solberg. Po druhém testu se do vedení dostal Francouz, ale o dvě zkoušky později vedení převzal Nor. Na konci etapy v jeho prospěch hovořilo nicotných osm sekund. Loeb bohužel ve druhém dnu nedokázal na rychlost soupeře navázat a vzdálil se mu o další půlminutu. Těžko říct, nakolik jeho rychlost ovlivnilo týmové zadání. U Citroënu měli obrovský zájem na zisku titulu mezi značkami a po odstoupení Sainze už byl jedinou jejich nadějí Loeb. Ten tak dostal zadání za každou cenu dojet do cíle. A v takové situaci se těžko naplno bojuje o vedení s jezdcem, který nebyl ničím takovým svázán. V neděli už se na situaci obou borců nic nezměnilo a Solberg mohl v cíli poslední zkoušky naplno nechat promluvit své emoce. To mu ostatně šlo vždy velmi dobře.