13. 11. 2015 13:40 − 4157× − 0 0

Rallylegend San Marino 2015 a Rally Fans Osek

Při šesté návštěvě jakéhokoliv podniku si většina z nás určitě říká, že už je nemá v místě konání co překvapit.

Při šesté návštěvě jakéhokoliv podniku si většina z nás určitě říká, že už je nemá v místě konání co překvapit. Obzvlášť, když se soutěž koná ve státě s rozlohou lehce přes 60 km čtverečních. V San Marinu jsme se letos přesvědčili o opaku, tenhle svátek rallysportu je prostě jedinečný, ale vezmeme to pěkně od začátku.

Koncem prázdnin jsme začali řešit, kdo všechno a jak pojede letos do San Marina. Volbu auta jsme vyřešili docela rychle. Při Polské rally se nám osvědčilo půjčení dodávky ( i když, v 9ti místném Jumperu moc místa nebylo), takže i na Legendy jsme šli stejnou cestou. Tentokrát padla volba na čtyři roky starý, devítimístný Transit v prodloužené verzi. Devět sedaček jsme v autě obsadili docela rychle, takže nezbývalo než se těšit na odjezd. Když k nám Mirus přivezl půjčenou dodávku, nestačili jsme se divit. Půjčovna nám svěřila rok starého Transita, který byl ještě o půl metru delší, než námi vybraný vůz. Večer jsme všechny bágly naskládali do auta a k našemu úžasu zůstala polovina zavazadlového prostoru volná.


Všechno naloženo, ještě vyspat a můžeme vyrazit

Vyráželi jsme ve čtvrtek 8.10, v brzkých ranních hodinách. Cesta přes Německo a Rakousko probíhala bez sebemenších problémů a tak jsme po 16. hodině byli v Rimini. Tradiční pizzy jsme se bohužel nedočkali, a tak jsme se přesunuli do centra dění v Serravalle. Počkali jsme si na slavnostní start a mohli jsme tak po roce opět nasát úžasnou atmosféru, která na Legendách panuje. Večer následoval přejezd na shakedown, kde jsme si na spaní vybrali místo „u kraviček“. Louka už sice vypadala plná, ale stačilo domluvit lehké přeparkovaní jednoho z vozů a vešli jsme se mezi fanoušky ze Zlína a Severskou smečku s Martinem Trdlou. Vzhledem k tomu, že na trati shakedownu byl docela velký provoz, bylo o zábavu postaráno. Hlavně poté, co parta Severské smečky zorganizovala ostrý start před nejznámějším úsekem shakedownu. Už v předvečer startu jsme tedy byli správně naladěni na blížící se závodní víkend.

Po rozednění jsme si mohli všimnout, že oproti loňskému roku opět trochu přibylo zábran pro diváky. To ovšem nebránilo tomu, abychom si opět celé dopoledne pěkně užili. Tentokrát jsme museli přežít i některé přerušení, z nichž nejdelší trvalo asi 45 minut a nastalo při odklízení Lancie S4 Marku Alena. Během přerušení jsme došli až na start a někteří z nás i mezi vozy čekající ve frontě před startem shakedownu. Fronta stála v dost příkrém kopci, takže nebyla nouze o rozjezd některých vozů i bez řidičů. Naštěstí se nikomu nic nestalo a i technika utrpěla jen drobné šrámy.


Oprava BMW po samovolném rozjetí

V půl druhé bylo odjeto a mohli jsme řešit co dál. Nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme na místě i na 2 večerní průjezdy této RZ. Zatímco část z nás se vydala pěší procházkou na hrad, zbytek zatím nabíral u auta síly na večer.


Nabíráme síly na večer…

Večerní zkoušky měly opět skvělou atmosféru a po blízkém seznámení pořadatele se Severskou smečkou jsme mohli našim posádkám fandit „z krajnice“. Konec druhé RZ byl někdy po půl druhé v noci, takže jsme večerku už moc neprotahovali a šli radši spát s očekáváním, co nás zítra čeká.


Atmosféra večerní RZ

Sobota začala přesně tak, jak jsme čekali. Lehce před 6 hodinou ranní nás probudil prudký déšť, který přišel bez varování. Po krátké kontrole našeho přístřešku jsme usoudili, že nápor vody vydrží a šli jsme ještě pokračovat ve spánku. V půl 8 už spát nešlo, protože k některým z nás se voda začala nebezpečně přibližovat. Sotva jsme uklidili spacáky, přístřešek nápor vody nevydržel a částečně se zřítil. Ale pořád jsme na tom byli líp, než část naší party, která spala ve stanech. Po otevření stanů totiž mohli na nafukovacích matracích bez problémů vyplout ven.


Ranní koupel

Během následujících 2 hodin se počasí vůbec nezměnilo. Během úklidu jsme pomohli vytlačit několik bydlíků z podmáčené louky a po vysvobození Transita jsme se zastávkou na nákup pokračovali na sobotní RZ Piandavello.

Plán byl jasný, na první průjezd se dostaneme až do úseku, kde se ze šotoliny uhýbá do prudkého kopce a na auta se zde dá prakticky sáhnout. Druhý průjezd zkoukneme někde na šotolině. Bohužel už 2 hodiny před startem nás pořadatel na RZ nepustil, takže nás čekala cca 1,5 km dlouhá procházka. Po příchodu na místo se mezi námi našli 2 dobrovolníci, kteří se zpět do auta vrátili pro plachtu, ze které jsme pak udělali opět přístřešek proti dešti.


XXL pláštěnka

Když nebudeme počítat několik neúspěšných pokusů o vyjetí, při kterých selhala technika, první průjezd probíhal prakticky bez problémů. Samozřejmostí byl nepřestávající déšť, který se občas měnil na liják. Hodně posádek mělo problémy se zamlženým předním oknem, které se před námi snažili všemožným způsobem za jízdy otřít. Po prvním průjezdu jsme se rozhodli dojít zpět k autu s tím, že druhý průjezd budeme sledovat v odbočení z hlavní hned u auta.


2. průjezd, tady ještě v ostrém tempu

Bohužel druhý průjezd byl po několika průjezdech ostrého pole zrušen, takže jsme alespoň pozdravili Brouka a přesunuli jsme se do auta. Tam jsme rozhodli o náhradní variantě, nikomu se nechtělo stavět stan v takovém počasí, které celý den panovalo. Ono vlastně nebylo ani co stavět, protože stany byly totálně promáčené. Naštěstí jsme z předchozích let věděli o krytém stání nedaleko okruhové RZ. Nejdříve nás na místo nechtěl pustit pořadatel, protože parkoviště bylo plné kvůli právě probíhajícímu druhému průjezdu okruhovou RZ. Čekání nám alespoň zpestřil Christofer Klausner, který na plácku vedle nás vykroužil několik oslavných koleček. Po hodině čekání a intenzivního sušení v autě, jsme se přesunuli pod střechu a konečně jsme mohli vystoupit z auta, aniž by na nás pršelo.

Aniž bychom něco tušili, sobotní večer pro nás teprve začínal. Vzhledem k tomu, že jsme byli cca 400 metrů za stanovištěm STOP na výjezdu z okruhové RZ, museli okolo nás projet všechny zbývající posádky. A protože erzeta byla asi o hodinu zpožděná, čekalo nás skoro celé startovní pole. Všechno začalo nevinně, zastavili jsme Brouka s Myšákem, prohodili s nimi pár slov a oba jsme obdarovali plechovkou plzeňské dvanáctky. Při odjezdu jsme jim odpočítali na prstech start do přejezdu a Brouk vystřelil jako ze startu RZ.


Brouk s Myšákem v obležení

To se zalíbilo opodál stojícím Španělům, kteří k nám hned přišli a začali jsme společnými silami zastavovat každé projíždějící auto. Během chvilky bylo na místě asi 20 lidí, nechyběla nakreslená tabule stanoviště STOP a o zábavu bylo postaráno. Bylo úplně jedno, zda projíždí civilní vůz fanoušku, nebo soutěžní speciál, zastavovali se prostě všichni. Nutno podotknout, že zastavili skoro všichni a jen pár posádek pokračovalo volným tempem. Většina se nechala odpočítat a předvedli nám ostrý start. Králem improvizované startovní procedury se stala posádka s číslem 78 Pianosi-Masi, která na místě zanechala dlouho doutnající stopy napálené gumy.

Po odjetí celého startovního pole k nám ještě zacouvali domácí fanoušci, kteří celou dobu stáli u nás. Nechali se také odpočítat a vyrazili k domovu. To všechno se dílo za stálého, nepřetržitého a silného deště, před kterým jsme se původně přijeli schovat.


Večerní zábava

Ranní probuzení bylo trochu příjemnější, protože jsme spali v suchu a z předpovědi jsme věděli, že dopoledne přestane pršet. Nakonec přestalo už před 9 hodinou, takže jsme se na RZ přesouvali již bez deštníků a pláštěnek. Na okruhové RZ jsme zabrali místo u skoku, kde o zajímavé momenty nebyla nouze. Nejzajímavější moment nám připravil Brouk, který se nechal na horizontu zlákat pohledem na okolní panoramata.


Pár vteřin před bahenní lázní

Naštěstí se Peugeot zastavil v měkkém a ztráta byla jen časová. I když okolo auta bylo spoustu fanoušku, nikomu se do bláta nechtělo a radši vyhlíželi další vůz. Nakonec se pár obětavců našlo a Štěpán mohl pokračovat.

Na druhý průjezd jsme jen lehce popošli a sledovali jsme úsek z jiného místa. Počkali jsme do posledního průjezdu a šli jsme se rozloučit s Legendami do servisu. V servisu právě probíhalo slavnostní vyhlášení vítězů, takže jsme naposledy pozdravili naše posádky, koupili pár suvenýrů a vyrazili jsme k domovu.


Kluci na bedně

Cesta domů probíhala podle plánů, s jednou zastávkou jsme dojeli až těsně před hranice s Rakouskem, kde jsme se rozhodli přespat a v jízdě pokračovat až ráno. Jen někteří z nás vědí, jak se v zavazadlovém prostoru Transita ocitla kancelářská židle, se kterou jsme ještě ve večerních hodinách uspořádali závod dvojic ve slalomu. Před 7 hodinou už jsme zase seděli v autě a pokračovali v bezproblémové cestě domů, kam jsme se všichni během pondělního odpoledne v pořádku dostali.

A závěrečné hodnocení? Oproti minulým rokům opět trochu přibylo diváckých omezení, ale pořád je to na hony vzdálené tomu, na co jsme z jiných závodů zvyklí. Atmosféra na místě je prostě neopakovatelná a není nic lepšího, než jí zažít na vlastní kůži. Takže jestli můžu, všem návštěvu Legend v San Marinu vřele doporučuji! A pokud bychom měli vyzdvihnout výkon nějakého pilota, letos by to byl určitě Hayden Paddon. On se dokonale vžil do role baviče a žádný jeho průjezd nás nenechal v klidu.

Slov už bylo dost, takže na závěr ještě několik pohyblivých obrázků:

A také odkazy na fotky: http://tomashlina.rajce.idnes.cz/Rallylegend_2015

další fotky jsou k nahlédnutí na našem novém facebooku: https://www.facebook.com/rallyfansosek

Doufám, že příští rok se v San Marinu sejdeme zase v hojném počtu.

Ahoj

alesk a Fans Osek

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama