Den volna je tu, konečně! Po pěti náročných etapách za sebou máme polovinu AFRICA ECO RACE®. Co nám tedy první polovina soutěže přinesla?

Po hektickém přejezdu z české kotliny do Monaka jsme úspěšně absolvovali administrativní a technické přejímky a doslova za pět minut dvanáct dorazili do parc fermé. Slavnostní start rallye proběhl v přístavu, kde se každoročně prohánějí monoposty Formule 1. Samotná jízda úzkými monackými ulicemi a ještě užšími tunely byla zážitkem jak pro nás, tak i pro elitu našeho světa, která se v tomto daňovém ráji zdržuje. Po zhruba třistapadesátikilometrovém přejezdu jsme se nalodili na italský trajekt Snav Sardegna, který nás po dvou dnech převezl z francouzského přístavu Séte do marockého Nadoru. AFRICA ECO RACE® tímto začala…

… protože plavba trvala o několik hodin déle, přistoupili organizátoři k redukci délky první etapy. Zatímco motorkáři absolvovali pouze přejezd do Jorf El Hamam, auta a kamiony vyrazili na úvodní zhruba padesátikilometrovou rychlostní zkoušku. Hned první kilometry napověděly, jak se letos v Maroku pojede – rychle a zběsile. V první etapě se dá spíše všechno ztratit než hodně získat, o čemž se, podobně jako minulý rok, přesvědčilo hned několik soutěžících, pro které rallye předčasně skončila. Doslova pár minut před startem druhé etapy jsme se dozvěděli, že naše asistenční Tatra zůstala stát po zhruba padesáti kilometrech spojovací etapy. Do cíle jsme dojeli za dvojicí favorizovaných Kamazů, abychom se vzápětí dozvěděli, že závada na naší asistenci je v daném okamžiku neopravitelná aneb prasklé hlavní ložisko na klikové hřídeli a prasklá motorová vana. Namísto přípravy na další etapu začal boj o setrvání v soutěži. Posádka Tatry se startovním číslem 401 se vydala z bivaku na zhruba třistakilometrový přejezd směrem k paralyzovanému asistenčnímu kamionu. Na místo činu jsme dojeli za tmy, zapřáhli rozbitý kamion na vlečnou tyč a závratnou rychlostí dosahující chvílemi až 60 km/h vyrazili směr bivak. Ve dvě hodiny ráno jsme dorazili konečně na místo a příprava na etapu mohla konečně začít.

Díky solidaritě soupeřů a vstřícnosti organizátorů jsme ve spěchu přeložili alespoň nějaké náhradní díly a pneumatiky, díky čemuž jsme vůbec mohli uvažovat o setrvání v soutěži. Třetí etapa nás zavedla do marocké Assy. Naše nové tlumiče Reiger fungovaly v první etapě naprosto perfektně, což bylo znát na řízení i relativním komfortu v kabině. Ve snaze udržet tlumiče ve formě i v následujících etapách jsme přitvrdili jejich nastavení – ovladatelnost auta přitom zůstala perfektní. Druhou i třetí etapu jsme dojížděli s defektem, shodou okolností pokaždé pravé zadní a zcela nové pneumatiky. Ve třetí etapě jsme takto jeli přes sedmdesát kilometrů, ale dohušťování naštěstí dokázalo úbytek tlaku kompenzovat.

Čtvrtá etapa zavedla startovní pole z Assy do Remz El Quebir. Přes čtyřista kilometrů rychlostní zkoušky se neslo ve znamení… defektů. První únik jsme zjistili po zhruba stech kilometrech. Výměna levé přední proběhla velmi rychle a po nějakých deseti minutách už jsme zase seděli v kabině. Po dalších zhruba stopadesáti kilometrech nás bohužel postihl druhý defekt, tentokrát pravé přední pneumatiky. Stalo se tak v prudkém sjezdu označeném třemi vykřičníky, v podstatě nejhorším místě etapy. Pohled na korbu Tatry po odjezdu z místa opravy, která opět proběhla velmi rychle, signalizoval, že jedeme bez použitelné rezervy. První lednový den si na nás bohužel připravil ještě jedno překvapení v podobě defektu pravé zadní pneumatiky. Do CP4 zbývalo v tom okamžiku zhruba dvanáct kilometrů a situace začínala být velmi vážná. Snažili jsme se jet dál, ale totální destrukce zadní pneumatiky znamenala jediné – třetí zastavení a boj o setrvání v závodě. Po zhruba pětačtyřicetiminutovém boji se nám podařilo sundat rozžhavenou a deformovanou michelinku z disku, na který jsme však neměli co nasadit. Tři defekty na jednu etapu jsou prostě moc. Podobné problémy mělo ve čtvrté etapě mnoho posádek, třeba ruský Kamaz postihly hned dva defekty. Co teď? Zvažovali jsme všechny možnosti, opravdu všechny možnosti. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme dál na třech kolech. Upravili jsme tlak v pneumatikách a nastavení vaků dané situaci a vyrazili směrem ke kontrolnímu stanovišti čtyři. Ve snaze odlehčit pravou stranu auta se navigátor Ladislav Lála postavil do otevřených levých dveří vedle Tomáše Tomečka. Po zhruba deseti kilometrech se stal zázrak. Projíždějící rychlá asistence číslo 406 nám půjčila jedinou použitelnou pneumatiku, která jim po dvou defektech zbyla. Během chvíle jsme byli opět na čtyřech kolech a sprintovali směr cíl. Do bivaku jsme dorazili sice unavení a s nezanedbatelnou časovou ztrátou, ale s nadějí pokračovat dál.

Před námi byla pátá etapa, do které jsme vzhledem k událostem předchozího dne startovali z nevýhodné pozice v hloubi startovního pole. Zejména prvních sto kilometrů se tak neslo ve znamení předjíždění pomalejších aut. Každý takový manévr přitom znamená průjezd clonou prachu, přes který není chvílemi vůbec vidět. Pět zničených pneumatik během třech etap v kombinaci s asistencí zaparkovanou na bezpečném místě v přes 1200 kilometrů vzdálené Zagoře znamenal další problém, který se nám alespoň částečně podařil vyřešit díky pomoci ze strany ruského Kamazu. Tři ojeté pneumatiky pro nás v dané situaci měly cenu zlata.

Po pár kilometrech začala z camel bagu navigátora stříkat voda, díky čemuž přestal na čas fungovat intercom aneb i když někdo na někoho křičí, tak to nemusí ještě znamenat nic zlého. Až do kontrolního stanoviště čtyři šlo vše jako na drátkách. Úspěšně jsme se vyhnuli i několika navigačním pastím, abychom, podobně jako všechny kamiony a množství aut i motocyklů, na zhruba pětadvacetikilometrovém úseku sjeli z pisty, kterou se nám nakonec naštěstí podařilo najít. Krajina je v těchto místech naprosto rovná a stejná. Někteří motorkáři tak třeba ve snaze dojet k něčemu, co považovali za hromadu kamení označující některé pisty, pronásledovali karavanu velbloudů. Do cíle jsme nakonec dorazili jako třetí kamion a alespoň opticky umazali ztrátu na nejbližší konkurenty. Během etapy se utrhlo oko, které drží jednu ze dvou kurt držících dvě pneumatiky, které s sebou vezeme, na svém místě. Na korbě se od toho okamžiku muselo dít dopuštění. Vzduchové vaky, kterými zvedáme auto v případě defektu, byly zapíchnuté do plachty. Montážní páky, kterým mechanici neřeknou jinak než "pajcery", se během etapy taktéž utrhly a zmizely kdesi uprostřed pouště, aby je Leopold Paďour jedoucí s tatrou balai ("koště") za závodem a pomáhající všem závodníkům v nesnázích našel, podobně jako obruč, kterou jsme ztratili při destrukci pravé zadní pneumatiky během čtvrté etapy, a přivezl zpět do bivaku.

Den volna představuje ideální čas na odpočinek a samozřejmě i nezbytný servis. V našich podmínkách je samozřejmě vše lehce ztíženo chybějící asistenčním kamionem, ale rozhodně si nestěžujeme. Na rozdíl od mnoha jiných jsme pořád ještě v závodě a těšíme se na náročné mauretánské etapy. Naše Tatra je navzdory náročným marockým rozbíječkám a skromným podmínkám soukromého týmu v dobrém stavu. Mechanici Petr Čapka a Tomáš Bezděk odvádí vzhledem k okolnostem fantastickou práci. Posádka závodní Tatry je v dobrém rozpoložení. Jak to nakonec všechno dopadne? Zachovejte nám přízeň a vězte, že děláme maximum a chvílemi ještě o něco více.

Jak hodnotí první polovinu závodu posádka ostré Tatry se startovním číslem 401?

Tomáš Tomeček: "Chtěl bych především poděkovat všem, kdo nám pomohli, za to, že jsme vůbec dojeli do Dakhly. Nechci na nikoho zapomenout, ale opravdu hodně pro nás udělali ředitel soutěže Jean Louis Schlesser, maďarský závodník Miklos Kovacs, tým Kamaz a Slovakia Rally Team Jana Zaťka a Martina Benka. Solidarita je pro tento závod typická. Auto zatím naštěstí drží. Situace s rozbitým asistenčním kamionem je samozřejmě hodně nepříjemná, ale snažíme se dělat maximum. Zdravím všechny naše partnery a fanoušky. Držte nám pěsti – čeká nás ještě hodně kilometrů."

Ladislav Lála: "Podobně jako Tomáš chci poděkovat všem, díky kterým jsme tam, kde jsme. První polovina závodu byla z našeho pohledu poněkud dramatičtější, nicméně dnes stojíme v Dakhle a navzdory absenci asistenčního kamionu jedeme dál. Posílám srdečné pozdravy všem, kdo nás podporují, moc to pro nás znamená."

Promet/Excalibur team (L.L.)